Nástup nové vládní koalice vynesl do čela Vojenských lesů a statků spravovaných ministerstvem obrany Josefa Vojáčka. Šéfem podniku, který je zhruba desetkrát menší než dominantní Lesy ČR, se stal po pěti letech již podruhé. Velké změny ale nechystá. „Jediné, kde vidím možnost něco vylepšit, je zjednodušit administrativu spojenou s našimi veřejnými zakázkami,” říká.

*  Loni jste se ucházel o pozici generálního ředitele Lesů ČR v tendru vyhlášeném tehdejším ministrem Petrem Bendlem, který byl zrušen. Proč jste se neúčastnil toho druhého vyhlášeného „úřednickým” ministrem Miroslavem Tomanem?
Protože první tendr mě zklamal natolik, že jsem už nechtěl v uvozovkách nadále ztrácet čas a energii v takto vypsaných soutěžích s podobnými postupy.

*  Co vám nejvíce vadilo?
Dodnes nevím o důvodech, proč byl tendr zrušen; nebyl jsem s nimi seznámen. Roli hrálo také to, že jsem v rámci své vize fungování Lesů ČR uvedl některé záležitosti, které se potom třeba i realizovaly, ale pod jinou hlavičkou. A bylo jich mnoho. Například veřejné připomínkování smluv, věci související s možnou změnou indexace cen dřeva a podobně.

*  Neměly by Vojenské lesy a statky patřit spíše pod ministerstvo zemědělství, když se starají o lesy?
To je dáno historicky. Vojenské lesy byly zřízeny pro hospodaření na pozemcích důležitých pro obranu státu. Tedy ve vojenských újezdech, na cvičištích, na územích přiléhajících k vojenským objektům a podobně. Režim hospodaření ve vojenských újezdech se proto musí podrobit režimu armády, který je v újezdech prioritní. Veškeré záležitosti se musí koordinovat s činností armády. Ve vojenských újezdech je majetková držba smíšená. Část tvoří lesy, které obhospodařujeme my, jsou tam ale i plochy, které jsou v majetku České republiky s právem hospodařit pro ministerstvo obrany. Není to tak, že bychom hospodařili na stu procentech vojenských prostorů.

*  Základní rozdíl mezi Lesy ČR a vojenskými lesy je ve způsobu hospodaření. Lesy ČR vyhlašují komplexní zakázky na pěstební i těžební práce a dřevo kupuje rovnou vítězná firma. Vy poptáváte lesnické a těžební práce zvlášť a dřevo si prodáváte sami. Tak to až do roku 2010 dělaly i LČR, ale tehdy od toho po velkých diskuzích ustoupily. Proč se používají rozdílné modely?
Je to pojetím zakázky a způsobem hospodaření vojenských lesů. Jak už jsem se zmínil, vše odvíjí od toho, že se musíme podřídit potřebám armády. Definovat jasnou časově danou zakázku v daném území pro soukromou firmu tak není možné. Hospodaříme zhruba se šedesátiprocentním podílem nákupu prací a čtyřicetiprocentním podílem vlastních kapacit. Pomocí toho můžeme vykrývat časové prostory a změny působené cvičícím vojskem.

*  Ale dřevo si prodáváte sami.
Náš způsob hospodaření neumožňuje používat komplexní zakázky. Nakupujeme práce v pěstební činnosti, pokud možno od místních kapacit, od živnostníků. To se odvíjí i od možnosti nabídky pracovních míst ve vojenských újezdech. Podřídili jsme tomu i systém zadávání zakázek. Zavedli jsme takzvaný dynamický nákupní systém, který umožňuje velkou zakázku zadávat v mnoha menších částech. Nicméně realita se někdy nepotkává se skutečností, protože už nyní v rámci určité krize na trhu se některým větším lesnickým firmám vyplatí hlásit se do malých zakázek a uspět tam.

*  Změnu a přechod na komplexní zakázky tedy nechystáte?
Ne. To by odporovalo tomu, co jsem zmiňoval.

