Zákon o přeměně šumavských lesů na fabriku a lunapark aneb Pláč umírající Šumavy

Názor

Sice s panem Stráským máme ve jménu rozdíl jediného písmene, přesto jsme antipodi. Nedá mi to nereagovat na poslední dění, které podle klasické struktury dramatu spěje přes krizi do katastrofy, aniž bychom i peripetií aspoň prošli. Pokusím se situaci glosovat v několika bodech.

Nejdříve analogie: Jak se dnes bojuje o budoucí podobu Šumavy, tak se stejně vášnivý spor vede o točnu v zámeckém parku v Českém Krumlově. Jak jsou rozloženy síly? Politici, kteří se chtějí podbízet většině, jelikož potřebují volební hlasy, co nejvíce volebních hlasů, prosazují zachování točny na dosavadním místě bez ohledu na naše mezinárodní závazky, bez ohledu na odborníky z nezávislých institucí, kteří unisono stavbu odmítají. Abych šetřil řádky, tak stroze sdělím, že na Šumavě je to obdobné.

V argumentaci obou stran se jistě vyskytnou... no nazveme to nepřesnosti. Ale je setsakramentský rozdíl mezi zlovolnou manipulací nebo zkratkou danou možnostmi formátu novinového článku. Za zlovolná považuji tvrzení, že na Šumavě nejsou přirozené smrčiny. Jejich autoři buď lžou, nebo jsou nevzdělaní a nekompetentní.

Pohled breberkáře?

Takových smrčin je na Šumavě kolem 20 až 25 000 km2. To je přibližně poloviční rozloha Prahy. Dále: nemohu si vážit těch, co říkali, že přece nelze ze dne na den hospodářské lesy změnit na lesy přirozené, že to bude dlouhodobý proces (v tom je jistě jádro pravdy), ale že přirozený les je i jejich cílem. Teď se vybarvili, když chtějí, aby pro příště lesy na Šumavě byly spravovány podle zákona o lesích, nikoliv o ochraně přírody.

Odpůrci skoro-přirozené Šumavy tvrdí, že na věc musíme pohlížet nikoliv úzkým průzorem nějakého breberkáře, ale že je třeba věc posuzovat z více stran.

Souhlasil bych, pokud by těmi více stranami nebyly myšleny jen strany dvě: exploatátoři lesa a obce. Potvrzením této mé domněnky je návrh zákona o Národním parku Šumava z dílny zastupitelstva Plzeňského kraje. Hrozivá je snaha zákonem prosadit možnost skoro neomezeného vstupu do skoro celé plochy Národního parku Šumava.

Exploatační a developerská je snaha umožnit výstavbu i mimo současný intravilán do míst, kde kdysi osídlení bylo. Je to nebezpečné pro přírodu i pro vodu i pro...

Abych vysvětlil důvod té hrozivosti, dopustím se již zmíněné literární zkratky, ke které mě nutí formát novinového příspěvku. Je třeba si uvědomit, že impakt osídlení jedním člověkem na přírodu v minulosti byl nesrovnatelně menší než dnes.

Tehdy se každý člověk před křížkem v krajině pomodlil a bázlivě lesem procházel. Tehdy bylo vrcholem hygieny mýdlo s jelenem, nyní do vody odchází rezidua léků, pracích prostředků apod. (malé čistírny si s nimi neporadí).

Takhle si představujete, vy politici, podnikatelé, obyvatelé, že se naplní vize Národního parku Šumava jako místa, kde ochrana přírody by mohla mít tak trochu na víc, takto si představujete, že se do roku 2015 dobereme dobrého ekologického stavu našich řek?

V těchto dnech dosáhne NPŠ dvaceti let. To by měl být v nejlepších letech. Uvědomujete si, že jste ho podřízli?

Na druhou stranu tady paradoxně mohou pomoci obce, které v rozšiřování výstavby vidí konkurenci svého dnešního skoromonopolu.

Pozor na povodně!

Chci se zeptat: uvědomujete si, vy zástupci obcí, nebezpečí těžby v lesích nad vámi svěřenými sídelními útvary? Současný způsob těžby nemůže být tak šetrný, aby nevznikly byť drobné erozní rýhy, které se však exponenciálně mohou šířit a narušit vodní režim krajiny.

Důsledkem mohou být extrémní povodně s dopady na majetek občanů. Nebudete potom ke státu, k daňovým poplatníkům, tedy i ke mně, natahovat ruce a říkat: státe, tedy i ty, Stránský, musíš pomoci! Já si dovolím odpovědět: merde, ale bude mi to – bohužel – merde platné.

Nedávno jsem měl štěstí potkat opravdivého rázovitého Šumaváka, bylo mu přes sedmdesát, byl to Němec, co nebyl odsunutý.

Když jsem se mu představil, tak – protože tam to StráNský neslyšel, se podezřívavě na mě podíval a říkal: nejste náhodou nějak příbuznej s tím současným ředitelem? Když jsem mu to N zdůraznil, tak si oddechl a řekl: „To jsem rád, von tý Šumavě nerozumí!” No a jeho mladší kolega, co se živí mimo jiné i tím, že pro Národní park Šumava vysazuje stromky, mi říkal: „Ta příroda to umí lépe než my. My kolem vysazenejch stromků děláme různý vohrádky, ale chcípánámto stejně, ale běž se podívat na přirozené nálety, jak to roste!”

Ne blbým zákonům

A poslední poznámka. Jsem zastáncem teze, že občan není povinen, ba je-li to opravdu občan, nesmí – dodržovat blbé zákony.

Ale zaměstnanec státu, dokonce vysoký státní úředník není občan. Ten zákony dodržovat musí. Pokud s nimi nesouhlasí, pak se má stát občanem a má odstoupit, nebo má jako úředník iniciovat změnu zákona. Ale do doby, než se o jeho návrhu rozhodne, má právní předpisy svého zaměstnavatele – státu – ctít.

To zjevně pan Stráský nečinil a nečiní a z práva České republiky si dělá trhací kalendář. Pan Stráský si myslí, že právní úprava ochrany Šumavy je pomalá a špatná. Má na to právo, ale jako úředník nemá právo právo ignorovat! Zajímalo by mě, zda po zprávě České inspekce životního prostředí o neoprávněném použití biocidů s negativním dopadem na faunu postižené oblasti někdo z kompetentních neuvažoval, zda se někdo nedopustil trestného činu, např. poškozování cizí věci. Bohužel živí tvorové jsou z hlediska práva věci.