Vážený pane ministře,

diskuse, probíhající ve veřejných i odborných kruzích poté, co nově jmenovaný prozatímní ředitel Správy národního parku Šumava pan PhDr. Stráský vypracoval návrh dalšího postupu při řešení managementu NP Šumava, nás přiměla k sepsání tohoto dopisu.

Nejde o diskusi principiálně novou. Každý z nás má ve větší nebo menší míře s tímto problémem své zkušenosti. Rádi bychom proto tímto dopisem vyjádřili, jak – na základě našich zkušeností - problém vnímáme a také to, že jsme si vědomi o jak závažné a zodpovědné rozhodnutí se jedná.

Klíčové je podle našeho názoru pochopení, že se přes veškeré peripetie vývoje v minulosti je Šumava v českém i evropském kontextu mimořádným územím s obrovskou hodnotou, prakticky jediné na našem území, kde je možné na dostatečně velké ploše očekávat samoregulační schopnost bez lidských zásahů. Jednoznačně to potvrzují bohaté zkušenosti z bavorské části parku, ale i vývoj po odumření stromového patra všude tam, kde na české straně Šumavy byl ponechán prostor samovolnému vývoji. Za důležité považujeme zdůraznit, že zde nemluvíme o samovolném vývoji pro celé území Šumavy, ale pouze v několika velkých, scelených územích v přírodně nejhodnotnějších částech, s celkovou výměrou kolem čtvrtiny nebo třetiny celkové plochy národního parku.

Předmětem diskusí je především vývoj po orkánu Kyrill a jiných větrných smrštích a po přemnožení kůrovců, zejména lýkožrouta smrkového. Jsme si vědomi různosti názorů mezi (převážně) ekologicky a (převážně) lesnicky orientovanou odbornou veřejností. Jsme si vědomi i toho, že lidé nejsou na velkoplošné odumírání stromového patra zvyklí - jednoduše proto, že stávající hospodaření v ostatních lesích mimo národní parky tuto fázi cíleně vylučuje. Je třeba ale připomenout, že v přirozených lesích je fáze rozpadu zcela organickou částí vývoje lesního ekosystému, a pro řadu původních a dnes logicky velmi vzácných druhů je dokonce jedinou fází, ve které mohou vytvořit životaschopné populace.

Předmětem našeho dopisu je nicméně především vyjádření podpory pro myšlenku, že rozhodnutí o managementu parku v jeho nejcennějších částech má být opřeno nikoliv o politické či ideologické, ale především o odborné vědecké názory, které kromě samotného porostu smrčin berou ohled i na celou řadu dalších vzácných a významných druhů, na půdu a její obyvatele i na perspektivy celého ekosystému v dlouhodobém výhledu. Jsme přesvědčeni, že tři „recepty” na současnou situaci na Šumavě předložené současným ředitelem mohou obsahovat významná rizika a proto je potřeba je velmi zodpovědně zvážit a přehodnotit, konkrétně:

(a) Kácení stromů napadených kůrovci je spolehlivým a odzkoušeným postupem v hospodářských lesích, případně v méně hodnotných a částech chráněných území bez potenciálu k samoregulaci. V jádrových částech národního parku však musí být velmi důkladně posouzeno a zváženo. Konkrétně, v podmínkách horských smrčin Šumavského národního parku vede kácení obvykle k velmi negativním dopadům, zejména k následnému vytvoření rozsáhlých a stěží zalesnitelných holin.  To prokazatelně a jasně potvrdilo používání tohoto postupu v devadesátých letech. Veškeré výsledky odborných studií jak u nás tak i v zahraničí zřetelně prokazují, že ekologické důsledky holin jsou nesrovnatelně horší než v lesích s uschlým, ale ponechaným stromovým patrem. Naopak je pochopitelné, že se tento postup bude aplikovat po obvodu parku, tak aby nebyly ohroženy sousední porosty. Rádi bychom upozornili i na to, že možná nechtěným důsledkem kácení v centrálních částech parku může být otevření těchto ploch ekologicky neudržitelným investičním projektům, které by mohly dlouhodobě nebo i definitivně nejcennější partie šumavské přírody narušit či zničit.

