Zvládnou církve po vyrovnání se státem obhospodařovat svůj majetek? Mementem je bankrot trmické farnosti. trmické farnosti.
Tříkilometrový úsek rozlehlého lužního lesa mezi řekami Moravou a Malou Bečvou u Kojetína na Kroměřížsku není na první pohled nijak výjimečný. Melancholickou podzimní procházku mezi vzrostlými duby, lípami, jasany, olšemi či habry jen občas přeruší paseka úhledně zalesněná novými stromky nebo vyrovnané kmeny pokácených velikánů při cestách, připravené na odvoz. Přesto je tento les v Česku raritou: jeho 280 hektarů patří římskokatolické církvi. Přesněji "Nadaci doktora Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého, k podporování Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci". Ta ho v roce 1994 získala zpět díky administrativním zmatkům při znárodnění. Kdyby byli komunisté v roce 1948 pečlivější, církev by na vrácení lesa čekala dodnes.
České církve dnes mohou ve snaze o finanční soběstačnost podnikatelsky využívat až na výjimky pouze budovy, které jim byly vráceny výčtovým zákonem z roku 1990 nebo o které nikdy nepřišly. Ty buď pronajímají, nebo prodávají. Ale obrovský lesní ani zemědělský majetek nikdy zpět nedostaly. "Nemáme zatím ani metr čtvereční lesa, hospodaříme dnes jen s objekty," potvrzuje pro týdeník Ekonom například ředitel Ústřední kanceláře Královské kanonie premonstrátů na Strahově Petros Alexandridis. Areál slavného a kdysi bohatého pražského kláštera tak žije mimo jiné z pronájmu prostor pro vinárnu, hotel, galerii a restauraci. Naopak 300 hektarů bývalého klášterního lesa v Úhonicích západně od metropole slouží jako zdroj příjmů někomu jinému. A podobně jsou na tom s nepatrnými výjimkami i další řády, diecéze nebo farnosti. "Přitom kdyby nám byly lesy a pole vráceny, fungovalo by to stejně dobře, jako dnes funguje hospodaření šlechtických lesů. Církev by se pak snáze stala soběstačnou," je přesvědčen Alexandridis.
Je důvod k takovému optimismu? Nepřijde církev o svůj majetek podruhé, tentokrát vinou nízké podnikatelské gramotnosti kněží a naopak informačního "náskoku" různých šíbrů a rádců? Anebo si duchovní vezmou za příklad ekonomicky fungující les u Kojetína a nebudou riskovat? Neboli spokojí se s nižšími, zato stabilními výnosy.
"Určitě lze hospodaření Nadace Leopolda Prečana chápat jako inspiraci pro budoucí model samofinancování farností," uvedl pro týdeník Ekonom Antonín Štefek, rektor Arcibiskupského kněžského semináře, který Nadace i díky výnosům z kojetínského lesa ročně podporuje zhruba jedním milionem korun. Chválou nešetří ani olomoucký arcibiskup Jan Graubner, člen správní rady Nadace. "Les je svěřen lesnímu odborníkovi a slyším, že lidé, kteří chodí okolo, si pochvalují, že je v pořádku. Taková vizitka mě těší, je vidět, že provozovatel se na pozemku dobře uživí," řekl před časem.
Nadace hned v roce 1995 předala správu lesního majetku do rukou renomovaného lesníka Martina Berčíka, rodáka z nedalekých Troubek a současného kojetínského zastupitele za KDU-ČSL. Berčíkova mandátní smlouva se časem proměnila v nájemní. Důkazem dobré péče o les je třeba pečlivě zvolená skladba porostů. Kdo navštíví lesní lokality zvané Včelín, Horní les nebo Jestřabí, spatří, jak koruny pomaleji rostoucích lip a habrů "ženou" nad sebou do výšky koruny dubů či dalších druhů stromů s kvalitním dřevem - což vede k vyššímu ekonomickému výnosu. Tam, kde hrozí povodně, jsou sázeny odolnější topoly. A i lesnický laik si okamžitě všimne až nezvyklého pořádku v lese.
Kde se stala chyba?
