Brdy několikrát přešel křížem krážem a zná tam každý kopec, potok a studánku. Inženýra elektrotechniky Jana Hajšmana sice živí přenos elektrické energie, v těchto dnech ale také zúročuje své dávné hobby vydáním unikátní knížky.

PLZEŇ Vojenský újezd v Brdech čeká zrušení a do tří let by měla být bez problému přístupná místa, kam se po dlouhá desetiletí nesmělo. Spolu s fotografem Jaroslavem Vogeltanzem vydal už nyní Jan Hajšman z Plzně knihu Tajemství brdských vrcholů I., první populárně naučnou a zároveň fotografickou publikaci o Brdech u nás.

„Brdy, hlavně okrajové části, kam se vždycky mohlo, znám v podstatě od mala. Projel jsem je na kole, pěšky i na lyžích. Po uvolnění na začátku 90. let jsme podnikali výpravy i do vojenského prostoru. Ale víc se mi tu oblast podařilo poznat až v posledním roce, kdy jsme dělali knihu a získali povolení ke vstupu od správců újezdu. Ta knížka byla pro mě vlastně dobrou příležitostí, jak Brdy systematicky poznat,” vysvětluje Jan Hajšman.

Ten má za sebou už dvě úspěšné publikace, vydané v plzeňském nakladatelství Starý most - Toulky zaniklou Plzní a Tajemství plzeňských kopců. „Právě tehdy jsme si řekli, že by Brdy byly zajímavé. Na jednu stranu je to méně známá a vyhledávaná krajina, na druhou stranu má velký potenciál. Je zajímavá jak pro Plzeňáky, tak pro Pražáky i pro lidi z blízkého okolí Brd. A otevření pro veřejnost k ní jistě pozornost ještě více přitáhne,” říká autor.

Kudy a jak nahoru, co vše je z vrcholů vidět

Oblasti se v minulosti věnovaly hlavně knihy Jana Čáky, který je ilustroval vlastními kresbami. Podle Jana Hajšmana jsou biblí všech „brdologů”. Hajšman místa v Brdech popisuje detailně, přitom ale populární formou a v knize je více než 300 současných a několik desítek historických fotografií. Podobně jako u plzeňských kopců je u každého letecký snímek, orientační mapka a základní údaje. Čtenáři se dozvědí o názvu vrcholu, protože pojmenování v sobě leckdy nese zajímavý příběh. Některé změnily v historii jméno i čtyřikrát. Každá kapitola obsahuje například informace ze starých průvodců a dobových pramenů. „Na panoramatických snímcích se věnujeme popisu výhledu, který se z vrcholu nabízí a také tomu, kudy a jak se dostat nahoru,” doplňuje Jan Hajšman s tím, že takové informace jsou i u nepřístupných kopců, protože už brzy přístupné budou.

Brdy vždycky byly ve stínu Šumavy či Krkonoš

Brdy nikdy nebyly v popředí zájmu českých turistů. „Místní pobočky Klubu českých turistů se snažily Brdy propagovat, jejich členové se zasadili o stavbu prvních rozhleden. Ale už tehdy konstatovali, že Brdy jsou ve stínu pohraničních hor, Šumavy a Krkonoš. Zájem o Brdy vzrostl, až když se začalo mluvit o vzniku vojenské střelnice. „Ve 20. letech minulého století přišla vlna odporu a s tím i vlna zájmu turistů. V Brdech vznikla i horská letoviska - třeba Padrť byla něco jako Kvilda na Šumavě. Na letní byt tam jezdili známí lidé, třeba spisovatelé,” líčí Jan Hajšman. „V předválečném období vedle sebe ovšem nakonec velmi dobře žila armáda i turisté. Střelnice byla sice využívaná prakticky denně, ale v neděli byl prostor otevřený,” upřesňuje. Když nevisela u cesty na stožáru červená vlajka, lidi mohli kromě cílových ploch všude.

Brdy jsou podle jeho názoru málo známé pohoří na to, že je to souvislá zalesněná oblast uprostřed Čech. „Lesem můžete jít z okraje Prahy vlastně až k Nepomuku, což je v rámci republiky rozhodně unikát. Jsou tam opravdu krásná místa. Ty nejvyšší partie leží víc než 800 metrů nad mořem a blíží se svým charakterem Šumavě. A okrajové části vynikají zase třeba krásnými skalkami,” konstatuje publicista.

Připomíná také, že už dnes jsou přístupné dvě třetiny Brd. Jen střední část je zavřená, ale do jejích okrajových částí se smí o víkendech. I když se i do uzavřeného prostoru lidi nelegálně vydávají už dnes, bude po otevření zřejmě největším lákadlem. „Třeba jižní část Brd je ale z přírodního hlediska vlastně zachovalejší než centrální, je tam devět přírodních rezervací chránících původní porosty. Z dalších míst, kam se běžně smí, je nádherný třeba Plešivec u Jinců s úžasnými rozhledy. Ze zatím uzavřené části budou asi nejlákavější vrcholy Tok a Praha. Z Prahy je krásný výhled nejen na jih na Šumavu z takzvané Čákovy vyhlídky, ale také na západ z nových pasek. Na vrcholu je meteorologický radar. Známé mapy srážek vznikají právě tady,” doporučuje Jan Hajšman. Zajímavé jsou podle něj také dopadové plochy u Jordánu s vojenskými bunkry. Včetně toho, který si zahrál ve Svěrákově filmu Obecná škola.

Zajímavá místa nakonec vydala na dvě knihy

Hajšmanova kniha vychází jako první ze dvou dílů, druhý by měl být na pultech do roka. Původní záměr byl představit asi tři desítky hlavních vrcholů. „Ale ukázalo se, že zajímavých míst je mnohem víc a zpracování zabere hodně dlouhou dobu. Proto jsme projekt rozdělili na dva díly, ve kterých budou kopce vybrány vždy víceméně po celém území Brd,” vysvětlil Jan Hajšman.