Přesně pětačtyřicet let jsou pod ochranou státu Jizerské hory. V průběhu té doby se ocitly na pokraji zničení, nyní se postupně dávají dohromady. Vyhráno ale ještě úplně nemají.

Deset ran morových, které seslal Hospodin na Egypt, připomíná osud Jizerských hor v posledních desetiletích. Jejich zkázu i následné znovuzrození doprovází vznik Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, která oficiálně vznikla před pětačtyřiceti lety, na začátku ledna roku 1968.

V Jizerských horách, které leží na rozvodí mezi Severním a Baltským mořem, se voda neproměnila v krev, nepřemnožili se žáby, komáři, mouchy ani kobylky, ani je nezahalila neproniknutelná tma. Morové rány jizerskohorské se jmenovaly: emise z polských a německých elektráren, obaleč modřínový, ploskohřbetka smrková, kůrovec, větrné polomy a socialistické lesnictví.

Zkázu přinesly elektrárny

„První škody na porostech Jizerských hor se začaly projevovat přibližně v tu dobu, kdy byla zdejší CHKO založena. Na začátku šedesátých let byly dány do provozu tepelné elektrárny v sousedním Polsku a Německu. Viditelné na stromech to bylo v polovině let sedmdesátých. Imise z elektráren ale nebyly hlavním důvodem toho, jak později zdejší lesy vypadaly. Byl to spouštěcí mechanismus,” vysvětluje vedoucí CHKO Jizerské hory Jiří Hušek. Oslabené stromy začaly napadat škůdci. V letech 1978 až 1979 zaútočil obaleč modřínový, který žere také smrky. O dva roky později se zde objevila ploskohřbetka smrková. V dalších letech stíhala Jizerské hory jedna kalamita za druhou. Kůrovec i větrné smrště.

„Dorazil to socialistický způsob těžby těžkými lesnickými stroji,” říká Hušek a dokládá to fakty. Tam, kde se před rokem 1989 netěžilo a les byl zasažen škůdci a imisemi, stromy přežily a postupně se vzpamatovaly.

Tisíce hektarů mrtvého lesa

Po pádu berlínské zdi se situace v Jizerských horách začala pomalu měnit. „Nedá se ale říci, že kdyby ke změnám v roce 1989 nedošlo, že by dnes v Jizerkách nebyl jediný strom. O tom si netroufám spekulovat. V tu dobu již sílil odpor proti tomu, co tepelné elektrárny vypouštěly do vzduchu,” míní vedoucí CHKO Jizerské hory. Imisím, škůdcům a větrným kalamitám padlo za oběť sto kilometrů čtverečních lesa, což je deset tisíc hektarů. Kolik stovek tun popílku a síry na Jizerské hory spadlo za třicet let už zřejmě nikdo nespočítá.

Zanikla vzácná rašeliniště

„Z hor definitivně zmizely desítky druhů rostlin, zanikla mnohá rašeliniště. Jsou to nenávratné škody. Hodně lidí si pamatuje, jak katastrofálně hory před dvaceti lety vypadaly, ale málokdo ví, kolik toho vlastně úplně zaniklo,” upozorňuje Roman Karpaš, jenž chystá druhý díl knihy Jizerské hory - o lesích, květeně a zvířeně. V připravované knize se totiž objeví nové práce, které se zabývají nejnovějšími výzkumy v oblasti jizerskohorské živé přírody.

Původní prales už nebude

Začátkem devadesátých let začaly do Jizerských hor proudit peníze na jejich obnovu. Celkem to byly stamiliony korun. „První finance sehnal bývalý šéf CHKO František Pelc. Byly z holandské Nadace Bernarda. Později jsme získávali peníze z evropských fondů. Dokonce se našly i ve státním rozpočtu,” vzpomíná Hušek. Peníze byly použity především na semena stromů, které byly vykáceny před dvěma sty lety místními skláři. K původnímu složení pralesa ze 13. století se nikdo vracet nechce.

Polovina peněz, které byly použity na obnovu lesů, šla na sazenice a semena, druhá na jejich ochranu před vysokou zvěří, především před přemnoženými jeleny.

„Na začátku devadesátých let jsme zahájili činnost tím, že jsme dostali od města Liberec pozemek pět set metrů velký a vypěstovali na něm pět set sazenic jilmů. Od té doby jsme jich vysázeli v Jizerkách víc než pět tisíc,” říká zakladatel sdružení Staří ochránci Jizerských hor (dnes Čmelák) Jan Korytář.

Mírný optimismus

Na otázku, jestli jsou Jizerské hory nadobro zachráněny, odpovídá vedoucí CHKO Jiří Hušek vyhýbavě: „Hory dnes ohrožují i jiné faktory, než stále kyselá lesní půda. Je toho víc. Třeba turismus, nebo zvyšující se počet osobních aut, které produkují oxid dusíku. Dusík sice hnojí a stromy rostou rychleji, ale paradoxně je to kvůli tomu oslabuje. Proto jsme spíš mírní optimisté. Za vodou určitě nejsme.”

***

FAKTA CHKO Jizerské hory Vyhlášena byla 1. ledna 1968. Je pátou nejstarší vyhlášenou chráněnou oblastí na území bývalého Československa. Leží na území okresů Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily v nadmořské výšce 320 - 1124 metrů. Výškový rozdíl je 804 metrů. Rozkládá se na 386 km², z toho je lesní půdy 274 km². Nejvyšší horou pohoří je Smrk - vrchol má 1 124 m n.m. Významným vrcholem je Bukovec (1005 m n.m.), nejvyšší čedičová kupa ve střední Evropě. Jizerskými horami probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Baltským (Lužická Nisa, Smědá) a Severním mořem (Labe a Jizera). V CHKO Jizerské hory jsou tři národní rezervace, 13 přírodních rezervací a 10 přírodních památek.