Smršť křivých obvinění, která na hlavu vedení Národního parku Šumava a nyní i mou snáší na stránkách novin teatrolog Vladimír Just, naposledy ve svém sloupku Bludy tiskového mluvčího (LN 14. 7.), dobře odhaluje metodu různých ukřičených kritiků současného vedení NPŠ. Hned v první větě Just píše o „zuřivé smršti nepravd”, v celém zbylém textu pak ale ukáže nepravdu jen jedinou, ve vztahu k tématu zcela marginální. Podstatu věci přitom cudně pomíjí.

Začněme tou „zuřivou nepravdou”: ano, zmýlil jsem se o několik set metrů, když jsem zaměnil myslivnu na Březníku (přístupnou) s cestou od Březníku na Luzný (veřejnosti naopak nepřístupné území, které ale kvůli ochraně tetřevů neuzavřelo nynější vedení parku, ale vedení minulé), tedy dvě místa, jež od sebe dělí vzdálenost menší než Václavské náměstí. Když jsem třetí den ve funkci tiskového mluvčí parku musel reagovat na hrubý útok pana Justa, neměl jsem opravdu ještě všechna místa rozsáhlého území zmapována. Svou chybu uznávám. Nevšiml jsem si ale, že by pan Just uznal tu svoji: byl to on, kdo neprávem obvinil dnešní vedení NPŠ, že „navzdory proklamacím o zpřístupňování” zrušilo zážitkovou trasu.

Tou další „nepravdou” v Justově podání měla být moje věta, že pomníček připomíná „poručíka, kterého zastřelil mladší kolega, který následně utekl na německou stranu”. Justovo líčení, že „sled událostí byl právě opačný”, by mohlo být úsměvné, kdybychom před sebou neměli lidskou tragédii střelce a jeho oběti. Právě tohle je ovšem legitimním tématem pro historiky třetího odboje, jímž – při veškerém respektu k vědecké práci páně Justově – ani on, ani já nejsme.

Podstata sporu byla ale jiná: profesor Just se při procházce Šumavou pohoršil nad pomníčkem, a neváhal proto obvinit vedení NPŠ z „mentálního návratu do padesátých let” a nazvat je „soudruhy” (Díky, soudruzi, za pomníček! LN 7. 7.). Jeho tvrzení, že pomníček „nechalo vztyčit současné vedení”, je přitom lež jako věž. Just se ostatně usvědčil sám, když ve svém posledním textu vypočítal, že pomníček byl osazen před sedmi měsíci, ačkoli dnešní vedení NPŠ v čele s Janem Stráským (tedy to, které pedagog Just z obnovy pomníčku nařkl) je ve funkci měsíců sotva pět. Dodatečné vysvětlování pana Justa, že na území národního parku vše podléhá přísnému schvalování (předešlým vedením), je jen chabou výmluvou – pan Just urážel bez důvodu a svou chybu zjevně nehodlá připustit.

Teatrální závěr Justova původního textu o politrucích, pozvednutých číších a poděkování soudruhům mluví sám za sebe. Čekám, kdy se pan Just stejně hlasitě a stejně teatrálně omluví všem slušným lidem ve vedení parku, které takto nehorázně onálepkoval.