Jan Mičánek byl dlouhá léta českých lesů pán. Jeho firmy uskupené kolem nedávno zkrachovalého holdingu Less dominovaly při získávání zakázek státního podniku Lesy ČR a pěkně mu to sypalo. Jenže zakázky se zadávaly jaksi bez výběrového řízení a státní podnik sice nebyl ve ztrátě, ale vydělával pár stovek milionů ročně. Měl pověst nejvykrádanější firmy v zemi.

Jenže čas oponou trhnul a po roce 2010 se situace výrazně změnila. Práce pro dřevařské firmy a dřevo se začaly standardně soutěžit. A vyhrával ten, kdo nabídl nejlepší cenu. A najednou začala státní firma vydělávat šestkrát až sedmkrát tolik. Z ničeho nic. A najednou se o tom starém vykrádání začaly objevovat články v médiích a různí politici se začali tou hroznou situací v Lesích ČR zabývat. A zabývají se jí dodnes. Těžko se tomu divit. Když někdo měl každoročně tři či čtyři miliardy na svém účtu a nyní je nemá, tak se mu to prostě nelíbí a snaží se na tom něco změnit stůj co stůj. Tomu, kdo je má nově, což je státní podnik, a tím i daňový poplatník, se to samozřejmě líbí.

Podstatné ve sporu o budoucnost dřevařských firem je vědět, že Lesy ČR si původně, před dvaceti lety, dřevo těžily a prodávaly samy. V rámci privatizace však byly těžební a pěstební kapacity odděleny a svěřeny soukromníkům. U tohoto rozhodnutí stáli lidé, kteří pak vedli státní podnik, a také lidé, kteří vedli dřevařské společnosti. Těžko se ubránit úvaze, že ta paseka v českých lesích byla dopředu promyšlená a naplánovaná a kácela se dlouhých dvacet let, než Nečasově vládě došla trpělivost a začala využívat skutečnosti, že je zdaleka největším zadavatelem prací v lese a chce podle toho i odpovídající cenu soutěženou v tendrech. Zisk se logicky přesunul a firmy parazitující na státním dřevě začaly umírat. I proto, že jich bylo příliš mnoho, protože ta státní dojná kráva hodně dojila, a tak se drobet přemnožily. Nyní jich logicky musí být méně, protože kravička je ochotna dávat také mnohem méně.

Argumenty, že jsou špatně stanovovány ceny dřeva, které určuje index Českého statistického úřadu, jsou zcela falešné. Lesy prodávají ještě nepokácené dřevo v tendrech dlouho dopředu a smluvní mechanismus musí zajistit, že se ceny budou pohybovat, tak jak se pohybuje trh. Proto je stanoven základ, který se mění podle indexu ČSÚ. Loni za velmi záhadných okolností přestal ČSÚ příslušný index vydávat, na čemž dřevaři slušně vydělali.

Lesy úřad žalovaly a letos se indexuje. A že je to špatně a dřevaři se soudí? Stačí se přece podívat na ceny dřeva na zahraničních trzích, kde je obchodováno. Uvidíme, že se pohybují zcela v souladu s indexem. Své o tom vypovídá i skutečnost, že se dřevo za ony ceny stále velmi dobře vyváží, ale nezpracované dřevo se téměř nedováží. A že by český dřevozpracující průmysl chtěl lepší ceny? To bychom chtěli všichni u všeho zboží. Buď musí dát svým výrobkům dostatečnou přidanou hodnotu, nebo ať jdou majitelé prodávat karfiol na Zelný rynek, protože svou práci neumějí dělat pořádně a v konkurenčním a nekorupčním prostředí stejně jako Mičánkovi dřevaři nejsou schopni obstát.

Ta situace nemusí trvat donekonečna. Až na straně dřevařů vznikne opravdu silný hráč a vynutí si lepší ceny, zisky lesů zase o něco klesnou. Ale na tu almužnu, na níž byly dvacet let, se to již snad nedostane.