Pokud by některé horské rostliny vyhynuly, krkonošským ochranářům stačí sáhnout do genetické banky. V mrazicích boxech semena vydrží až půlstoletí.
VRCHLABÍ Lednice, mrazák, sterilizátor, klimatizační box, Petriho misky se semeny, venku několik záhonů s květinami. Tak vypadá krkonošská Noemova archa - genetická banka ohrožených rostlinných druhů. Pracoviště Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí sídlí v nenápadné přízemní budově mezi Krkonošským muzeem a sídlem ochranářů. Kdyby v budoucnu některý rostlinný druh z hor úplně zmizel, naděje odborníků na jeho obnovu se budou upírat právě sem.
Některá semena odpočívají v teplotě minus 20 stupňů i více než dvacet let. V současnosti pracoviště eviduje téměř čtyři stovky vzorků od desítek rostlinných druhů. Počty uložených semen jdou do desítek tisíců. Všechny, včetně kuliček sotva viditelných lidským okem, projdou rukama odborné pracovnice Ludmily Harčarikové. Ta přelom léta a podzimu tráví především v terénu, kde sbírá vzorky rostlin. Přes zimu pracuje v laboratoři. „Všechna semena se musí vyčistit, vysušit, spočítat hmotnost tisíce kusů a před uložením provést testy klíčivosti," popisuje titěrnou práci.
Zatímco v klimatizačním boxu je nastaveno „jaro" na Jestřábích Boudách, ve vedlejší lednici panuje tuhá zima. Každá rostlina vyžaduje pro klíčení jiné teplotní podmínky, a odborníci proto co nejvěrněji napodobují roční období. Trochu to připomíná pohádku O dvanácti měsíčkách. „Některá semena vyklíčí rovnou, některá potřebují světlo, jiná zase musejí mít tmu. Existují druhy, které nevyklíčí hned, ale potřebují zimu. Každá rostlina se chová jinak," vysvětluje Ludmila Harčariková. Testy klíčivosti vzorky podstupují i v průběhu skladování, zpravidla po 10 letech.
