Přirozené požáry patří mezi důležité procesy, které se po tisíciletí odehrávají v krajině. Obvykle vznikají v sušších oblastech při bouřkách po zásahu blesku a uvolňují prostor pro novou vegetaci. Současně se z popela dostávají do prostředí cenné živiny.

Každoroční pravidelné ohně zabraňují, aby travinné plochy, jako jsou severoamerické prérie nebo africké savany, zarůstaly samovolně keři a stromy. Živočichové z prostředí, kde se přirozené požáry opakují, se plamenům dokázali včas a účinně přizpůsobit: buď před nimi uniknou rychlým pohybem, nebo je přečkají v podzemních úkrytech. Semena určitých rostlin, přežívající v půdě v tzv. semenné bance, dokonce potřebují k vyklíčení popel. Aby se šišky některých severoamerických borovic vůbec otevřely a uvolnily semena, musejí se ohřát ohněm. Naopak jejich kmeny a kořeny plamenům v klidu odolají.

Do hry pak vstupuje člověk

Četnost a rozsah požárů v přírodě dramaticky změnil člověk. Zdaleka nejčastěji slouží záměrně zakládané požáry k vypalování původních či přírodě blízkých lesů, zejména v tropických a subtropických oblastech. Má se tak získat další nová půda, kde by se daly pěstovat zemědělské plodiny nebo chovat hospodářská zvířata.

Lesní porosty, ať už v USA, Řecku nebo na australském kontinentě, hoří často také z neopatrnosti či přímo lehkovážnosti ná -vštěvníků. Kouř z ničení lesů a rašelinišť zvyšuje průměrnou teplotu Země a ovlivňuje tvorbu mraků a následně i to, kdy a kolik zaprší.

Zcela nový pohled na požáry nabídla Fay H. Johnstonová z Tasmanské univerzity v Hobartu, která řídila tým australských, amerických a kanadských badatelů. Svá zjištění uveřejnili vědci v odborném časopise Environmental Health Perspectives.

Dým z pálené biomasy, ať už z vypalování lesů, travin či rašelinišť nebo spalování rostlinné hmoty vytvořené v zemědělství, tvoří bez nadsázky stovky chemických sloučenin. Řada z nich lidskému zdraví vysloveně škodí. Největší nebezpečí pro člověka představují prachové částice s průměrem menším než 2,5 miliontiny metrů (PM2,5). Skládají se z organického uhlíku s příměsí anorganických látek a lidé je snadno vdechují. Do prostředí se tyto částice běžně dostávají ve velkém množství spalováním fosilních paliv. Lékaři již delší dobu upozorňují, že polétavý aerosol PM2,5 může vyvolat onemocnění dýchacích cest a oběhového ústrojí a zpomalovat vývoj dětí.

Co ukázaly družice

Johnstonová vyšla z údajů pořízených v letech 1997–2006 americkými družicemi. Satelitní snímky ukazují nejen velikost ploch vypalovaných mimo lidská sídla, ale i typ spálené vegetace. Odborníci je použili pro trojrozměrný počítačový model popisující, jak se prachové částice z dýmu z požárů rozptylují v ovzduší.

Výsledky nejsou ani trochu potěšitelné. Vědci odhadují, že každoročně na Zemi předčasně umírá v průměru 340 tisíc lidí v důsledku požárů v otevřené krajině. Délka působení prachových částic na lidské zdraví se liší, Zatímco někdy ovlivňují obyvatele jen několik hodin, v krajním případě lidé dýchají kouř souvisle až 180 dní.

Nejhůře postihují lesní požáry Afriku jižně od Sahary, kde ročně zahubí 160 tisíc obyvatel. O mnoho lépe na tom z tohoto pohledu není ani jihovýchodní Asie: tady si dým z ohňů spalujících biomasu v krajině vyžádá od ledna do prosince 110 tisíc obětí. V obou oblastech jsou místní obyvatelé vystaveni dýmu dlouhodobě. Naproti tomu v západní a střední Evropě se dým valící z lesů pohybuje v ovzduší jen několik dní v roce. Nicméně stejně i v naší části kontinentu předčasně umírá kvůli krajinným ohňům na pět tisíc lidí ročně.

Stejně jako z fosilních paliv nebo tuhého domácího odpadu

Potvrzuje se, že dým z hořících lesních a travinných porostů, rašelinišť a zemědělské rostlinné výroby ovlivňuje lidský organismus stejně jako spalování fosilních paliv ve městech a vesnicích a domácího tuhého odpadu v kamnech a kotlích. Dlouhodobé působení hořící rostlinné biomasy vyvolává onemocnění dýchacích cest a krevního oběhu. Pokud jsou lidé vystaveni krátkodobému působení kouře z požáru vegetace v krajině, potom zejména u oslabených a starších lidí hrozí zhoršení zdravotního stavu. Nebezpečí úmrtí bývá vyšší u dlouhodobého vlivu lesních požárů. Počet úmrtí způsobených lesními požáry ovlivňuje proměnlivost podnebí. V letech, kdy se projevuje jev El Nino, umírá v důsledku znečištění ovzduší zplodinami z hořících lesů na naší planetě 530 tisíc lidí. Naopak v letech, označovaných jako roky La Nina, se počet obětí snižuje na polovinu a dosahuje 260 tisíc obětí. Kde hledat vysvětlení tak rozdílných hodnot?

El Nino představuje klimatický jev, vyskytující se nepravidelně jednou za 3 až 7 let a trvající 1-2 roky. Protože se při něm výrazně oslabí vliv studeného Peruánského (dříve Humboldtova proudu), přesouvá se v Tichém oceánu v rovníkové oblasti obrovské množství nadprůměrně teplé vody. Tato událost nastávala obvykle kolem Vánoc, a proto byla peruánskými rybáři nazvána El Nino Jesus, tedy Ježíšek. La Niňa trvá naopak méně než rok a ve východní části Pacifiku se tak chladná voda dostává až do tropů.

***

Počet úmrtí způsobených lesními požáry ovlivňuje proměnlivost podnebí

Na díle zkázy se také podepisuje odlesňování ploch

Lesy obsahují ve své hmotě asi polovinu celkového nadzemního suchozemského organického uhlíku. Při kácení a vypalování lesů se uhlík uvolňuje z biomasy do ovzduší a současně mizí stromy schopné jej vázat. Odlesňování je na naší planetě odpovědné za 10– 20 procent, v některých letech i 25 procent všech emisí skleníkových plynů. Pro porovnání: je to více, než činí celkové emise oxidu uhličitého (CO2) ze silniční, železniční, letecké a lodní dopravy. Zejména v Indonésii a Malajsii padly za oběť rostoucí celosvětové poptávce po palmovém oleji tisíce hektarů zalesněných rašelinišť, jež musely ustoupit plantážím palmy olejové. Palmový olej využívá tradičně čínská kuchyně a ve vyspělých zemích slouží jako biopalivo.