Anketa

Jak se pohlíží na funkce lesa, jaký je stav související legislativy, dotační politiky, význam lesnictví pro rozvoj venkova? Nejen na to odpovídali členové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Ing. Jiří Oliva (TOP 09) předseda podvýboru pro lesní hospodářství a potravinářství PS PČR

Lesy v České republice zaujímají třetinu plochy státu. Zdálo by se, že tento rozsah bude ze strany státu předmětem poměrně velké exekutivní i legislativní činnosti, jasného definování zásad státní lesnické politiky, včetně postavení státního lesního majetku, který patří svým podílem - více než šedesáti procenty - k nejvyšším v Evropě. Bohužel, nic nenasvědčuje tomu, že by si byl stát důležitosti svého lesního bohatství vědom. Zásady státní lesnické politiky byly naposled předmětem jednání vlády v roce 1994, tedy před osmnácti lety. Od té doby jsme byli svědky několika amatérsky tvořených koncepcí pro Lesy ČR, připravovaných většinou momentálně úřadujícím vedením tohoto podniku. Svůj účel nesplnily ani dvě verze Národního lesnického programu. První verze se stala dokumentem plným proklamativních a obecných prohlášení bez jakékoliv závaznosti a zejména bez určení zdrojů pro realizaci závěrů a vše nasvědčuje tomu, že stejný osud postihne i verzi druhou, která se teď projednává. Bohužel můžeme konstatovat, že Česká republika, navzdory všem možným volebním programům téměř všech politických stran, vládních prohlášení i koaličních smluv, svoji státní lesnickou politiku nemá a zdá se, že dlouho mít nebude. Velmi podobná je i situace v oblasti lesnické legislativy. V roce 1995 byl přijat zákon č. 289/1995 Sb., který byl sice několikrát novelizován, nicméně nikdo se nezamyslel nad tím, jak dalece je přijatelný pro české vlastníky lesů. Podle analýz patří zákon k nejpřísnějším na světě a výrazně omezuje konkurenceschopnost českých vlastníků lesů vůči jejich zahraničním kolegům, kteří dokážou vypěstovat kubický metr dříví za podstatně menší náklady zejména proto, že jejich legislativa je k nim přívětivější. Není to však jen zákon o lesích. Můžeme jmenovat i zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který hlavně menším vlastníkům neumožňuje účinně ovlivňovat extrémně vysoké stavy spárkaté a černé zvěře a vymáhání škod způsobených zvěří je pro ně prakticky nemožné. Svaz vlastníků obecních a soukromých lesů volá po změně již řadu let. Jejich snaha však připomíná hlas volajícího na poušti. Velkou raritou je v České republice i organizace státní správy lesů, která nemá svojí byrokratickou úrovní obdoby v žádné evropské zemi. Dnes je zajišťována osmi různými úřady: ministerstvy zemědělství, životního prostředí, krajskými úřady, obcemi, Inspekcí životního prostředí a Vrchním státním dozorem nad lesy, správami národních parků, Vojenským obvodním lesním úřadem. Tvoří tak ojedinělý byrokratický systém, zatěžující bezdůvodně vlastníky lesů. Její zjednodušení je zahrnuto ve vládním prohlášení, řeší jej i Národní lesnický program, avšak výsledek je v nedohlednu. Velmi důležitou oblastí je i politika státního podniku Lesy ČR, který by mohl díky svému dominantnímu postavení největšího správce lesů v zemi pozitivně ovlivnit jak podnikatelské prostředí, tak ekonomiku ostatních vlastníků lesů. Bohužel, skutečnost je spíše opačná. Je pravdou, že obchodní politika Lesů ČR vyhnala ceny surového dříví na úroveň, která je nejvyšší v Evropě. To je jistě pro vlastníky lesů dobře. Negativním důsledkem však je, že téměř všechny lesnické podnikatelské subjekty, zaměstnávající tisíce lidí, jsou ve vysokých ztrátách. Jsou vyčerpávány jak povinností platit nesmyslně vysoké bankovní záruky, tak podmínkami smlouvy, která je na hony vzdálena od rovnoprávného postavení smluvních partnerů. Již třetím rokem firmy nevědí na konci ledna, co budou v již probíhajícím roce dělat, co a kde budou těžit, kde a čím budou zalesňovat a odběratelé nevědí, kdo a kde jim prodá dřevo. České dřevo je nejdražší v Evropě a velcí odběratelé zvažují omezení výroby v České republice kvůli extrémně vysokým cenám vstupů. Je to chaos, který české lesnictví nepamatuje, a bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by stát chtěl důsledky této politiky kriticky řešit. Podrobnější rozbor zmíněných skutečností není v možnostech odpovědi na anketní otázku. Je však nepochybné, že tento stav je především důsledkem absence pevných zásad státní lesnické politiky, která bude přijata vládou a determinuje přístup jak k českým vlastníkům lesů, včetně majetku státního, tak k plnění všech neprodukčních funkcí lesů, které společnost využívá. Vypracování takového dokumentu samozřejmě předpokládá vysoké odborné zázemí zpracovatele. To má přímou vazbu na personální politiku. Lesnictví je složitý obor, vyžadující širokou znalost a vzdělání v disciplínách biologických, technických, ekonomických a také lesopolitických. To vše je předmětem vzdělávání v lesnických oborech středního i vysokého lesnického školství. Jestliže však člověka s lesnickým vzděláním ve vysokých funkcích českého lesnictví téměř nenajdeme, je dnešní stav pouze logickým důsledkem této politiky.

