Voda je základní podmínkou pro život na Zemi. Na naší planetě je jí dostatek, 1 400 miliónů km2 a zaujímá 70,8 % povrchu Země, jenom je nerovnoměrně rozdělena. V mořích je 97 %, v ledovcích 2 % a na souši (v půdě, v řekách, v atmosféře) jen necelé 1 %.
Před 10 tisíci lety se z člověka lovce a sběrače stal zemědělec a od té doby začal přetvářet krajinu. Vypaloval lesy, odvodňoval půdu a začal ovlivňovat koloběh vody v přírodě. Pšenice a ječmen původem trávy ze savany vyžadovaly vysušit močály. Pokud to ale na velké ploše trvalo delší dobu, tak to mělo nedozírné následky na vodní režim. V minulosti došlo mnohokrát k zániku civilizací, které narušily obývané území tak, že je nedokázalo uživit, a většinou s kolapsem koloběhu vody došlo ke kolapsu civilizace. Příklady máme v zániku Sumerské říše, ve starém Egyptě, u společností ve Střední Asii a na Blízkém východě i u mayské kultury. Kontrast mezi původní krajinou a zkulturněnou byl dobře vidět již ve starověku v Evropě na severní hranici Římské říše. V říši byla krajina z valné části odlesněná, zabydlená a zemědělsky obdělávaná, zatímco za severní hranicí byly hluboké lesy, močály a hodně pršelo, jak víme z římských záznamů. I Blízký východ byl v minulosti porostlý duby, buky, borovicemi a cedry, než je lidé vykáceli. A to již císař Hadrián ve 2. stol. vydal zákaz kácení cedrových lesů.
Celý článek najdete v měsíčníku AGRObase.
