Pohled k pramenům Vltavy nedaleko Kvildy na Šumavě uprostřed panenské přírody může jednomu připadat nádherný, jinému se vůbec nemusí líbit.
Jde o to, zda krajinu před vámi vnímáte jako obraz apokalyptické zkázy, po níž zůstaly jen uschlé pahýly smrků, které zahubil kůrovec a zbylé polámal před deseti lety orkán Kyrill. Anebo váš pohled přitahují malé smrčky krčící se pod příkrovem mokrého sněhu, z nichž jednou vyroste mohutný zdravý les.
Právě tento rozdíl totiž ilustruje to, o co na Šumavě už roky jde a o co se teď bojuje v Senátu.
Ministr životního prostředí Richard Brabec se snaží prosadit nový zákon o národních parcích, respektive novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou mu ale nyní vrátili nyní zpět do Sněmovny senátoři.
Ačkoliv se novela týká všech čtyř národních parků, vůbec nejde o Krkonoše, České Švýcarsko ani o Národní park Podyjí. Hraje se o Šumavu. O tu Šumavu, na jejíž budoucnost a zkratkovitě viděný spor – kácet, nebo nekácet kůrovcem napadené stromy – má dvacet šest let po vzniku parku kdekdo silný názor.
V nadsázce se dá říct, že se tu bojuje o bytí a nebytí. O to, jestli nový zákon v případě daleko větší ochrany přírody zahubí sny zdejších podnikatelů, turistů a obcí o rozvoji, jak varují starostové obcí. Nebo jestli zničí unikátní přírodu, jak zase upozorňují vědci, pokud se povolí otěže developerům a byznysmenům.
Šumava divoká, či prosperující?
Celý zdánlivě složitý spor je totiž primitivní: vědci, ochranáři a všichni ti, kdo smýšlejí „zeleně", chtějí mít na Šumavě divočinu. Nespoutanou přírodu, kterou bude člověk zpovzdáli jen sledovat, bádat v ní, ale nebude se do ní vměšovat.
Šumavští dřevorubci, starostové, mnozí starousedlíci i podnikatelé se zase chtějí o lesy starat stejně jako po staletí – kácet v nich dřevo a to pak prodávat, vymýtit v nich porážením stromů jako v jiných hospodářských lesích kůrovce, sázet nové stromky a vydělávat na turistickém ruchu. Chtějí návštěvníky pouštět do unikátních meandrů řek, k rašeliništím, na stezky i do hor a nabízet jim zázemí – hotely, sjezdovky, restaurace, otevírat nové zážitkové stezky i atrakce. Jasné tedy je, že pokud mají přijít nová pravidla v podobě zákona, jedna ze stran musí ustoupit.
„Přijetím tohoto zákona Šumava určitě neuschne," hájil ministr Brabec před senátory svou předlohu. Ta jednoznačně říká, že dění v parcích se má podřizovat ochraně přírody, parky mají být rozděleny na patnáct let do jednotlivých zón s přesně určenými pravidly, co se v které smí a jak se ve které přistupuje k přírodě.
Od zóny, kde příroda bude na polovině území parku naprosto ponechána svému osudu, až po zóny, kde lze stavět. A právě s tím, na kolika procentech parku bude divočina, narazila kosa na kámen. Pro šumavské obce totiž divočina rovná se vstup lidem zakázán. Pro lepší představu: dnes je ponecháno svému osudu šestadvacet procent plochy parku, polovina rozlohy znamená 34 tisíc hektarů divočiny.
V návrhu sice chybí, jak rychle by se divočina rozrůstala, ale představy už existují. „Máme spočítáno, že padesát procent rozlohy parku lze ponechat svému osudu okamžitě," naznačuje možný scénář ekologický aktivista Jaromír Bláha z Hnutí Duha.
A právě tímto strašákem, že se lidé najednou nemusí dostat na dvakrát větší území než dosud, šumavští starostové přesvědčili senátory, aby se návrhu postavili. „Nechat polovinu Šumavy divočině umožňuje vznik další kůrovcové kalamity, následné kácení a usychání šumavských lesů," argumentoval jihočeský senátor Tomáš Jirsa z ODS, mezi jehož poradce patří i šumavský magnát, hoteliér a majitel řady nemovitostí v národním parku František Talián.
