Bude to obrovský byznys. Z církve se díky restitucím může stát největší lesní hospodář, nebo dokonce přední developer. Nejdříve ale musí katolíci projít tříletým martyriem soudních pří, kterých budou české soudy kvůli restitucím řešit stovky. Teď dávají dohromady armádu právníků a ekonomů. Už dlouho se chodby biskupství nehemžily tolika právníky a ekonomy. Nábor specialistů se církvím vyplatí. Jde o majetek za 134 miliard korun.

V posledních dnech je pravděpodobné, že duchovní dostanou možnost se o něj ucházet. V první řadě jim půjde o to, aby jim dědictví po předchůdcích nikdo nevyfoukl před nosem. Jak by to bylo snadné, lze předvést na příkladu nenápadného pozemku ve východočeských Holovousích. Parcel blokovaných pro církve je po celé republice 110 tisíc (viz Mysterium sta tisíc parcel). V létě tu bývalo narváno. Koupaliště v Holovousích u Hořic bylo zkrátka pojem. A to jak pro místní, tak pro lidi z celého Hořicka. „Postavilo se v padesátých letech a od začátku bylo velmi populární. Sjížděli se sem lidé z celého okresu a opravdu to tu jelo,” vypravuje na inkriminovaném místě starostka obce Martina Berdychová.

Když před dvanácti lety nastoupila do úřadu, bylo koupaliště na odpis a potřebovalo nutnou opravu. „Snažili jsme se, ale narazili na nepřekonatelný problém. Celé totiž leží na zablokovaných církevních pozemcích, na kterých nemůžeme postavit vůbec nic,” krčí rameny starostka. I proto nyní stojí místo na okraji koupaliště na hrázi rybníka. Sice hezkého s novým dřevěným molem, ale stále jen rybníka, u kterého nejsou toalety ani občerstvení a místo lidí tu plavou hlavně žáby.

„Hrozí stovky soudních sporů"

Jestli bude mít církev o koupaliště zájem, se ukáže nejdříve příští rok. Nejprve ale musí poslanci začátkem června schválit zákon o církevních restitucích. Půjde o největší jednorázové vydání majetku v novodobých dějinách země. Přitom se stejnými pravidly, podle kterých běžely restituce na začátku devadesátých let. Žadatel o parcelu či nemovitost bude muset státu dokázat, že mu v minulosti patřila.

V Holovousích tedy půjde o to, jestli má královéhradecký biskup v ruce okolkovaný glejt, který dokazuje vlastnické právo k dané parcele. Pokud ano, zašle ho Pozemkovému fondu ČR, který následně rozhodne. Buď státní úředník parcelu bez řečí vydá, nebo se sekne. Zarazit ho může například to, že na církevním pozemku vznikla stavba (ať už koupaliště, nebo rybníka), která tam před nástupem komunistů k moci v roce 1948 nebyla. A tak celé vydávací řízení raději zastaví. Církev má v tu chvíli jedinou obranu. Může se obrátit na soud, což zřejmě nebude ojedinělý jev.

„Jednoznačně se zvýší počet soudních sporů až o stovky. Ale to za předpokladu, že úřady budou požadavky církve rozporovat,” říká advokát Tomáš Těmín, který se po většinu kariéry zabýval restitucemi. „Vím to z praxe. Jestliže existuje sebemenší pochybnost, nechá úředník vydání majetku rozhodnout soudem. Zbavuje se tak zodpovědnosti za chybný verdikt,” dodal.

Soudních pří si je vědom i autor zákona a jeden z jeho nejhorlivějších zastánců -exministr kultury a poslanec TOP 09 Jiří Besser. „Pokud stát církvím pozemky nevydá, tak se mohou domáhat u soudu. Ale bude to jen u malé části pozemků. Pokud bychom církvím nevydali nic, řeknou si u soudu o všechno a uspějí,” míní.

Strastiplná cesta

Na obrovskou operaci už církve sbírají síly. Ukázkou může být situace v té největší - římskokatolické. Na všech jejích diecézích se nyní kompletují veškeré dokumenty potřebné k vydání kýženého majetku. Jde o naprostou prioritu všech biskupství. V tom litoměřickém například minulý rok zřídili oddělení správy majetku, jehož pracovníci nedělají nic jiného než pořádek v papírech.

