Hukvaldská obora se vrátila do majetku katolické církve loni v říjnu. Vedle pomyslných oveček v osobách věřících se tak duchovní ze severu Moravy začali starat také o daňky, muflony, včely, pstruhy a kapry.
Rozjezd podnikání, na jehož konci má být fungující byznysmodel, který církvi zaručí příjmy i po její dokonané odluce od státu, museli v Hukvaldech zvládnout bez jednoho tradičního zvířete. Čtyřicet let hlídala vstup do zdejší obory bronzová Liška Bystrouška, ale v březnu ji někdo ukradl. Odlévá se nová a začátkem roku 2016 bude zase na svém místě, aby jí návštěvníci mohli oblýskat ocas a čenich, až se u ní budou fotit.
Navrácení bronzové lišky na její místo patří k těm menším úkolům, před nimiž české církve stojí. Od příštího roku se začne poprvé od podpisu smluv o majetkovém vyrovnání krátit státní příspěvek na provoz náboženských společenství, vprvním kroku o pět procent. To je částka, kterou musejí duchovní během příštího roku vydělat, aby jim nechyběly peníze na platy.
Kromě investování do nákupu nemovitostí proto katolická církev, zdaleka největší příjemce restitučních vyrovnání a náhrad, rozjíždí další ambiciózní byznysplán, který jí má do budoucna zajistit výdělky. Po celé republice se katolíkům vracejí lesy a pole. V prvním kroku je chtějí dát do pořádku, ale v tom dalším se nechtějí omezovat jenom na těžbu dřeva. Počítá se s tím, že se církev stane pastýřem a hospodářem i v neduchovním slova smyslu.
Peníze neputovaly do banky, ale do nákupu dalších lesů
„Založili jsme společnost s ručením omezeným ALSO neboli Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, jim se svěřuje správa lesů. Sto hektarů lesa jsme ještě přikoupili, protože je to lepší než nechat peníze ležet v bance,“ říká olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Výhledově pak chce dřevo i dále zpracovávat, například odpad na palivo. A později investovat také do pily.
Prozatím je hlavní důraz kladen na práce přímo v lese, kde má církev oproti státnímu hospodáři, Lesům ČR, obrovskou výhodu v tom, že disponuje sítí „poboček“ po celé republice. Nemusí si proto na lesnické práce vytendrovat velkou manažerskou firmu, jež by dělníky dál najímala a na mezičlánku si ukousla díl peněz, což by se promítalo do nižších odměn dělníků.
„Výsadba, vyžínání, těžba – na to všechno si najímáme živnostníky nebo malé firmy. Místní firmy mají prioritu, ale práce je víc než jich,“ popisuje Libor Konvičný, ředitel Biskupských lesů ostravskoopavské diecéze. Stejně se chystají fungovat i v Olomouci, jenom zatím nemohou, protože na rozdíl od kolegů ze severu na vydání většiny lesů ještě čekají.
V tom, že se k práci mají dostat malé lokální firmy a zpracování dřeva se má udržet v republice, se církevní filozofie lesnického podnikání shoduje s kroky a plány ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Dřevo se tu sice vytěží, ale přidaná hodnota z něj utíká za hranice, především do Německa a Rakouska, kde se kmeny změní ve stavební materiál nebo nábytek. Na zpracování dají lidem práci a státní kase daňové odvody.
V naplnění cílů, aby práce i daně svázané se dřevem zůstávaly v republice, může být církev pro stát klíčovým partnerem. A podle svých výhledů i bude, protože ambice katolíků jsou bezmála národohospodářské.
„Většinu polností necháme v nájmech, ale výhledově počítáme s tím, že zřídíme vlastní statek. Chtěli bychom také vlastní lesnickou a zemědělskou střední školu, protože je potřeba vychovávat si zaměstnance. Aprávě k ní by patřil statek,“ líčí záměry olomoucký arcibiskup.
Že nejde o ojedinělou iniciativu, dokládá založení nemovitostního fondu Agricola Isidor. Ten je pro všechny diecéze a každá z nich do něj také vložila kapitál, dohromady je základní jmění 2,5 milionu korun. „Jde o fond, který bude nakupovat nemovitosti, na něž by diecéze sama nedosáhla. Umím si představit například zemědělské družstvo včetně závodu,“ uvádí Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference.
