V posledních týdnech letošní zimy se v mediích objevila zpráva o případu smrtelného úrazu dvanáctiletého chlapce, který pomáhal svému otci při kácení. Ponechejme stranou otázku, zda je vhodné vychovávat děti k práci prostřednictvím tak nebezpečné činnosti jako je kácení stromů (nebo je raději nechat zírat do počítače) a zabývejme se čistě technickou stránkou věci.

Strom nakloněný do směru pádu

K rozštípnutí káceného stromu dochází působením sil vyvolaných vychýlením těžiště mimo střed pařezu např. nakloněním stromu do směru pádu, zakřivením kmene nebo jednostranně vyvinutou korunou. Kácení takového stromu je zdánlivě jednoduché – strom přece nemůže padnout jinam, než do směru, do kterého je nakloněn. Zkušenosti nás ovšem upozorňují, že právě takový strom se může v průběhu kácení rozštípnout. Za normálních okolností padá strom do předem určeného směru před pařez, takže v prostoru za pařezem je dřevorubec (relativně) v bezpečí. Pokud se však strom při kácení rozštípne, pata odštípnuté části je vymrštěna vzhůru, strom se převáží na vrcholu štěpiny a padá vedle pařezu, přičemž pata kmene dopadne (úměrně výšce štěpiny) vzad do prostoru za pařez, tj. do prostoru, ve kterém se nachází dřevorubec.

obrázek

Z informací, které bylo možno zachytit z televizní zprávy, k úrazu došlo v souvislosti s rozštípnutím káceného buku o průměru do 50 cm, přičemž na pařezu zůstala stát více než 5 m dlouhá štěpina. Zda byl či nebyl strom nakloněný nebo zda měl jednostrannou korunu atp., nebylo ve zprávě řečeno nic, tím méně, zda bylo nebo mohlo být vychýlení těžiště stromu patrné už před započetím jeho kácení.

Spínač kmene

Pokud lze podle stavu stromu možno usuzovat na posunutí těžiště už před započetím práce, je nutné při jeho kácení zvolit postup, který rozštípnutí stromu zabrání. V učebnicích lesní těžby se doporučuje sepnout kmen tzv. spínačem kmenů, tj. řetězem s napínací pákou. Pokud se kmen přece jen rozštípne, spínač udrží části kmene pohromadě. Prostřednictvím internetu je pod tímto heslem možno získat spínač lanový (cca 8 000 Kč) nebo textilní (cca 5 000 Kč), tj. v podstatě kurtnu s napínacím zařízením, běžně používanou k zajištění nákladu.

Srdcový (srdčitý) řez

Rozštípnutí kmene lze do značné míry účinně zabránit i zvláštním způsobem vedení řezu. V dobách těžby ručním nářadím byl (jako doplněk spínače) doporučován tzv. srdcový řez. Jeho podstatou byl hluboký směrový zářez (tj. zářez ve tvaru klínu provedený ze strany naklonění do hloubky 1/3 průměru kmene – tj. maximální hloubka směrového zářezu stanovená čl. 7 přílohy II k nařízení vlády č. 28/2002 Sb. (učebnice doporučují hloubku až 1/2 průměru kmene, hrozí však sevření pily). Výška směrového zářezu se má rovnat 2/3 jeho hloubky (pro zjednodušení – šikmý řez je veden pod úhlem menším než 45;). Podstatou ”srdcového (srdčitého) řezu„ je přerušení bělových vláken dřeva (vrstva, nacházející se po obvodu pod kůrou), která se snadno štípe. Středová část kmene (tzv. srdce) ve tvaru trojúhelníka zůstane neporušená a je odříznuta hlavním řezem vedeným z odvrácené strany kmene směřujícím do horní poloviny směrového zářezu.

obrázek

Řez ze zápichu

Srdcový řez je kupodivu účinný, konstrukce řetězové pily však umožňuje jiný, daleko spolehlivější způsob vedení hlavního řezu. Směrový zářez (opět zásadně ve směru naklonění stromu) může být naopak menší (1/5 průměru kmene). Hlavní řez (ve výšce 2/3 směrového zářezu) je započat „zápichem”, kterým bude proříznuta středová část kmene tak, aby na straně záseku zůstala nepřerušená vlákna nedořezu (2–4 cm podle průměru stromu, měřeno vodorovně od spojnice vodorovného a šikmého řezu směrového zářezu, přičemž vodorovný a šikmý řez nesmí vzájemně přesahovat!). Hlavní řez je pak veden od nedořezu směrem ven s ponecháním malé části dřeva (max. 1/4 průměru stromu). Ta je pak odříznuta běžným způsobem po vyjmutí pily zvenčí, příp. přeseknuta sekerou.

obrázek

Zápich a zpětný vrh

Při provádění zápichu nesmíme zapomenout na tzv. zpětný vrh. Při dotyku přední částí hrotu lišty o materiál (a zejména horní částí!) je pila silou motoru vržena vzad a (podle okolností) nahoru nebo dolů směrem k osobě, která má pilu v rukou. Zpětný vrh je nejčastější příčinou poranění řetězovou pilou. Řez „zápichem” je nutno započít vyhloubením „kapsy” spodní částí hrotu lišty. Teprve když je „kapsa” dostatečně hluboká, je možné provést hrotem lišty vlastní „zápich”.

obrázek

Úrazy při kácení stromů nakloněných do směru pádu

Úrazy, ke kterým došlo, v souvislosti s kácením stromů nakloněných do směru pádu jsou dosti časté a velmi často i smrtelné. Jednou z příčin je nepochybně neznalost rizika možného rozštípnutí stromu. Sem pravděpodobně patřil i první případ, který byl popsán v úvodu.