„Provádějí kontrolu všech podkladů, na základě kterých má být církevní majetek navrácen. To znamená kontrolu nabývacích titulů k majetku, kompletaci výpisů z katastru nemovitostí, výpisů z pozemkových knih,” popisuje shon v litoměřické diecézi její mluvčí Jana Michálková. Podle České biskupské konference by měly mít v tuto chvíli všechny diecéze dostatek dokumentů, aby se ke svému majetku opět dostaly.

Problémy však nevylučují. „Celá situace je velmi složitá. Hlavně cesta od původního právního subjektu k dnešnímu,” jmenuje možné úskalí generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub. A dává příklad: „V první republice třeba existovala takzvaná záduší, což byla pole, která věnoval někdo církvi proto, aby byla za jeho otce každý rok sloužena mše. Jenže takový subjekt už dávno neexistuje. Záduší se během let sloučila s nejbližší farností a tato farnost byla pohlcena další větší farností. Církev teď bude muset dokázat cestu od záduší až k nějaké farnosti far v menším městečku. To si opravdu nezávidíme,” říká Holub.

Ekonomičtí experti církve si však věří, že i u takto složitých právních spletenců svůj nárok na daný pozemek prokážou. „Ano, půjde o rozsáhlý administrativní proces, jsou ale nastavena jasná pravidla. Doklady ale máme na každý z těch pozemků,” tvrdí ekonom Arcibiskupství pražského Karel Štícha.

Zblednou Lesy ČR závistí?

Pokud je to pravda, mají církve už dnes v držení klíč k takové rozloze lesní půdy, která z nich učiní největšího lesního hospodáře v zemi, před nímž zbledne i státní kolos Lesy ČR. Jestli se církve přes úřady a soudy dostanou ke všemu, co pro ně stát blokuje, získají 181 tisíc hektarů v hodnotě 50 miliard korun. Půjde o 69 procent veškerého lesa v Česku (viz Biskup se vrací i s černými myslivci).

Do jejich vlastnictví se rovněž vrátí třetina veškeré zemědělské půdy. Jen na území Prahy získá církev 550 hektarů pozemků v hodnotě přibližně deseti miliard korun. Určitě bude usilovat o to, aby se některé z jejich pozemků změnily na stavební.

Už dnes se ukazuje, že se biskupové budou snažit církevní majetek zhodnotit. Arcibiskupství pražské si své možnosti testovalo ve vesnici Cholupice, kde vlastní padesát hektarů polností. Pro obec na jižním okraji hlavního města nechali podřízení arcibiskupa Dominika Duky vypracovat projekt na výstavbu osmi set převážně rodinných domů pro 2400 obyvatel. Už při tomto plánu z roku 2006 se střetly zájmy církve s představami magistrátu, který si v dané lokalitě představoval pouze omezenou zástavbu.

Dohody o budoucích transakcích, odprodejích a směnách údajně zástupci církve uzavírají už dnes. Jaké společnosti se stanou jejich partnery, však úzkostlivě kostlivě

tají. Na druhou stranu se už teď preláti snaží vytvořit mechanismy, které by zabránily, aby je oškubali podnikavci z vlastních řad i z vnějšku.

Církevní hlídači

Katolická církev si je dobře vědoma, že obrovský majetek nebude lehké uhlídat. Proto už také vymýšlí nejrůznější kontrolní mechanismy. Nejprve trochu svázala v rozletu své farnosti. Aby se většinou ekonomicky neznalí faráři nenechali ošálit a o nově nabyté jmění rychle nepřišli, budou moci volně nakládat jen s nižšími částkami.

„Výše stropu, kam až budou moci farnosti investovat, záleží na každé diecézi. Ta částka se ale pohybuje mezi dvaceti a padesáti tisíci. Jakoukoli vyšší investici musí schvalovat nadřízené biskupství,” představuje novinku sekretář Holub.