Ing. arch. Miroslav Petráň (VV) člen zemědělského výboru PS PČR

Současný vývoj v této oblasti mne naplňuje obavami. Vnímám naše lesy jako bohatství srovnatelné s tím, čím je pro jiné země ropa, nebo zemní plyn. Bohatstvím v pravém slova smyslu se však stanou teprve tehdy, když k získávané surovině přibude naše práce jako přidaná hodnota. Ve státních lesích teď namnoze pracují místo našich lidí zahraniční dělníci, kteří jsou vykořisťováni právě z důvodů co nejnižší prodejní ceny a co nejvyššího zisku. Na venkově přitom, v lepším případě, stagnují tradiční česká řemesla, třeba truhlařina a tesařina. Stejné to je v případě rybářství, myslivosti, vodního hospodářství, sadařství, včelařství a chovatelství. Je třeba vnímat venkov jako celek, včetně všech funkcí, které mají lesy, jako je jejich úloha ekologická, či krajinotvorná. I tady mám trochu obavy. Po zrušení zemědělské vodohospodářské správy byla část agendy převedena na Lesy ČR a část na povodí Labe a dalších řek. Podle mých zkušeností ale nepřešly s agendou vědomosti lidí, kteří se tím zabývali, a možná ani archivy ve své úplnosti. Současná krize eurozóny i hospodářská recese by nás měly vést rovněž k větší obhajobě českých zájmů z hlediska renesance našeho venkova ve všech jeho aspektech. Zkvalitnění služeb pro turisty by mělo přispět také k tomu, aby zahraniční návštěvníci postupně přibrali český venkov jako významnou součást své cesty. Důsledkem soustředěného zájmu o venkov může být i návrat k domácí turistice.