Už jsou zase v sobě
Když Brabec viděl, jak jeho novelu senátoři cupují a přidávají do ní vlastní ustanovení, přitvrdil. Začal mluvit o konci národních parků, jež vystřídají golfová hřiště, akvaparky či další projekty. „Ministerstvo chtělo garantovat dlouhodobou stabilitu nejenom v odborné péči o národní parky," argumentoval Brabec.
Druhá strana se však nemínila vzdát. „Opět to byly jen sliby ministerstva, a když senátoři tyto sliby doplní do novely jako realitu, křičí ministr jako kluk chycený na švestkách nesmysly o budování akvaparků," kontroval okamžitě starosta Modravy a předseda Svazu šumavských obcí Antonín Schubert.
I kdyby senátní návrh prošel, zase tak divoce vyrůstat nové akvaparky nebudou. Ke každé stavbě na Šumavě se totiž vyjadřuje správa šumavského parku, která kromě toho ovlivňuje i podobu územních plánů obcí. Na druhou stranu park od roku 1991, kdy byl zřízen rozhodnutím vlády, čeká na jasná, neměnná pravidla a různí spekulanti kolem lukrativních šumavských parcel krouží neustále.
Zatím marně, stejně marně jako region čeká na to, aby lidé směli i do míst, kam třeba z druhé strany hranice lze pohodlně dojít. Jako na legendární Modrý Sloup u Modravy, kam se desítky let přímou cestou údolím nesmí kvůli ochraně tetřeva, ale kde se nakonec ukázalo, že tam vlastně téměř žádní tetřevi nejsou.
Jenže ani tato novela by takové šumavské paradoxy nezměnila a lidé s batohem na zádech se na desítky nových kilometrů tras, které by se šmahem otevřely, těší zbytečně. Stejně jako developeři na nové parcely, protože v obou návrzích – jak v tom Brabcově, tak senátním – zůstal zákaz prodeje státní půdy.
Číslovka padesát coby polovina území ponechaná vlastnímu osudu bez zásahů člověka přitom straší šumavské obce roky. Už před lety dokument nazvaný plán péče, který určoval, jak se bude o které šumavské lesy pečovat, právě s tak velkou divočinou počítal. Paradoxně šlo o materiál, který vznikl za tehdejšího ministra Miloše Kužvarta za vlády Miloše Zemana, který dnes patří k nejhlasitějším kritikům ponechání přírody vlastnímu osudu. Zeman přitom už v polovině roku 2015 šumavským obcím sliboval, že jestliže jim novela nedá dostatečná práva, bude ji i kvůli rozsahu divočiny vetovat.
Fakta Boj o národní parky
* Návrh novely zákona o ochraně krajiny a přírody ministra životního prostředí Richarda Brabce plánuje, že ochrana přírody bude hlavním cílem národních parků a podřídí se jí vše ostatní. Parky by se rozdělily na příštích patnáct let do jednotlivých zón a ty by nešlo měnit. Polovina území by přitom byla ponechána samovolnému vývoji, čímž by se podle šumavských obcí rozšířil prostor, kam by turisté nesměli.
* Naopak 54 ze 72 senátorů, kteří novelu upravili a vrátili Sněmovně, požaduje, aby obce měly větší pravomoce. Včetně té, aby se s nimi museli správci parku vždy na rozloze jednotlivých zón a omezeních v nich domluvit. V obou návrzích je zákaz prodeje státní půdy, což má zamezit rozprodávání lukrativních pozemků na Šumavě.
* Novela ministra Brabce není speciálním zákonem pro Šumavu, ale obecnou novelou platnou pro všechny čtyři národní parky. To, jak by se dotklo povolování vstupu do jednotlivých území turistického ruchu, by vždy záleželo na posouzení vlivu na životní prostředí. Ministr už po nástupu do funkce sliboval, že Šumavu více otevře turistům, pokud odborníci v jednotlivých lokalitách budou souhlasit.
Prozatím k většímu otevření národního parku nedošlo.