K podobnému kroku má církev poměrně pádný důvod. V těchto dnech totiž řeší úpadek farnosti v Trmicích u Ústí nad Labem, která zle pohořela v podnikání a skončila až po kostelní věž v dluzích. Přitom osudové rozhodnutí znělo vcelku logicky. Farnost si zkrátka koupila blízkou pilu, aby v ní zpracovávala dřevo z církevních lesů a ze zisku poté opravila všechny své budovy. Jenže podnikání se vůbec nezdařilo a během roku katr nasekal dluhy za 35 milionů korun. Aby farnost nyní ukojila své věřitele, musí rozprodávat téměř veškerý svůj majetek. V dražbě skončily obrazy a sochy svatých, varhany a na konci roku půjde do „frcu” i dominanta Trmic - kostel Narození Panny Marie z konce devatenáctého století.

A nejde jen o farnosti. Větší kontrole by měly podléhat i samotné diecéze. I kvůli tomu, že se podle plánů církve budou navzájem podporovat. Aneb bohatá pražská či olomoucká arcibiskupství, která přijmou více majetků, budou část výnosů poskytovat chudším sestřičkám. „I proto budeme dbát na otevřenost hospodaření. Jestli má jedna diecéze podporovat druhou, bude mít i zájem na tom, aby tato podpora nepadala do černé díry,” říká Holub. Kdo přesně bude diecéze hlídat nebo jestli se budou kontrolovat vzájemně mezi sebou, zatím není jasné.

Církev bude každopádně biskupství tlačit k tomu, aby se svých pozemků nějak překotně nezbavovala, ale spíše žila z jejich výnosů. „Dnes má každá diecéze za úkol připravit jakýsi plán na budoucích třicet let. Zadání zní, že ho musí nastavit tak, aby dokázaly žít z výnosů, a ne z podstaty. Na tomto majetku musí stát katolická církev další stovky let, proto nesmí být projeden, jak to vidíme u státu,” dodává Holub.

Biskupství už se také poohlížejí po nových zaměstnancích, kteří jim se správou majetku pomohou. V hledáčku mají například ekonomy, ale i lesníky pro udržování obrovských ploch. Podle České biskupské konference by nemělo jít „o nějaký extra masivní nábor jako do automobilky”. V celé republice si prý katolická církev vystačí s maximálně dvěma stovkami nově příchozích.

Nejjasnější obrysy dnes získává například kapitola lesní hospodářství. Už nyní biskupská konference vylučuje, že by byla církev jen pouhým majitelem lesů, který by správu svěřil specializované firmě. „K tomu se jednoznačně nechystáme. I když bude konečné rozhodnutí hlavně na jednotlivých diecézích, lze říci, že je velká tendence, abychom si lesy spravovali naprosto sami,” doplňuje Holub.

Zpropadené náhrady

Než do lesa vstoupí noha prvního dělníka placeného církví, zřejmě to potrvá, ale také se to nemusí stát vůbec. Všechno záleží na parlamentu. Nikdo ze zákonodárců by se zřejmě nezpěčoval zvednout ruku pro zákon o církevních restitucích, kdyby šlo jen o lesy, pole a nemovitosti v hodnotě 75 miliard korun.

Část poslanců, ale i odborné veřejnosti rozpálil návrh na finanční náhrady ve výši 59 miliard. Stát je církvím bude splácet po třicet let a za tu dobu se částka i s úroky může vyšplhat až na sto miliard.

„Problém je s finanční náhradou. Pokud by se to odškodnění týkalo jiných restituentů, neměly by církve podle našich odhadů získat 60 miliard, ale jen 17,” uvedl místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier. Stejný názor zastává také již citovaný advokát Těmín; když u soudu hájil občanské restituenty, domohli se v přepočtu poměrně nižších částek než církve.

