Kolik pravdy v sobě nesou zvěsti o katastrofálním suchu letošního léta? Podle ekologa a vodohospodáře Ondřeje Simona pramálo.
Katastrofa je něco mimořádného, s čím nikdo nepočítal a co způsobilo náhle velké škody. Letos v srpnu je vedro a v zimě bylo málo sněhu. Počasí u nás přestalo fungovat jako dobře vyladěný orchestr, kde dirigent přesně ukazuje, jak má v létě pršet hodně a v zimě pro změnu málo. Ano, lidé mají v nedomyšlených bytech doma nesnesitelné horko, schnou trávníky a říká se, že pršet nebude. To ale asi není žádná katastrofa. Vezměme to popořadě...
Jak vlastně poznáme, že je sucho? Na zahradě musíme zalévat více nebo dříve než obvykle – hned zjara, letos už dokonce v březnu. Nebo vidíme, že rostliny vadnou, nezavlažované trávníky zežloutnou. Nebo jsme už skoro zapomenuli večer odnášet zvenku pod střechu polštářky z křesílek nebo jiné věci, co nemají zmoknout.
Taky nám může přijít, že je v řece nebo potoce málo vody. Sucho tedy můžeme pozorovat čtverým způsobem: jako sucho půdní s vysychající půdou, zemědělské sucho, kdy vadnou rostliny, hydrologické sucho zase ukazují nízké stavy na vodočtech v řekách. A když to celé začne opravdu vadit lidem, tak se začíná mluvit o socioekonomickém suchu. Tady nic nelinkuju, to si teprve musíme počkat, jak to dopadne.
Všichni jistě slyšeli, že v některých zemích neprší skoro nikdy, jinde je typické období dešťů, kdy je vody nadbytek střídáno obdobím sucha, kdy ani nekápne. U nás je shodou okolností (a šťastnou volbou konce pochodu praotce Čecha) klima výborně vyladěné. Když se podíváte na srážkový diagram, je jasně vidět, že prší nejvíc v době, kdy je největší horko a velký výpar vody, méně naopak spíše prší, když je zima a vody tolik potřeba není. Většinu let je tedy tráva zelená celý rok. V řadě zemí naopak prší v zimě a v létě je sucho. To jsou přesně ty země, kam většina našinců každoročně odjíždí, užít si ještě většího tepla, jakmile se o letních prázdninách oteplí, a říká tomu dovolená.
Můžeme tedy děkovat Bohu, nebo přírodě, že v naší zemi prší obvykle s rozumem a podle toho, jak je potřeba. Dneska se tomuto nezaslouženému přírodnímu daru moderně říká ekosystémové služby. Té vody není málo. Jen uvažte, že deset milimetrů deště je jeden kýbl vody na každý čtvereční metr naší země. Průměrných ročních 600 milimetrů ja pak tedy pětapadesát kýblů. No tahejte to ručně z rybníka. Nebo spíše od moře...
Sucho můžeme pozorovat čtverým způsobem: jako sucho půdní s vysychající půdou, zemědělské sucho, kdy vadnou rostliny, hydrologické sucho zase ukazují nízké stavy na vodočtech v řekách, když to celé začne opravdu vadit lidem, tak se začíná mluvit o socioekonomickém suchu. Foto Evan Schneider, UN Photo
Dalo by se to dneska už i nějak technicky nahradit, ale nemají na to peníze ani v Kataru. Vyzývám inženýry s kalkulačkou, aby zkusili spočítat, kolik by stálo veškeré srážky nahradit odsolením vody z Baltu (tam by to vycházelo levněji), dopravením tisícovkami ropovodů k nám a pomoci moderních zavlažovacích systémů pak vše rozprašovat po území státu. Problémy s mrazem v zimě lze klidně zanedbat nebo užít sněžná děla...
V těchto fantasmagorických vizích by nemělo zapadnout, že máme na zemi nejen velký vodní cyklus, kdy voda přichází v podobě deště z moře a opět se do něj vrací, ale i malý vodní cyklus, kdy naprší voda, co se odpařila z pevniny v blízkém okolí. Z lesů, močálů, rybníků a luk. Část té vody se dostává rostlinám v podobě rosy, která dnes na řadě míst zachraňuje zelenou trávu a jetelíček. Přirozeně že z dálnic, střech a chodníků se toho moc neodpařuje a ve městech je tak vše jen horší.
