Petr KOZLÍČEK, moderátor
V netradičním čase s netradičním obsahem. Celospolečenské téma nahlížené ekonomickým pohledem, začíná Byznys ČT24 Speciál, hezký večer. To je on a o něm tu bude dnes převážně řeč - lýkožrout smrkový, neboli kůrovec, čtyřmilimetrový brouk pustoší lesy, mění krajinu k nepoznání a páchá obrovské ekonomické škody. Podaří se zachránit české lesy a kde na to vzít? Ve studiu už vítám jednoho z klíčových mužů dnešního večera, kolegu z domácí redakce Milana Brunclíka. Milane, vítej.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Hezký večer.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Proč jsi klíčový muž? My se za chvilku podíváme na reportážní dokument, který ty jsi stvořil v předchozích letech. Ten dokument má název Kalamita, týká se kůrovce. Proč Kalamita?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tak je to přiléhavé označení té současné situace v českých lesích. Kůrovcová kalamita, to spojení, to sousloví se frekventuje i mediálně velmi často, takže přiznám se, asi jiná volba tam nebyla. Ale aby to nebyla taková legrace, tak ona to skutečně legrace v těch lesích není, je to kalamita. Ono těch hodnocení se objevuje víc, někdo používá expresivnější výrazy jako apokalypsa, to speciálně v těch místech, kde už ta kalamita jaksi proběhla nebo možná odeznívá a už se řeší spíš, co dál, tak ti lidé mluví dokonce o apokalypse. Někdo mluví o tom, že je to největší kalamita od dob Marie Terezie, která založila vlastně lesní hospodářství v českých zemích tak, jak my ho dodnes známe. Takže ano, je to asi největší kalamita od této doby, tak proto Kalamita.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Dlouhá historie té kalamity. Jak dlouhá historie byla toho dokumentu, jak dlouho vznikal?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
No já si myslím, že my se ve zpravodajství České televize věnujeme tomu tématu poměrně zevrubně, a musím říct, že asi poslední dva roky, kdy je to opravdu, troufám si říct, společenským tématem velmi intenzivně. Takže ano, ty dva roky jsme sbírali materiál, samozřejmě většina pochází z té poslední doby, kdy jsme se snažili zachytit ten skutečný rozsah a ten aktuální rozsah. A ten dokument, ono v tom denním zpravodajství, kdy člověk má vyhrazené zhruba 2 minuty na to předat tu zásadní informaci, tak je to takové opravdu rychlé a člověk se to snaží dělat poctivě, ale samozřejmě dozvídá se ty souvislosti, historii, možnosti, co do budoucna tak podobně. Takže proto tady vznikl takový nápad podívat na tu problematiku nebo na to téma obšírněji, uceleněji, hlouběji, předat nějakou takovou komplexnější zprávu. A troufám si říct, že možná mi přijde, že to téma je i trochu podceňované, protože, dám příklad, když kolem roku 2007, 2008 byla kůrovcová kalamita na Šumavě, tak tehdy to velmi polarizovalo společnost a s trochou přehánění každý na to měl nějaký názor, jedni se přivazovali k těm stromům a druzí plakali, že usychá Šumava. A nevím, nemůžu si pomoct, ale v tuhle chvíli jako nevidím takové velké na to reakce. Přijde mi, že tak nějak se smiřujeme s tím, že prostě lesy nám ve velkém mizí, a tak ano, proto i vznikla Kalamita.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Už to vyčpělo?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
To si nemyslím, že by to vyčpělo, ale je to prostě, je to překvapivé, mě to prostě pořád překvapuje.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Tak tedy bez dlouhého zdržování nabízím reportážní dokument Milana Brunclíka s názvem Kalamita.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Tohle je tak zhruba množství, který zlikviduje jeden strom.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
?Náš nejagresivnější druh kůrovce, to je lýkožrout smrkový. Byla taková objednávka, takže se pěstoval smrk, pěstovalo se ho hodně, pěstoval se v monokulturách.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Člověk už uvažoval o tom, že úplně skončí v této profesi.
Jaroslav RYGL, ředitel Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou
Tady je zcela jasný, že prostě v tom lese zůstane velký objem dříví prostě, kterej nenajde svýho odběratele.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Mění se toho a změní se toho strašně moc.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Malý brouk, který působí obrovské problémy. Ve zkratce je to smutný příběh. Smrk má mělké kořeny, několik suchých let se pořádně nenapil, zeslábl a nakonec ho udolal kůrovec. Teď je mrtvý. Skutečnost je samozřejmě složitější, ale důsledky jsou evidentní. V lesích hynou stromy po milionech, trh je zahlcený dřívím, ceny padají. A na mnoha místech teď řeší, jak zničené porosty nahradit, hlavně čím a taky, kde na to vzít.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Jsme na Dačicku, na pomezí Vysočiny a jižních Čech, v jednom z epicenter kalamity. Všude tady rostly hluboké lesy. Zmizely během čtyř let. I tohle místo ukazuje, jak razantní změně česká krajina a lidé v ní čelí.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Já na tomto majetku sloužím už 23 let. A dá se říci, když se tady rozhlédneme, tak jsem o 23 let života přišel, proto to nazývám apokalypsou, protože tady byly porosty ve stáří zrovna 60 let, které jsem měl nějakým způsobem dovést do mýtního věku. A dneska v podstatě začínáme znova. A pro takového lesníka je nejhorší to, že uschly i porosty, které jsem před 23 rokama zalesňoval. Všechno pryč, ano, všechno je pryč, takže znova jdeme sázet to, co už jsem jednou sázel.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kamil Kupec řídí Městské lesy Dačice, firmu, která hospodaří na necelých 900 ha. Živé zelené smrkové porosty už ale nemá, většinu musela pokácet a ty suché, co ještě stojí, zmizí časem taky. Úsloví "udělat paseku" tady dostalo nový dosud nepoznaný rozměr. Kamila Kupce a jeho spolupracovníky teď čeká nevšední úkol - prakticky kompletně obnovit lesy v regionu.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
V rámci těch čtyřech let jsem se dostal až na to dno, když člověk už uvažoval o tom, že úplně skončí v této profesi. A protože tuto profesi dělám celý život a chtěl jsem ji dělat, tak si musel člověk najít něco, aby v ní vydržel. Obnovím ten celý majetek znova a úplně jinak a mohu ten les udělat úplně jiný, než tady byl.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Že něco špatně, se tady začalo ukazovat v roce 2015. Nejdříve kůrovec napadl ty nejstarší stromy, potom se rozšířil do mladých lesů a situace se už vymkla kontrole. I zkušeného lesníka překvapilo, jak rychle.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
To musím říci, že jo, protože vždycky se tady kůrovec objevoval, byl tu samozřejmě historicky. Vždycky jsme si s ním nějakým způsobem dokázali poradit, on přišel po nějaké větrné kalamitě, ať už to byla Emma nebo Kyrill. A následující rok byl vždycky rokem ve znamení kůrovce, ale vždy jsme ho během roku zvládli. Kdežto tento nárůst byl tak obrovský, že ani my jsme nebyli schopni tuto kalamitu nebo dneska už říkám apokalypsu nějakým způsobem zvládnout. Dá se říci, že to bylo souhrou všech možných příčin. A jednu z hlavních já považuju jako sucho. A samozřejmě i to vysoké zastoupení smrku tady v našich nadmořských výškách, které nemělo být, které jsme zdědili po našich otcích praotcích.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Ta hlavní příčina je jednoznačná - sucho a extrémně vysoké teploty ve vegetační sezóně. Samozřejmě těch dalších příčin, drobnějších příčin je mnoho, ale ty samy o sobě by tu kalamitu nezpůsobily.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Předseda lesnického think tanku Czech Forest Jan Příhoda sleduje postup kůrovce dlouhodobě. Dačicko dává za příklad jednoho z nejpostiženějších míst v zemi. Sucho je tu mimořádné, jako by během čtyř let zhruba rok nepršelo. Jenže takových je mnohem víc a je tak podle něj těžké, snad i nemožné kalamitu zastavit. Česko se s ní bude potýkat roky.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Ta kalamita dneska se, řekněme, rozvinula na celém území České republiky a je zde zhruba 500 milionů kubíků smrkového dříví. V tom kritickém případě je možnost, že kůrovec v podstatě zlikviduje veškerou tuhle hmotu. Ten nárůst těžeb je takový, že se tady bavíme, řekněme, o období zhruba 10 let. My samozřejmě musíme doufat, že se podaří minimálně v některých lokalitách tu kalamitu zpomalit, případně zastavit a že nepřijdeme o veškeré zásoby smrku.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tady kolem Dačic je už dobojováno. Na pláni zůstaly stát jenom osamocené borovice, pod nimi bují traviny a maliní a mezitím se prodírají na svět nové malé buky, duby nebo břízy. Jejich budoucnost je ale nejistá.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Les sázíme na 100 let. Dobře, jsme asi v nějaké periodě sucha, bude už to trvat celých 100 let, nebude? Samozřejmě už před touto kalamitou jsme sázeli zhruba 40 % smrku, dneska jsme na nějakých 15 % smrku. Zvyšujeme podíl listnáčů, ale nám usychá i borovice, odešel nám jasan, takže je otázka, jakou skladbu zvolit, aby tedy do budoucna něco po nás zůstalo.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Lesy pokrývají, anebo alespoň donedávna pokrývaly třetinu Česka. To je mírně pod průměrem Evropské unie, ale dvakrát víc než za Marie Terezie, která dala základ zdejšímu lesnímu hospodaření, a až dosud se zelené plochy zvětšovaly. Smrky, o které teď jde především, tvoří polovinu porostů, jinak řečeno, každý druhý strom je smrk, i když jeho podíl dlouhodobě klesá. Borovice je druhým nejčastějším stromem a jehličím voní dohromady přes 70 % lesů. Buků nebo dubů v nich roste menšina. A celkově stárnou. Průměrnému českému smrku je dnes 63 let, o 12 víc než v polovině minulého století. Borovici ještě víc, ale přibývá i přestárlých porostů, které někdo sázel před 100 i více lety. Platí přitom, že i senioři v lese jsou náchylnější k poškození nebo nemocem. A ještě jedna charakteristika, která odhaluje prapříčiny současné kalamity - stejnověké monokultury. Velká část českých lesů se stala spíš plantáží, továrnou na dřevo a ztratila původní pestrost, která by je mohla chránit. Děkan Lesnické a dřevařské fakulty pražské České zemědělské univerzity Marek Turčáni patří k těm, kteří varovali, že je potřeba změnit tradiční postupy, jinak si Česko zadělá na problém. A ten skutečně přišel v podobě kůrovcové kalamity.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Stalo se to z několika důvodů. Jedním z těch důvodů je, že před 100 lety lesníci začali pěstovat hodně smrku, a to z jednoduchého důvodu, protože lidská společnost to dříví potřebovala. Byla taková objednávka a lesníci ji perfektně splnili. Před 100 lety nikdo nepředpokládal, že nastane nějaká klimatická změna, takže se pěstoval smrk, pěstovalo se ho hodně, pěstoval se v monokulturách. A pěstoval se i na místech, kam by vlastně vůbec se neměl dostat.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
V době, kdy růst měst a rozvoj průmyslu krajinu o množství lesů připravili, se smrk zdál být ideální. Rychlý růst, kvalitní široce použitelné dřevo. Postupné oteplování a významné sucho v posledních letech ale odhalily taky nevýhody, které začínají u jeho mělkých kořenů.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Když dlouho neprší, ta povrchová vrstva je suchá, on si nenatáhne dostatek vody a samozřejmě jeho zdravotní stav se zhoršuje. To, že smrk je oslabený, využívá náš nejagresivnější druh kůrovce, to je lýkožrout smrkový, který takhle oslabené stromy dokáže /nesrozumitelné/. On se tam zavrtá a začne vytvářet takzvanou matečnou chodbičku. A samička tam klade každý 1 až 2 mm vajíčka. Z těch vajíček se líhnou larvy a ty larvičky žerou 4 - 6 týdnů, pak se zakuklí, pak se promění během dvou týdnů na brouka. Ten brouk tam ještě absolvuje takzvaný zralostní žír a asi po dalších 10 dnech vylétává z toho napadeného stromu. No a první věc, kterou vlastně v tom lese chce znova objevit, tak je další atraktivní strom.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Běžně se to opakuje 2× do roka a je to normální, kůrovec je přirozenou součástí lesa. Jenže v posledních suchých a hlavně mimořádně teplých letech lesníci zaznamenali i tři a někde dokonce čtyři rojení za sezónu. Škůdce se přemnožil a z jednoho napadeného stromu bylo až 100 dalších.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Mohlo by se zdát, že vlastně lesníci by měli tuhle situaci lehko zvládnout, ale u Lesů České republiky se vlastně těžba provádí pomocí výběrových řízení. Veřejné zakázky běží, když je všechno v pořádku, tak firma pak zpracovává. Když veřejné zakázky nedopadnou, tak se soutěží znovu, což samozřejmě využije kůrovec, protože ty stromy, které jsou napadené, tak nikdo netěží, zůstávají v lese, no a kůrovec se množí a množí.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Les funguje jako houba. Za deště vodu zadržuje a za sucha ji zase uvolní. Krajina bez lesů tyto schopnosti ztrácí a kalamita proto bude mít závažné důsledky. Eroze ve svazích, riziko povodní pod nimi a na odhalených plochách, kam pálí slunce, to budou mít těžké i nové stromky. Je tam o 10 až 15 stupňů tepleji než ve stínu lesa. Naruší se celý ekosystém. Jak by si les poradil s kůrovcem, kdyby byl pestřejší a zdravější, je vidět v univerzitních porostech u Kostelce nad Černými Lesy.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Tohle to je strom, který zabil kůrovec. Je to smrk. Vedle něj, hned vedle je další smrk a vidíte, že to je v podstatě tady všechno, protože kolem jsou úplně jiné druhy stromů. Čili z toho vyplývá, že když smrk neroste v monokultuře, čili když tam není 100 % smrku, tak i když ho kůrovec napadne a zabije, tak vlastně pro ten les to nemá až tak katastrofální dopad, jako když by tady bylo dalších 10 000 smrků a ten kůrovec by vlastně pokračoval v tom díle.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
To znamená, že tenhle les tu současnou kůrovcovou kalamitu přežije?
