Bavíme-li se o našem životním prostředí, zdůrazněme na počátku dvě věci. Zaprvé jsme na tom téměř ve všech oblastech lépe než před čtvrtstoletím. Předrevoluční režim válcoval nejen lidská práva, ale také přírodu a zdraví lidí. Vývoj po Listopadu přinesl podstatné zlepšení i v této oblasti. A zadruhé se podstatný rozvoj za posledních patnáct let udál díky pravidlům a financím Evropské unie.
Zoufale nevýkonná a technologicky zaostalá ekonomika socialistického státu vynikala i ve znečišťování. Z té doby také pramení mylný předsudek, že si musíme vybrat mezi prosperitou a životním prostředím. K růstu ekonomiky prý patří rostoucí znečištění. Zpráva o životním prostředí za rok 2015 znovu ukazuje, že to dávno neplatí. Ekonomice se daří, průmysl dlouhodobě roste, ale znečištění i spotřeba energie stagnují. Nyní je však prioritou, aby začaly klesat.
Nemá smysl srovnávat se se zaniklou ČSSR či se spokojit se současným stavem prostředí, v němž žijeme. Ani čekat na to, co za nás vymyslí v Bruselu nebo jak dlouho budou eurokomisaři tolerovat porušování demokraticky dohodnutých pravidel. Polovina z nás stále musí dýchat znečištění překračující hygienické limity, lesy nadále churaví a chybí jim ostrovy divočiny. Recykluje se pouze třetina odpadků a cenná půda nám mizí před očima.
Zpráva o životním prostředí také obnažuje banální pravidlo, že „když se chce, všechno jde". Stát po revoluci rázně zakročil proti katastrofálnímu znečištění vzduchu sírou a tím i kyselým dešťům, když vznikl zákon o ovzduší a nastavil účinné limity. V současnosti se však zdráhá důsledně tlačit na výměnu domácích uhelných kotlů, které jsou dnes jedním z hlavních zdrojů znečištění, a dokonce dotuje kupování nových uhelných kotlů, byť čistších. Zatímco šest ze sedmi států G7 plánuje výrobu elektřiny z uhlí úplně ukončit do deseti až patnácti let, u nás stále váháme s odstavením zastaralých hnědouhelných elektráren, které vyrábějí elektřinu na vývoz a vytvářejí více ekonomických škod než zisku.
To, že lze dosáhnout úspěchu, ukazuje například loňský nárůst domácích čistých paliv – biomasy a bioplynu – nebo fungující program Zelená úsporám. O to více bije do očí chybějící nastavení motivačních podmínek pro střešní solární elektrárny či obecní a občanské větrné turbíny.
Češi dobře třídí plastové obaly. Abychom však i v hospodaření s ostatními odpady dohnali vyspělé západní země, musí ministr Richard Brabec napravit chybu, kdy prosadil snížení recyklačního cíle a ohrozil tak rozvoj recyklace. Naštěstí není nic ztraceno, ministr má připraven nový zákon o odpadech. Poslanci jej mohou vylepšit tak, aby obce opravdu motivoval k recyklaci a zároveň umožnil dobře třídícím domácnostem platit za odpady méně.
I nemocným lesům může ministerstvo pomoci silným plánem pro adaptace na změnu klimatu, který popožene návrat k přirozenějším (a tedy odolnějším) lesům a dá prostor i divoké přírodě. Pokud stejné ministerstvo mohlo před čtvrtstoletím prosadit záchranu lesů před kyselými dešti, mělo by nyní sebrat odvahu zachránit je před změnou klimatu – krátkodobým komerčním zájmům navzdory.
Ministr má připraven nový zákon o odpadech. Poslanci jej mohou vylepšit tak, aby opravdu motivoval obce k recyklaci a zároveň umožnil dobře třídícím domácnostem platit za odpady méně.
JIŘÍ KOŽELOUH, programový ředitel Hnutí Duha