Zpátky ale ke katastrofickému suchu. Jak poznáme katastrofické sucho? Třeba podle stromů. Některé stromu suchu odolávají lépe, jejich kořeny jdou i mnoho metrů hluboko. Jiné, jako třeba smrky, umí růst v močálech a tak mají kořeny naopak velmi mělko. A právě velká, chcete-li katastrofická, sucha rozhodují o tom, které stromy v suchých krajích vydrží. Až uschnou desetileté stromy, poznáme, že je „desetileté dendrologické sucho". Horší bude, až uschnou stoleté duby a babyky, to pak uvidíme, jak vypadá sucho stoleté. Netřeba se však bát, listnáče napřed rozumně plánovaně shodí listy a na jaře pak běžně znovu vyraší. Obdobně tomu pak stoleté mrazy určují, jak vysoko v chladných horách se stromy ještě udrží.
Nebo při katastrofálním suchu vyschnou řeky. Menší potoky v některých našich krajích vysychají často. Ale velká řeka, to je něco jiného. Pokud to bude pěkně urovnaný kanál, tak zbyde jen holé dno. Normální řeka se ale promění v soustavu tůní a vyschlých mělčin. Nebo spíše navazující kaskádu jezů. Až tedy uvidíte fotku, jak se objevuje souvisle dno někde pod jezem, tak buďte v klidu. Katastrofální sucho poznáte, až bude sucho i nad jezem.
Vodohospodářští výzkumníci už nestaví jen modely řek (kde můžeme zahlédnout při vypuštění modelu předobraz katastrofálního sucha), ale nabízejí i praktické rady občanům co dělat proti suchu nebo jak pomoci monitorovat zelenání přetížených rybníků. Foto Ondřej Simon
Legrace ale končí už dnes, pokud do říčky ústí desítky čistíren odpadních vod. První katastrofy na tocích s mrtvými břichy ryb a nesnesitelným zápachem způsobí letos nedostatek ředění odpadních vod, nikoli málo vody. V tom jsme jinde než v 19 století. Čistírna se sice vypnout nedá, ale mohou za ní být v rizikových nebo na čistotu vody citlivých místech nízko zatěžované biologické rybníky, kde se odpadní vody v kritickou dobu dva až tři měsíce pozdrží a současně přirozeně dočistí.
Myslím, že katastrofální sucho ještě nemáme, což ale neznamená, že nemůže nastat. Takové sucho ovšem trvá mnoho měsíců či spíše let. Pak teprve se nádrže vyzavlažují, vypotřebují v průmyslu a vypijí skoro do dna přehrady, pak teprve opravdu vysychají řeky, jak to známe z loňska z Kalifornie.
Naproti tomu české nádrže jsou zatím skoro plné. Vyprázdnění nádrží u nás ve střední Evropě není ani v budoucnu pravděpodobné, a to jak s ohledem na vývoj klimatu v celé poledové době, tak s ohledem na aktuální globální klimatické modely (nebo ty přesnější středoevropské).
Celkově bude tepleji, roční srážky se však zřejmě moc měnit nebudou. Lze čekat i krátkodobá sucha, jako je to současné. Kdo v prvním linkovaném dokumentu najde mapky na stranách sedm a dvanáct, uvidí, že nejen jižní okraj našeho evropského domova, ale zejména jiné částí naší země jsou na tom podstatně hůře...
Tím ale nechci celé téma českého sucha shodit pod stůl. Sucho a vedro je nepříjemné a ohrožuje zdravou mysl lidí a taky zdravý život mimolidských stvoření. Kriticky ohrožené jsou třeba nově vysazené stromy, které ještě nestačily pořádně zakořenit. Nečekejte tedy, až jim uschnou všechny listy a na jaře budete mít před panelákem, v ulici anebo u cesty jen suchá košťátka. Až se ráno ochladí, vezměte kbelíky a tahejte jak blázni vodu z řeky či odjinud. Smysl má tak aspoň 50 litrů na jeden strom, aby se voda dostala hluboko. Tím napodobíte jednomu stromu pořádnou letní bouřku. A můžete u toho navíc přemýšlet o ekosystémových službách. Kdo zburcuje sousedy, hasiče či komunální služby s cisternou, bude mít už nakročeno k aktivnímu občanství v době klimatické změny.
Vláda už od loňska připravuje strategii boje proti suchu. Pokud chcete i vy sami plánovat dopředu, tak si na zahrádce či před domem nasázejte odolné angrešty, jeřáby a hrušně nebo teplomilnou a suchu odolnou révu, fíkovníky a tomely. Letos všude fíkovníky krásně zaplodily a víno už je hodně sladké. Katastrofa to není a brzo už zaprší, uvidíte...
Ondřej Simon