Představitelé vládní koalice přesto tvrdí, že i v případě finančních náhrad ve výši 59 miliard dává návrh zákona smysl. „Je potřeba neustále opakovat, za co to je,” sdělil exministr Besser a pokračuje: „Majetek za 31 miliard je ve správě ministerstev a Česká republika ho užívá 60 let. Náhrady za 10 miliard poskytujeme za obecní majetky. Dalších 8 miliard je za původně církevní majetky, které za těch dvacet let vydala tato republika třetím osobám. Čtyři miliardy jsou za pozemky ve vojenských újezdech a zbylých pět miliard činí majetky krajů.” Odborníci mu ale vytýkají, že jeho cifry jsou jen přibližné. Přes všechny nedostatky měl ještě minulý týden zákon slušnou šanci postoupit přes sněmovnu do Senátu. Pokud premiér Petr Nečas (ODS) potlačí vznikající jádro odporu ve vlastních řadách, získá církev na svou stranu 102 poslanců. Projdeli zákon i Senátem, mohou duchovní začít zvelebovat své statky. Vypadá to, že dlouhá léta je o ně nikdo neobere.

***

Mysterium sta tisíc parcel

Církev ocenila požadovaný majetek, aniž o něm měla větší přehled. Při odhadu ceny nemovitostí například vycházela z inzerátů v novinách. A stát jí to nejspíše zaplatí. Nikdo ho nikdy neviděl, ale politici vládní koalice věří, že existuje. Soupis církevního majetku. Vypracovala si ho sama církev a na jeho základě stanovila své materiální a finanční požadavky. Veřejnost nemá soupis k dispozici, ačkoli právě od něj se odvíjejí hektary a sumy, které vláda na restituce vydá. „Tyto seznamy jsou interní povahy a nechceme je vydávat," stojí na webu České biskupské konference. Na jejich základě se ovšem církev uchází o jmění v hodnotě 134 miliard korun. Fyzicky by měla převzít pole, lesy a louky v hodnotě 75 miliard. Celkem usiluje o 110 tisíc parcel a blíže neurčený počet nemovitostí. Dalších 59 miliard korun zřejmě získá jako finanční náhradu.

To vše nastane, pokud v nejbližších dnech parlament schválí zákon o církevních restitucích. Soupis majetku si církev pořídila na základě pozemkových knih a interních dokumentů, prošel kontrolou ministerstva kultury a auditovala ho společnost Ernst & Young. Jenže šlo pouze o namátkovou kontrolu, což přiznává i sama církev. „Auditoři nezkoumali všechny pozemky, ale vybrali si jen některé. Udělali vlastně takové sondy do majetku, který jsme chtěli navrátit. Vzali si pozemky z jedné diecéze, poté z druhé a z další. Kontrolovali, jestli je u všech těch pozemků dáno majetnické právo církve," řekl TÝDNU generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub. Pro výpočet hodnoty nemovitého majetku a finanční náhrady sestavil algoritmus hlavní ekonom Arcibiskupství pražského Karel Štícha. K jeho výpočtům neměli auditoři vážnější výhrady, rozporovaly však docela podstatné jednotlivosti. Týkají se i největší položky-lesního hospodářství, které si církev cení na 50 miliard korun. Auditoři vytýkají, že církev vůbec nezhodnotila možnost těžby dřeva, což speciální počítačový program zvládne během chvilky. Při oceňování polí vycházelo arcibiskupství z dvojnásobné ceny za metr čtvereční, než jaká je obvyklá na trhu. Při výpočtu ceny pro zastavěné parcely v hodnotě 6,8 miliardy korun sloužily jako podklad údaje posbírané v inzerátech z novin a časopisů. Paradoxní je, že poměrně nepřesné požadavky sestavilo arcibiskupství již v roce 2007, kdy vláda Mirka Topolánka poprvé začala uvažovat o navrácení církevního majetku. Od té doby se žádný úřad nepokusil o detailnější propočet.

