Šumava – Buky a jedle budou sázet v sobotu 8. října dobrovolníci z řad veřejnosti na Prášilech, Modravě a v Českých Žlebech. Iniciátorem této akce je náměstek ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Jiří Mánek.

* Na sobotu jste naplánovali akci Pomáháme zelené Šumavě. Na třech místech napříč celou Šumavou bude veřejnost pomáhat sázet stromky. Ekologičtí aktivisté tvrdí, že to není potřeba...

Šumava je převážně kulturním lesem, který po několik století člověk využíval. Lidé Šumavu potřebovali a využívali jako zlatokopové, skláři, lesníci, dřevorubci nebo sedláci a zemědělci. A přesto, že na Šumavě člověk po staletí hospodařil anebo spíše právě proto se tady uchovalo přírodovědně cenné prostředí. Prostředí s domovy mnoha druhů vzácných rostlin a vzácných živočichů, které jsou vázány především na prostředí vzrostlého zeleného lesa. Šumavská příroda se svými člověkem opečovávanými ekosystémy zachovala natolik, že byla v roce 1991 prohlášena národním parkem. Šumava je přírodní pokladnicí, kde je ukryt jeden klenot vedle druhého. Je to ale pokladnice, ze které člověk po staletí bral. Bral, aby přežil. A bral tak dlouho, až byla narušena rovnováha, některé přirozené vazby a přirozené procesy. Sázení žádoucích dřevin je jednou z aktivit, které pomáhají splatit dluh člověka vůči Šumavě. Politika, či kult „velkého a rychlého skoku do divočiny” s režimem „na 75 procentech péče zakázána, vstup zakázán” v kulturní Šumavě není na místě.

* Jak se na Šumavě podepsala kůrovcová kalamita z posledních let?

Vroce 2007 se chybnými a nekoncepčními rozhodnutími pustil kůrovec z uzdy. Tím začala nefalšovaná a nekontrolovaná divočina. Ato jak přírodní, tak především emocionální. Aco je nejhorší, začala divočina paragrafová. Ve smyslu obhajoby nesprávných rozhodnutí se paragrafy na Šumavě začaly vysvětlovat různými, mnohdy svéráznými způsoby. Tam,kam lidská noha nesměla vstoupit, rozpínal se chráněný kůrovec. Během pouhých tří let mu padlo za oběť více než 6 000 hektarů lesa. Na jedné straně v bezzásahových oblastech dospělý les odumřel, na straně druhé byl jako daň za bezzásahový režim vykácen. As těmi hektary zmizelo mnoho domovů oněch živočichů a oněch rostlin, pro které se národní park vyhlašoval. „Každý kůrovcem sežraný strom je zachráněn. Je zachráněn před dřevařskou lobby, která by ho pokácela a prodala,” tak znělo zvrácené motto nově nastoleného směru ochrany přírody. A podařilo se zachránit před virtuálně démonizovanou dřevařskou lobby skutečně mnoho, možná až příliš. Dnes také slýcháme od představitelů aktivistických hnutí, že na Šumavě je okamžitě k vykácení 18 000 000 kubíků dřeva, a že je třeba je před dřevařskou lobby Šumavu chránit. Na Šumavě je opravdu asi 18 000 000 kubíků dřeva. Ale je to veškerý les, který tu máme. Nedokážu si představit, že by někdo přišel a tento les vytěžil. Jsou to mediální a naprosto zvrácená prohlášení, kterými se někteří lidé snaží narušit celistvost, kterou dnes nachází správa národního parku a místní lidé.

* Mápro vás sázení i nějaký osobní rozměr?

Osobně akci Pomáháme Zelené Šumavě vnímám ve dvou rovinách. Jednak jako kluk, který vyrostl v lese na Šumavě. V rodině horskokvildského hajného skutečně občas vyrůstal jako to dříví v lese. To ze sebe člověk jen tak nevymaže. Ani to, jak já sám chápu šumavskou přírodu a její ochranu. Asi jinak než ostatní, srdcem. Druhou rovinou, která souvisí s mým povoláním, je role státního úředníka. Šumavskou přírodu chráním i profesionálním způsobem, prostřednictvím paragrafů. Bohužel, paragrafy se na Šumavě začaly mnohými hnutími vykládat všelijak. Musím se přiznat, že ochrana přírody srdcem mi je mnohem bližší než paragrafový šerm.

* Mluvil jste o šumavských obcích. Stromky sázela zhruba před čtrnácti dny i obec Modrava...

Ze své pozice dobře rozumím potřebě obce Modrava a jejímu starostovi, který je profesí lesník. Ten chce Šumavě pomáhat srdcem. Pomáhat Šumavě tím, že příloží ruku k dílu. Nejen hovořit pro média, vyhrožovat a urážet, ale především manuálně pracovat. Vtom s Modravou jednoznačně sympatizuji.

* Kůrovec zlikvidoval i smrk od Plešného jezera, který je více než 550 let starý a je tak druhý nejstarší na Šumavě...

Ano přesně tak, je to smrk velké symboliky. Přežil celá staletí, aby nám ukázal, co dokáže příroda při vhodné péči a učil nás tím pokoře. Přežil staletí, války, komunismus, 15 let existence Národního parku Šumava, ale nepřežil pět let fundamentalistického extrémismu. Příběh smrku symbolizuje přežívání přírody při konzervativních přístupech a její smrt v chaotickém dogmatismu extrémistických názorů. Je symbolem toho, že ušlechtilá idea ochrany přírody v rukou extrémistů se stává nástrojem proti přírodě.