Pozoruhodné je, že jak příběh Nadace Leopolda Prečana, tak zkrachovalé farnosti v ústeckých Trmicích začaly velmi podobně. Proč však jeden "podnik" už 16 let prosperuje, zatímco druhý šel po pouhých čtyřech letech byznysového experimentování ke dnu?
Farář Jiří Voleský je duchovním správcem v Trmicích už 11 let a na starost má i čtyři další okolní farnosti - Chabařovice, Stebno, Řehlovice a Předlice. Právě chabařovické farnosti "zapomněl" bývalý režim vzít 20 hektarů lesa a Stebnu zůstalo dalších zhruba pět hektarů. "Začali jsme na nich hospodařit v roce 2006," líčí Voleský pro týdeník Ekonom začátek trmického případu. Tehdy podle svých slov poznal muže jménem Václav Laně z ústecké farnosti, který se vyznal v lesničině a hlavně projevil zájem o farní lesy se starat. "Našel cesty pro export dřeva do Rakouska a Bavorska, na práci měl najaté dva, tři spolupracovníky. Pracoval na mandátní smlouvu a jako odměnu si bral zhruba 20 procent z výnosu z hospodaření. První dva roky běželo všechno hladce," popisuje Voleský dobu, kdy se finanční soběstačnost farnosti zdála být na dosah.
Podobně postupovala Nadace Leopolda Prečana, když na začátku předala svůj vrácený majetek lesnímu správci a také zemědělskému nájemci. Je totiž třeba uvést, že Nadaci nepatří jen oněch 280 hektarů lesa, ale i další více než dvě stovky hektarů luk a polí u Kojetína a také zchátralé budovy bývalého školního statku. Ty jsou dnes obydleny převážně sociálně nepřizpůsobivými občany a Nadace se objekty marně snažila prodat jako celek. "Bohužel, tento majetek nemůže být využíván, jak bychom chtěli," vysvětluje členka nadační správní rady Marta Kalábová. Celkem 514 hektarů pozemků s několika nemovitostmi Nadace získala roku 1937 koupí od kněžny Žofie z Oettingen-Špilberku za 3,6 milionu tehdejších československých korun. Po vrácení v polovině 90. let byl majetek znalecky oceněn na 87 milionů korun.
Dobrodružství s briketárnou
Zpět však k příběhům dvou církevních lesů. Jakmile se rozběhlo jejich využívání, začaly se kojetínské a trmické cesty rozcházet. Prečanova nadace šla cestou intenzifikace: své jmění nikdy nerozšiřovala, pouze se stala příjemcem státních dotací na lesnickou a zemědělskou činnost. Správce a nynější nájemce Martin Berčík si postavil na nadačním pozemku myslivnu, věnuje se výhradně lesu a podle informací týdeníku Ekonom by svůj správcovský závazek jednou rád předal synovi. Naopak trmický správce Laně a farář Voleský rozjeli podnikatelskou expanzi.
Nejdříve nabídli biskupství v Litoměřicích, že zajistí správu dalších "zapomenutých" farních lesů roztroušených po diecézi. Dohromady šlo o 150 hektarů mezi Rumburkem a Chomutovem. Podle Laněho pak farnost koupila dalších asi 50 hektarů lesa. Dřevo vynášelo a zisk putoval do údržby staveb. Do skutečně velkého byznysu se farnost vrhla v březnu 2009: Voleský s Laněm kývli na nabídku svého obchodního partnera Jannise Mesochoridise a koupili od něho pilu s briketárnou za 12 milionů korun a se závazky na dalších 8,8 milionu. Trmice se rázem staly první farností v Česku, která začala provozovat takový druh výroby. Navíc šlo rovnou o jednu z největších pil s briketárnou v zemi.
"Hodně si vyčítám, že jsem od začátku jasně netrval na vzniku společnosti s ručením omezeným," lituje dnes trmický farář. Smlouvu totiž podepsal jako statutární představitel farnosti, čímž ji učinil plně hmotně odpovědnou za pozdější průšvihy. Podle Voleského bylo další hrubou chybou chaotické účetnictví a minimální kontrola, kterou prý nechal na spolupracovnících.
