Jako radní Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí nemohu nezareagovat na tiskovou zprávu Správy NP Šumava ze dne 17. 4. 2015. Správa NP Šumava sečetla, že vítr na počátku dubna vyvrátil a polámal přes 31000 m3 stromů, přičemž 24000 m3 je v zásahových oblastech a 7000 m3 v oblastech bezzásahových. Nejméně těchto 7000 m3 bude podle Správy NP Šumava ponecháno bez zpracování a je otázkou, jaké množství z polomové hmoty, která se nachází v zásahové části NP, bude ponecháno rovněž bez zpracování z důvodů nejrůznější další ochrany přírody.
Například z důvodu zachování klidu pro tetřeva hlušce, který se vyskytuje i mimo bezzásahová území. V takových oblastech se v minulosti proti kůrovci zasahovalo. Jako člověk, který se zajímá o státní správu v ochraně přírody, jsem opravdu zvědavý, jaké kroky budou nyní na Šumavě následovat a zejména, jaké budou pro tyto kroky důvody a jaká budou jejich legislativní zdůvodnění. Šumava je totiž neustále učebnicí výkladu legislativy v souvislosti se změnami koncepcí.
S čím ale nemohu již nyní souhlasit, je skutečnost, že odborně dostatečně zdatná Správa NP Šumava záměrně ponechá bez zpracování několik tisíc kubíků polomové hmoty, která je velmi atraktivní pro kůrovce, a to i mimo první zóny a neobává se, že dojde k jeho opětovnému namnožení. Ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený ve své tiskové zprávě doslova uvádí, že není třeba se obávat opětovné gradace kůrovce. Sice se necítím být odborníkem na lesní hospodaření, ale i laikovi je zřejmé s ohledem na bohaté zkušenosti z NP Šumava, že pokud se ve smrkovém lese ponechají polomy bez zpracování, dojde v nich dle tisíciletých zákonitostí smrkového lesa k namnožení kůrovce, který v tomto stavu dříve či později napadne okolní stromy a bude se dále šířit. Ať už se tomu odborně říká gradace či nikoli, je zřejmé, že vinou úmyslně nezpracovaných polomů namnožený kůrovec v roce 2015 a 2016 zahubí další stovky a spíše tisíce dnes ještě zdravých stromů. Musí tomu po zkušenostech z posledních pěti let opravdu být?
Opět se bude opakovat rétorika, kterou jsme slýchali okolo údajné neexistence kůrovcové kalamity v NP Šumava po nezpracování polomů z orkánu Kyrill. Tehdy v letech 2008 až 2010 jsme také slýchali různá prohlášení Správy NP Šumava i MŽP, ale i údajných odborníků, že žádná kalamita nehrozí, že je kůrovec pod kontrolou a přitom padlo kůrovci za oběť nejméně 3 miliony stromů.
A tak se ptám, zda je opravdu na místě zachovat ledový klid a po prodělaných zkušenostech ujišťovat veřejnost, že z několika tisíc polámaných stromů nedojde na Šumavě k namnožení kůrovce?
Václav Štekl, autor je radním Plzeňského kraje pro životní prostředí
