Dvacet let vedl Pavel Hubený Chráněnou krajinnou oblast Šumava, letos se stal dočasným ředitelem stejnojmenného národního parku.

VIMPERK / Kancelář je stejná, jako když tady před pár týdny ještě řediteloval Jiří Mánek, jinak je ale všechno jiné. Pavel Hubený mi pokyne, abych se posadil a sám ještě se sekretářkou dolaďuje rozvrh na příštích několik dní. Listuje v diáři, zapisuje a škrtá, hned je jasné, že volného času si teď asi příliš neužije. Mám radost, že jsem o „audienci” poprosil s předstihem a v duchu už přemýšlím, na co se zeptám jako první. A nakonec začínám u toho, co mě napadlo už mockrát.

* Pozice ředitele národního parku na Šumavě je hodně nestálá věc. Chráněnou krajinnou oblast jste vedl dvacet let. Neberete to trochu jako sebevraždu?

Jo, to je přesně slovo, které mě napadlo hned. To rozhodování bylo těžké. A když jsem kývnul na tu nabídku, věděl jsem, že to regionální sebevražda je. Ale s tím se musí člověk vypořádat. Do určité míry je to ale také výzva.

* Bude teď na Šumavě všechno jinak než za Jiřího Mánka?

S Jirkou Mánkem se známe dlouho, dlouhá léta jsme spolupracovali. A je jasné, že naše názory na některé věci jsou jiné. Kdyby se na náš problém podíval člověk třeba z Finska, byla by rozdílnost našich názorů malá. V malém prostoru Šumavy je ale relativně velká. Jsme oba různě nastavení a i v tom je ta výzva zajímavá. To, že jsem teď tady na tom místě, vnímám taky i jako určitou splátku svého dluhu vůči Šumavě. Byl jsem u zrodu národního parku, dělal jsem i v jeho státní správě. A nějak se ke mně pořád vrací, tak jsem si říkal, že to zkusím. Šel jsem vědomě do nestálé pozice a myslím si, že v tom je určitá svoboda.

* Když jsem s Jiřím Mánkem mluvil naposledy, říkal mi: V současné chvíli bych chtěl park také převzít. Všechno je dotažené, situace je skvělá. Všechno má ale své ale. Ministr Jiřího Mánka odvolal, aby podpořil klid na Šumavě, tohle rozhodnutí ale obyvatele obcí pobouřilo. Pokusíte se situaci znovu uklidnit?

Navštívil jsem už několik starostů. Většina z nich mi říká, že jejich pobouření není směřováno vůči mně osobně, ale je proti rozhodnutí pana ministra. Beru to tedy tak, že by se nemělo týkat mě a mé práce a v práci mě nějak brzdit. Je jasné, že jsem správu dostal v dobré kondici, stejně tak je ale jasné, že tady jsem jen na přechodnou dobu s tím, že mám napravit jen nějaké drobnosti. Nejsem tady od toho, abych vymýšlel nové vize, jsem jenom kuchař, který má svou kuchařku: plán péče. A já budu vařit podle receptu.

* Plán péče se ale taky mnoha lidem nelíbí.

Ano, je kolem něj trochu dusno. Je ale v podstatě schválený v takové podobě, jak ho podpořil i region. Myslím si proto, že je tady potenciál k tomu, aby se situace uklidnila. Pan ministr si představoval, že bych měl uklidnit spíše tu stranu „zelenější”, ale já doufám, že i lidé, kteří mají teď výhrady, pochopí, že nejsem žádné monstrum, které chce vše zvrátit a vše dělat jinak. Chci jít jen podle pravidel. Občas, pravda, řeknu svůj názor na některé projekty, ale ten je spíš osobní.

* Na projekty jsem se chtěl také zeptat. Osobně mi příliš nesedl projekt se šumavskými plyšáky, byl jsem ale třeba rád, že se vrátili tažní koně. Čeká i tyhle projekty změna?

Projekt s návratem koní je v současné podobě trochu přepych. Uvědomuji si, že se ti koně nezaplatí, alespoň v tom režimu, jak se teď používají. Je to tedy trochu neefektivní. Na druhou stranu jsou to ale koně. Plánuji proto jednání s lidmi, kteří se o ten projekt starají a mám představu o tom, že se pokusíme najít cestu, která by ten nápad zefektivnila, nebo projekt utlumíme – anebo zkombinujeme obojí.

* Takže je možné i to, že koně znovu ze Šumavy zmizí?

Rozhodně je nepošleme někam na jatka. Ti koně jsou skvělí a přinejhorším se pro ně bude muset jen najít jiné uplatnění a prostředí.

* Vrátím se ještě k plánu péče. Ten byl jedním z důvodů, proč vznikla Charta Šumavy. Už jste jednal s jejími představiteli?

S některými lidmi už jsem jednal. Úplně tomu ale nerozumím. Charta začíná hodně silnou proklamací, se kterou se nemohu ztotožnit. Ale to nevadí, každý máme svůj názor. Jestliže ale Charta chce být nástrojem vyjednávání, nevím, jak to může fungovat. Jsem jen úředník a vím, že když chce člověk něco ovlivnit, tak by měl aplikovat pravidla, která stát nabízí. V otázkách rozhodování o dění v národním parku jsou tady dvě koleje: první je rada parku, kde mohou lidé prosazovat své názory a postoje. Druhá věc je, že obce jsou automaticky účastníky všech řízení, které park vede. Možnost mají i občanská sdružení. Charta jako něco mezi tím je zajímavá, ale není to podle mě nástroj k ovlivnění úředníka.

* Trochu to odlehčím. Když jsem si domlouval rozhovor, řekli mi, že se může také stát, že i když se přesně domluvíme, nebudete tady, protože čekáte přírůstek do rodiny. Ještě pořád čekáte?

Už jsem tam byl, včera jsme porodili.

* Tak to gratuluji. Jak se osobní život slučuje s vaší novou pozicí? Asi jste žil klidnější život.

Výrazně klidější. Navíc žijeme na samotě, takže budu muset práci kombinovat s dovolenou, abych to všechno zvládnul.

* Víte už, jak dlouho budete ředitelem?

Pan ministr říkal, že do roka vypíše výběrové řízení, tak doufám, že ho nevypíše až za rok, že to bude dřív.

* Budete se chtít vrátit na CHKO?

No, pochopitelně na tom nelpím. Ale dělal jsem to dvacet let a je to práce, kterou mám rád. Takže když budu přijatelný, vrátím se rád.

***

PAVEL HUBENÝ Narodil se 13. dubna 1963 v Klatovech. Bydlí na Idině Pile na Šumavě. Je rozvedený, má šest dětí, to poslední se mu narodilo jeden den před naším rozhovorem. Vystudoval klatovské gymnázium a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Jednadvacet let byl šéfem Chráněné krajinné oblasti Šumava, předtím pracoval na Okresním úřadě v Klatovech jako ekolog a pak jako referent na chráněné krajinné oblasti. Letos v květnu se stal po odvolání Jiřího Mánka prozatímním ředitelem Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Je avizováno, že ve funkci zůstane nejdéle rok.