*  Plánujete po svém návratu do funkce nějaké změny?
Ne. Když se vrátím do historie, při mém prvním nástupu do čela vojenských lesů v roce 2004 byly v rámci hospodaření ředitelům divizí podrobeny veškeré činnosti vojenských lesů v daných oblastech. Ředitel divize se staral o lesnickou výrobu, zemědělství, případně o služby pro armádu, vše v dotyčné oblasti. V letech 2006 až 2007 byly tyto činnosti rozděleny. Ředitelé divizí mají na starosti stále lesnickou činnost, ale vznikla například také divize zemědělské výroby, která se stará o zemědělství, nebo divize ostrahy a služeb pro armádu. Nemám důvod do toho zasahovat. Jediné, co vnímám jako možnost ke zlepšení, je využít možností zákona o veřejných zakázkách a zjednodušit administrativu spojenou s našimi dynamickými nákupními systémy. Ty mimo jiné vyžadují, aby uchazeč vlastnil například elektronický podpis. To je někdy problém, aby lidé pracující manuálně v lese elektronický podpis získali, uměli jej využít a podali správně nabídku.

*  Jak se dotkne vojenských lesů zmenšování vojenských újezdů?
Kde vidím prostor nejen ke změnám, ale ke zcela nové činnosti podniku, jsou právě aktivity související s připravovanou optimalizací vojenských újezdů. Jejich hranice se zmenšují, vznikají nové obce nebo se k obcím připojují nové majetky. Tyto obce se budou potýkat s problémem infrastruktury, dopravy, vodovodů, kanalizací a podobně. Zde vidím velký prostor pro evropské projekty financované z různých zdrojů, v nichž mohou vojenské lesy nabídnout know-how z oblasti zpracování projektů či žádostí. Můžeme do takových projektů vstupovat jako partneři a chovat se k obcím jako dobrý soused, který je v dané oblasti co platný. To se týká nejen budování vodovodů a kanalizací, může to být i podpora turistiky v dané oblasti. Určitě to bude také odstraňování případných ekologických zátěží, které se mohou objevit.

*  Jakou na to máte kapacitu, jak velkých projektů byste se mohli účastnit?
To nyní nedokážu odhadnout, ale budeme se snažit, aby byly co nejvyšší. Posledních pět let jsem působil na České zemědělské univerzitě. Vysoké školy mají se získáváním projektů velké zkušenosti, je to téměř jejich denní chleba. Své zkušenosti bych chtěl zúročit i v této oblasti.

*  Vojenské lesy od roku 2002 chrání vojenské objekty pro českou armádu. Proč se do toho pustily? Člověk by čekal, že pracovníci firmy jsou spíše dřevaři a lesníci než vojáci či ozbrojená ostraha.
S nástupem modernizace a moderní techniky do lesního hospodářství se začala snižovat potřeba manuální práce. Sídelní útvary a obce v rámci vojenských újezdů přitom neposkytují příliš pracovních příležitostí. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto, že ostrahu části objektů bude armáda zadávat vojenským lesům. Týkalo se to například objektů, které armáda opustila nebo nejsou tak důležité a ostrahu lze provádět jen vizuálně pochůzkou a beze zbraně. Vojenské lesy na tuto službu zaměstnávají bývalé pracovníky ať už vlastní či armády, kteří v daném území žijí, a umožňují jim tak zaměstnání a zdroj příjmů. Postupně se to rozšířilo na více objektů, protože armáda je s výkonem naší služby spokojena.

*  Velkým tématem jsou církevní restituce. O kolik pozemků či o jaký majetek si církve požádaly?
Jsou to jednotky tisíc hektarů, zejména polnosti a objekty, které se nacházejí samozřejmě mimo území vojenských újezdů.

*  O kolik se po restitucích sníží výměra území spravovaného vojenskými lesy?
Výměra se postupně zmenšuje o historický majetek obcí, který byl vydáván v posledních dvou letech. Nyní se snižuje i o lesy z církevních restitucí. Je to méně než deset procent.

***
Zrušený tendr na generálního ředitele Lesů ČR mě zklamal natolik, že jsem se nově vyhlášeného už neúčastnil. Nechtěl jsem ztrácet čas a energii v takto vypsaných soutěžích s podobnými postupy

Josef Vojáček (42)
Po studiu na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě Brno pracoval v Lesích ČR na několika pozicích po vedoucího odboru informatiky. Ředitelem Vojenských lesů a statků byl poprvé v letech 2004 až 2009, podruhé po nástupu nové vlády. Od roku 2010 působí jako kvestor České zemědělské univerzity v Praze.