Lesům České republiky se v některých politických kruzích říká s oblibou „poslední neohlodaná kost”, protože je to jedno z mála míst, kde je pořád ještě dost peněz na stranické čachry. Což bude asi důvod, proč se premiéru Nečasovi nechce vyměnit šéfa Lesů Svatopluka Sýkoru přes zjevný fakt, že Nezávislý kontrolní úřad zjistil v této společnosti dramatické nedostatky hraničící s činností, které se v českém žargonu obvykle říká tunelování.

Závěry NKÚ byly zveřejněny pouze částečně, většinu z nich jsme se nedozvěděli. Ale po kouskách se dostávají na veřejnost. Takže nyní například víme, že i když v garážích Lesů ČR postával zbrusu nový Superb  za milion korun, bylo to pro tehdy nové šéfy společnosti málo. Nakoupili si obratem a bez soutěže sedm nových limuzín značky Audi.

Ale popravdě – to jsou vlastně v takové miliardové firmě opravdu jenom drobnosti. Zajímavější je, na což ale kontroloři NKÚ těžko mohou přijít, že pánové v Lesích se chovají velmi podivně především v soutěžích o těžbu a prodej dříví. Výsledkem jejich několikaletého experimentování s prodejem a způsobem soutěžení je, že produkce dřeva v zemi kolísá jako splašená. Malé rodinné společnosti těžařů nemají co a kde kácet, velké firmy si díky nabízení nesmyslně nízkých cen a odstupování ze soutěží a následně zaskakování jedna za druhou v opuštěných lokalitách přicházejí na výborné peníze. Přitom Lesy ČR vykazují skvělé ekonomické výsledky, lámou rekordy v ziskovosti, což vedení firmy označuje za svůj úžasný výsledek a plod vlastní tvrdé práce.

Ve skutečnosti je to ale stejně, jako s těmi audinami pro lesnické šéfy. Opticky je tato flotila luxusních vozů možná hezčí, než škodovky nebo starší německé vozy, jenže popravdě je z toho spíše škoda než užitek. Za panem Sýkorou a jeho týmem zůstávají zkrachovalé pily, stovky lidí bez práce a zplundrované lesy, kde firmy, které vysoutěžily těžbu za nízké ceny, odfláknou obnovu lesa. Je to stejné, jako kdyby majitel rybníka nechal někoho vylovit všechny kapry, ale už nedohlédl na to, aby byla do vody vyslána nová populace a aby se ji dostalo řádné péče.

Potíž s lesem je stejná, jako potíž s důchodovým systémem. Než se ukáže, že někdo kradl nebo neplnil svoje povinnosti, trvá to dlouhé roky. Ale když se na chybu přijde, už není nikdo, kdo by ji mohl napravit.

Na oné „neohlodané kosti” je šťavnatá porce masa za mnoho a mnoho miliard korun – to jsou vzrostlé porosty k těžbě. Proto se peníze sypou a sypou se zvlášť jednoduše, když se majitel lesa příliš neptá, co bude těžit za 40, 50 nebo 60 let. A je snadné se neptat, protože životnost ředitelů ve státních podnicích nedosahuje ani desetiny té doby, stejně jako životnost většiny politiků. Kdo by ho hnal k zodpovědnosti, až dojde na věc?

Avšak ukazuje se, že Lesy ČR jsou i díky pozornosti Bezpečnostní informační služby či Nezávislého kontrolního úřadu podnikem, odkud je poněkud nepohodlné „přesměrovávat” miliardy. A tak se zrodil nový nápad – předat deset miliard korun z rezerv Lesů ČR LIDEM. To neznamená občanům ČR, ale oné podivné nestraně či platformě, hrobníkům a zároveň pozůstalým po téměř bývalých VV. Ministr dopravy Pavel Dobeš si na tyto miliardy brousí zuby a chce je utratit za předražené dálnice nebo za „opravy” železničních tratí. To jsou kanály (chtělo by se napsat smrduté kanály), které od doby Mirka Topolánka a Marka Dalíka, od časů bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, a zvláště nyní v časech personálních rošád Pavla Dobeše učinily z resortu dopravy nejzajímavější místo vlád vedených ODS a zdroj bohatství takových firem jako Viamont.

Proti takové možnosti „natankovat” miliardy z Lesů ČR do vládních audin sice v dané chvíli není obrana, ale alespoň je dobře vědět, co se vlastně chystá.  A je to také vysvětlení toho, že i když zpráva NKÚ o hospodaření Lesů ČR přináší řadu otřesných informací, pan premiér Petr Nečas je v klidu.