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
V absolutně bez problémů. I když možná několik málo stromů uhyne, ale 98 % tady zůstane. A pro les to neznamená žádnou tragédii.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kalamita vypukla stranou pozornosti hluboko v lesích ve Slezsku a na severu Moravy. Ve velkém se tam kvůli kůrovci těžilo už v roce 2014 a zvlášť na Bruntálsku i předtím. Naplno se zkáza projevila v horkém a suchém létě o rok později. Postupně zasáhla také Beskydy, většinu Vysočiny a části jižních a západních Čech. Uchráněné ale nezůstaly ani Brdy, České Švýcarsko nebo Podkrkonoší. Ještě než se brouk přemnožil, dávaly zdejší lesy ročně kolem 15 milionů kubíků dřeva. Škůdce ale stanovil nové rekordy. V roce 2018 se vytěžilo skoro 26 milionů kubíků a z 90 % právě napadeného a poškozeného dřeva, které se až dosud podílelo na celkových číslech tou menší částí. Mimořádná situace si vyžádala mimořádná opatření. Stát označil nejpostiženější oblasti, kde si lesníci můžou uvolnit ruce, nemusejí provádět některé jinak povinné zásahy proti kůrovci, na zalesnění dostali místo dvou až pět let a mají se soustředit na místa, která ještě půjde zachránit. Můžou to být i lokality, o které by se odborníci donedávna nebáli. Postup škůdce už ale ohrožuje taky Krkonoše nebo Orlické a Jizerské hory.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Z dat, které máme k dispozici, tak je evidentní, že i v těchto partiích dochází k zvýšenému napadení těch stromů kůrovci. A je to takový ten počáteční rozvoj kůrovcové kalamity. My na základě zkušeností posledních let vidíme, že ten boj na celé ploše České republiky není efektivní, nedosahujeme zpomalení kalamity a není to v lidských silách. To znamená, je potřeba udělat skutečně razantní, odvážné rozhodnutí v tom, že některé plochy nebo některé porosty jsou skutečně strategicky významné, a ty je potřeba udržet za každou cenu.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Důležité je to i proto, že právě sem do hor a podhůří se smrkové porosty vyloženě hodí a právě tady mají šanci odolávat klimatickým změnám i do budoucna.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Jsou to nadmořské výšky, kam smrk patří, kde lze předpokládat, že bude dál prosperovat. Ten další důvod je ten, že pokud bychom dopustili odlesnění těchto ploch, tak hrozí obrovské riziko degradace půdy, ale třeba i přívalových povodní, protože ta voda se nebude zadržovat v těch svazích. A vzpomeňme si, jak dlouho trvala obnova kalamitních ploch po imisní kalamitě. Mohlo by nás potkat to samé a byl by to velmi smutný osud těchto pohoří.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Více či méně, kalamita zasáhla většinu Česka. Mluvit ale jenom o smrku a kůrovci nebyl by obrázek zdejších lesů v současnosti úplný. Chřadnou i další stromy, někde se nedaří ani dubům a jasanům, někde modřínům a na mnoha místech odcházejí borovice.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
Borovice je na tom ještě hůř. Smrk kupodivu díky tomu, že má povrchový kořenový systém, tak v těchhle těch obdobích, kdy prostě přijde přívalový déšť, tak aspoň nějakou tu vláhu nasaje, kdežto borovice, která má kulový kořenový systém a dostává se prostě do velmi velkých hloubek, aby si sáhla pro vodu, tak v současný době, kdy během posledních dvou, tří let spadla hladina spodní vody zhruba o 2 až 8 m, někdy i více v některý lokalitách, tak ona není schopna na to reagovat a ta voda, která vlastně přijde ze srážek, která se dostává pouze vlastně jenom na ten povrch, tak ona není schopna těma kořenama si pro ni sáhnout.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Jinými slovy, běžné sucho by přežila, s tím aktuálním si neporadí. Michal Pernica spravuje lesy v okolí Dobříše. Právě tady usychají borovice po tisících, ale zrezavěly i jinde, hlavně v Polabí, ve středních a východních Čechách a taky na jihu Moravy.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
U toho smrku je nebezpečí toho, že vlastně ten kůrovec se šíří dál. U té borovice toho tolik nehrozí, protože to usychání je způsobený zejména teda tím suchem. Samozřejmě druhotně to napadají taky škůdci jako je třeba lýkohub sosnový nebo lýkožrout vrcholkový, ale pokud tuhle tu borovici necháme takhle suchou stát, já nevím, 3 - 4 roky, tak z toho opravdu není už nic jinýho než palivo. Tady vlastně je vidět ten požerek, jak ty larvy potom vyžírají ty chodbičky pod tou kůrou. A vlastně dochází potom k tomu následnýmu odumírání těch borovic. To usychání je tak rapidní, že nestíháme těžit, když to řeknu takhle.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Stát i soukromí vlastníci varují, že v takových lesích není úplně bezpečno. Pracuje v nich těžká technika a hrozí pád větví nebo riziko požárů. Zvlášť tam, kde suché stromy zůstanou stát roky.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
Samozřejmě požáry, kort v tomhle tom horkém období, je vlastně noční můra každého lesníka. Naši hajní musí prostě dělat ochrannou službu, mají strážní hlídky. Jo, ono se to nezdá, ale průběh toho ohně je potom velice, velice rychlý. Je pak obrovský problém to vůbec zastavit.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Speciálně u borovice.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
Speciálně u borovice, ta bude hořet krásně a dlouho.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kalamita, která nemá podle odborníků obdoby, provokuje i otázky, kdo za ni může a jestli jí šlo zabránit. A má ekonomické dopady i ozvěny v politice, mimo jiné stála místo šéfa podniku Lesy České republiky.
Jiří MILEK, bývalý ministr zemědělství /nestr. za ANO/
Ty nezpracované stromy jsou obrovským zdrojem dalšího rojení toho kůrovce. A prostě my jsme byli pořád za ním.
Andrej BABIŠ, premiér /ANO/
Totálně selhalo ministerstvo a selhaly Lesy.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Odvolaný ředitel to vidí jinak. Tvrdí, že pro boj s kůrovcem neměl podporu vlády.
Daniel SZÓRÁD, odvolaný generální ředitel Lesů ČR
Já jsem přesvědčený, že Lesy České republiky, naši zaměstnanci, včetně vedení udělali maximum pro to, abysme situaci zvládli. Důkazem toho může být i to, že situace je fakticky shodná nebo velmi podobná, jako je tomu u jiných vlastníků.
Dana BALCAROVÁ, předsedkyně výboru pro životní prostředí /Piráti/
V tom je plno hráčů, že se o tom vlastně o tý situaci ví, ale že se neřeší. A neřešil ji v podstatě nikdo.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Uprostřed kalamity se taky začala měnit takzvaná zalesňovací vyhláška. Předpis, který ovlivní podobu zdejších lesů na desítky let dopředu. Navzdory zkáze smrků ale opět počítala hlavně s nimi.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Jsou tam prostě lidé, kteří byli v 70., 80. letech zvyklí na to smrkové hospodaření. A ti tam jsou dodnes a myslí si, že to tak bude fungovat dál. Já pro to nemám vysvětlení.
Richard BRABEC, ministr životního prostředí /ANO/
Ta kůrovcová kalamita jasně ukazuje, že sázení nebo obnova těch smrkových monokultur v některých prostě částech vůbec nemá žádný smysl.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Po protestech ekologů a na nátlak ministerstva životního prostředí resort zemědělství vyhlášku upravil. A lesy by měly být rozmanitější, hlavně listnatější.
Patrik MLYNÁŘ, náměstek ministra zemědělství, ředitel sekce lesního hospodářství Ministerstva zemědělství
V průměrných číslech se pohybujeme o navýšení z 25 % na nějakých 40 %. Samozřejmě záleží podle lokality, v jaké nadmořské výšce se pohybujeme.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Rozsah škod viděl i premiér a klíčoví ministři na Vysočině. Vláda pak slíbila kompenzace až 2,5 miliardy pro nestátní vlastníky. Ti tvrdí, že by potřebovali aspoň 7 miliard a státní lesy si musí poradit sami.
Josef VOJÁČEK, generální ředitel Lesy ČR
Přemíra nabídky dříví na trhu způsobuje obrovský pokles cen. A v podstatě těžba dřeva a hospodaření v lese se dneska dostalo už za hranice efektivity a rentability.
Marian JUREČKA, bývalý ministr zemědělství
Tady je poměrně velká nejistota, především pro ty drobné a střední vlastníky lesů, kteří s tím mají velké problémy, protože těží, musí mít náklady, ale vůbec nejsou schopni třeba tu surovinu ani prodat, takže vlastně jsou v čisté ztrátě a už dlouho čekají na tu pomoc ze strany státu.
Miroslav TOMAN, ministr zemědělství /nestr. za ČSSD/
Pokles ceny dřeva u té kůrovcové kalamity je naprosto bezprecedentní a musíme se snažit zachránit lesy v České republice.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Nebylo to tak vždycky, ale rozhodující část lesů patří státu, víc než polovina, a hlavně podniku Lesy České republiky. Soukromníci vlastní necelou pětinu porostů, rozdrobená je ale mezi asi 300 000 lidí, to je teď komplikací. Část patří i městům a obcím. Jak se z celkem stabilního byznysu stal nevídaný problém, ukazují čísla už zmiňovaných Dačic. Ještě na prahu kalamity prodávali kubík dřeva v průměru za téměř 1 700 Kč. Materiálu ale na trhu přibývalo a ceny klesaly a v 1. pololetí roku 2019 se propadly skoro 2/3. Potíže hlásí i ti největší hráči. Lesy České republiky mohly díky svému hospodářskému výsledku posílat každý rok miliardy do státní pokladny. Ty teď chybí. Zisk v roce 2018 se smrskl na 240 milionů a cíl pro rok 2019 byl neupadnout do ztráty. Ani největší správce lesa nenašetřil na horší časy. Náklady na těžbu a obnovu rostou, ale tržby za prodej dřeva jsou nižší. Rovnice, kterou je těžké vyřešit.