Případ druhý: Obecní úřad ve snaze zajistit dětem možnost koupání zorganizoval brigádu k vyčistění rybníka od křovin, aby mohl být vyvezeno bahno, kterým byl rybník zanesen. Jeden z občanů přinesl řetězovou pilu, jiný (bez jeho vědomí a bez vědomí starosty, který práce organizoval) pilu vzal a chtěl odstranit přerostlý vrbový keř. Zdánlivě nešlo o žádný problém –vrby byly silně odkloněny od středu keře a o směru pádu nebylo pochyb. Při kácení jedné z vrb (průměr asi 20 cm) se kmen podélně rozštípnul a při pádu brigádníka zabil.

Ale i kvalifikovaní a tedy snad i zkušení dřevorubci nakloněný strom někdy podcení a dopustí se tak (často z neznalosti rizika věci a zejména z neznalosti odpovídajícího pracovního postupu) osudové chyby.

Případ třetí: Při dokácování stromů na pasece vytěžené harvestorem (těžební stroj) kácel dřevorubec silně nakloněnou a prohnutou borovici (průměr asi 50 cm). Strom kácel do směru naklonění a na této straně provedl směrový zářez. V jeho vytvoření mu bránila hromádka klesu, snad proto provedl zářez (který měl být v tomto případě naopak co nejhlubší) prakticky jen v borce (cca 8 cm). Strom se rozštípnul ani ne v polovině hlavního řezu. Výška štěpiny na pařezu byla asi 7 m. Oddenek při dopadu na zem dřevorubce zabil (foto 1).

obrázek

Případ čtvrtý: Jiný dřevorubec likvidoval v habrovém porostu plochu, na které stromy sněhem polehly podobně jako obilí. Při kácení habru o průměru přes 20 cm namísto úplného směrového zářezu (vodorovný a šikmý řez) provedl pouze protiřez (vodorovný řez) což je přípustné jen u stromů o průměru do 15 cm. Silně nakloněný habr byl pravděpodobně navíc zatížen jiným polovyvráceným stromem. Vzápětí po započetí hlavního řezu se strom rozštípnul a dřevorubce (naštěstí ne příliš vážně) zranil (foto 2, foto 3). K rozštípnutí káceného stromu dochází zejména v zimním období (zmrzlé dřevo). Obzvlášť rizikové jsou některé dřeviny, jako např. buk a zejména jasan, z jehličnatých dřevin borovice. Základní podmínkou zvládnutí situace je správné posouzení situace. Naklonění kmene je snad patrné na první pohled, obtížněji se však posuzuje, do jaké míry je těžiště stromu ovlivněno zakřivením kmene a tvarem koruny stromu. Zmýlit se může i ten nejzkušenější dřevorubec.

obrázky

Případ pátý: Nanejvýš zkušený dřevorubec, který se podílel na výuce v kvalifikačních kurzech, včas nerozpoznal, že bude kácet strom do směru, do kterého má vychýlené těžiště. Při kácení se dopustil několika chyb, které by v případě normálního stromu neměly na průběh pádu stromu vliv. Strom (jasan) se však v průběhu hlavního řezu rozštípnul a padající oddenek dřevorubce zasáhl (foto 4, foto 5). Všechny uvedené případy mají mnoho společného. Ačkoliv kácení stromu s vychýleným těžištěm je mimořádný případ kácení, ani v jednom z nich nebyl použit spínač kmene nebo alespoň speciální pracovní postup. Stromy byly káceny standardním způsobem, tj. tak, jako by se jednalo o tzv. normální strom, tedy strom ideálně rostlý. S výjimkou prvního a druhého případu prováděli kácení profesionální dřevorubci, u kterých (vzhledem jejich kvalifikaci a zkušenostem) bychom předpokládali, že byli schopni rozeznat, že se jedná o mimořádný případ kácení. Předpokládali bychom, že profesionální dřevorubec je pro svoji práci vybaven speciálním nářadím a ovládá speciální pracovní postupy. Přesto však všichni postižení káceli svůj strom jako kterýkoliv jiný a navíc se dopustili i dalších chyb. Ve třetím případě neprovedl dřevorubec prakticky žádný směrový zářez, ačkoliv v dané situaci měl být naopak co největší. Ve čtvrtém případě dřevorubec namísto směrového zářezu provedl jen protiřez a navíc nepostřehl, že pracuje pod polovývratem zavěšeným do káceného stromu. V posledním pátém případě dřevorubec ve snaze neponechávat příliš vysoké pařezy udělal směrový zářez extrémně nízký. Vodorovný řez směrového zářezu hluboko podříznul a při provádění hlavního řezu si zřejmě neuvědomil, že řeže už nad tímto řezem. Strom se předčasně vychýlil do zvoleného směru, ale v okamžiku, kdy se řezná spára podříznutého vodorovného řezu uzavřela, a řezné plochy narazily na sebe, strom se v důsledku nedokončeného hlavního řezu rozštípnul.

Nelze popřít, že i při kácení stromů (jako při všech činnostech, při kterých se nepracuje v prostředí se standardizovanými pracovními podmínkami a s normalizovaným materiálem) dojde čas od času k úrazu z tzv. vyšší moci, tedy k úrazu, jehož příčinou byly okolnosti, které nebylo možno předvídat. Kácení stromů evidentně nakloněných do směru pádu k těmto případům rozhodně nepatří.