Tomáš LÁNSKÝ
LIBERECKÝ KRAJ – Už jen seschlé pahýly mrtvých stromů připomínají obří ekologickou katastrofu, kdy v 80. letech minulého století přišly Jizerské hory o část stromů a další vegetace. Hory jsou dnes jedním z nejčistších míst v zemi.
Obdivuhodně se vypořádaly Jizerské hory se znečištěním, které je decimovalo dlouhé desítky let. To, že spíše než les připomínaly chemickou laboratoř, už dnes na první pohled nepoznáte - mladé stromy nahradily mrtvý porost a ekologové zde vysázeli tisíce nových druhů, které alespoň naředily smrkové monokultury.
Dnes je podle ekologů největší znečištění zažehnáno. Potvrzuje to výzkum z konce loňského roku, kdy vědci porovnávali znečištění dnes a před 20 lety.
Místo pahýlů les
"Během posledních deseti let je to viditelný fenomén, kterého si všímají i sami turisté. Kde byly dříve suché pahýly, dnes roste smíšený les. Spolu s ovzduším se změna projevila i v přístupu místních subjektů," potvrzuje Petr Bažant ze Sdružení cestovního ruchu Jizerské hory.
Za znečištěním Jizerek mohly z velké části zplodiny z polských a německých hnědouhelných elektráren. Dodnes je polský energetický gigant Turów synonymem zla, přestože on i řada dalších elektráren byl odsířen a zmodernizován. Právě změna technologií přispěla k vyčištění ovzduší. "Dříve pustým vrcholkům kopců tak postupně opět začíná vládnout stromový porost a příroda se v Jizerských horách postupně dostává do dřívější rovnováhy," dodává Bažant.
Jedy jsou ještě v půdě
O něco smířlivější k této statistice jsou sami ekologové. Vedoucí správy CHKO Jizerské hory Jiří Hušek si myslí, že zmizelo hlavně vizuální znečištění, zatímco to skryté je v horách stále přítomné. "Změna určitě nastala obrovská, ale nemůžu říct, že by Jizerky byly úplně čisté. Kyselé složky síry a dusíku jsou ale v půdě a bude trvat ještě mnoho desetiletí, než přestanou tyto sloučeniny ovlivňovat porost v Jizerkách," zamýšlí se Hušek.
Problémem podle něj je i narůstající doprava, která zvyšuje v oblasti koncentraci oxidů dusíku a rozvoj lokálních topenišť v obydlených oblastech, jež hory zamořují oxidem síry. Žádný z těchto zdrojů už ale není schopen způsobit to, co napáchaly v 80. letech zahraniční elektrárny.