Co trápí ředitele Správy KRNAP Jana Hřebačku? Nelituje vstřícných kroků vůči návštěvníkům nejvyšších českých hor? Co si myslí o snaze památkářů chránit Labskou boudu a jak dopadne kontroverzní výstavba v Mísečkách či Rýchorská bouda?

Trutnovský rodák Jan Hřebačka řídí Krkonošský národní park pátým rokem. V roce 2010 zavedl nový návštěvní řád, který lidem umožnil vstup i do druhé nejpřísněji chráněné zóny. Přestože ochránci přírody neustále bojují s neukázněnými turisty, příroda se podle ředitele nejstaršího parku v Česku pomalu vzpamatovává.

„Postupně se vracíme do situace, kdy bude životní prostředí zase ve velmi dobrém stavu,” myslí si.

* Národní park slaví 50 let od svého založení, co se za půl století změnilo?

Krkonoše si prožily od roku 1963 několik velmi krutých období, ale dnes nám příroda dává najevo, že se přírodní prostředí zlepšuje. Nejdůležitější je, aby nedocházelo k takovým kolapsům jako v 80. letech minulého století, kdy tisíce a tisíce hektarů Krkonoš začaly odumírat vlivem kyselých dešťů. To byla nejpalčivější perioda Krkonoš, se kterou souvisely i další problémy, jako takzvaná socialistická rekreace.

* S čím bojujete nyní, co je největší problém Krkonoš?

V současné době nelze vypíchnout jeden nejzásadnější problém, ale nároky lidí narůstají a do Krkonoš jich přijíždí šest milionů ročně, což je obrovský tlak. Chápu, že si chtějí odpočinout v přírodě a hledají prostor a že region návštěvníky potřebuje, avšak je na nás, abychom je směřovali a vysvětlovali jim, že některé věci dělat nesmějí a některá území je nutné v určitém období nechat v klidu.

* Narážíte třeba na problémy se skialpinisty a snowboardisty, kteří vyrážejí na svahy i do zakázaných zón a ruší vzácného tetřívka?

Určitě. Je to jeden z nejzásadnějších a nejohroženějších druhů v Krkonoších, kde má poslední velkou životaschopnou populaci v Česku. V březnu začíná tok tetřívka obecného, a když je neustále vyrušován, může uhynout. Spousta lidí si myslí, že je to jen nějaký přízrak, ale je to nádherný pták, a kdyby vymizel, byla by to obrovská škoda.

* Udělal jste vstřícné kroky a zpřístupnil jste Krkonoše turistům. Mám na mysli ledopád v Labském dole, nové skialpinistické trasy nebo vjezd cyklistů do první zóny. Nelitujete toho? Nesetkáváte se s častějším porušováním pravidel?

Ne. Obecně se dá říct, že to funguje přesně tak, jak jsem předpokládal. Devadesát devět procent lidí to respektuje a vždy se najdou tací, kteří zákazy porušovali a porušovat budou. Je na nás, abychom je vychovávali. Samozřejmě přemýšlíme, kam až můžeme dojít a zda jsou tyto kroky vratné, pokud se časem ukáže, že byly špatné.

* Jak bojujete s neukázněnými lidmi? Jaké páky na ně máte?

Máme samozřejmě legislativní nástroje, které nám dávají možnost pokutovat. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale opravdu raději nejdřív vysvětlujeme, než začneme rozdávat pokuty. Třeba v případě masivního sběru borůvek. S člověkem, který je sbírá pro vlastní potřebu a není v zónách vyhrazených pro zvěř, si strážci přírody popovídají a život jde dál. Na skupiny lidí, kteří si z toho udělali byznys na úkor přírody a zvířat, ale musíme být přísní.

* Je pravda, že sběrači borůvek přijíždějí z Polska?

Ano, to je pravda. Ale na obranu Poláků musím říct, že s nimi velmi intenzivně spolupracujeme a oni nám velmi pomáhají. Jejich osvětová kampaň je výrazná a situace se dost zlepšila.

