Ředitel NP Šumava Jan Stráský kácel bez povolení. Nástupce Jiří Mánek žádá o povolení na všechny lesní porosty. Obé je porušením zákona.

Orgán státní správy při Národním parku Šumava zahájil řízení o žádosti ředitele parku Jiřího Mánka získat univerzální povolení k zásahům proti kůrovci v lesích 1. a 2. ochranné zóny. Jestliže souhlas bude vydán a příslušné územní rozhodnutí nabude právní moci, bude si Mánek po čtyři roky kácet, kde chce a co chce. Bez ohledu na to, jaké škody vzniknou na chráněných druzích rostlin a živočichů.

Jenže jsme právní stát, v němž by taková univerzální žádost nikdy neměla projít. Důvodů je několik:Žádost o výjimku z ochranného režimu musí mít vždy konkrétní podobu. Názorně to ukazuje příklad, který pro ČESKOU POZICI uvedl znalec Pavel Kindlmann: "Na parcele XX jsem našel XY kůrovcových stromů, které by bylo třeba pokácet. Na tomto území se nacházejí tyto druhy rostlin a živočichů - a následuje jejich výčet." Na základě toho se udělí či neudělí výjimka z ochrany těchto ohrožených druhů. To nelze nikdy udělat paušálně.Zároveň s tím musí být udělena výjimka z ochranných podmínek národního parku, které kácení v prvních a druhých bezzásahových zónách nepřipouštějí.Do třetice se musí posoudit, zda zásah bude mít významný vliv na ptačí oblasti či na evropsky významné lokality, tedy zda jsou splněny podmínky evropského systému Natura 2000. Shledá-li státní správa, že zásah by měl významný vliv na danou lokalitu, musí před dalším rozhodováním vyhlásit proces EIA, tedy posouzení vlivu záměru na danou lokalitu.

Podávat univerzální žádost je tedy buď velká troufalost nebo diletantismus.

Podřízenost zákonu nebo řediteli?

Kuriózním českým problémem je, že odpovídajícím orgánem státní správy je odbor, který je součástí národního parku. Takže vedoucí odboru správy NP Šumava a správy CHKO Šumava Václav Braun má být zároveň ve svém rozhodování zcela nezávislým - a zároveň po personální stránce poslušným zaměstnancem parku. Navíc vděčným za významné postavení, které získal s příchodem nového vedení.

Braun má velmi nezáviděníhodnou roli, uvážíme-li, že už jednou vyhořel podobný pokus o univerzální povolení, který loni podalo vedení parku na ministerstvo životní prostředí. Tehdejší ředitel odboru péče o národní parky Vladimír Dolejský těsně před zrušením tohoto odboru upozornil v obsáhlém usnesení z 13. dubna bývalého ředitele Stráského, že nelze na kůrovce paušálně nasazovat intenzivní technologie podle lesního zákona. A že v lesích zvláštního určení národního parku je třeba se řídit především ustanoveními zákona na ochranu přírody a krajiny. A taky že povolování konkrétních zásahů není na ministerstvu, ale na odboru správy parku. Tedy na Václavu Braunovi.

Jak vyšachovat živáčky

"Jedná se o provedení nezbytných opatření při preventivním bránění vývoji, šíření přemnožení škodlivých organismů," vychází nynější žádost z paragrafu 32 lesního zákona a zdůrazňuje: "Zejména uplatnění bezodkladných opatření při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích Národního parku Šumava."

Žádost připouští, že při záchraně vzrostlých smrků může u jiných druhů dojít k nejhoršímu - usmrcení některých chráněných živočichůVše v dikci lesního zákona. Jenže národní park nemůže preferovat záchranu jednoho druhu - smrku - před všemi ostatními! A jak se v žádosti pamatuje na živáčky národního parku? "Vzhledem k tomu, že dotčené lesní porosty jsou biotopy zvláště chráněných druhů živočichů a též se zde nacházejí stanoviště s výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin, dojde při provádění výše uvedených aktivit vždy k zásahům do jejich biotopů a k jejich neúmyslnému rušení v místech přirozeného výskytu."

Žádost připouští, že při záchraně vzrostlých smrků může u jiných druhů dojít k nejhoršímu: "Dále může, v ojedinělých případech, dojít i k poškození nebo zničení jedinců vyjmenovaných zvláště chráněných druhů rostlin nebo i ke zranění či usmrcení některých vyjmenovaných zvláště chráněných druhů živočichů."

Následuje čtyřstránkový seznam druhů. Na konkrétní lokalitě, která se kácí, jistě většina z nich nežije. Zato ty druhy, které tam žijí, jsou leckdy velice vzácné, jistě vzácnější než zachráněné smrky. Krásné, oholené, průmyslově využitelné dřevo by stejně mělo zůstat na místě a ztrouchnivět. To do lesního zákona moc nepasuje. A do nejcennějších zón národního parku zase nepasují těžaři.

S celoplošnou žádostí na zásahy proti kůrovci v prvních a druhých zónách bude eskalovat nový šumavský problém. Mají to Správa Národního parku Šumava a její ředitel Jiří Mánek zapotřebí?