Jaroslav RYGL, ředitel Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou
Ty ceny jsou v podstatě velmi nízké. V některých sortimentech jsou už pod výrobní náklady, to znamená, že už třeba to dříví, který je tady za náma, se už vůbec nevyplácí vyrábět.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Jaroslav Rygl vede společnost, která hospodaří na desítkách tisíc hektarů po celém Česku. Tady jsme na Vysočině, v dalším ohnisku kalamity nedaleko Humpolce. K zemi půjdou statné 150 let staré stromy, ale obchodní úspěch to nebude.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
My jsme měli vždycky lokální stabilní odběratele. Ale ten objem tý nabídky dneska je tak obrovský, že musíme dodávat v podstatě do všech lokalit. Dodáváme dříví do všech sousedních států, včetně Polska. Takže nejenom ty standardní Německo, Rakousko, samozřejmě a to je známá věc pro veřejnost obrovský objemy jdou do Číny. Ale to jsou velmi labilní prostě trhy, který ze dne na den v podstatě můžou přestat fungovat. My sázíme především na ty stabilní, to znamená ty lokální trhy.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Zatím jsou zavalené dřevem, ale v budoucnu, až se velká část smrků vytěží ho může být na pilách paradoxně zase nedostatek. Odborníci proto navrhují tvořit rezervy.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Pokud ta situace bude kritická, tak v podstatě ty hromady v tom lese zetlejí.
Jan PŘÍHODA, předseda, Czech Forest
To dříví už nemá odbyt, už ho nemáme kam dávat to znamená vlastník z něho nemá tržby. On nemá ani prostředky na to, aby to dříví asanoval dost často, aby s tou kalamitou účinně bojoval a aby ji zpomaloval.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Právě to je zásadní pro její zpomalení. Hledat a likvidovat stromy, na které kůrovec zaútočil. Prozradí je typické příznaky. Vletové otvory na kůře takzvané drtinky, piliny, které vyházel při hledání a opadané zelené jehličí na zemi. Pryskyřice na tomto kmeni napovídá, jak smrk se škůdcem zápasil.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Takhle by to mělo vypadat v lesích za normální situace, že větší část populace toho kůrovce přirozeně zlikviduje ten strom sám. Nicméně ten strom odumře to je zcela zjevné, že se nebyl schopen ubránit, náznak tady je, protože tady vedle máme silnější strom, na který máme podobnou situaci bez jakékoliv náznaku obrany to znamená, že tento strom samozřejmě také odumře, ale není schopen se zatím vůbec ani proti broukovi přirozeně bránit.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
To znamená přednostně tyto stromy?
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Ano samozřejmě, to je strom našeho zájmu. To by měla být práce na celou zimu, kdy v podstatě se rozhoduje o příští sezóně, čili v tomto období musíme tyto stromy přednostně odstranit z toho lesa, aby nebyly zdrojem prostě šíření toho brouka pro příští sezónu.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kromě toho že majitel musí dřevo s kůrovcem vytěžit a odvézt a na tom teď tratí. Má taky za povinnost vysázet les nový, a to zase něco stojí. Kalamita tak ohrožuje nejen některé vlastníky, ale i budoucí porosty.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
No pokud samozřejmě nezasáhne stát jako ve vztahu k těm vlastníkům lesa, tak samozřejmě na tu obnovu ty vlastníci lesa ty zdroje mít nebudou.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Les je dlouhodobá investice jeho chřadnutí je velká ztráta nejen finanční. Tak i čas v něm plyne, jinak a je to konzervativní prostředí. Minimálně část odborníků ekologové a vědci upozorňovali na možné problémy dlouhodobě, ale i když kůrovec už řádil ve velkém systém fungoval jako obyčejně, jen s větším výkonem. A poplach nikdo nespustil. O to větší jsou teď škody i překvapení. Obnovit bude potřeba porosty na 100 000 Ha, které byly ještě donedávna zelené.
Jan PŘÍHODA, předseda, Czech Forest
Změní se toho strašně moc. My si musíme uvědomit, že navzdory velkým kalamitám jako byl /nesrozumitelné/, tak v podstatě posledních 50 let bylo z hlediska lesnictví v porovnání s tou současnou kalamitou velmi stabilních, jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska hospodaření, tak i z hlediska, řekněme, pravidel, které určují hospodaření v lesích. Většina těch parametrů se dneska bude bude měnit. Určitě bude ohroženo, řekněme, samofinancování lesního hospodářství, který bylo teďka financováno jenom tržeb za dříví a je zjevné, že tahle situace nebude nebo není udržitelná minimálně po dalších několik desítek let nebude. Stejně tak se bude muset změnit uvažování vlastníků lesů ve vztahu k druhové skladbě k její pestrosti a zejména k tomu, aby ty porosty byly co možná nejstabilnější.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kalamita v českých lesích je zatím příběh s nejistým koncem, jak velké budou škody? Jaké budou nové lesy? Otázkou taky zůstává, jestli stát a společnost ocení, a to doslova to, že můžou být ničím jiným než nad továrnou na dřevo nebo se vrátí ke smrkovým plantážím.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
My musíme hledat řešení akutní pro řešení akutního problému. A pak musíme najít systémové řešení, protože když ho nenajdeme tak vlastně ta situace bude několik let možná 10 let permanentně nepříznivá.
Jan PŘÍHODA, předseda, Czech Forest
Pokud ekonomika byla dneska nastavená na produkci, řekněme, řeziva, které s největší části tvořeno ze smrků, tak z logiky věci ten vlastník lesa ho produkoval a je potřeba nějakým způsobem motivovat k tomu, aby to nebyl ten jediný cíl hospodaření lesů.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Musíme být optimisté. Budou tu lesy, které budou asi vypadat úplně jinak a budeme si na ni muset počkat. Nebude už to typický pohled na ten les jako takový, ale já chci věřit tomu, že tady lesy asi po nás budou.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Stále sledujete speciální vysílání byznysu ČT 24. Dnes se věnujeme tématu kůrovce a kalamity odborníka ve studiu kolegu Milana Brunclíka doplnili další 2 odborníci. Pánové, vítejte a jedná se o Vladimíra Krchova ředitele lesního a vodního hospodářství ředitelství Lesů České republiky, hezký večer. A Jakuba Langhammera z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, hezký večer i vám. Pánové já se, ale předtím ještě vrátím na svého kolegu s dotazem. A mně totiž zaujalo v tom dokumentu to množství lokalit, které si prošel. Bylo snazší je hledat dnes než před několika lety?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tak určitě, protože ta kalamita jak postupuje tak on tam i koneckonců zaznělo, tak v tuhle chvíli už zasahuje více či méně samozřejmě, ale zasahuje většinu území České republiky koneckonců tady je to vidět. Ono skutečně ta nejhorší situace panovala bych řekl na Bruntálsku, tam dnes už v podstatě ta kalamita se, když to řeknu velmi jednoduše přehnala a už ty objemy toho těženého dříví kůrovcového dříví nejsou tak tak veliké v tuhle chvíli tím epicentrem je spíš Vysočina, ale když to vezmeme, tedy od té severní Moravy, Slezska přes Beskydy, Vysočinu až po ten jihozápad Čech, ale jsou to i další lokality samozřejmě můžu říct Brdy, České Švýcarsko, Děčínsko nebo k tomu mám osobně blízko Český ráj. Rozhodně bych řekl, že Český ráj epicentrem kalamity, ale našli jsme tam při tom natáčení taky spoustu míst, kde prostě ta kalamita je zřetelná a samozřejmě Podkrkonoší v tuhle chvíli, takže odpověď na tvoji otázku, ano nebyl to problém najít takovou lokalitu, kde by se kůrovcová kalamita dala natočit.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane řediteli, ta skoro bych řekl rudá barva, ta temně červená to vypadá děsivě, kde se nachází ten největší problém? Kde se nachází to skutečné Epicentrum a vůbec můžeme ještě hovořit o epicentru.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Tak já bych řekl, že můžeme hovořit o nějaké frontě frontě, která prochází Českou republikou. To znamená tak jako hovořil pan kolega o té severní Moravě, přes tu přes Vysočinu, na jižní Čechy a na západní Čechy. Nutné je si uvědomit, že ten svět kůrovce nekončí tady tou tmavou barvou na té jižní straně. Na straně bavorské a na straně rakouské je situace naprosto stejná ne-li nejhorší a jde do hloubi území těchto států.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Než se dostaneme na dalšího respondenta. Možná využijeme tedy když už jste zmínil otázku, která přišla od diváků. Tak zkusíme ji položit rovnou. Pan Ondřej Kostík nám poslal otázku, která zní z osobní zkušenosti i z dostupných dat ze zahraničí o kůrovci ve Francii, Rakousku, Německu, a tak dále je situace v ČR ve srovnání s okolními státy násobně horší. Jaké máte vysvětlení? Zeptám se možná zprava doleva. Je skutečně horší a jaké je vysvětlení.
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
Tak já k tomu nemám přesná data v čem je horší, jestli intenzitou prostorovými rozšířením podílem. To je asi něco k čemu by přesnější data měli kolegové z Lesů České republiky z Ministerstva zemědělství. Na druhou stranu Česká republika z hlediska přírodních podmínek má řadu specifik. Okrajová pohoří jsou pramenné oblasti, které se zbavují vody i díky nešetrnému hospodaření s krajinou v minulosti a to extrémní suché období léta 2013 až 18, tyhle oblasti zasáhlo s mimořádnou intenzitou a často intenzivněji než některá jiná území v Evropě. To je jedna z možných příčin, ale to, co je zásadní u nás tak je obrovský rozsah monokultur smrku. Dědictví, tak jak bylo v tom předchozím dokumentu dobře zmíněno, dědictví po devatenáctém století. To všechno jsou podmínky pro to, aby ta kůrovcová kalamita tady mohla udeřit s tak velkou razancí.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane řediteli, my jsme v tom dokumentu také slyšeli, že pěstování lesů jako fabriky na dříví u nás má dlouhou tradici, kolega Brunclík zmiňoval už od Marie Terezie. A jsou to jiné lesy než byly.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Dnes to jsou jiné lesy již. Nicméně je důležité říct, že každý les má svého vlastníka. Ty lesy, které dneska jsou káceny, tak tady vznikaly za vlády mohu-li to tak říct císaře Františka Josefa, případně za pana prezidenta Masaryka. A ty lesy byly pěstovány nebo byly zakládány na to, aby byli káceny řekněme, skutečně jako průmyslově v 80 letech nejpozději. Mezitím společnost na lesy kladla další a další požadavky a v podstatě jsme se dostali až do té míry, že dneska průměrný průměrná doba, kdy je ten les kácen přesahuje 120 let. Jednoznačně my máme v lese, když to takhle řeknu starce, kteří jsou více náchylný na to, aby onemocněli a onemocněli touto epidemií, tou epidemií kůrovec.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Že kůrovec není problémem jen posledních let svědčí i reportáž natočená těsně po válce.
reportáž 1946
Naše přírodní bohatství stojí v boji s ničiteli, kteří předčasně zkracují jejich život a tím náš stát připravují o velké hodnoty. Tak vypadali a tohle z nich zbylo. Je to dílo tohoto malého broučka kůrovce smrkového. Vyžírá lýko kolem kmene, zde je jeho semeniště. Kůry /nesrozumitelné/ vývraty a /nesrozumitelné/, které zde Němci zanechali. Jedna rodinka kůrovce se za jedno léto rozmnoží na 15 000 členů. Podaří-li se jim vylétnout napadnou nejbližší zdravé stromy a celý komplex lesa je zničený. Boj je těžký, ale musí být úspěšný. Nedostatek lidských sil nahradí motor a jeden zachvácený strom za druhým se poráží. Kůra i s larvami se sloupe a spálí. Jenom takovým včasným zákrokem se zbavíme i tohoto dědictví okupantů.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane Langhammere vy jste před chvílí zmínil, že problém je v těch monokulturách. Když vidíme ten problém, který teď máme. Končí lesy, tak jak je známe? A co to vlastně pro nás jako pro lidi, znamená.
