Kůrovec v České republice nejvíce řádí v Moravskoslezském kraji, lákají ho zejména níže položené lesy. Podle lesníků se stav v některých oblastech blíží kalamitě a ještě dlouho potrvá, než se jeho počty sníží.
Maličký brouček, obří problémy. Kůrovci právě začala letecká sezona, z čehož mají lesníci hrůzu. A ti z našeho regionu obzvláště.
„S příchodem teplého počasí začalo rojení nenasytného škůdce. Nejvíce jsou broukem ohroženy smrkové porosty na severní Moravě a ve Slezsku, kde odborníci situaci hodnotí jako boj s kůrovcovou kalamitou," konstatoval Ladislav Půlpán, ředitel odboru lesního hospodářství Lesů ČR.
Upřesnil, že nejhůře jsou zasaženy níže položené lesy, tedy nikoliv Jeseníky nebo Beskydy.
Proč si kůrovec, tedy přesněji lýkožrout smrkový, oblíbil právě severovýchod země? Našel ideální prostředí. Právě tady byly několik let velmi mírné zimy, po zbytek roku převládalo suché počasí, díky čemuž se dařilo houbě václavce, dalšímu škůdci.
Strom napadený kůrovcem.
Lýkožrouta vábí oslabené stromy A lepší pozvánku než chřadnoucí strom si kůrovec nemůže přát. Zavrtá se do něj a začne se živit lýkem, které dopravuje živiny a vodu. Strom usychá a umírá. Plošná devastace začíná. Více generací, více škod
„Zdravý strom odolá i pěti tisícům brouků, kdežto pro oslabený jsou likvidační třeba už dva tisíce," vysvětlil Půlpán z Lesů ČR.
Zatímco jinde se ročně objeví jedna, maximálně dvě generace kůrovce, v postižených moravskoslezských lesích nejsou výjimkou ani tři kůrovcové generace.
A větší počet škůdců znamená více uschlých stromů.
Jiří Schindler z odboru ochrany přírody, lesnictví a myslivostí Městského úřadu v Novém Jičíně hojný výskyt kůrovce potvrdil, špatná situace je například v pásmu smrkového porostu od lokality Skalky přes vrchol Svince až k městské části Kojetín.
„Větší problémy s kůrovcem máme přibližně tři roky, jeho počet nyní sice držíme na přibližně stejné úrovni, ale ještě to bude hodně dlouhý boj," uvedl Schindler. Kácení občas provázejí protesty lidí
Právě jarní období považuje za rozhodující. „Umisťujeme feromonové lapače, napadené stromy kácíme a dřevo rychle odvážíme ke zpracování," přiblížil Schindler.
Právě těžba napadených porostů zůstává jednou z účinných metod boje s lýkožrouty. Jenže zvýšená těžba se mnohdy nelíbí lidem, kteří často o pravých příčinách kácení nic netuší.
„Například v Bělském lese lidé protestovali i po skácení třeba deseti stromů najednou. Ale jinak to nešlo," vysvětlil Martin Haruda, vedoucí střediska lesní výroby Ostravských městských lesů. Řešením může být douglaska
Právě Bělský les byl kůrovcem zasažen mohutně. Haruda se však nedomnívá, že by lesy patřící Ostravě bojovaly s kůrovcovou kalamitou. Smrků už je totiž velmi málo. „Zjednodušeně řečeno, kůrovec přestává mít co žrát, proto je u nás situace o něco lepší," poznamenal Haruda. Smrkové monokultury stále častěji lesníci nahrazují jinými stromy, ponejvíce listnatými, například bukem, případně dubem.
Dalším řešením, zatím však jen málo využívaným, zůstává výsadba douglasky tisolisté, jehličnanu původem ze Severní Ameriky.
Stejně jako smrk poskytuje dostatek dřeva, a navíc je více odolná vůči nepříznivým vlivům, včetně kůrovce. „Současný podíl douglasky v našich lesích nedosahuje ani procento. Chtěli bychom ho zvýšit na více než dvě procenta," poznamenal Půlpán. Dodal, že podíl smrků se stále drží něco nad padesáti procenty.