* Jsou horší sběrači borůvek nebo třeba lidé, kteří ničí přírodu na skútrech a čtyřkolkách? Přestupků ubývá, nebo naopak jich je víc?

Motorizovaných přestupků zaznamenáváme jednoznačně méně než dřív. Ve spodních partiích národního parku se to často řeší domluvou a postihy jsou daleko menší než třeba v extrémně citlivých lokalitách. V momentě, kdy najdeme skútraře na Pančavské louce, kde si udělají skokánek a řádí, a my víme, že tam žije 15 až 20 párů tetřívků, nezbývá než je pokutovat. Na jejich menší počet má vliv naše činnost v terénu, zintenzivnili jsme výkon strážní služby.

* Kolik lidí máte v terénu?

Na 63 lidí může být dnes a denně v terénu. Mají samozřejmě i jiné povinnosti, ne jen kontrolní činnost.

* Usilovali jste o zbourání Labské boudy. Co říkáte na současnou snahu památkářů zapsat ji mezi kulturní památky?

Snaze památkářů nerozumím. Krajinný ráz je podle mě stavbou znehodnocen, je prostě ošklivá. V architektonickém hledisku mě berte jako laika, ale zásadní pro mě je, jakým způsobem stavba komunikuje s prostředím. A v tom je obrovská chyba. Když projdete pančavské rašeliniště, kde žije drobná rostlina ostružiník moruška, a pak přijdete k betonovému monstru, je to rána. Nejsem ale zklamaný, že se boudu nepodařilo koupit a zbourat, protože v současné době je tam vlastník, který ji chce dobře provozovat, stejně jako provozuje Luční boudu. Máme v něm partnera, se kterým můžeme jednat, aby se situace na Labské boudě nezhoršovala, opravila se čistička a sanovaly se některé ekologické škody, které tam nepochybně vznikly.

* Už znáte projekt na přestavbu vyhořelé Petrovy boudy?

Zatím jsme ho neviděli, ale je to pro nás memento. Měli bychom víc spolupracovat s boudaři na samotných vrcholech, protože bychom neradi, aby boudy dopadaly tak, jak dopadla Petrova.

* Velký problém jste měli také se stavbou apartmánových domů v Mísečkách...

Problém je to pořád. Na obranu tehdejšího vedení musím říct, že tehdy to bylo úplné novum a nikdo o nich nic nevěděl, ani ve světě. Navíc první EIA, posudek vlivu na životní prostředí, tehdy vyšla kladně. My jsme vydali stanovisko ke druhé a třetí etapě a naštěstí jsme se s investorem domluvili velmi dobře, snížili předpokládaný objem. Zkulturníme tam dopravu, parkovat se bude v podzemí a nebude se stavět na zelených plochách. Ale definitivně jsme přišli o krásnou enklávu.

* V Jilemnici se vám podařilo dohodnout s městem na společném provozování muzea, už jste našli nájemce Rýchorské boudy?

To je na velmi dobré cestě. V současné době jsme před podpisem smlouvy s novým nájemcem. A jsou to lidi, kteří mají zájem o provozování ekologických kurzů.

***

PROFIL Jan Hřebačka * Narodil se v roce 1967 v Trutnově. Studoval tamní střední lesnickou školu a ve studiu pokračoval na lesnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Po studiích se vrátil do Krkonoš, absolvoval stáže týkající se přírodních zdrojů v USA. Pracovat začal u Východočeských státních lesů, které se v roce 1994 spojily se Správou KRNAP. * V národním parku měl na starosti management lesního hospodářství a holandskou nadaci FACE, díky které do Krkonoš připutovalo více než 350 milionů korun. V roce 2005 se jeho jméno objevilo na seznamu spekulantů, jimž státní pozemkový fond vydal za podivných okolností lukrativní parcely v Krkonoších. Aby očistil své jméno, prodal téměř dva hektary v lokalitě sjezdovek Davidovy boudy a Krakonoš za symbolickou cenu skiareálu ve Špindlerově Mlýně. * Roku 2008 vyhrál konkurz na ředitele Správy KRNAP. Je ženatý, má dceru. Jeho koníčky jsou příroda a tenis.