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
To zda končí lesy, tak jak je známe to závisí na tom, jakým způsobem bude vypadat jejich obnova. Takže to je samozřejmě otázka na vlastníky lesů, ale i na legislativní systém, který nastavuje podmínky. Zcela určitě by, ale ty lesy mohly a měly vypadat jinak než, tak jak jsme je zdědili podle představy z devatenáctého století. Uvědomme si, že pokud dnes na polovině lesních ploch, také jsme viděli v té úvodní reportáži, máme smrk tak podle mapy potenciální přirozené vegetace, což je vegetace, která by rostla na daném místě pokud by nebylo činností člověka, tak rozsah smrku je nějakých 6,3 %, pokud si to dobře pamatuji. To znamená ten obrovský rozdíl těch 45 % je riziková zóna, která může být v ohrožení pokud jsou nepříznivé podmínky. No a to, zda tuto chybu z minulosti zopakujeme nebo ne, to je asi to hlavní rozhodnutí, který v současné době leží před námi, ale mám pocit, že konsensus odborné veřejnosti i vlastníků je v tom, že druhá skladba musí být pestřejší tak, aby ten les byl přirozeně odolnější.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Když už se bavíme o chybách minulosti. Využijme rovnou otázku, která přišla od dalšího diváka, který se podepsal jako SK, jak se v minulosti Česko vyrovnávalo s kůrovcovou krizí a lze si z toho v současnosti vzít příklad? Tak kdo se toho ujme?
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
Já bych možná si dovolil uzurpovat slovo na chviličku. Nezůstanu u toho dlouho ale studentům většinou při přednáškách na toto téma dávám jako první příklad Karla Klostermanna román V ráji šumavském, kdy velmi expresivně popisuje tak zvanou dobu broučkovou na Šumavě, katastrofu po kůrovcovém přemnožení a následné likvidaci všech socioekonomických konsekvencích v tomhle regionu. Samozřejmě byl to hospodářský les podobně jako v té reportáži po druhé světové válce, opět šlo o hospodářský les a ta funkce lesa, která byla těm porostům předpokládána, tak spočívala v čistě hospodářském využití. To je něco, co si myslím, že bychom neměli opakovat a respektovat to, že les může mít různé funkce a měl by mít různé funkce v různých prostředích.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Milane ty jsi se v rámci toho dokumentu toho natáčení bavil hodně s s respondenty a s lidmi, kteří se v prostředí pohybují dlouho, mají desetiletí zkušeností. Najdeš třeba i ty díky těm rozhovorům částečnou odpověď na tuhle otázku. Jak se změnil jejich přístup.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Je potřeba říct, jak se v minulosti Česko vyrovnávalo s kůrovcovou kalamito nebo krizí, jak píše divák, no řeknu to lapidárně, lépe se s tím vyrovnávalo, ale proč. Protože byla vždycky menší, než je ta současná. Říkali jsme to i v tom dokumentu a myslím, že to stojí za vypíchnutí. Kůrovec je přirozenou součástí lesa to není nic jako mimořádného. Mimořádný je ten rozsah té kalamity, tak jak dnes vlastně zasahuje to v podstatě celé území, takže já nedokážu říct, jestli se z toho minula lze vzít příklad, ale prostě v těch minulých dobách. Ta současná krize je prostě bezprecedentní.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane řediteli, jaká bude cena za záchranu současných lesů.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
To bude obrovská. Naším cílem asi všech lesníků je ztišení té situace, utlumení kůrovcové kalamity a současně tam, kde už odezněla, tak jak jsem zmiňoval tu frontu, tak tam už začít stavět, budovat, plánovat nový les vysazovat. Samozřejmě každý les zhruba do 40 let věku, to jsou jen náklady. Jenom náklady, které musí nést ten vlastník. Teprve později po těch 50, 60 let může z vytěženého dříví získávat nějaký užitek a nějakou cenu, takže 40 let na těchto plochách to bude jenom o nákladech vlastníků, které do toho musí vložit.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pojďme se podívat trošku podrobněji na to, co vy jste teď načnou. Podle posledních údajů lesy pokrývají něco přes třetinu Česka unijní průměr je vyšší 38 %, nejlesnatější jsou zhruba 70 procenty Finsko a Švédsko, naopak nejméně zelená je Velká Británie a Nizozemsko, kde lesy pokrývají jen 11 % země. V tuzemských lesích jsou nejčastěji právě smrky, následují s odstupem se 16 procenty borovice, potom buky a duby a průměrný věk porostů přitom stoupá a spolu s ním i jejich náchylnost k chorobám a poškozením. Takhle za posledních skoro 70 let zestárli nejpočetnější smrky a borovice. A já se vrátím ještě k té záchraně, o které jsme mluvili předtím. Vy jste říkal, že ta cena bude vysoká. Je na místě otázka, jestli je potřeba záchrana za každou cenu.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Tak já si myslím, že je. Samozřejmě bavíme se o nákladech. Nicméně lesníci vždy využívali i přirozenou obnovou. Přirozenou obnovu je třeba využívat ve zvýšené míře a čekat na ni déle, protože přirozená obnova není sazenice do půdy, aby již ten rok rostla. Je potřeba ji připravit, je na ni třeba čekat. Ovšem to potom znamená, že ten lesní porost není zalesněn do dvou let, tak jak uvádí lesní zákon dneska opatření obecné povahy, k tomu se možná dostaneme, dává možnosti v některých oblastech až 5 let. Takže asi jde o to, že touto cestou by bylo možné zlevnit a ta přirozená obnova rozumně tam přináší dřeviny, které tam patří, které jsou v okolí, které tam nechali nějakou svoji stopu, a tu přirozenou obnovu v těch lokalitách, kde byly převážně smrky, tak asi se dostaví přirozená obnova smrku. Nicméně smrky mohou sloužit jako ochrana pro výsadbu dubu, buku a dalších listnatých dřevin, javorů. S tím, že později smrky ustoupí a zůstane tam smíšený les.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Otázka možná spíš na ekologa. V závěru toho dokumentu zazněla jedna, myslím si klíčová, možná mě Milane opravíš, ale myslím si, že to poselství bylo jasně daná věc. Musíme najít cenu lesa a nejen tu ekonomickou. Známe jako lidstvo, potažmo Češi cenu lesa a jaká je? Když odmyslíme peníze, když odmyslíme ten sklad dřeva nastojato.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Monetizování veškerých funkcí krajiny je samozřejmě jednou z disciplín, která existuje, ale kterou já nevnímám jako úplně účelnou. Já bych možná trochu navázal odpovědí na ten předchozí dotaz, jestli je nutné ten les za každou cenu obnovovat. On ten les totiž nemá hodnotu pouze hospodářskou, ale má nezastupitelnou roli ve formování mikroklimatu a klimatu krajiny a hlavně ve formování odtokového režimu krajiny, tlumení dopadů hydrologických extrémů, klimatických extrémů to jsou hodnoty, které lze velmi obtížně vyjadřovat penězi. Nicméně ve chvíli, kdy máme před sebou projevy rozkolísaného klimatu, které nevidíme v podobě sucha, povodní s tím spojených jevů, jako je eroze, tak tlumící efekt lesa je naprosto jedinečný a nenahraditelný. Nemluvil bych proto vždy o ekonomických aspektech, ale o významu celospolečenském.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Co by se čistě hypoteticky stalo, kdyby třeba, konkrétně Lesy České republiky, někdo komu patří polovina lesů v celém Česku, se najednou rozhodl, že v senátu obnovu prostě, že na ní rezignuje. A co by se stalo?
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Já bych chtěl říct, že Lesy České republiky jsou ten lesník. Vlastníkem je český stát, takže vlastník rozhodne o tom co bude dělat ten lesník, ano. Ale čistě hypoteticky přirozeným sukcesním stadiem nebo stadiem v České republice je o 5 let. To znamená že jestliže rezignuje jakýkoliv vlastník na to, že les nebude vysázen, tak ten les tam samozřejmě přirozeně vznikne. Nicméně v obrovském nebo z pohledu lidského, tak v řádech 100, 200, 300 let v takzvaném velkém cyklu.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Vidím přesně z tvého výrazu, že máš co říct.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Já jenom chci říct, že pan ředitel řekl něco strašně důležitého, že skutečně ten, kdo může nastavit pravidla nebo prostě říct tu společenskou poptávku jaké lesy chceme a coby z nich mělo být prostě tady stát, protože to je ten majitel. To znamená na něm a na jeho legislativě je, aby nastavil to, jestli to má být skutečně, když to teď budou vulgarizovat továrna na dřevo anebo jestli ten les má mít i nějaké jiné jako funkce, jako prostě nějaká společenská funkce, ekologická funkce, a tak dál. Takže to, jak to ten stát nastaví a samozřejmě prostřednictvím podniku Lesy České republiky, které prostě spravuje víc než polovinu porostů, tak tam je potom zásadní, jak to bude vypadat.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Já, pardon, než vám dám slovo. Já si nemůžu pomoct, ale mně z toho co teď říkáme trošku zaráží to, co říkal kolega Brunclík na začátku. Že mu přijde, že už to není vnímáno jako velký problém, pokud to nevnímáme my jako lidé jako velký problém, pokud se nepoutáme k těm stromům, proč by to stát měl takhle vnímat, proč by měl nastavovat, jinak ta pravidla. Nerozumím tomu, proč najednou bychom měli dělat zásadní řezy pokud my to jako lidé nevnímáme, anebo vy to vnímate jinak.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Já bych chtěl říct, že stát má nastavená pravidla různě, protože vlastníky nebo správci státních lesů nejsou jenom Lesy České republiky, ale jsou to i Vojenské lesy a statky jsou to správy národních parků, je to nakonec i Kancelář prezidenta republiky. V podstatě ten hlavní rozdíl v tom hospodaření je mezi těmi lesnickými podniky a národními parky. Tam v podstatě mají prioritu jiné zákony. No a pokud se ty, takže to už je nastavené diferencovaně od státu, tedy od jednoho vlastníka. Ale stát může nastavit ještě limity pro soukromé vlastníky, pro obce, pro družstva, a tak dále. A také je nastavuje a má i motivační funkce, jsou různé dotace jsou nějaké mandatorní výdaje, které má stát ve vztahu k těmto lesům, takže a ty nejsou také stejné pro všechny. Lesy České republiky těchto výhod v mnoha ohledech nepožívají a požívají jich soukromá vlastnictví, obce a družstva, například.
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
Já bych možná ještě doplnil o to, proč vlastně nám připadá, že se, že to teď nikoho nezajímá, zatímco před 10 lety se lidi přivazovali ke stromům, jaký je rozdíl tedy percepci mezi člověkem a státem. Před těmi zhruba 10 lety přitom prvním závanu té kůrovce kalamity na Šumavě šlo v podstatě o první rozsáhlou kalamitu po hodně dlouhé době, a to známe i z jiných přírodních ohrožení, například z povodní, když velká událost přesáhne mezi generační paměť, tak v podstatě vyvolá šok ve společnosti. A ty lidi reagují přirozeně emotivně ať v jednom nebo druhém směru to, že od toho roku 2000 ta kůrovcová kalamita postupuje, tak v podstatě to vede k určitému otupení té běžné a ke zvyku na to, že takováhle kalamita patří k životu. To je na straně těch lidí. Ale proč by měl reagovat stát si myslím, že je zřejmé, protože stát zase na rozdíl od běžných obyvatel by se neměl vyplašit, ale má k dispozici odborný a akční aparát, který by měl konat a vtom si myslím, že ten zásadní rozdíl.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Milane ještě poslední věc, než se s tebou rozloučím. Je podle tebe ta legislativa, o které se teď bavíme dostatečná? Tak jak znovu si jí navnímal od lidí, kteří jsou nuceni s ní pracovat?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tak ono je potřeba říct, že ta legislativa je vlastně taky v procesu nějakého vzniku. Připravuje se lesní zákon. Je také potřeba říct, že možná to není jenom o lesním zákonu, ale taky mysliveckém zákonu, protože velké téma, to se přiznám to jsme ani moc v tom dokumentu nezmiňovali ani teď v té diskusi, ale jistě pan ředitel by o tom dokázal pohovořit lépe než já. Jaké škody působí přemnožená zvěř v lesích na těch nových výsadbách, takže je to otázka třeba toho mysliveckého zákona. No a pak samozřejmě toho nějakého zadání pro státní lesy a teď tedy neříkám jenom Lesy České republiky, ale i pro ty ostatní podniky nebo nebo správce. V případě Lesů České republiky ministr Toman naznačoval, že bude nějaké nové zadání, tak se necháme překvapit a uvidíme.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Milane díky moc za tvůj dnešní čas i za ten dokument. Hezký večer.
