Nový ředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek chce Šumavu přeřadit z kategorie II stupnice Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) o dvě příčky níže. Odpůrci za tím vidí snahu vyjít vstříc dřevařským firmám a developerům.

Nový ředitel národního parku Mánek chce pozměnit tvář Šumavy. Hodlá vykácet asi tisíc hektarů lesa a půdu pronajmout malým sedlákům. Dráždí tím ekologické aktivisty.

ČESKÉ BUDĚJOVICE V šumavském parku se na podzim začne znovu kácet. Tentokrát ovšem nepůjde o další seriál boje s kůrovcem, který vyvolává odpor ekologických aktivistů, ale o mýcení takzvaných sukcesí, tedy mladého lesa, vzniklého až v posledních třiceti letech.

Ředitel šumavského národního parku Jiří Mánek chce získat půdu pro malé sedláky, kteří by na Šumavě chovali kozy nebo ovce a prodávali turistům originální zemědělské produkty. S myšlenkou podpory agroturistiky souhlasí i ekologičtí aktivisté. Jenže nápadu přece jenom vytýkají jednu věc: záměr kácet les.

O pozemky bude zájem „Máme už vytipováno zhruba tisíc hektarů sukcesí, které bychom od podzimu chtěli začít vracet do podoby luk a pastvin pro potřeby malého zemědělského hospodaření,” řekl LN Mánek.

Jedná se o bývalé pastviny a plochy bezlesí, o které se lidé přestali starat, a louky proto začaly přirozeně zarůstat nejrůznějšími dřevinami. Mánek počítá s tím, že tyto nálety, staré maximálně 30 let, z části zlikviduje a louky nabídne sedlákům. „Jedna rodina by měla hospodařit na zhruba 50 hektarech, což je plocha, která dokáže jeden rodinný statek uživit,” uvedl Mánek.

Malí sedláci by měli, podobně jako v jiných národních parcích, nabízet své výrobky turistům. „A zároveň se budou starat o tradiční plochy bezlesí na Šumavě, které jsou z pohledu ochrany šumavské krajiny podobně důležité jako les,” řekl Mánek.

Už dnes je podle něj o tento způsob hospodaření poměrně velký zájem, dřívější vedení parku ale nedokázalo vyjít takovému zájmu vstříc. Mánek nabídne nejen pozemky, ale i některé objekty, které park nevyužívá.

Podle ekologických aktivistů agroturistika do národních parků patří, a vznik dalších malých statků na Šumavě proto podporují.

„Nechápeme ale, proč chce Jiří Mánek kvůli tomu kácet les. Na území parku jsou už dnes stovky hektarů nevyužívaných luk, z kterých mohou být pastviny,” řekl LN Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Návrat lesa v přímém přenosu Sukcese představuje proces postupného návratu lesa na pozemky kdysi využívané lidmi a poté opuštěné. Líbí se vědcům: příroda v přímém přenosu předvádí, jak se na louce usazují nejprve takzvané pionýrské dřeviny, třeba břízy či „pionýrské smrky”, které jsou postupně nahrazovány jinými, stálejšími dřevinami až k vytvoření stabilního lesního ekosystému.

„Je to unikátní ukázka přirozeného vzniku lesa, využitelná k výchovným i vědeckým účelům. Jenže někteří šumavští starostové sukcese prostě nenávidí,” spekuluje Bláha o pravém důvodu Mánkova plánu.

Jinak ale není myšlenka na podporu drobné agroturistiky na Šumavě žádnou novinkou. Už před pěti lety požadoval starosta Modravy Antonín Schubert, aby park pomocí peněz z evropských fondů dokonce nové biofarmy sám stavěl a poté pronajímal místním lidem. A ministerstvo životního prostředí, tehdy pod vedením ministra Martina Bursíka, tento nápad podpořilo. Podobný model funguje například v některých národních parcích ve Francii.

Iniciativa ke vzniku „státních” biofarem na Šumavě však nikdy nebyla dotažena do konce. A to mimo jiné kvůli tomu, že nebylo jasné, jak by tato podpora nových biofarem mohla či nemohla ohrozit zájmy zemědělců, kteří už na šumavských loukách hospodaří.

Tehdejší náměstek ministra životního prostředí František Pelc proto chtěl zadat takzvanou studii proveditelnosti, která by prověřila veškerá možná rizika.

***

IUCN: Mezinárodní organizace zaměřená na péči o přírodní zdroje. Byla založena v roce 1948, sídlí ve švýcarském Glandu, spojuje 83 států a stovky dalších státních i nevládních organizací. Mimo jiné přiřazuje nezávazné kategorie chráněným územím po celém světě - podle jejich přírodního bohatství.

Kategorie podle IUCN Kategorie I – Přísná přírodní rezervace a divočina. Skrývá mimořádné ekosystémy nebo vzácné druhy rostlin a zvířat. Přístupná je především pro vědecký výzkum a zkoumání životního prostředí, tak aby se uchovala prakticky nedotčená. Kategorie II – Národní park (ne všechny parky, jež oficiálně nesou přízvisko „národní”, však spadají do této kategorie). Jde o oblasti určené k ochraně jednoho či více ekosystémů, které při dodržování stanovených pravidel nabízejí prostor pro vzdělávání a rekreaci. Kategorie III – Přírodní památka. Zahrnuje menší chráněná území. Oblasti s jedním nebo s více vzácnými přírodně – kulturními rysy. Kategorie IV – Území s řízenou péčí o přírodní druhy. Jde o většinu přírodních rezervací a některé přírodní památky, kde jejich správci aktivně zasahují – například kácejí nemocné stromy. Kategorie V – Chráněná krajinná oblast. Zahrnuje místa významné estetické hodnoty, často s množstvím mnoha živočišných i rostlinných druhů. Území je však ve větší míře obhospodařováno. Kategorie VI – Chráněná území s řízenou péčí o přírodní zdroje. V Česku žádná oblast tento status nemá.