Jiří Kryšpín
Nový ředitel státních lesů? Stačí, aby se nebál a nekradl. Možná se přihlásím, říká Jan Mičánek, jehož firma LESS na sklonku Nečasovy vlády zkrachovala. Těsně před tím zaměstnávala přes čtyři tisíce zaměstnanců a živnostníků a měla obrat 8,5 miliardy korun. S ohledem na probíhající insolvenční řízení jsme však toto téma nechali na Mičánkovo přání prozatím stranou. Z jeho dřívějších vyjádření je však zřejmé, že z krachu své firmy viní především bývalého ředitele Lesů ČR Svatopluka Sýkoru, kmotry a některé politiky ODS. Ponecháváme rozhovor tak, jak se odehrál, včetně tykání a suché ironie zpovídaného. Autoři se s Janem Mičánkem znají už delší dobu...
- Co se stalo po nebývale otevřeném rozhovoru pro tabletový týdeník DOTYK? Ozval se někdo? (Rozhovor na téma, jak se krade ve státních lesích. Mičánek v něm hovoří o svých schůzkách s Petrem Gandalovičem (ODS), Petrem Bendlem (ODS), podnikatelem Ivo Rittigem a advokátem Tomášem Jindrou a dalšími, pozn. aut.)
Ano.
- A kdo?
Novináři, kteří chtěli nějaké pokračování. Druhá skupina byli lidé z oboru, volala mi spousta kolegů.
- To vypadá, jako že mají lesníci mezi sebou hodně tabletů…
Objevilo se to i na odborném lesnickém webu Silvarium.cz. Třetí skupina byli prostředníci nějakých dotčených.
- Žádné státní orgány? Bez zájmu?
Ale prosím Tě… (smích)
- A co Ti prostředníci vzkázali?
Když to shrnu a zjednoduším, tak to bylo testování, zda hodlám v této činnosti pokračovat a naznačení toho, že by to nebylo dobře.
- A hodláš?
Já v tom směru žádný konkrétní plán nemám. Ale jsem zvyklý odpovědět na otázku, pokud ji někdo položí.
- Co je na příběhu státních lesů versus Mičánek nejpodstatnější?
Lidé si stále podle mého názoru velmi málo uvědomují, jaký rozměr korupce ve společnosti má, kam až společností prostupuje. Teď nemám ani na mysli velikost toho problému, kolik kdo miliard ukradl, ale důležitější je, jaké sféry našeho života bezprostředně, anebo zprostředkovaně ovlivňuje.
To je málo diskutované téma. Před chvílí mi volala nějaká paní, která pro naši firmu pracovala v pěstební činnosti, má několik dětí, je sama a my jsme jí zůstali dlužni. Nevím kolik, odhadnu to od boku, je to nějaká desítka tisícikorun. Pro ni je to zásadní věc. Jí když vypadne z ročního rozpočtu dvacet tisíc, tak je v háji. Doplatila zprostředkovaně na korupci v LČR. A to mluvíme jen o drobném dluhu, nemluvíme o jejích dětech, ani o tom, že ona je teď nezaměstnaná. Ale to jsou pořád jen hmotné dopady. To nejdůležitější se odehrává ve způsobu myšlení lidí a jejich chápání světa. Korupce, podvody a kradení mění postupně citlivost společnosti k těmto věcem, když je toho tolik.
- Podle Kateřiny Klasnové (Věci veřejné) nemá státní lesy pod kontrolou ani současný ministr zemědělství Miroslav Toman. Je to tak?
Myslím, že ne, ale nemůže za to. Je tam pět a půl minuty. Ještě mu takříkajíc hoří vajgl na nádraží. (smích) Takže dávat mu za vinu cokoliv ze současného stavu je nesmysl. Navíc u pana Tomana má logicky největší váhu v jeho resortu samo zemědělství, je to také jeho celoživotní téma. Toman udělal ve vztahu k lesnímu hospodářství jedinou rozumnou věc, vyhlásil výběrové řízení na nového ředitele LČR. Přejme si, aby do Hradce nastoupil konečně někdo s rozumnou koncepcí a především, aby to byl slušný člověk. Bylo by dobré, aby ministr vybral správně, samozřejmě pokud to vůbec stihne a nezůstane to na novou vládu.
- Přihlásíš se?
Já už jsem se v minulosti několikrát přihlásil.
- Opravdu?
Ale to byl tenkrát žert.
- Nechystáš tedy ten žert znovu?
Teď už by to žert nebyl. Jako podnikatel v lesním hospodářství jsem tenkrát ani vybrán být nemohl, ale chtěl jsem touto cestou získat příležitost zveřejnit své názory. Dnes by asi stálo zato se o to pokusit, protože jsem skromně přesvědčený o tom, že bych byl nejlepší ředitel státních lesů. (smích)
- Co bys udělal, kdyby ses jím stal?
To je typicky novinářská otázka. Nelze na ni seriózně a krátce odpovědět. Ale řeknu to takhle. Problém, který vnímá veřejnost, je jednoduchý. Ať mi všichni prominou, není to z mé strany bonmot ani klišé, ale podle mého názoru se stačí řídit heslem presidenta Masaryka „Nebát se a nekrást“. Pokud bude ten chlap umět řídit lidi a bude po odborné stránce rozumět lesnictví v ČR, tak potom už opravdu stačí nebát se a nekrást. Ale protože je to státní podnik, tak je jasné, že každý ředitel LČR potřebuje mít také podporu zakladatele, tedy ministerstva zemědělství a vlády.
- Kolik je u nás lidí, kteří by, vedle tebe, tyto podmínky splňovali?
Určitě to není nula, osobně bych dokázal vyjmenovat deset chlapů, kteří na to mají a u kterých je předpoklad, že by to dělali dobře. Neříkal jsem, že jsem jediný, říkal jsem, že jsem nejlepší. (smích)
- Řekněme, že bude vybrán slušný odborník na funkci ředitele a bude umět podnik řídit. Myslíš, že to stačí na to, aby udělal zcela zásadní změny? Že například vydá řádově méně na IT i právní služby?
Jaké zásadní změny? Vám připadá, že když někdo nekrade, že je to zásadní změna? Samozřejmě, pokud to bude slušný člověk, tak to udělá. A pokud mu to nedovolí, tak odejde.
- Ty bys to udělal?
Ano, jednoznačně. Já ve svém věku nemám žádnou ambici pošpinit si své jméno nějakými prasárnami.
- Proč tedy nejdeš do politiky?
Většinu života jsem strávil za komunistů a tak je pro mě politika i stranictví hodně spojeno s nimi. Já jsem lesník, nikdy jsem politiku dělat nechtěl. Jsem členem zastupitelstva své obce, to chápu jako svoji občanskou povinnost, ale tam to zatím končí.