V netradičním čase s netradičním obsahem. Celospolečenské téma nahlížené ekonomickým pohledem, začíná Byznys ČT24 Speciál, hezký večer. To je on a o něm tu bude dnes převážně řeč - lýkožrout smrkový, neboli kůrovec, čtyřmilimetrový brouk pustoší lesy, mění krajinu k nepoznání a páchá obrovské ekonomické škody. Podaří se zachránit české lesy a kde na to vzít? Ve studiu už vítám jednoho z klíčových mužů dnešního večera, kolegu z domácí redakce Milana Brunclíka. Milane, vítej.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Hezký večer.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Proč jsi klíčový muž? My se za chvilku podíváme na reportážní dokument, který ty jsi stvořil v předchozích letech. Ten dokument má název Kalamita, týká se kůrovce. Proč Kalamita?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tak je to přiléhavé označení té současné situace v českých lesích. Kůrovcová kalamita, to spojení, to sousloví se frekventuje i mediálně velmi často, takže přiznám se, asi jiná volba tam nebyla. Ale aby to nebyla taková legrace, tak ona to skutečně legrace v těch lesích není, je to kalamita. Ono těch hodnocení se objevuje víc, někdo používá expresivnější výrazy jako apokalypsa, to speciálně v těch místech, kde už ta kalamita jaksi proběhla nebo možná odeznívá a už se řeší spíš, co dál, tak ti lidé mluví dokonce o apokalypse. Někdo mluví o tom, že je to největší kalamita od dob Marie Terezie, která založila vlastně lesní hospodářství v českých zemích tak, jak my ho dodnes známe. Takže ano, je to asi největší kalamita od této doby, tak proto Kalamita.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Dlouhá historie té kalamity. Jak dlouhá historie byla toho dokumentu, jak dlouho vznikal?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
No já si myslím, že my se ve zpravodajství České televize věnujeme tomu tématu poměrně zevrubně, a musím říct, že asi poslední dva roky, kdy je to opravdu, troufám si říct, společenským tématem velmi intenzivně. Takže ano, ty dva roky jsme sbírali materiál, samozřejmě většina pochází z té poslední doby, kdy jsme se snažili zachytit ten skutečný rozsah a ten aktuální rozsah. A ten dokument, ono v tom denním zpravodajství, kdy člověk má vyhrazené zhruba 2 minuty na to předat tu zásadní informaci, tak je to takové opravdu rychlé a člověk se to snaží dělat poctivě, ale samozřejmě dozvídá se ty souvislosti, historii, možnosti, co do budoucna tak podobně. Takže proto tady vznikl takový nápad podívat na tu problematiku nebo na to téma obšírněji, uceleněji, hlouběji, předat nějakou takovou komplexnější zprávu. A troufám si říct, že možná mi přijde, že to téma je i trochu podceňované, protože, dám příklad, když kolem roku 2007, 2008 byla kůrovcová kalamita na Šumavě, tak tehdy to velmi polarizovalo společnost a s trochou přehánění každý na to měl nějaký názor, jedni se přivazovali k těm stromům a druzí plakali, že usychá Šumava. A nevím, nemůžu si pomoct, ale v tuhle chvíli jako nevidím takové velké na to reakce. Přijde mi, že tak nějak se smiřujeme s tím, že prostě lesy nám ve velkém mizí, a tak ano, proto i vznikla Kalamita.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Už to vyčpělo?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
To si nemyslím, že by to vyčpělo, ale je to prostě, je to překvapivé, mě to prostě pořád překvapuje.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Tak tedy bez dlouhého zdržování nabízím reportážní dokument Milana Brunclíka s názvem Kalamita.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Tohle je tak zhruba množství, který zlikviduje jeden strom.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
?Náš nejagresivnější druh kůrovce, to je lýkožrout smrkový. Byla taková objednávka, takže se pěstoval smrk, pěstovalo se ho hodně, pěstoval se v monokulturách.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Člověk už uvažoval o tom, že úplně skončí v této profesi.
Jaroslav RYGL, ředitel Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou
Tady je zcela jasný, že prostě v tom lese zůstane velký objem dříví prostě, kterej nenajde svýho odběratele.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Mění se toho a změní se toho strašně moc.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Malý brouk, který působí obrovské problémy. Ve zkratce je to smutný příběh. Smrk má mělké kořeny, několik suchých let se pořádně nenapil, zeslábl a nakonec ho udolal kůrovec. Teď je mrtvý. Skutečnost je samozřejmě složitější, ale důsledky jsou evidentní. V lesích hynou stromy po milionech, trh je zahlcený dřívím, ceny padají. A na mnoha místech teď řeší, jak zničené porosty nahradit, hlavně čím a taky, kde na to vzít.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Jsme na Dačicku, na pomezí Vysočiny a jižních Čech, v jednom z epicenter kalamity. Všude tady rostly hluboké lesy. Zmizely během čtyř let. I tohle místo ukazuje, jak razantní změně česká krajina a lidé v ní čelí.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Já na tomto majetku sloužím už 23 let. A dá se říci, když se tady rozhlédneme, tak jsem o 23 let života přišel, proto to nazývám apokalypsou, protože tady byly porosty ve stáří zrovna 60 let, které jsem měl nějakým způsobem dovést do mýtního věku. A dneska v podstatě začínáme znova. A pro takového lesníka je nejhorší to, že uschly i porosty, které jsem před 23 rokama zalesňoval. Všechno pryč, ano, všechno je pryč, takže znova jdeme sázet to, co už jsem jednou sázel.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kamil Kupec řídí Městské lesy Dačice, firmu, která hospodaří na necelých 900 ha. Živé zelené smrkové porosty už ale nemá, většinu musela pokácet a ty suché, co ještě stojí, zmizí časem taky. Úsloví "udělat paseku" tady dostalo nový dosud nepoznaný rozměr. Kamila Kupce a jeho spolupracovníky teď čeká nevšední úkol - prakticky kompletně obnovit lesy v regionu.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
V rámci těch čtyřech let jsem se dostal až na to dno, když člověk už uvažoval o tom, že úplně skončí v této profesi. A protože tuto profesi dělám celý život a chtěl jsem ji dělat, tak si musel člověk najít něco, aby v ní vydržel. Obnovím ten celý majetek znova a úplně jinak a mohu ten les udělat úplně jiný, než tady byl.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Že něco špatně, se tady začalo ukazovat v roce 2015. Nejdříve kůrovec napadl ty nejstarší stromy, potom se rozšířil do mladých lesů a situace se už vymkla kontrole. I zkušeného lesníka překvapilo, jak rychle.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
To musím říci, že jo, protože vždycky se tady kůrovec objevoval, byl tu samozřejmě historicky. Vždycky jsme si s ním nějakým způsobem dokázali poradit, on přišel po nějaké větrné kalamitě, ať už to byla Emma nebo Kyrill. A následující rok byl vždycky rokem ve znamení kůrovce, ale vždy jsme ho během roku zvládli. Kdežto tento nárůst byl tak obrovský, že ani my jsme nebyli schopni tuto kalamitu nebo dneska už říkám apokalypsu nějakým způsobem zvládnout. Dá se říci, že to bylo souhrou všech možných příčin. A jednu z hlavních já považuju jako sucho. A samozřejmě i to vysoké zastoupení smrku tady v našich nadmořských výškách, které nemělo být, které jsme zdědili po našich otcích praotcích.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Ta hlavní příčina je jednoznačná - sucho a extrémně vysoké teploty ve vegetační sezóně. Samozřejmě těch dalších příčin, drobnějších příčin je mnoho, ale ty samy o sobě by tu kalamitu nezpůsobily.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Předseda lesnického think tanku Czech Forest Jan Příhoda sleduje postup kůrovce dlouhodobě. Dačicko dává za příklad jednoho z nejpostiženějších míst v zemi. Sucho je tu mimořádné, jako by během čtyř let zhruba rok nepršelo. Jenže takových je mnohem víc a je tak podle něj těžké, snad i nemožné kalamitu zastavit. Česko se s ní bude potýkat roky.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Ta kalamita dneska se, řekněme, rozvinula na celém území České republiky a je zde zhruba 500 milionů kubíků smrkového dříví. V tom kritickém případě je možnost, že kůrovec v podstatě zlikviduje veškerou tuhle hmotu. Ten nárůst těžeb je takový, že se tady bavíme, řekněme, o období zhruba 10 let. My samozřejmě musíme doufat, že se podaří minimálně v některých lokalitách tu kalamitu zpomalit, případně zastavit a že nepřijdeme o veškeré zásoby smrku.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tady kolem Dačic je už dobojováno. Na pláni zůstaly stát jenom osamocené borovice, pod nimi bují traviny a maliní a mezitím se prodírají na svět nové malé buky, duby nebo břízy. Jejich budoucnost je ale nejistá.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Les sázíme na 100 let. Dobře, jsme asi v nějaké periodě sucha, bude už to trvat celých 100 let, nebude? Samozřejmě už před touto kalamitou jsme sázeli zhruba 40 % smrku, dneska jsme na nějakých 15 % smrku. Zvyšujeme podíl listnáčů, ale nám usychá i borovice, odešel nám jasan, takže je otázka, jakou skladbu zvolit, aby tedy do budoucna něco po nás zůstalo.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Lesy pokrývají, anebo alespoň donedávna pokrývaly třetinu Česka. To je mírně pod průměrem Evropské unie, ale dvakrát víc než za Marie Terezie, která dala základ zdejšímu lesnímu hospodaření, a až dosud se zelené plochy zvětšovaly. Smrky, o které teď jde především, tvoří polovinu porostů, jinak řečeno, každý druhý strom je smrk, i když jeho podíl dlouhodobě klesá. Borovice je druhým nejčastějším stromem a jehličím voní dohromady přes 70 % lesů. Buků nebo dubů v nich roste menšina. A celkově stárnou. Průměrnému českému smrku je dnes 63 let, o 12 víc než v polovině minulého století. Borovici ještě víc, ale přibývá i přestárlých porostů, které někdo sázel před 100 i více lety. Platí přitom, že i senioři v lese jsou náchylnější k poškození nebo nemocem. A ještě jedna charakteristika, která odhaluje prapříčiny současné kalamity - stejnověké monokultury. Velká část českých lesů se stala spíš plantáží, továrnou na dřevo a ztratila původní pestrost, která by je mohla chránit. Děkan Lesnické a dřevařské fakulty pražské České zemědělské univerzity Marek Turčáni patří k těm, kteří varovali, že je potřeba změnit tradiční postupy, jinak si Česko zadělá na problém. A ten skutečně přišel v podobě kůrovcové kalamity.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Stalo se to z několika důvodů. Jedním z těch důvodů je, že před 100 lety lesníci začali pěstovat hodně smrku, a to z jednoduchého důvodu, protože lidská společnost to dříví potřebovala. Byla taková objednávka a lesníci ji perfektně splnili. Před 100 lety nikdo nepředpokládal, že nastane nějaká klimatická změna, takže se pěstoval smrk, pěstovalo se ho hodně, pěstoval se v monokulturách. A pěstoval se i na místech, kam by vlastně vůbec se neměl dostat.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
V době, kdy růst měst a rozvoj průmyslu krajinu o množství lesů připravili, se smrk zdál být ideální. Rychlý růst, kvalitní široce použitelné dřevo. Postupné oteplování a významné sucho v posledních letech ale odhalily taky nevýhody, které začínají u jeho mělkých kořenů.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Když dlouho neprší, ta povrchová vrstva je suchá, on si nenatáhne dostatek vody a samozřejmě jeho zdravotní stav se zhoršuje. To, že smrk je oslabený, využívá náš nejagresivnější druh kůrovce, to je lýkožrout smrkový, který takhle oslabené stromy dokáže /nesrozumitelné/. On se tam zavrtá a začne vytvářet takzvanou matečnou chodbičku. A samička tam klade každý 1 až 2 mm vajíčka. Z těch vajíček se líhnou larvy a ty larvičky žerou 4 - 6 týdnů, pak se zakuklí, pak se promění během dvou týdnů na brouka. Ten brouk tam ještě absolvuje takzvaný zralostní žír a asi po dalších 10 dnech vylétává z toho napadeného stromu. No a první věc, kterou vlastně v tom lese chce znova objevit, tak je další atraktivní strom.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Běžně se to opakuje 2× do roka a je to normální, kůrovec je přirozenou součástí lesa. Jenže v posledních suchých a hlavně mimořádně teplých letech lesníci zaznamenali i tři a někde dokonce čtyři rojení za sezónu. Škůdce se přemnožil a z jednoho napadeného stromu bylo až 100 dalších.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Mohlo by se zdát, že vlastně lesníci by měli tuhle situaci lehko zvládnout, ale u Lesů České republiky se vlastně těžba provádí pomocí výběrových řízení. Veřejné zakázky běží, když je všechno v pořádku, tak firma pak zpracovává. Když veřejné zakázky nedopadnou, tak se soutěží znovu, což samozřejmě využije kůrovec, protože ty stromy, které jsou napadené, tak nikdo netěží, zůstávají v lese, no a kůrovec se množí a množí.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Les funguje jako houba. Za deště vodu zadržuje a za sucha ji zase uvolní. Krajina bez lesů tyto schopnosti ztrácí a kalamita proto bude mít závažné důsledky. Eroze ve svazích, riziko povodní pod nimi a na odhalených plochách, kam pálí slunce, to budou mít těžké i nové stromky. Je tam o 10 až 15 stupňů tepleji než ve stínu lesa. Naruší se celý ekosystém. Jak by si les poradil s kůrovcem, kdyby byl pestřejší a zdravější, je vidět v univerzitních porostech u Kostelce nad Černými Lesy.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
Tohle to je strom, který zabil kůrovec. Je to smrk. Vedle něj, hned vedle je další smrk a vidíte, že to je v podstatě tady všechno, protože kolem jsou úplně jiné druhy stromů. Čili z toho vyplývá, že když smrk neroste v monokultuře, čili když tam není 100 % smrku, tak i když ho kůrovec napadne a zabije, tak vlastně pro ten les to nemá až tak katastrofální dopad, jako když by tady bylo dalších 10 000 smrků a ten kůrovec by vlastně pokračoval v tom díle.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
To znamená, že tenhle les tu současnou kůrovcovou kalamitu přežije?
