Reakce na tiskovou zprávu Správy NP Šumava – k návratu chladnokrevných koní na Šumavu, ze dne 5.11. 2014 aneb Když se do dobré věci zamíchá špinavá politika, vznikne jenom hnůj. V tomto případě nikoli hnůj koňský, ale lidský.
Strategie současné Správy NP Šumava je eliminovat lidi ze Šumavy a pozvat sem na mejdan kůrovce a aktivisty. Ve světle této strategie chápu všechny kroky, které současná Správa NP Šumava, řízená současným Ministerstvem životního prostředí, realizuje. Ruší se vše, co bylo atraktivní pro lidi. Jediné mediální výstupy, které už půl roku vycházejí ze Správy NP Šumava hlásají, že vše co bylo před květnem 2014, bylo špatně a je třeba to zrušit. Vyjma práce s handicapovanými lidmi, protože to by bylo společensky a politicky těžko obhajitelné. Místo kydání hnoje by ze strany současné Správy NP Šumava bylo na místě přijít jako chlap a říct, my lidi na Šumavě nechceme a podle toho pracujeme a takhle se nám daří naší vizi naplňovat. To je věc, se kterou sice nemusím souhlasit, ale je to alespoň chlapské jednání, které lze akceptovat.
Za mého vedení NP Šumava jsme jasně řekli, nechceme na Šumavě kůrovce. Místo kůrovce tu chceme lidi, kteří se budou dobře bavit a budou mít důvod na Šumavu jezdit a hlavně budou mít důvod a prostor na Šumavě žít a to vše v souladu s ochranou přírody. To jsme řekli a to naplňovali. Chápu, že se to nemuselo všem líbit, ale bylo to narovinu a pracovali jsme na tom a všichni to věděli. Také proto na Šumavu jezdily rekordní počty návštěvníků. Dnes se nic nového nedělá, nic se nepropaguje a vše se ruší. Úbytek návštěvníků se svaluje na počasí. To jsou všechno laciná slova ve stylu ”prostě to zařídíme a ANO, bude líp”. Podle mě je to málo a špatně.
K nákladům na projekt návratu chladnokrevných koní:
1,5 milionu stály opravy vlastních stáji. Opravy budov v majetku státu a Správy NP, o které se 10 a více let nikdo nestaral a tak chátraly. Jejich účelná oprava pro koně byla zcela na místě. Možná, že by současné vedení Správy NP bylo raději, kdyby ty domy spadly, aby nemuseli dělat vůbec nic, což se jeví jako jejich současná strategie. Chápu, že nic nedělání je rozhodně pohodlnější než práce. Ale není to správná správa majetku.
Další 1,5 milionu bylo vyplaceno kočím a pracovníkům, kteří se o koně starali. Většinou to jsou lidé z regionu. I proto tady NP je, aby dával lidem smysluplnou práci a vytvářel pro to podmínky. Díky našemu projektu nešlo pár Šumaváků na úřad práce, ale dělali to, co umí. Dnes se nabírají na Správu výzkumníci, kteří nic neprodukují, za to projídají státní peníze a říká se tomu hospodárnost.
A za zbylý milion se nakoupili věci a služby potřebné pro koně.
Tvrdit, že náš projekt generoval jen náklady a nenesl příjmy je výrok buď úmyslně lživý, nebo jeho autoři neví o čem mluví. Jednorázové náklady na opravy budov a nákup potřebného vybavení lze do ročních nákladů promítat jenom jako odpisy z jejich pořízení a dlouhodobého užívání. Peníze odpovídající platu režijních kočích jsou prostředky, které Správa NP bude platit tak jako tak. Buď je dá režijním kočím (jako my), nebo je dá kočím smluvně najatým (jak o tom hovoří současná Správa NP). Počítat do nákladů přibližování dřeva režijními koňmi je nesmysl, protože ty náklady Správa stejně zaplatí za služby, které si pronajme. Přitom se ale z projektu vytratí výchovně vzdělávací nadstavba, se kterou jsme my počítali. Takže čísla v tiskové zprávě NP Šumava jsou čistě účelová a manipulativní. Ptám se, proč vadí platit mzdu kočím, kteří pro Šumavu něco dělají a zároveň nevadí dávat mzdu nově přijatým zaměstnancům, kteří nic neprodukují? Kde je rozdíl?
Náš projekt měl porodní bolesti, jako každý projekt. Projekt nikdy neměl být ziskový jako je celá řada dalších projektů Správy NP Šumava i každého standardního národního parku na celém světě. Národní parky totiž plní celou řadu společenských a výchovných funkcí. Náš projekt měl velmi mnoho pozitivních cílů a ty se dařilo naplňovat. Od opravy vlastních budov, přes zachování tradičního šumavského řemesla s kvalitními koňmi, měl vzdělávat lidi o této práci i o práci s živým tvorem, měl být atrakcí i vzděláním pro návštěvníky, měl zaměstnat lidi, měl upozornit na potřebu českých chladnokrevných koní a měl vytvořit metodiku jak je vrátit do lesa. To bylo konzultováno i s MŽP a hlavně s Ministerstvem zemědělství a významnými chovateli chladnokrevných koní v ČR.