Biskup se vrací i s černými myslivci

Velebné církevní lesy v Beskydech již objíždí biskup František Lobkowicz. I s legendárními Černými myslivci. Suverén světského řádu černí myslivci pobeskydští Přemysl Filip od sametové revoluce netrpělivě čeká, až se lesy v centrální části Beskyd opět vrátí do lůna církve. „Dobře si totiž pamatuji, jak je arcibiskupství nádherně udržovalo," vzpomíná muž narozený v roce 1926. Černí myslivci bývali elitním sborem lesních adjunktů, kteří doprovázeli na inspekcích či na honech olomoucké arcibiskupy. „S jejich hospodařením v Beskydech jsem se dobře seznámil už jako skautský vedoucí, tábořili jsme totiž na církevním. V lese býval neuvěřitelný pořádek, dneska je tam spoušť, vyjeté koleje po těžbě, že se noříte po kolena do bahna. Všude špalky, větve, někde lesem ani neprojdu," porovnává Filip. Řád černých myslivců obnovil v roce 2003 a jeho členové dnes při cestách do beskydských lesů doprovázejí ostravského biskupa Františka Lobkowicze (horské farnosti už nenáleží pod církevní správu Olomouce, nýbrž pod ostravskou diecézi). Zablokováno 92 procent obce „Pan biskup se s černými myslivci setkává například při svatohubertské mši v Bílé," potvrzuje Pavel Siuda z biskupství. Unikátní dřevěný kostel ve skandinávském slohu v Bílé dal roku 1874 postavit arcibiskup Bedřich FĂĽrstenberg, jenž byl zaníceným milovníkem hor a s doprovodem dvanácti myslivců v černých uniformách zdolával i nejvyšší vrcholy Beskyd. A Bílá, položená v hlubokých hraničních hvozdech při hranicích se Slovenskem, bývala mezi arcibiskupy nejoblíbenější horskou osadou. Starosta Bílé Karel Matula si stěžuje: „Přes dvaadevadesát procent katastru obce nemůžeme využívat, územní plán je nám k ničemu. Blokační paragraf nám zakazuje jakékoli stavby, dokud nebudou restituce vyřešeny."

Hlavně už si přeje za vším tečku. „Aš to stát církvi vrátí hned, nebo aš prohlásí, že se už nikdy nic vracet nebude. Nejhorší pro nás je ta nejistota." Církev je přitom pozemky a lesy na Bílé připravena přebrat okamžitě. „Všechny tamní majetky máme dávno podloženy archivními dokumenty," říká Pavel Siuda z Ostravsko-opavského biskupství.

Po Lesích ČR potopa! Suverén řádu černých myslivců Filip tvrdí, že nevyjasněnými vlastnickými poměry beskydské lesy vážně trpí. „Podnik Lesy České republiky nechává Beskydy vyloženě drancovat pod heslem Po nás potopa! Církvi chce lesy vrátit v co nejhorším stavu." Filip stále doufá, že Nečasova vláda stihne církevní restituce dotáhnout. „Pokud ne, už se toho asi republika nedočká."

Z bývalých arcibiskupských adjunktů už nežije žádný. TÝDEN ale v létě 2005 vyzpovídal o půl roku později zesnulého Josefa Manďáka. „Po těžbě musely být lesní cesty upraveny tak, aby se po nich dalo koulet vajíčkem," líčil tehdy Manďák. Všemu vládla staletími ustálená pravidla. Skolit strom a neuklidit nebo se v lese opít a nebýt schopen chůze, to vše se rovnalo výpovědi. „Jako praktikant jsem tiše snil, že to jednou dotáhnu na hajného," svěřoval se Manďák. Hajný se těšil z dobrého platu, vařila mu služka, ve chlévě pracovali pacholci. Ke službě patřilo deputátní dříví, příděly mléka, tuku, obilí i brambor. „Neexistovalo, aby se hajný zdržoval třeba sušením sena kolem hájovny. Nezůstal by mu čas na les, ve kterém musel znát každý strom." Jenže beskydské lesy po únoru 1948 sebrali církvi komunisti a Manďák se nakonec stal jen „socialistickým hajným", který musel plnit plány.

Ivan Motýl

Nejdřív církve, pak sudetští Němci

Pokud to vláda s finančním odškodněním církví myslí vážně, musí časem odškodnit i sudetské Němce. Tvrdí to historik Jan Rychlík, který se v 90. letech podílel jako expert na přípravě pozemkových zákonů.

* Jak si stát upravil s církvemi vztah v minulosti? Je pravda, že majetek církvi nepatřil už od 18. století?