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
V absolutně bez problémů. I když možná několik málo stromů uhyne, ale 98 % tady zůstane. A pro les to neznamená žádnou tragédii.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kalamita vypukla stranou pozornosti hluboko v lesích ve Slezsku a na severu Moravy. Ve velkém se tam kvůli kůrovci těžilo už v roce 2014 a zvlášť na Bruntálsku i předtím. Naplno se zkáza projevila v horkém a suchém létě o rok později. Postupně zasáhla také Beskydy, většinu Vysočiny a části jižních a západních Čech. Uchráněné ale nezůstaly ani Brdy, České Švýcarsko nebo Podkrkonoší. Ještě než se brouk přemnožil, dávaly zdejší lesy ročně kolem 15 milionů kubíků dřeva. Škůdce ale stanovil nové rekordy. V roce 2018 se vytěžilo skoro 26 milionů kubíků a z 90 % právě napadeného a poškozeného dřeva, které se až dosud podílelo na celkových číslech tou menší částí. Mimořádná situace si vyžádala mimořádná opatření. Stát označil nejpostiženější oblasti, kde si lesníci můžou uvolnit ruce, nemusejí provádět některé jinak povinné zásahy proti kůrovci, na zalesnění dostali místo dvou až pět let a mají se soustředit na místa, která ještě půjde zachránit. Můžou to být i lokality, o které by se odborníci donedávna nebáli. Postup škůdce už ale ohrožuje taky Krkonoše nebo Orlické a Jizerské hory.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Z dat, které máme k dispozici, tak je evidentní, že i v těchto partiích dochází k zvýšenému napadení těch stromů kůrovci. A je to takový ten počáteční rozvoj kůrovcové kalamity. My na základě zkušeností posledních let vidíme, že ten boj na celé ploše České republiky není efektivní, nedosahujeme zpomalení kalamity a není to v lidských silách. To znamená, je potřeba udělat skutečně razantní, odvážné rozhodnutí v tom, že některé plochy nebo některé porosty jsou skutečně strategicky významné, a ty je potřeba udržet za každou cenu.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Důležité je to i proto, že právě sem do hor a podhůří se smrkové porosty vyloženě hodí a právě tady mají šanci odolávat klimatickým změnám i do budoucna.
Jan PŘÍHODA, předseda Czech Forest
Jsou to nadmořské výšky, kam smrk patří, kde lze předpokládat, že bude dál prosperovat. Ten další důvod je ten, že pokud bychom dopustili odlesnění těchto ploch, tak hrozí obrovské riziko degradace půdy, ale třeba i přívalových povodní, protože ta voda se nebude zadržovat v těch svazích. A vzpomeňme si, jak dlouho trvala obnova kalamitních ploch po imisní kalamitě. Mohlo by nás potkat to samé a byl by to velmi smutný osud těchto pohoří.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Více či méně, kalamita zasáhla většinu Česka. Mluvit ale jenom o smrku a kůrovci nebyl by obrázek zdejších lesů v současnosti úplný. Chřadnou i další stromy, někde se nedaří ani dubům a jasanům, někde modřínům a na mnoha místech odcházejí borovice.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
Borovice je na tom ještě hůř. Smrk kupodivu díky tomu, že má povrchový kořenový systém, tak v těchhle těch obdobích, kdy prostě přijde přívalový déšť, tak aspoň nějakou tu vláhu nasaje, kdežto borovice, která má kulový kořenový systém a dostává se prostě do velmi velkých hloubek, aby si sáhla pro vodu, tak v současný době, kdy během posledních dvou, tří let spadla hladina spodní vody zhruba o 2 až 8 m, někdy i více v některý lokalitách, tak ona není schopna na to reagovat a ta voda, která vlastně přijde ze srážek, která se dostává pouze vlastně jenom na ten povrch, tak ona není schopna těma kořenama si pro ni sáhnout.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Jinými slovy, běžné sucho by přežila, s tím aktuálním si neporadí. Michal Pernica spravuje lesy v okolí Dobříše. Právě tady usychají borovice po tisících, ale zrezavěly i jinde, hlavně v Polabí, ve středních a východních Čechách a taky na jihu Moravy.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
U toho smrku je nebezpečí toho, že vlastně ten kůrovec se šíří dál. U té borovice toho tolik nehrozí, protože to usychání je způsobený zejména teda tím suchem. Samozřejmě druhotně to napadají taky škůdci jako je třeba lýkohub sosnový nebo lýkožrout vrcholkový, ale pokud tuhle tu borovici necháme takhle suchou stát, já nevím, 3 - 4 roky, tak z toho opravdu není už nic jinýho než palivo. Tady vlastně je vidět ten požerek, jak ty larvy potom vyžírají ty chodbičky pod tou kůrou. A vlastně dochází potom k tomu následnýmu odumírání těch borovic. To usychání je tak rapidní, že nestíháme těžit, když to řeknu takhle.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Stát i soukromí vlastníci varují, že v takových lesích není úplně bezpečno. Pracuje v nich těžká technika a hrozí pád větví nebo riziko požárů. Zvlášť tam, kde suché stromy zůstanou stát roky.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
Samozřejmě požáry, kort v tomhle tom horkém období, je vlastně noční můra každého lesníka. Naši hajní musí prostě dělat ochrannou službu, mají strážní hlídky. Jo, ono se to nezdá, ale průběh toho ohně je potom velice, velice rychlý. Je pak obrovský problém to vůbec zastavit.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Speciálně u borovice.
Michal PERNICA, Lesy Colloredo-Mansfeld
Speciálně u borovice, ta bude hořet krásně a dlouho.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kalamita, která nemá podle odborníků obdoby, provokuje i otázky, kdo za ni může a jestli jí šlo zabránit. A má ekonomické dopady i ozvěny v politice, mimo jiné stála místo šéfa podniku Lesy České republiky.
Jiří MILEK, bývalý ministr zemědělství /nestr. za ANO/
Ty nezpracované stromy jsou obrovským zdrojem dalšího rojení toho kůrovce. A prostě my jsme byli pořád za ním.
Andrej BABIŠ, premiér /ANO/
Totálně selhalo ministerstvo a selhaly Lesy.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Odvolaný ředitel to vidí jinak. Tvrdí, že pro boj s kůrovcem neměl podporu vlády.
Daniel SZÓRÁD, odvolaný generální ředitel Lesů ČR
Já jsem přesvědčený, že Lesy České republiky, naši zaměstnanci, včetně vedení udělali maximum pro to, abysme situaci zvládli. Důkazem toho může být i to, že situace je fakticky shodná nebo velmi podobná, jako je tomu u jiných vlastníků.
Dana BALCAROVÁ, předsedkyně výboru pro životní prostředí /Piráti/
V tom je plno hráčů, že se o tom vlastně o tý situaci ví, ale že se neřeší. A neřešil ji v podstatě nikdo.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Uprostřed kalamity se taky začala měnit takzvaná zalesňovací vyhláška. Předpis, který ovlivní podobu zdejších lesů na desítky let dopředu. Navzdory zkáze smrků ale opět počítala hlavně s nimi.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Jsou tam prostě lidé, kteří byli v 70., 80. letech zvyklí na to smrkové hospodaření. A ti tam jsou dodnes a myslí si, že to tak bude fungovat dál. Já pro to nemám vysvětlení.
Richard BRABEC, ministr životního prostředí /ANO/
Ta kůrovcová kalamita jasně ukazuje, že sázení nebo obnova těch smrkových monokultur v některých prostě částech vůbec nemá žádný smysl.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Po protestech ekologů a na nátlak ministerstva životního prostředí resort zemědělství vyhlášku upravil. A lesy by měly být rozmanitější, hlavně listnatější.
Patrik MLYNÁŘ, náměstek ministra zemědělství, ředitel sekce lesního hospodářství Ministerstva zemědělství
V průměrných číslech se pohybujeme o navýšení z 25 % na nějakých 40 %. Samozřejmě záleží podle lokality, v jaké nadmořské výšce se pohybujeme.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Rozsah škod viděl i premiér a klíčoví ministři na Vysočině. Vláda pak slíbila kompenzace až 2,5 miliardy pro nestátní vlastníky. Ti tvrdí, že by potřebovali aspoň 7 miliard a státní lesy si musí poradit sami.
Josef VOJÁČEK, generální ředitel Lesy ČR
Přemíra nabídky dříví na trhu způsobuje obrovský pokles cen. A v podstatě těžba dřeva a hospodaření v lese se dneska dostalo už za hranice efektivity a rentability.
Marian JUREČKA, bývalý ministr zemědělství
Tady je poměrně velká nejistota, především pro ty drobné a střední vlastníky lesů, kteří s tím mají velké problémy, protože těží, musí mít náklady, ale vůbec nejsou schopni třeba tu surovinu ani prodat, takže vlastně jsou v čisté ztrátě a už dlouho čekají na tu pomoc ze strany státu.
Miroslav TOMAN, ministr zemědělství /nestr. za ČSSD/
Pokles ceny dřeva u té kůrovcové kalamity je naprosto bezprecedentní a musíme se snažit zachránit lesy v České republice.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Nebylo to tak vždycky, ale rozhodující část lesů patří státu, víc než polovina, a hlavně podniku Lesy České republiky. Soukromníci vlastní necelou pětinu porostů, rozdrobená je ale mezi asi 300 000 lidí, to je teď komplikací. Část patří i městům a obcím. Jak se z celkem stabilního byznysu stal nevídaný problém, ukazují čísla už zmiňovaných Dačic. Ještě na prahu kalamity prodávali kubík dřeva v průměru za téměř 1 700 Kč. Materiálu ale na trhu přibývalo a ceny klesaly a v 1. pololetí roku 2019 se propadly skoro 2/3. Potíže hlásí i ti největší hráči. Lesy České republiky mohly díky svému hospodářskému výsledku posílat každý rok miliardy do státní pokladny. Ty teď chybí. Zisk v roce 2018 se smrskl na 240 milionů a cíl pro rok 2019 byl neupadnout do ztráty. Ani největší správce lesa nenašetřil na horší časy. Náklady na těžbu a obnovu rostou, ale tržby za prodej dřeva jsou nižší. Rovnice, kterou je těžké vyřešit.
