Krkonoše jsou jedním z mála míst na světě, kde se buk lesní samovolně množí větvemi. Reportér 5plus2 po unikátních stromech pátral.

KRKONOŠE / Prodíráme se klečí, která je v této části Krkonoš téměř neprostupná. Sestup volným terénem po jižním svahu Zlatého návrší (1411 m n. m) je proto velmi obtížný. Cílem výpravy je horní hranice lesa, kde bychom měli najít unikát, podle některých vědců dokonce světového významu. Jedná se o buky lesní, které se vlivem drsných klimatických podmínek nerozmnožují běžným způsobem - semeny, ale zakořeňováním poléhajících větví, takzvaným hřížením. Blížíme se do míst mezi Horními Mísečkami a horou Kotel (1435 m n. m), kde tento způsob samovolného množení buků byl v Česku vůbec poprvé a zatím naposledy zaznamenán.

„Budeme se pohybovat na jižním svahu Zlatého návrší v rozmezí 1250 až 1350 m n. m. To je oblast, která nás zajímá,” říká vedoucí výpravy Radek Drahný ze Správy Krkonošského národního parku. Bez něj by pohyb volnou krajinou národního parku nebyl možný.

Druhové zastoupení rostlin je ovlivněno drsnými klimatickými podmínkami. Přestože je konec června, míjíme stále ještě kvetoucí sasanky narcisokvěté, které rostou v Česku vzácně převážně na subalpínských loukách, na lavinových svazích Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku.

Konečně se začínají objevovat první zakrslé buky. Většina z nich se plazí po svahu dolů. Odhrabáváme hlínu, nadzvedáváme poléhavé větve. Jen tak lze zjistit, jestli se strom šíří hřížením, tedy jestli z větví vedou kořeny. Větve, které se plazí po zemi, by šlo snadno zaměnit za kmen nebo kořeny stromu. Jako by v srdci drsné přírody bylo všechno možné. Zatím jsme v hledání neúspěšní. Než ten pravý strom najdeme, potrvá to ještě několik desítek minut a stojí nás to hodně sil.

Krkonošský unikát

Doslova ukázkový exemplář nacházíme v příkrém svahu nad potokem, který se strmě řítí do horského údolí. „Jsme na stráni přesně nad horní hranici lesa v místech, kde je v zimě přes dva metry sněhu, je to závětrný svah bohatý na vodu a živiny. To jsou podmínky, bez kterých hřížení buku lesního není možné. Z větve vyrůstají vlásečnicové kořínky,” ukazuje Radek Drahný na jednu z větví. Podle jeho odhadu může jít až o stoletý strom.

Buk připomíná obří krakatici s chapadly směřujícími po svahu dolů.

Prvním na světě, kdo hřížení buků v odborném tisku popsal, je lesnický ekolog a jeden ze zakladatelů Krkonošského národního parku Josef Fanta. Na unikátní jev upozornil před dvaatřiceti lety. „Tento ekologický jev byl v Evropě zaznamenán na několika místech, v Česku pouze v Krkonoších. V Krkonoších tento proces pobíhá v lokalitě, ve které je zvláštní mikroklima a specifické podmínky,” sdělil Fanta.

Hřížení není samo o sobě nic vzácného. Tento způsob množení rostlin používají třeba zahrádkáři nebo pěstitelé bonsají.

„Avšak hřížení v přírodě běžné není, a to zejména v našich podmínkách, zvláště pak u buku. Je dáno klimatickými podmínkami. Buky nad horní hranicí lesa jsou zakrslé, jejich kmen i větve jsou většinou blízko u země. Nedorůstají běžné výšky a nemají charakteristicky tvar koruny, jak tomu je v lesích,” upozorňuje Drahný.

Když takový strom má dlouhodobě větve přitisknuté k zemi, dochází k samovolnému zakořeňování.