"Insolvenční řízení bylo jedinou možnou variantou řešení problému. Chápeme je jako nástroj k ochraně dlužníka, tedy farnosti, před živelným uspokojováním věřitelů, které by se mohlo snadno zvrhnout v rabování," uvedl k tomu generální vikář litoměřické diecéze Stanislav Přibyl. Laně nesouhlasí. "Vyhlášení insolvence bylo zbytečné. Stačilo se dohodnout s věřiteli. Navíc litoměřické biskupství má za sebou miliardový majetek," tvrdí. Dnes je Laně jednatelem firmy Trolim Forest, která se zabývá obchodem s dřevní hmotou a ekopalivy. "Rád i nadále pomohu farnosti radou. Ale zakázky už bych nebral. Zklamal mě přístup biskupství," říká.
Současné finále trmického podnikatelského experimentu je drsné. V těchto dnech, kdy nájemce Jiří Berčík z kojetínského církevního lesa může při denních obhlídkách jásat z probíhající podzimní těžby dřeva či z růstu stavu zvěře po loňských ničivých záplavách, se na opačném konci země odehrává drama. Trmická farnost se musí zbavit většiny svého majetku. Na prodej je kromě jiného oltář i s 200 let starou poutní mariánskou soškou (3,7 milionu korun), kazatelna (2,7 milionu), varhany (0,7 milionu) a nakonec i celý farní kostel (7,5 milionu). Pila v Klenči je zdevastovaná, stroje odvezeny, nevyrábí se.
Poučení do budoucna
Paradoxní je, že trmická farnost přijde skoro o všechno, ale povinnosti pečovat o lesy se farář Voleský stejně nezbaví. Pětadvaceti hektarů lesa chabařovické a stebnické farnosti se konkurz nedotkne. Jak s nimi Voleský naloží? "Na nějakou péči o lesy teď vůbec není čas. A co bude dál, se uvidí," přiznává.
I přes trpkou zkušenost s obchodováním si trmický farář myslí, že s pouhým vlastněním a správou majetku, jako je les, církev do budoucna nevystačí. "Církev bude muset aktivně podnikat," tvrdí. Nejlepší by podle něho bylo, kdyby shánění důvěryhodných odborníků, kteří poradí farnostem při nakládání s majetkem, obstarávala centralizovaně biskupství. "I tak bude nutné kněze ekonomicky vzdělávat, nejlepší by to bylo rovnou už v kněžských seminářích. Jinak dopadne restituce lesů a zemědělské půdy pro farnosti hrozně," obává se Voleský. Špatným signálem je podle něho i to, že v trmické kauze farnost nepodpořilo biskupství ani další církevní struktury, což může po očekávané restituci povzbudit byznysové predátory k útokům na snadnou kořist.
Na Olomoucku ale obava z vracení lesů nepanuje. Nájemce kojetínského církevního lesa Martin Berčík uvedl, že pro církev bude důležité vytipovat a najít staré, poctivé lesáky. "Věřím, že se ještě najdou, a věřím, že církev vždycky hospodařila dobře. Vrácený majetek by určitě neprošustrovala ani neprodala," zdůraznil. Dle informací týdeníku Ekonom již nabídl církvi své lesnické zkušenosti Karel Schwarzenberg, o lesnické problematice opakovaně debatoval s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou i někdejší dlouholetý ředitel Lesů ČR Jiří Oliva.
75 mld. Kč
Taková je hodnota majetku, který by církev měla dostat zpět od státu.
Pouze tato cedule v Klenči na Podřipsku připomíná, že tu do loňska fungovala historicky první církevní pila v Česku.
Trmická farnost rozprodává majetek. Vyvolávací cena gotické sochy madony z Roudníku byla stanovena na 450 tisíc korun.
Trmický farář Jiří Volecký dnes lituje, že se pustil do podnikání jako statutární zástupce farnosti a neprosadil založení společnosti s ručením omezeným.
Dřevo z církevního lesa u Kojetína umožňuje každým rokem přispívat zhruba milionem korun na chod kněžského semináře v Olomouci.
Zdroj: ihned.cz