Jaroslav RYGL, ředitel Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou
Ty ceny jsou v podstatě velmi nízké. V některých sortimentech jsou už pod výrobní náklady, to znamená, že už třeba to dříví, který je tady za náma, se už vůbec nevyplácí vyrábět.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Jaroslav Rygl vede společnost, která hospodaří na desítkách tisíc hektarů po celém Česku. Tady jsme na Vysočině, v dalším ohnisku kalamity nedaleko Humpolce. K zemi půjdou statné 150 let staré stromy, ale obchodní úspěch to nebude.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
My jsme měli vždycky lokální stabilní odběratele. Ale ten objem tý nabídky dneska je tak obrovský, že musíme dodávat v podstatě do všech lokalit. Dodáváme dříví do všech sousedních států, včetně Polska. Takže nejenom ty standardní Německo, Rakousko, samozřejmě a to je známá věc pro veřejnost obrovský objemy jdou do Číny. Ale to jsou velmi labilní prostě trhy, který ze dne na den v podstatě můžou přestat fungovat. My sázíme především na ty stabilní, to znamená ty lokální trhy.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Zatím jsou zavalené dřevem, ale v budoucnu, až se velká část smrků vytěží ho může být na pilách paradoxně zase nedostatek. Odborníci proto navrhují tvořit rezervy.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Pokud ta situace bude kritická, tak v podstatě ty hromady v tom lese zetlejí.
Jan PŘÍHODA, předseda, Czech Forest
To dříví už nemá odbyt, už ho nemáme kam dávat to znamená vlastník z něho nemá tržby. On nemá ani prostředky na to, aby to dříví asanoval dost často, aby s tou kalamitou účinně bojoval a aby ji zpomaloval.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Právě to je zásadní pro její zpomalení. Hledat a likvidovat stromy, na které kůrovec zaútočil. Prozradí je typické příznaky. Vletové otvory na kůře takzvané drtinky, piliny, které vyházel při hledání a opadané zelené jehličí na zemi. Pryskyřice na tomto kmeni napovídá, jak smrk se škůdcem zápasil.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Takhle by to mělo vypadat v lesích za normální situace, že větší část populace toho kůrovce přirozeně zlikviduje ten strom sám. Nicméně ten strom odumře to je zcela zjevné, že se nebyl schopen ubránit, náznak tady je, protože tady vedle máme silnější strom, na který máme podobnou situaci bez jakékoliv náznaku obrany to znamená, že tento strom samozřejmě také odumře, ale není schopen se zatím vůbec ani proti broukovi přirozeně bránit.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
To znamená přednostně tyto stromy?
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Ano samozřejmě, to je strom našeho zájmu. To by měla být práce na celou zimu, kdy v podstatě se rozhoduje o příští sezóně, čili v tomto období musíme tyto stromy přednostně odstranit z toho lesa, aby nebyly zdrojem prostě šíření toho brouka pro příští sezónu.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kromě toho že majitel musí dřevo s kůrovcem vytěžit a odvézt a na tom teď tratí. Má taky za povinnost vysázet les nový, a to zase něco stojí. Kalamita tak ohrožuje nejen některé vlastníky, ale i budoucí porosty.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
No pokud samozřejmě nezasáhne stát jako ve vztahu k těm vlastníkům lesa, tak samozřejmě na tu obnovu ty vlastníci lesa ty zdroje mít nebudou.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Les je dlouhodobá investice jeho chřadnutí je velká ztráta nejen finanční. Tak i čas v něm plyne, jinak a je to konzervativní prostředí. Minimálně část odborníků ekologové a vědci upozorňovali na možné problémy dlouhodobě, ale i když kůrovec už řádil ve velkém systém fungoval jako obyčejně, jen s větším výkonem. A poplach nikdo nespustil. O to větší jsou teď škody i překvapení. Obnovit bude potřeba porosty na 100 000 Ha, které byly ještě donedávna zelené.
Jan PŘÍHODA, předseda, Czech Forest
Změní se toho strašně moc. My si musíme uvědomit, že navzdory velkým kalamitám jako byl /nesrozumitelné/, tak v podstatě posledních 50 let bylo z hlediska lesnictví v porovnání s tou současnou kalamitou velmi stabilních, jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska hospodaření, tak i z hlediska, řekněme, pravidel, které určují hospodaření v lesích. Většina těch parametrů se dneska bude bude měnit. Určitě bude ohroženo, řekněme, samofinancování lesního hospodářství, který bylo teďka financováno jenom tržeb za dříví a je zjevné, že tahle situace nebude nebo není udržitelná minimálně po dalších několik desítek let nebude. Stejně tak se bude muset změnit uvažování vlastníků lesů ve vztahu k druhové skladbě k její pestrosti a zejména k tomu, aby ty porosty byly co možná nejstabilnější.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Kalamita v českých lesích je zatím příběh s nejistým koncem, jak velké budou škody? Jaké budou nové lesy? Otázkou taky zůstává, jestli stát a společnost ocení, a to doslova to, že můžou být ničím jiným než nad továrnou na dřevo nebo se vrátí ke smrkovým plantážím.
Marek TURČÁNI, děkan, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU
My musíme hledat řešení akutní pro řešení akutního problému. A pak musíme najít systémové řešení, protože když ho nenajdeme tak vlastně ta situace bude několik let možná 10 let permanentně nepříznivá.
Jan PŘÍHODA, předseda, Czech Forest
Pokud ekonomika byla dneska nastavená na produkci, řekněme, řeziva, které s největší části tvořeno ze smrků, tak z logiky věci ten vlastník lesa ho produkoval a je potřeba nějakým způsobem motivovat k tomu, aby to nebyl ten jediný cíl hospodaření lesů.
Kamil KUPEC, ředitel, Městské lesy Dačice
Musíme být optimisté. Budou tu lesy, které budou asi vypadat úplně jinak a budeme si na ni muset počkat. Nebude už to typický pohled na ten les jako takový, ale já chci věřit tomu, že tady lesy asi po nás budou.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Stále sledujete speciální vysílání byznysu ČT 24. Dnes se věnujeme tématu kůrovce a kalamity odborníka ve studiu kolegu Milana Brunclíka doplnili další 2 odborníci. Pánové, vítejte a jedná se o Vladimíra Krchova ředitele lesního a vodního hospodářství ředitelství Lesů České republiky, hezký večer. A Jakuba Langhammera z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, hezký večer i vám. Pánové já se, ale předtím ještě vrátím na svého kolegu s dotazem. A mně totiž zaujalo v tom dokumentu to množství lokalit, které si prošel. Bylo snazší je hledat dnes než před několika lety?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tak určitě, protože ta kalamita jak postupuje tak on tam i koneckonců zaznělo, tak v tuhle chvíli už zasahuje více či méně samozřejmě, ale zasahuje většinu území České republiky koneckonců tady je to vidět. Ono skutečně ta nejhorší situace panovala bych řekl na Bruntálsku, tam dnes už v podstatě ta kalamita se, když to řeknu velmi jednoduše přehnala a už ty objemy toho těženého dříví kůrovcového dříví nejsou tak tak veliké v tuhle chvíli tím epicentrem je spíš Vysočina, ale když to vezmeme, tedy od té severní Moravy, Slezska přes Beskydy, Vysočinu až po ten jihozápad Čech, ale jsou to i další lokality samozřejmě můžu říct Brdy, České Švýcarsko, Děčínsko nebo k tomu mám osobně blízko Český ráj. Rozhodně bych řekl, že Český ráj epicentrem kalamity, ale našli jsme tam při tom natáčení taky spoustu míst, kde prostě ta kalamita je zřetelná a samozřejmě Podkrkonoší v tuhle chvíli, takže odpověď na tvoji otázku, ano nebyl to problém najít takovou lokalitu, kde by se kůrovcová kalamita dala natočit.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane řediteli, ta skoro bych řekl rudá barva, ta temně červená to vypadá děsivě, kde se nachází ten největší problém? Kde se nachází to skutečné Epicentrum a vůbec můžeme ještě hovořit o epicentru.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Tak já bych řekl, že můžeme hovořit o nějaké frontě frontě, která prochází Českou republikou. To znamená tak jako hovořil pan kolega o té severní Moravě, přes tu přes Vysočinu, na jižní Čechy a na západní Čechy. Nutné je si uvědomit, že ten svět kůrovce nekončí tady tou tmavou barvou na té jižní straně. Na straně bavorské a na straně rakouské je situace naprosto stejná ne-li nejhorší a jde do hloubi území těchto států.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Než se dostaneme na dalšího respondenta. Možná využijeme tedy když už jste zmínil otázku, která přišla od diváků. Tak zkusíme ji položit rovnou. Pan Ondřej Kostík nám poslal otázku, která zní z osobní zkušenosti i z dostupných dat ze zahraničí o kůrovci ve Francii, Rakousku, Německu, a tak dále je situace v ČR ve srovnání s okolními státy násobně horší. Jaké máte vysvětlení? Zeptám se možná zprava doleva. Je skutečně horší a jaké je vysvětlení.
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
Tak já k tomu nemám přesná data v čem je horší, jestli intenzitou prostorovými rozšířením podílem. To je asi něco k čemu by přesnější data měli kolegové z Lesů České republiky z Ministerstva zemědělství. Na druhou stranu Česká republika z hlediska přírodních podmínek má řadu specifik. Okrajová pohoří jsou pramenné oblasti, které se zbavují vody i díky nešetrnému hospodaření s krajinou v minulosti a to extrémní suché období léta 2013 až 18, tyhle oblasti zasáhlo s mimořádnou intenzitou a často intenzivněji než některá jiná území v Evropě. To je jedna z možných příčin, ale to, co je zásadní u nás tak je obrovský rozsah monokultur smrku. Dědictví, tak jak bylo v tom předchozím dokumentu dobře zmíněno, dědictví po devatenáctém století. To všechno jsou podmínky pro to, aby ta kůrovcová kalamita tady mohla udeřit s tak velkou razancí.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane řediteli, my jsme v tom dokumentu také slyšeli, že pěstování lesů jako fabriky na dříví u nás má dlouhou tradici, kolega Brunclík zmiňoval už od Marie Terezie. A jsou to jiné lesy než byly.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Dnes to jsou jiné lesy již. Nicméně je důležité říct, že každý les má svého vlastníka. Ty lesy, které dneska jsou káceny, tak tady vznikaly za vlády mohu-li to tak říct císaře Františka Josefa, případně za pana prezidenta Masaryka. A ty lesy byly pěstovány nebo byly zakládány na to, aby byli káceny řekněme, skutečně jako průmyslově v 80 letech nejpozději. Mezitím společnost na lesy kladla další a další požadavky a v podstatě jsme se dostali až do té míry, že dneska průměrný průměrná doba, kdy je ten les kácen přesahuje 120 let. Jednoznačně my máme v lese, když to takhle řeknu starce, kteří jsou více náchylný na to, aby onemocněli a onemocněli touto epidemií, tou epidemií kůrovec.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Že kůrovec není problémem jen posledních let svědčí i reportáž natočená těsně po válce.
reportáž 1946
Naše přírodní bohatství stojí v boji s ničiteli, kteří předčasně zkracují jejich život a tím náš stát připravují o velké hodnoty. Tak vypadali a tohle z nich zbylo. Je to dílo tohoto malého broučka kůrovce smrkového. Vyžírá lýko kolem kmene, zde je jeho semeniště. Kůry /nesrozumitelné/ vývraty a /nesrozumitelné/, které zde Němci zanechali. Jedna rodinka kůrovce se za jedno léto rozmnoží na 15 000 členů. Podaří-li se jim vylétnout napadnou nejbližší zdravé stromy a celý komplex lesa je zničený. Boj je těžký, ale musí být úspěšný. Nedostatek lidských sil nahradí motor a jeden zachvácený strom za druhým se poráží. Kůra i s larvami se sloupe a spálí. Jenom takovým včasným zákrokem se zbavíme i tohoto dědictví okupantů.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane Langhammere vy jste před chvílí zmínil, že problém je v těch monokulturách. Když vidíme ten problém, který teď máme. Končí lesy, tak jak je známe? A co to vlastně pro nás jako pro lidi, znamená.