Díky naší práci se ekonomika NP Šumava dala do pořádku a organizace byla za nás v kondici jako nikdy před tím. Z 11 milionů na účtech jsme za dva roky udělali 180 milionů a na dotacích zajistili stamiliony, tedy více než kdy před tím. Zkrátka jsme pracovali. Až tak, že současný ředitel NP Šumava Pavel Hubený říkal věty jako ”klobouk dolu”. Za to asi ale dostal od pana ministra vyčiněno, protože takové věci se o bezdůvodně odvolaném řediteli neříkají. A tak od té doby jen hází špínu a kydá hnůj. I díky našemu dobrému hospodaření jsme mohli dělat věci nad rámec. Nad rámec, nicméně vše v souladu se zřizovací listinou! Schopný manažer hledá řešení, aby problémy vyřešil, kdežto neschopní a líní hledají způsoby jak se problému zbavit, aby nemuseli žádná řešení hledat. A když se do věci zamíchá politika tak už je to jenom hnůj. V tomto případě nikoli hnůj koňský, ale lidský.
Projekt s koňmi se zdárně rok rozbíhal, řada věcí se provozně ladila a řešila. Nové vedení NP Šumava projektu nedalo šanci a tak ho bez rozběhnutí po roce popravilo. Je to stejné, jako když začnete realizovat cokoli jiného, vytvoříte si k tomu podmínky, nakoupíte potřebné věci a aniž byste to dotáhli do realizace, tak z lenosti projekt ukončíte a nakoupené prodáte. Tomu říkám já nehospodárné nakládání. Pan ředitel se ohání slovy jako řádné hospodaření ve stylu ”Prostě to zařídíme a ANO bude líp”. Já tomu říkám politický tyjátr.
Projekt měl za cíl mj. záchranu chladnokrevných pracujících koní. Jestli teď národní park pod dozorem MŽP říká, že dají práci kočím podnikatelům, tak jsem zvědavý, jak chtějí ve veřejné soutěži o takové zakázky zajistit, aby v NP tahali dřevo právě vhodní čeští chladnokrevní koně? Nevím, jak chtějí zajistit, aby kočí plnil řadu dalších společensky důležitých úkolů jako je práce s veřejností a pozitivní reklama práce s koněm. Nevím, jak chtějí na toto vypsat tendry a vyhnout se diskriminačním podmínkám v zadávacím řízení?
Praxe práce řady amaterských ”kočích” je, až na výjimky, stejná téměř všude v republice. Totiž v lese dnes přibližuje koňmi kde kdo, nemá na to vzdělání, ani cit pro koně ani pro přírodu. Místo o profesionálním kočí má veřejnost povědomí opilém budižkničemu, který vypadá jako vandrák, na koně v lese jen sprostě řve a bije ho bičem, protože s ním prostě neumí pracovat. Takoví lidé si koupí koně za pár tisíc někde na jatkách, za půl roku ho utahá k smrti a vrátí ho na jatka. To je dnes celkem běžná praxe práce s koněm v lese. To jsme my chtěli zastavit, omezit a zprofesionalizovat. Chtěl jsem dát za vzor profesionální kočí a těm dát prostor. Tedy lidem, kteří jsou dnes v našem lesním hospodářství na úbytě. Náš projekt měl nastartovat profesionální práci s chladnokrevnými koňmi. Řešení byli režijní koně a vlastní kočí. Našeho cíle dnešní vedení Správy NP Šumava svým řešením v prostředí zákona o veřejných zakázkách rozhodně nedosáhne.
Současná Správa nic nedělá a pobírá za to plat. Boří, ruší a špiní. Nepřišla s ničím novým. Jenom nesmyslně nabírá nové pracovníky, navyšuje neúčelně mzdové prostředky za lidi kámoše, kteří nic neprodukují. Upadá pracovní morálka, roste zneužívání služebních aut, roste spotřeba PHM. Zkrátka na Šumavě započal jeden velký mejdan, kde nikdo a nic a nikoho neřídí. Organizace spěje k personálnímu kolapsu a to jediné co vedení zajímá je, kde najít jakýkoli podnět k tomu, aby zrušilo to, co jsme my udělali a pěkně nás za to očernili v mediích. Žádný nový projekt, který nevzešel z nás, nebo našeho zásobníku projektů současná správa nevygenerovala. Jediná strategie je, vše co bylo před květnem 2014, je třeba zrušit, poplivat, zastavit. Myslím, že to je trochu málo.
Jiří Mánek, bývalý ředitel NP Šumava
