Moje babička říkávala, že „jen blbec se spálí o stejná kamna dvakrát". A také mne učila zodpovědnosti za má rozhodnutí a respektu ke zkušenostem mým i cizím.
Proto mi nejde na rozum situace kolem zonace Národní ho parku Šumava. Ti, kteří chtěli chránit unikátní různověké smrkové porosty, zanechané našimi předky, přece musí vidět zkázu, kterou přinesla jimi navržená a prosazená cesta. Hřbitovy milionů stromů.
A přesto prosazují další rozšiřování zón bez zásahu, které s pravděpodobností hraničící s jistotou povede k dalšímu masovému umírání smrků na Šumavě. Až nebude co chránit.
Ivana Stráská
Celý článek najdete v Právu.