JIZERSKÉ HORY Choroboplodná houba kloubnatka napadla po roce 2010 v Jizerských horách prakticky všechny smrky pichlavé vysázené za uschlé stromy převážně v době před čtyřiceti až třiceti lety. Objevila se ale také na smrcích ztepilých.
„Kloubnatka postupně zasáhla v Jizerských horách porosty smrku pichlavého na ploše devadesáti kilometrů čtverečných. Rostou tam ale také jiné dřeviny," říká Ludvík Řičář, ředitel Lesů České republiky v Libereckém kraji. „Kdybychom smrky pichlavé soustředili do jednoho území, zabíraly by plochu asi třiceti kilometrů čtverečných. Jde asi o jednu devítinu plochy, již pokrývají v Jizerských horách lesy."
Největší problémy dělá kloubnatka v Krušných horách. Objevila se tam v masovém měřítku o pět let dříve než v Jizerských horách. Smrky pichlavé napadené kloubnatkou neodvratitelně uhynou.
„Podle odborné literatury nastává jejich zánik do dvou až tří let, ale praxe ukazuje, že někdy napadené stromy přežívají i osm let," upozorňuje Libor Dostál, zástupce ředitele Řičáře. „Kloubnatka vytváří na pupenech smrků černé útvary. Když zničí na větvích hlavní pupeny, další větve začnou růst do strany. Vypadá to, jako by na stromech byly zahnuté fajfky."
Smrky pichlavé nejsou v Jizerských horách na rozdíl od smrků ztepilých původním stromem.
„Po dohodě s chráněnou krajinnou oblastí je od roku 1992 kácíme a nahrazujeme smrky ztepilými a jinými dřevinami - jeřáby, buky a na vhodných místech javory kleny nebo jedlemi," uvádí Řičář. „Kácení smrků pichlavých jsme naplánovali na čtyřicet let, kvůli velkoplošnému napadení kloubnatkou ale jejich vymýcení urychlíme a skončíme s ním do tří až pěti let." Lesníci se v Jizerských horách zaměřují na kloubnatku od roku 2010. První větší souvislá plocha uhynulých smrků pichlavých se nachází u Kristiánova. „Loni jsme ale objevili kloubnatku i na první skupině smrků ztepilých u Smědavy. Není jich naštěstí více než deset," podotýká Dostál. „Předpokládáme, že podobných skupin bude v Jizerských horách víc. Vyzvali jsme naše revírníky i ostatní zaměstnance, aby nám hlásili, kde se kloubnatka objevila."
Smrky ztepilé jsou vůči kloubnatce odolnější než smrky pichlavé. „Škody v lesích vyvolané kloubnatkou nejsou zatím žádnou katastrofou. V budoucnu pro ně ale patogenní houba může znamenat nesmírné nebezpečí," konstatuje Dostál. „Chemický postřik nepřipadá v úvahu, ohrožoval by jizerskohorskou přírodu. Nejúčinnějším opatřením proti kloubnatce je rychlá těžba napadených porostů a výsadba nových dřevin."
Na listnaté stromy kloubnatka neútočí, kromě smrků škodí také jedlím, ovšem pouze ojediněle. Daří se jí na chladných vlhkých místech a její výtrusy se rychle šíří větrem. V Jizerských horách našla tedy kloubnatka ideální klimatické podmínky. Proti kloubnatce pomáhá prořezávání hustého lesa, čímž se snižuje vlhkost vzduchu. „Ochrana lesů proti kloubnatce stojí ročně miliony korun," tvrdí Řičář. „Dřevo z napadených pokácených stromů se nedá využít, necháváme je na místě, aby po svém rozpadu obohatily živinami chudou horskou půdu."
Na smrku pichlavém našli lesníci kloubnatku poprvé v roce 1909, na smrku ztepilém v roce 1946.
Kloubnatkou a jejím dopadem na smrky ztepilé se zabývá výzkum vědců z České zemědělské univerzity v Praze a Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti - Strnadech pod vedením Vítězslavy Peškové.
„Zkoumáme porosty smrku ztepilého v Krušných horách, kde je situace s kloubnatkou nejhorší z celé České republiky," uvedl František Lorenc z výzkumného ústavu. „Náš výzkum probíhá na místech s různou nadmořskou výškou a také na různě zamokřených stanovištích. Naším cílem je mapování kloubnatky i stanovení postupů pro boj s touto houbou. Budou platná nejen pro Krušné hory, ale využijí je i lesníci v Jizerských horách i v jiných oblastech."