Lesnictví v České republice a jeho směřování je nutné vnímat z několika pohledů. Každý pohled pak vyžaduje specifickou koncepci lesnictví a je obtížné, a v budoucnosti nebude lehké, tyto koncepce sladit. V zásadě jsou tři: koncepce hospodářského využití lesa k produkci dřeva a biomasy; koncepce využití lesa jako krajinného prvku, kde převládá ochrana biodiverzity lesního ekosystému a zájmy ochrany životního prostředí; koncepce lesa plnícího veřejnou službu, která spočívá zejména v jeho rekreační funkci. Při stanovování pravidel chování v lese hraje zásadní úlohu stát. Zákonem o lesích vymezuje mantinely, které se snaží všechny tři antagonistické koncepce spojit. Je však zřejmé, že to v mnoha případech je velmi těžké. Vlastnictví lesa je dalším aspektem, který významně zasahuje do lesnictví a jeho budoucí podoby. Více jak padesát procent lesa je ve vlastnictví státu. V současnosti převažuje hospodářské využití. To je dáno i druhovou skladbou lesa. Nyní se těží porosty, které byly založeny před 80 až 110 lety, kdy převládl ekonomický zájem a byla jasně určena druhová skladba. Současná koncepce, která hledá kompromis mezi všemi třemi oblastmi, vede také ke změně druhové skladby lesa. To je proces na příštích sto let, kdy se jen těžko odhaduje, jaká bude poptávka po funkcích lesa a která z nich bude prioritou. Občan České republiky, jenž není vlastníkem lesa, očekává zejména koncepci, která naplňuje veřejnou funkci lesa. Volný přístup do lesa je v naší zemi určitou výsadou, která v jiných státech Evropy není vždy samozřejmostí. Od ní se odvíjí i tlak na koncepci, která umožní plně pokrýt „veřejné zboží", jako produkt lesa. Proto na otázku, kam směřuje lesnictví České republiky, je obtížné odpovědět v celém rozsahu. Pro život lesa, který se počítá na stovky let, je jakákoliv „revoluční" změna vždy extrémní. Důležité je proto hledat kompromisy mezi generacemi lesníků a dalších odborníků. Kompromisy musí být citlivě vyvážené, bez extrémů. Jen tak dosáhneme toho, že nám budoucí generace nebudou nadávat.

Ing. Jan Babor (ČSSD) člen podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství, chovatelství a rozvoj venkova PS PCR

Jednoznačná odpověď neexistuje. Myslím si, že vývoj lesnictví určuje již samotné vlastnictví lesních pozemků - soukromé, obecní či státní. A samozřejmě, platná legislativa, která by mohla do budoucna doznat určitých změn, jež by měly být pro vlastníky a správce lesních pozemků přínosem. Všeobecně sleduji dění v lesním hospodářství a vidím rozdílné přístupy v systému řízení a obhospodařování lesních majetků, které se odvíjejí od vlastních funkcí lesa a představ jeho majitele. Ve své podstatě je na každém z nás, jak se ke správě lesního majetku postavíme. Samozřejmě, že nesmíme v souvislosti s hospodářskou činností v lesích opomíjet význam funkcí společenských. Jako bývalý místostarosta města jsem mimo jiné řídil společnost, která byla zřízena městem za účelem obhospodařování lesního majetku. Třetina rozlohy lesních pozemků byla zařazena do kategorie lesů příměstských a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí. Dříve tato oblast byla „Popelkou". Jsem rád, že mohu hovořit o minulosti, se zlepšením stavu nám byla nápomocna realizace Programu rozvoje venkova 2007-2013. Věřím, že i v nově připravovaných dokumentech pro období 2014-2020 bude touto formou rozvoji venkova a zvyšování společenských hodnot lesů věnována patřičná pozornost. Svým způsobem jsem vlastně zmínil okrajově i dotační politiku. Dotace se staly „dlouhodobým finančním pomocníkem" vlastníků lesních pozemků, a to nejen na úrovni národní, ale i evropské. Pro rozvoj venkova má lesnictví velký význam produkční a mimoprodukční funkcí. Jako běžní občané si většinou představujeme les jako zdroj dřevní hmoty a s tím potenciál pracovních příležitostí v jednotlivých regionech. S ohledem na vývoj požadavků veřejnosti je potřebné se zamýšlet nejen nad zvyšováním kvality služeb, které lesní hospodářství dnes poskytuje, ale současně podporovat i další aktivity, které jsou přímo spojené s lesnictvím. Myslím tím například lesnické školství, vědu a výzkum, zavádění nových technologií či lesní pedagogiku.