Od josefínských reforem nemohla církev bez souhlasu státního úřadu převádět majetek na jiné právnické a fyzické osoby a nemohla ho zatěžovat nad určitou mez. Státní dozor spočíval v tom, že se majetek mohl použít pouze k vydržování samotné církve nebo v případě nadačního majetku k vydržování nemocnice či školy. Dnes bychom řekli, že tato opatření sloužila k tomu, aby se majetek nevytuneloval, protože různé nadhodnocené smlouvy nejsou vynálezem posledních dvaceti let.

* Co se stalo s církevním majetkem po vzniku Československa, když přišly pozemkové reformy a takzvaný zábor?

Zábor neznamenal konfiskaci. Stát obstavil majetek a do budoucna získal právo převzít ho po vyplacení náhrady. Dokud byl majetek v záboru, zůstával jeho vlastníkem ten, kdo byl zapsán v pozemkové knize. Ten ho také využíval, ale nemohl postupovat tak, aby ho znehodnotil. Církev tedy o majetek nepřišla, ale zábor znamenal ještě přísnější omezení dispozičního práva. Škoda vznikla církvi hlavně kvůli tomu, že za půdu v záboru se platila zvláštní majetková daň, která prodražovala náklady na pěstované plodiny. Dnešní restituce mají zajistit odluku církve od státu.

* Jak si vysvětlujete, že církev mezi válkami odluce vzdorovala a dnes o ni sama usiluje?

Neměla zájem na odluce na základě generální linie, která se tvoří ve Vatikánu. Československé katolické strany ji v tom podporovaly. Církev to vnímala tak, že by ji odluka zbavila politického vlivu, což pro ni bylo nežádoucí. S nástupem velkých totalitních režimů se ale ukázalo, že odluka od státu může být pro církev výhoda, protože nebude spojovaná s různými opatřeními státu, která ji kompromitují. Vláda premiéra Nečase tvrdí, že se má církvi vrátit, co bylo ukradeno.

* Je něco takového možné, když přihlédneme 4 k majetkovým vztahům v minulosti?

Myslím, že jde o politickou floskuli. Podle návrhu zákona se církev stane neomezeným vlastníkem. Nikdo jí nebude mluvit do toho, jak s majetkem naloží, což v minulosti nikdy nebylo. Pozitivní krok vpřed představuje skutečnost, že církve už nebudou platit daňoví poplatníci. Pochybnosti mám ale nad tím, jakým způsobem církve a vláda vypočítaly finanční náhrady ve výši 59 miliard korun plus započtení infl ace.

* Kdo například vypočítal, že se infl ace bude vyvíjet zrovna tímto způsobem? Nemám problém s tím, že se vydá pozemkový majetek, ale proč finanční náhrady?

Byla by bez 59 miliard korun uskutečnitelná odluka církve od státu? Ve Francii na počátku 20. století provedli takzvanou tvrdou odluku: církev zbavili veškerého majetku, prohlásili ho za státní a stát předal církvi za symbolický poplatek církevní stavby. U nás má jít o odluku jiného typu, která se stane po vzájemné dohodě. Pokaždé jde o politické rozhodnutí. Vládní koalice bere jako východisko únor 1948. Není to snadné, protože už v roce 1947 se zrušily gentlemanské dohody z první republiky a bylo jasné, že se církevní půda bude parcelovat. Říkáte, že se musí přihlížet i ke vztahům s církví před rokem 1948.

* Mohou se poté, co uspěje církev, ucházet o majetek i sudetští Němci?

Mám netradiční názor a netajím se tím. Kdykoli se sudetští Němci budou o majetek ucházet, mají na to právo. Kterýkoli stát může rozhodnout, že na svém území nechce obyvatele s cizím občanstvím. Ale připravit je o majetek? To v normálně fungujícím režimu nemůže obstát. A znovu zmiňuji finanční náhrady. Jestli to vláda myslí vážně, nemůže se vyhnout určitému, byť symbolickému, odškodnění sudetských Němců. Jaký argument pak použije, když církev finančně odškodňuje a Němce ne?