Při lepení tzv. rostlého dřeva existují čtyři možnosti vzájemné polohy podle jeho růstové struktury, tedy podle směru vláken jednotlivých lepených dílů. vzájemné polohy vláken. Nejvýhodnější je, pokud jsou směry vláken ve spoji na sebe kolmé. Nevhodné je, jestliže se při lepení vlákna jakoby nastavují.

Před vlastním lepením upravte nerovnosti povrchu a očistěte stykové plochy. Dnes se za nejlepší považují plochy hladké, tedy hoblované a frézované, dále nezdrsňované. Nerovnosti povrchu nemají větší než 0,2 mm. Některé materiály (například dřevotřískové a dřevovláknité) nelze hoblovat ani frézovat, proto se musí spoje obrousit a brusný prach pak dokonale odstranit. Lepíteli tvrdé dřevo, povrch vyrovnejte velmi přesně, u měkkého se drobné nerovnosti dají srovnat zvýšením tlaku při lepení. Důležité je odstranit pryskyřici ze stykových ploch a též srovnání vlhkosti spojovaných dílů. Což se dělá tak, že je uložíte na delší dobu do stejné místnosti s odpovídající vlhkostí a teplotou.

A nezapomeňte – dřevo pracuje...

Lepené a klížené spoje jsou téměř nerozebíratelné, třeba na to při práci myslet. To musí být zohledněno u všech spojů, zejména u spojů z masivu. Při jejich opravě, pokud se časem neuvolnily samy, je uvolníte snad jen jejich zničením. Proto každou opravu dřevěného nábytku začněte pečlivou kontrolou všech spojů, rámu a polic.

Při spojování dřeva se rozlišují tři různé způsoby spojů: spojováním (lepení a klížení), silový styk (šroubování, přitloukání hřebíky a klínování), tvarový styk (drážkování, kolíky a zuby).

O lepení již leccos víme, podívejme se na tzv. tvarová spojení dřeva. Kolíkování. Při výrobě nábytku se často používají komolé kolíky. Spojení vzniká zavrtáním kolíků a je velmi pevné. Jejich výroba je ale obtížná - stejně jako mimořádně pevná rohová spojení pomocí plochých kolíků. Proto se rohy často spojují perem a drážkou.

Přeplátování. Je nejjednodušším rohovým spojením při stavbě rámů. Kromě toho se ušetří polovina tloušťky dřeva každé spojované součásti; poté se součásti sklíží. Toto spojení ale není obzvlášť pevné. Proto by se dodatečně mělo zajistit šrouby nebo kolíky.

Drážkové a čepové spoje. Dobré řešení při spojování rámů. Kolmé části rámu se zpravidla zajistí drážkami, vodorovné pak čepy. U silných dřevěných hranolů jsou běžné dvojité čepy.

Zuby (rybiny). Zuby jsou ozubení s přímými nebo kuželovými čepy, které se také nazývají rybina. Tento typ spoje se používá u plného dřeva, protože spojované díly se mohou bez problémů roztahovat nebo smršťovat, aniž by ztratily svůj tvar. Rybinový spoj je též příjemným optickým ozdobným prvkem.

Tesařské spoje zmíníme též jen stručně. Zesilování dřeva se používá v místech, kde jsou trámy namáhány na ohyb. Protože často nelze zvětšovat průřez jednoho trámu, je třeba spojit dva trámy k sobě tak, aby působily jako jeden. Spojení dvou vodorovných trámů, které při ohybu působí konstrukčně jako celek, se říká rošt. Trámy se kladou na sebe a je důležité, aby byly spojeny co nejdokonaleji a neposouvaly se. Posunu se zabraňuje spojením šrouby, skobami, příchytkami, ozuby, klíny nebo kombinací uvedených způsobů.

Rošty mohou být vyrobeny z trámů vzájemně spojených tesařskými skobami, které jsou zaraženy do boků trámů ve vzdálenosti 500 mm od sebe a v úhlu 45°, šikmo od středu trámu, symetricky na obě strany. Toto rozmístění je nezbytné dodržet, aby skoby při zatížení z trámů nebyly vytlačovány. A snad ještě jen letmo zmiňme rozšiřující vazby používané především u desek a fošen. Určitě znáte prostý sraz, spojení na polodrážku, spojení na drážku a pero nebo spojení svlaky.

Tesařské spoje je lepší svěřit odborníkovi (pokud ho seženete) anebo zkušenému kutilovi, který tesařinu zvládá. Všechny tesařské spoje totiž nutno udělat přesně a pečlivě. Rovné styčné plochy musejí k sobě doléhat tak, aby byly splněny předpoklady dostatečné únosnosti. Při sestavování jednotlivé prvky do sebe snadno, ale přitom přesně zapadají nebo k sobě přiléhají. Spoje musejí být zabezpečeny tak, aby se ani při zatížení neměnila vzájemná poloha spojovaných dřev.