(b) Použití insekticidů k hubení kůrovce je v tak cenném území postupem mimořádně nebezpečným, ostatně je zákonem explicitně zakázáno a je možné ho použít jen zcela mimořádně, lokalizovaně a po výjimce, kterou může udělit ministerstvo. Upozorňujeme, že při způsobu šíření a typu výskytu kůrovce na Šumavě je použití insekticidů extrémně riskantní. Při navrženém rozsahu a způsobu použití nelze zajistit, aby chemické látky nezabíjely také ostatní druhy hmyzu a dalších bezobratlých, z nichž některé patří mezi relikty a největší vzácnosti šumavské přírody (chráněné mj. i v rámci evropských směrnic jako např. střevlík Menetriesův). Jsme přesvědčeni, že použití insekticidů nelze doporučit bez velmi důkladného posouzení dopadů podle platné české a evropské legislativy, a že s největší pravděpodobností negativní dopady vysoce převýší jakýkoliv uvažovaný pozitivní efekt.

(c) Dosazování sazenic stromů v odumřelých částech lesa může napomoci urychlení návratu k původní druhové skladbě, za předpokladu že bude použito pouze v nižších polohách (na místech výskytu původních lesů v tzv. hercynské směsi, tj. s převahou buku, výskytem jedle a dalších dřevin), nikoliv ale v oblastech horských smrčin ve vyšších nadmořských výškách. To, že v porostech s odumřelým stromovým patrem probíhá samovolná obnova nerovnoměrně, tj. na některých místech velmi rychle a s obrovským množstvím náletu a na jiných jenom pomístně a jednotlivě, je právě jejím nejcennějším atributem. Fakt, že na různých místech dojde k obnově až s větším časovým odstupem oproti jiným (třeba i po 15 – 30 letech), je v delší perspektivě základem vytvoření různověkého porostu, který odolává kůrovci nesrovnatelně lépe než stejnověký. Dosázením sazenic smrku na volná místa by nedošlo k ničemu jinému, než k vytvoření podobně stejnověkých porostů jako člověk vytváří v hospodářských lesích, se všemi riziky s tím spojenými.

Po vlastních zkušenostech jsme si všichni vědomi extrémního tlaku, který je na Vás vytvářen a chceme vyjádřit podporu pro uvážené, vědou podložené a dlouhodobě udržitelné rozhodnutí, učiněné na základě důkladného posouzení možných negativních dopadů, jak z hlediska národní ochrany přírody (národní park je nejvyšší forma ochrany podle naší legislativy), tak i z hlediska evropské legislativy (park je ptačí oblastí, lokalitou evropského významu podle evropské směrnice o stanovištích a místem výskytu mnoha druhů chráněných v rámci soustavy Natura 2000). Nejde o vyloučení lidí ani zájmů a potřeb místních obyvatel z území parku. Jde o nalezení správného poměru mezi nimi a zachováním přírody a přirozených procesů, které jsou největší hodnotou Šumavy a které zejména ji činí tolik atraktivní pro lidi. Jsme přesvědčeni, že na takto cenném a unikátním území, o rozloze pouze zlomku procenta výměry státu, je třeba postupovat obezřetně, s větším ohledem na cenné přírodní fenomény a s co největší pokorou k přírodním a přirozeným procesům. K takovému postupu při Vašem rozhodování bychom Vám rádi vyjádřili naší podporu.

Bývalí ministři životního prostředí ČR:

Doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD. (v současnosti Deputy Director General DG SANCO Evropské Komise)

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. (ředitel Centra pro otázky životního prostředí UK Praha)

RNDr. Libor Ambrozek (odborný poradce)

Ing. Petr Kalaš (odborný poradce)

RNDr. Martin Bursík (konzultant v oboru obnovitelných zdrojů energie, přednáší na New York University of Prague)

JUDr. Jan Dusík, M.Sc. (odborný poradce a privátní konzultant)

Ing. Rut Bízková (odborná konzultantka)