Díky založení fondu, z něhož se budou nakupovat zemědělské majetky, je zjevné, že se církev chystá pustit do tohoto hospodaření ve velkém. Inspiraci ve výstupech pak může sbírat u jednotlivých řádů nebo farností, které provozují třeba obchod s výběrovými potravinami, vyrábějí biohořčici či marmelády nebo vaří pivo. Správce fondu zatím není vybraný, tendr byměl podle Holuba skončit do konce února.
Církev nepotřebuje peníze jenom na svůj provoz a platy duchovních. Spoustu prostředků spolknou i opravy památek, které se jí v rámci restitucí vrací. Zatím je platí hlavně z peněžních náhrad za majetek, který církvi vrátit nejde. Hlavním úkolem proto zůstává roztočit podnikatelská kola tak, aby za šestnáct let, až výplaty příspěvků i náhrad od státu skončí, všechny diecéze zvládaly být finančně samostatné. „Opavsko-ostravské biskupství potřebuje 100 milionů korun na platy v pastorační, neziskové oblasti. Takže tohle musíme zvládnout na hospodaření za těch 16 let,“ říká generální vikář severomoravské diecéze Martin David.
Pro některé duchovní je role byznysmena úplně nová a musejí se postupně učit. Třeba olomoucký arcibiskup poslední měsíce pravidelně vyráží s revírníky do lesů, aby pochopil, jak správa a hospodaření na vráceném majetku funguje. „Jsem teď jako lesnický učeň, chodím se do lesů dívat na okusy divočákem nebo na to, jak se na stromech podepsal kůrovec. Učím se takové věci, jako že když vykácíte mýtinu, v zimě tam pak na zmrzlou půdu praží slunce a tahá ven výhonky. Jenže ty ještě nemají sílu, potrhá se lýko, a strom uschne,“ popisuje učednické poznatky Graubner.
Jeho kolegové na severu Moravy měli s navrácenými lesy větší štěstí, dostali je zpět ve velmi dobrém stavu. Obhospodařují tu celkem 25 tisíc hektarů lesa a společně s Olomoucí a Prahou patří k těm, kdo budou mít v lesnickém byznysu největší podíl.
107 tisíc za odstřel daňka
Každá diecéze je přitom specifická v tom, jak podnikání pojala, vedení katolické církve jim do toho nemluví. V Praze si třebalesy spravují sami, zatímco v Olomouci na to založili zmíněnou společnost s ručením omezeným. Specifikem Ostravy pak je, že založená společnost Biskupské lesy se stará i o stromy jednotlivých farností, kterým na vlastní hospodaření zůstala pole.
V hukvaldské oboře vedle těžby dřeva vydělávají i díky nabídce komerčního odstřelu zvěře. Daněk na trofej vyjde na 107 tisíc korun a podle správce obory Konvičného je o něj velký zájem. Maso pak revír prodává překupníkům či přímo do obchodů a vedle toho tu chovají i ryby a včely na biskupský med.
Díky tomu, že v ostravsko-opavské diecézi je vydáno zpátky bezmála sto procent lesů, zvládli tu hladce pokračovat v lesnickém byznysu, který zde dříve provozoval stát prostřednictvím Lesů ČR. Se zlepšeními, která umožňuje církevní infrastruktura. „Jsme schopní dělníky lépe zaplatit, protože dáváme práci přímo jim bez toho, že bychom si na to najímali management. A také můžeme dřevo přímo prodávat sami. Hlavně velkým pilám a fabrikám, dvacet procent dáváme do regionu maloprodejem. Když si někdo zavolá o bukové palivo, prodáme mu ho. Lesy ČR takto prodávat nemohou, zase to dělají mezičlánkem s tendrem,“ dodává Konvičný.
Díky plánům s lesnickým a zemědělským hospodařením se z církve velmi pravděpodobně stane významný zaměstnavatel, a to zvláště v lokalitách, které mají s nedostatkem pracovních příležitostí potíže – v pohraničí a horských oblastech. Svůj užitek z toho bude mít i stát díky tomu, co ušetří na sociální pomoci a vydělá na daňových odvodech.
