Bavorský les se ještě více uzavře turistům, utichne i většina motorových pil. Na české straně Šumavy se letos dřevo těžilo rekordně

ŠUMAVA Kůrovec bude nadále považován za bytostnou součást smrkového lesa a za princip přírodní dynamiky. Proti kůrovci se má zasahovat jen v okrajovém pásmu kolem parku. Tento radikální ekologický kurz, nastolený při založení národního parku v roce 1970, byl potvrzen 7. října v reprezentativním informačním středisku Dům Hanse Eisenmanna u Neuchönau.

Ministr životního prostředí Bavorska Markus Söder (CSU) tím vyhověl rostoucí kritice německého ekologického hnutí Bund Naturschutz, které razantně kritizovalo neustále se rozšiřující těžby v jádrové (první) zóně nové části Národního parku Bavorský les. Slavnostní akt ke 40. výročí založení Národního parku Bavorský les je považován za klíčový moment pro další směřování parku.

Söder prohlásil, že žijeme ve věku masového umírání, ke kterému patří i umírání lesů vlivem klimatických změn. „Na přírodu musíme pohlížet jako na surovinu,” prohlásil a zdůraznil i vědecký a výzkumný potenciál národního parku. Ministr se také vyslovil proti zvyšující se masové turistice v národním parku.

Další doporučení z úst ochranářů zněla: zákaz motorových pil a těžké techniky na území parku. Kritiky parku se překvapivě zdržel i zemský rada Heinz Wölfl, který ještě nedávno mluvil o možnosti zrušit Národní park Bavorský les, pokud se rezervace stane jen pokusnou laboratoří a bude omezovat vstup turistů. Výročí založení Národního parku Bavorský les je třeba hodnotit jako vítězství myšlenky „ponechat přírodu přírodě”.

Ředitel Národního parku Šumava František Krejčí se k této filozofii v Neuschönau přihlásil a řekl, že Národní park Bavorský les je starší bratr Národního parku Šumava, od kterého jsme se mnoho naučili a učit se budeme i nadále.

Při slavnostním aktu překvapivě chyběl ministr životního prostředí Pavel Drobil. Čeští ministři životního prostředí se podobných klíčových jednání vždy zúčastňovali, protože Národní park Bavorský les a Národní park Šumava mají na sebe bezprostřední vliv a tvoří společné území zvané „Zelená střecha Evropy”.

V zásadě to, co přijme bavorský park, přichází dříve či později i k nám. U nás ale není situace tak jasná jako v sousedním parku. Ekologická zonace z roku 2004 s horizontem 10, 30 a 50 let pro přechod 30 procent území parku do bezzásahového režimu byla nejprve popřena samotnými ekology, později ministerstvem životního prostředí.

Národní park Šumava kůrovcovou kalamitu podcenil a loni a letos spustil kvůli panice z kůrovce rekordní těžby, které s ochranou přírody mají pramálo společného a mnozí kritici je nazvali „tunelováním Šumavy”. Dá se také očekávat, že oba parky se budou snažit spustit od příštího jara rozsáhlé zákazy vstupu zejména do hraničních lokalit. Na 15 000 hektarech příhraničního území má být vytyčeno území divočiny po kanadském vzoru a podle nejvyšší ochranářské kategorie 1b s radikálně omezeným vstupem pro turisty. Dá se také očekávat zvýšená aktivita odpůrců národního parku a la Markus Söder, protože ponechání přírody přírodě s sebou přinese i rozsáhlé schnutí lesů vlivem kůrovce. Důležitá bude i výměna na postu ředitele Národního parku Bavorský les nejpozději v květnu 2011 -nový ředitel Franz Leibl platí za ortodoxního ochranáře.

Je však sporné, jestli bude možné příklad Národního parku Bavorský les aplikovat u nás, protože Národní park Šumava je téměř třikrát větší a bez těžeb dřeva ho nelze financovat. V našem parku tvoří 70 procent rozlohy parku takzvané nárazníkové pásmo, kde se těží pomocí těžké techniky, což odporuje principu národního parku. Národní park Šumava má deficit i v informování veřejnosti - klíčová rozhodnutí nebyla konzultována na kulatých stolech odborníků, jako tomu bylo v Bavorsku, a neproběhlo ani referendum mezi veřejností. Ta by se měla vyslovit k tomu, zda hodlá uschlou Šumavu tolerovat. O plánu na zřízení území divočiny, prezentovaném mimo jiné bývalým náměstkem MŽP Františkem Pelcem loni na Světovém kongresu o divočině v Mexiku, nebyla česká veřejnost informována vůbec.