V Česku existují tři špičkové střední lesnické školy: Písek, Hranice a Trutnov. Poslední jmenovaná má stošedesátiletou tradici a od srpna nového ředitele. Miloš Pochobradský má se školou velké plány. Klíčoví ale pro něho zůstávají studenti, učitelé a jejich nadšení. „Kdo nehoří, nezapaluje," říká hned v úvodu rozhovoru a je na něm vidět, že s ambiciózním předsevzetím pevně ukotvit trutnovskou lesárnu na čele republikového pelotonu to myslí vážně.
* Od srpna se stanete ředitelem prestižní lesnické akademie. Co je pro vás klíčové.
Lidé a vzdělání. Tedy studenti a učitelé. Bylo by špatně, kdyby to bylo jinak. A jejich nadšení pro věc. Samozřejmě mám celou řadu konkrétních plánů, ale tohle je nejdůležitější.
* Jak se podle Vás dobrý pedagog pozná?
Dobrý pedagog v sobě snoubí jak hluboké odborné znalosti, tak velký kus lidství. Důležitá je motivace. Kdo nehoří, nezapaluje. Učitel by měl umět vzít studenta s sebou, nakazit ho svým nadšením.
* Dalo se to přeložit i tak, že ho tam práce musí prostě bavit?
Přesně tak. V zahraničí a na některých našich prestižních školách jsem viděl, že výuka může probíhat úplně jinak, než ji dnes standartně vidíme kolem sebe. A klíč byl vždy stejný: bylo vidět, že učitele baví učit.
* To stačí?
Je to to hlavní. Samozřejmě pak jde i o určitou míru řemeslné didaktické zručnosti. Vidět svět očima mladého člověka a předávat věci tak, aby to mohl pochopit. Pedagog musí být profesionál, osobnost, musí mít přirozený respekt, znát perfektně to, co učí, být dokonalým mostem mezi studentem a učivem. Takové pedagogy chci do lesnické akademie.
* A máte v Trutnově takových učitelů dostatek?
Škola má pedagogů dostatek a jsou velmi kvalitní. Mluví za ně výsledky. Z lesnické akademie v Trutnově odcházejí absolventi, kteří mají velké výsledky na vysokých školách i v praxi. Najdete je ve vrcholných managementech státních podniků i v soukromých firmách.
* Víte, jak dopadly poslední maturity?
Od zkušebních komisařů vím, že studenti byli na maturitní zkoušky připraveni velmi dobře i po odborné stránce.
* A jak si škola stojí v konkurenci ostatních?
V Česku jsou tři hlavní lesnické školy. Jsou ve vztahu zdravé rivality – Písek, Hranice a Trutnov. V lesnické komunitě to sledujeme a každý lesník ví, kde se kdo pohybuje, kdo je více a kdo méně úspěšný. Mým cílem je definitivně ukotvit Trutnov na čele pelotonu (smích).
* Jak jste se ocitl ve školství? Bude to pro vás velká změna?
Změna to bude. Ale k lesnické akademii v Trutnově mám celoživotní vztah. Dokonce jsem sám jejím absolventem. Není to náhoda.
* Co bylo tím hlavním impulzem přihlásit se do konkurzu na ředitele?
Tak trochu mě naočkoval současný pan ředitel Jan Korbelář. Před třemi lety mi řekl, že by si mě jako ředitele dokázal představit. A když nyní odchází do důchodu, tu výzvu jsem přijal.
* Jaké zkušenosti máte s lesní pedagogikou?
Licenci lesního pedagoga mám už od roku 1998. Dokonce jsem patřil mezi prvních deset v Česku. Práce s mládeží mě baví ať už jde o trénink malých fotbalistů nebo o přírodovědný kroužek. Myslím, že i dnes ještě dokážu vnímat akademii očima studentů a taky si vážit dobrých pedagogů.
* Jak se škola od vašich studentských let změnila?
Změnila se už na první pohled. Za nás byla stoprocentně chlapecká. První čtyři děvčata tam začala chodit až když jsem byl ve čtvrtém ročníku. Dnes je to pro dívky snazší. Ten poměr je asi tak padesát na padesát.
* Je něco, co v Trutnově současným studentům chybí?
Ne, to si nemyslím. Nicméně řadu dobře fungujících procesů jde prohloubit. Rozhodně bych chtěl rozšířit zahraniční praxi. Ta by se měla pro studenty stát běžnou záležitostí. A také chci nastavit osobní pozitivní vztahy mezi učiteli a studenty.
*
Jak na to?
Díky svému lesnickému působení mám hojné kontakty se zahraničními středními lesnickými školami i státními lesy – například ve Skandinávii, v Pobaltí nebo v příhraničních státech. Mně osobně zahraniční praxe hodně daly a celý život z toho čerpám. Proto chci, aby takovou příležitost dostali i naši studenti.
* Jak dlouhá je taková optimální zahraniční praxe?
Měsíční praxe je lepší než žádná, ale když se podaří odjet na celý půlrok či dokonce semestr, tak je to k nezaplacení.
* Jaké další priority máte?
Soustředit se chci zejména na rozvoj jazyků, praktickou výuku s erudovanými odborníky i na již zmíněné zahraniční praxe. A také na sport. Velmi důležité je, aby studenti chodili do školy s nadšením.
* Škola loni pořídila dva těžebně dopravní stroje. Budete pokračovat v obnově technického parku?
Ano. Je velmi nutné obnovit autopark školy, a to zejména na Středním odborném učilišti ve Svobodě na Úpou. Když jsem viděl stav naší dopravní mechanizace, trochu mě jímaly mrákoty. Lépe se mi o tom bude přemýšlet, až si u stávající techniky udělám důkladnou analýzu její kvality a udržitelnosti.
* A kromě techniky?
Toho je spousta. Trutnovská škola by potřebovala lepší venkovní hřiště a také zrekonstruovat internát. Chci také zapracovat na marketingu školy. Tady jsou velké rezervy.
* To jsou finančně náročné projekty. Jak a kde na to chcete získat peníze?
Hlavním finančním zdrojem je pro školu její zakladatel, tedy Královéhradecký kraj. Já se budu snažit získat další finance komunikací s ministerstvy zemědělství, obchodu a průmyslu a s dalšími organizacemi. Samozřejmě chci využít i národní a evropské dotace.
* Co rád děláte mimo práci?
Kromě přírody žiji pro sport – trénuji žákovské fotbalové mužstvo a mám rád i kolo a střelbu. A asi mě nikdy neomrzí jezdit na vodu. Máme také malou zemědělskou farmu. Ta v sobě spojuje všechno – pohyb, radost i přírodu.
Ing. Miloš Pochobradský, 42 let • absolvent Lesnické akademie v Trutnově a Mendelovy univerzity v Brně • působil na ministerstvech spravedlnosti a zemědělství i v Lesích ČR • byl mezi prvními deseti lesními pedagogy v ČR, licenci drží od roku 1998 • jako lesník absolvoval praxe v Rakousku, Švýcarsku a Německu • Je ženatý, má tři děti, jeho vášní je sport – působí jako fotbalový trenér a předseda oddílu TJ Start Ohnišov
Celý rozhovor najdete v Hradeckém týdnu.