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
To zda končí lesy, tak jak je známe to závisí na tom, jakým způsobem bude vypadat jejich obnova. Takže to je samozřejmě otázka na vlastníky lesů, ale i na legislativní systém, který nastavuje podmínky. Zcela určitě by, ale ty lesy mohly a měly vypadat jinak než, tak jak jsme je zdědili podle představy z devatenáctého století. Uvědomme si, že pokud dnes na polovině lesních ploch, také jsme viděli v té úvodní reportáži, máme smrk tak podle mapy potenciální přirozené vegetace, což je vegetace, která by rostla na daném místě pokud by nebylo činností člověka, tak rozsah smrku je nějakých 6,3 %, pokud si to dobře pamatuji. To znamená ten obrovský rozdíl těch 45 % je riziková zóna, která může být v ohrožení pokud jsou nepříznivé podmínky. No a to, zda tuto chybu z minulosti zopakujeme nebo ne, to je asi to hlavní rozhodnutí, který v současné době leží před námi, ale mám pocit, že konsensus odborné veřejnosti i vlastníků je v tom, že druhá skladba musí být pestřejší tak, aby ten les byl přirozeně odolnější.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Když už se bavíme o chybách minulosti. Využijme rovnou otázku, která přišla od dalšího diváka, který se podepsal jako SK, jak se v minulosti Česko vyrovnávalo s kůrovcovou krizí a lze si z toho v současnosti vzít příklad? Tak kdo se toho ujme?
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
Já bych možná si dovolil uzurpovat slovo na chviličku. Nezůstanu u toho dlouho ale studentům většinou při přednáškách na toto téma dávám jako první příklad Karla Klostermanna román V ráji šumavském, kdy velmi expresivně popisuje tak zvanou dobu broučkovou na Šumavě, katastrofu po kůrovcovém přemnožení a následné likvidaci všech socioekonomických konsekvencích v tomhle regionu. Samozřejmě byl to hospodářský les podobně jako v té reportáži po druhé světové válce, opět šlo o hospodářský les a ta funkce lesa, která byla těm porostům předpokládána, tak spočívala v čistě hospodářském využití. To je něco, co si myslím, že bychom neměli opakovat a respektovat to, že les může mít různé funkce a měl by mít různé funkce v různých prostředích.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Milane ty jsi se v rámci toho dokumentu toho natáčení bavil hodně s s respondenty a s lidmi, kteří se v prostředí pohybují dlouho, mají desetiletí zkušeností. Najdeš třeba i ty díky těm rozhovorům částečnou odpověď na tuhle otázku. Jak se změnil jejich přístup.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Je potřeba říct, jak se v minulosti Česko vyrovnávalo s kůrovcovou kalamito nebo krizí, jak píše divák, no řeknu to lapidárně, lépe se s tím vyrovnávalo, ale proč. Protože byla vždycky menší, než je ta současná. Říkali jsme to i v tom dokumentu a myslím, že to stojí za vypíchnutí. Kůrovec je přirozenou součástí lesa to není nic jako mimořádného. Mimořádný je ten rozsah té kalamity, tak jak dnes vlastně zasahuje to v podstatě celé území, takže já nedokážu říct, jestli se z toho minula lze vzít příklad, ale prostě v těch minulých dobách. Ta současná krize je prostě bezprecedentní.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pane řediteli, jaká bude cena za záchranu současných lesů.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
To bude obrovská. Naším cílem asi všech lesníků je ztišení té situace, utlumení kůrovcové kalamity a současně tam, kde už odezněla, tak jak jsem zmiňoval tu frontu, tak tam už začít stavět, budovat, plánovat nový les vysazovat. Samozřejmě každý les zhruba do 40 let věku, to jsou jen náklady. Jenom náklady, které musí nést ten vlastník. Teprve později po těch 50, 60 let může z vytěženého dříví získávat nějaký užitek a nějakou cenu, takže 40 let na těchto plochách to bude jenom o nákladech vlastníků, které do toho musí vložit.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Pojďme se podívat trošku podrobněji na to, co vy jste teď načnou. Podle posledních údajů lesy pokrývají něco přes třetinu Česka unijní průměr je vyšší 38 %, nejlesnatější jsou zhruba 70 procenty Finsko a Švédsko, naopak nejméně zelená je Velká Británie a Nizozemsko, kde lesy pokrývají jen 11 % země. V tuzemských lesích jsou nejčastěji právě smrky, následují s odstupem se 16 procenty borovice, potom buky a duby a průměrný věk porostů přitom stoupá a spolu s ním i jejich náchylnost k chorobám a poškozením. Takhle za posledních skoro 70 let zestárli nejpočetnější smrky a borovice. A já se vrátím ještě k té záchraně, o které jsme mluvili předtím. Vy jste říkal, že ta cena bude vysoká. Je na místě otázka, jestli je potřeba záchrana za každou cenu.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Tak já si myslím, že je. Samozřejmě bavíme se o nákladech. Nicméně lesníci vždy využívali i přirozenou obnovou. Přirozenou obnovu je třeba využívat ve zvýšené míře a čekat na ni déle, protože přirozená obnova není sazenice do půdy, aby již ten rok rostla. Je potřeba ji připravit, je na ni třeba čekat. Ovšem to potom znamená, že ten lesní porost není zalesněn do dvou let, tak jak uvádí lesní zákon dneska opatření obecné povahy, k tomu se možná dostaneme, dává možnosti v některých oblastech až 5 let. Takže asi jde o to, že touto cestou by bylo možné zlevnit a ta přirozená obnova rozumně tam přináší dřeviny, které tam patří, které jsou v okolí, které tam nechali nějakou svoji stopu, a tu přirozenou obnovu v těch lokalitách, kde byly převážně smrky, tak asi se dostaví přirozená obnova smrku. Nicméně smrky mohou sloužit jako ochrana pro výsadbu dubu, buku a dalších listnatých dřevin, javorů. S tím, že později smrky ustoupí a zůstane tam smíšený les.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Otázka možná spíš na ekologa. V závěru toho dokumentu zazněla jedna, myslím si klíčová, možná mě Milane opravíš, ale myslím si, že to poselství bylo jasně daná věc. Musíme najít cenu lesa a nejen tu ekonomickou. Známe jako lidstvo, potažmo Češi cenu lesa a jaká je? Když odmyslíme peníze, když odmyslíme ten sklad dřeva nastojato.
Jaroslav RYGL, ředitel, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou
Monetizování veškerých funkcí krajiny je samozřejmě jednou z disciplín, která existuje, ale kterou já nevnímám jako úplně účelnou. Já bych možná trochu navázal odpovědí na ten předchozí dotaz, jestli je nutné ten les za každou cenu obnovovat. On ten les totiž nemá hodnotu pouze hospodářskou, ale má nezastupitelnou roli ve formování mikroklimatu a klimatu krajiny a hlavně ve formování odtokového režimu krajiny, tlumení dopadů hydrologických extrémů, klimatických extrémů to jsou hodnoty, které lze velmi obtížně vyjadřovat penězi. Nicméně ve chvíli, kdy máme před sebou projevy rozkolísaného klimatu, které nevidíme v podobě sucha, povodní s tím spojených jevů, jako je eroze, tak tlumící efekt lesa je naprosto jedinečný a nenahraditelný. Nemluvil bych proto vždy o ekonomických aspektech, ale o významu celospolečenském.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Co by se čistě hypoteticky stalo, kdyby třeba, konkrétně Lesy České republiky, někdo komu patří polovina lesů v celém Česku, se najednou rozhodl, že v senátu obnovu prostě, že na ní rezignuje. A co by se stalo?
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Já bych chtěl říct, že Lesy České republiky jsou ten lesník. Vlastníkem je český stát, takže vlastník rozhodne o tom co bude dělat ten lesník, ano. Ale čistě hypoteticky přirozeným sukcesním stadiem nebo stadiem v České republice je o 5 let. To znamená že jestliže rezignuje jakýkoliv vlastník na to, že les nebude vysázen, tak ten les tam samozřejmě přirozeně vznikne. Nicméně v obrovském nebo z pohledu lidského, tak v řádech 100, 200, 300 let v takzvaném velkém cyklu.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Vidím přesně z tvého výrazu, že máš co říct.
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Já jenom chci říct, že pan ředitel řekl něco strašně důležitého, že skutečně ten, kdo může nastavit pravidla nebo prostě říct tu společenskou poptávku jaké lesy chceme a coby z nich mělo být prostě tady stát, protože to je ten majitel. To znamená na něm a na jeho legislativě je, aby nastavil to, jestli to má být skutečně, když to teď budou vulgarizovat továrna na dřevo anebo jestli ten les má mít i nějaké jiné jako funkce, jako prostě nějaká společenská funkce, ekologická funkce, a tak dál. Takže to, jak to ten stát nastaví a samozřejmě prostřednictvím podniku Lesy České republiky, které prostě spravuje víc než polovinu porostů, tak tam je potom zásadní, jak to bude vypadat.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Já, pardon, než vám dám slovo. Já si nemůžu pomoct, ale mně z toho co teď říkáme trošku zaráží to, co říkal kolega Brunclík na začátku. Že mu přijde, že už to není vnímáno jako velký problém, pokud to nevnímáme my jako lidé jako velký problém, pokud se nepoutáme k těm stromům, proč by to stát měl takhle vnímat, proč by měl nastavovat, jinak ta pravidla. Nerozumím tomu, proč najednou bychom měli dělat zásadní řezy pokud my to jako lidé nevnímáme, anebo vy to vnímate jinak.
Vladimír KRCHOV, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR
Já bych chtěl říct, že stát má nastavená pravidla různě, protože vlastníky nebo správci státních lesů nejsou jenom Lesy České republiky, ale jsou to i Vojenské lesy a statky jsou to správy národních parků, je to nakonec i Kancelář prezidenta republiky. V podstatě ten hlavní rozdíl v tom hospodaření je mezi těmi lesnickými podniky a národními parky. Tam v podstatě mají prioritu jiné zákony. No a pokud se ty, takže to už je nastavené diferencovaně od státu, tedy od jednoho vlastníka. Ale stát může nastavit ještě limity pro soukromé vlastníky, pro obce, pro družstva, a tak dále. A také je nastavuje a má i motivační funkce, jsou různé dotace jsou nějaké mandatorní výdaje, které má stát ve vztahu k těmto lesům, takže a ty nejsou také stejné pro všechny. Lesy České republiky těchto výhod v mnoha ohledech nepožívají a požívají jich soukromá vlastnictví, obce a družstva, například.
Jakub LANGHAMMER, Přírovědecká fakulta UK
Já bych možná ještě doplnil o to, proč vlastně nám připadá, že se, že to teď nikoho nezajímá, zatímco před 10 lety se lidi přivazovali ke stromům, jaký je rozdíl tedy percepci mezi člověkem a státem. Před těmi zhruba 10 lety přitom prvním závanu té kůrovce kalamity na Šumavě šlo v podstatě o první rozsáhlou kalamitu po hodně dlouhé době, a to známe i z jiných přírodních ohrožení, například z povodní, když velká událost přesáhne mezi generační paměť, tak v podstatě vyvolá šok ve společnosti. A ty lidi reagují přirozeně emotivně ať v jednom nebo druhém směru to, že od toho roku 2000 ta kůrovcová kalamita postupuje, tak v podstatě to vede k určitému otupení té běžné a ke zvyku na to, že takováhle kalamita patří k životu. To je na straně těch lidí. Ale proč by měl reagovat stát si myslím, že je zřejmé, protože stát zase na rozdíl od běžných obyvatel by se neměl vyplašit, ale má k dispozici odborný a akční aparát, který by měl konat a vtom si myslím, že ten zásadní rozdíl.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Milane ještě poslední věc, než se s tebou rozloučím. Je podle tebe ta legislativa, o které se teď bavíme dostatečná? Tak jak znovu si jí navnímal od lidí, kteří jsou nuceni s ní pracovat?
Milan BRUNCLÍK, redaktor
Tak ono je potřeba říct, že ta legislativa je vlastně taky v procesu nějakého vzniku. Připravuje se lesní zákon. Je také potřeba říct, že možná to není jenom o lesním zákonu, ale taky mysliveckém zákonu, protože velké téma, to se přiznám to jsme ani moc v tom dokumentu nezmiňovali ani teď v té diskusi, ale jistě pan ředitel by o tom dokázal pohovořit lépe než já. Jaké škody působí přemnožená zvěř v lesích na těch nových výsadbách, takže je to otázka třeba toho mysliveckého zákona. No a pak samozřejmě toho nějakého zadání pro státní lesy a teď tedy neříkám jenom Lesy České republiky, ale i pro ty ostatní podniky nebo nebo správce. V případě Lesů České republiky ministr Toman naznačoval, že bude nějaké nové zadání, tak se necháme překvapit a uvidíme.
Petr KOZLÍČEK, moderátor
Milane díky moc za tvůj dnešní čas i za ten dokument. Hezký večer.
