Jan VALLA, průvodce po Jeseníkách

My jsme chtěli ukázat lidem jiné části Jeseníků, které podle mě jsou daleko magičtější než samotný vrchol Pradědu. Dokážete tady jít celý den, aniž byste potkali lidi, dokážete jít hlubokými lesy. Jsou tady nádherné skalky, hluboké rokliny.

Stanislav ZÁMEČNÍK, farmář, sdružení Terra Natura

Každý den prostě, i když jdete na místa, které znáte roky a roky a znáte tam téměř každý strom, tak pokaždé tam objevíte něco jinýho, něco novýho, něco pěknýho prostě, jsou krásné, jsou nádherné a byl bych hrozně rád, kdyby takové zůstaly

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

My jsme založili Actaeu s kamarádama, protože jsme cítili, že je mezera v ochraně přírody v tom, že správy chráněných krajinných oblastí nemají lidi na to, aby se informace dostávaly k lidem, kteří by se měli o tom území něco dozvědět nebo o smyslu ochrany přírody vůbec. To, že na ty velké rozlohy třeba mají jednoho pracovníka, který to dělá na půl úvazku, a nám to připadalo jako velmi důležité. To bylo to, co jsme si dali jako poslání, šířit informace o tom, co je v tom území vzácné, proč se to chrání a o tom, že to má smysl. Tady vidíte pak všechny ty materiály, co se nám povedlo už za tu dobu, co spolupracujeme buď se správou CHKO, nebo tady s obcemi, tak tohle jsme vydali nebo jsme se na tom podíleli na těhle materiálech. Jo, když se shání ty podklady, no, tak jednak se běhá po lese a fotí se, ale, ale spíš se využívají ty materiály, které už jsou, cože nafotí někdo, kdo po tom lese chodí jako přírodovědec. A pak je to pátrání v archivech, pak největší část na tom je to zpracovávání, no, aby se to sepsalo, aby se to přepsalo tak, ať je to čtivé, ale zároveň ať tam ta informace zůstane. My se teda snažíme pracovat vždycky tak, abysme spolupracovali s místní komunitou, snažíme se třeba naučné stezky v obcích dělat ve spolupráci s obcemi a s místními dalšími spolky. To je dům pro samotářské včely, jo, které takhle právě vyhledávají nějaké dutinky, kde vždycky nakladou vajíčko, zavřou to, pak se tam vylíhne nová včelka. Děti sbíraly tady ty duté zbytky po křídlatce, aspoň k něčemu byla užitečná křídlatka, jinak vetřelec tady v našich končinách v přírodě. No, a pomáhaly, že jo, sbírat klacíky, aby se to hezky naplnilo ta konstrukce. Myslíme si, že už těch naučných stezek je teďka dost. Ale tam, kde je velký pohyb lidí, tak to smysl má. Třeba ta Bílá Opava, Velká kotlina, kde jsme dělali stezky ve spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, tak tam určitě tímhle tím způsobem informovat ano. Ale aby se někde dělala naučná stezka a zbytečně se umisťovaly panely do přírody, kde je to hezké, tak tam si myslím, že by se měly využívat jiné způsoby interpretace nebo informování. Teď například se snažíme lidi dostat do přírody nebo ke kulturním a historickým zajímavostem prostřednictvím questingu, což je aktivita, kdy všechny informace si vlastně stáhnete z webu prostřednictvím papíru A4, kde je hra, a tu hru si procházíte a hledáte indicie, hledáte skryté věci a přivede vás to nakonec k pokladu. Takže to je takové aktivnější poznávání než ty naučné stezky.

Pojď taky, Kájo, pojď luštit s náma, pojď.

osoba

My to chcem taky slyšet.

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Tak si tady zastav a tady, tady můžem začít luštit, jo. Tak přečti, jak se to jmenuje.

osoba

Hledačka skřítka z Vysoké hory, která se obzvlášť zlatem zabývá. První hledačka ve Vrbně pod Pradědem. Lípy jsou zde zasazeny, do stromořadí seřazeny. Jak jinak říct stromořadí si všimni, poslední písmenko odstřihni.

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Tak jak se jinak říká stromořadí?

osoba

Alej.

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

No, tak to tam, Matýsku, napiš.

Zdena LAZUROVÁ, spoluautorka hledačky

Já ti ho dám pod to, dívej, na. Já ti dám...

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Tady si dej notýsek, ať se ti to lepší píše. Že máme první písmenko do tajenky, že. To veršování má svůj význam, protože když chcete sdělovat něco lidem jednoduše, tak když to veršujete, tak to prostě musíte zjednodušit. A to je takové jedno z těch pravidel, jak sdělovat lidem informace o přírodě, aby to bylo co nejjednodušší a tady ten nástroj k tomu pomáhá, jo, že se tam nedají dávat nějaké složité vědecké teorie, ale musí se to zjednodušovat, a pak je to tam těm lidem přístupnější, líp si to v tom najdou ty informace.

Zdena LAZUROVÁ, spoluautorka hledačky

Když by to bylo napsáno jenom tak stroze, tam je to, tam je to, tak ono to ani nebaví, ani ty dospělí, ani ty děti. Ale jak se to zveršuje a sem tam se do toho zahrne nějaká ta legrace, tak ono to je zábavnější a baví to jak ty dospělí, tak ty děti. Cílem tady těch hledaček nebo questingu vlastně by bylo to, že to přispívá prostě k prohloubení znalostí těch dětí o tom prostředí, kde žijí.

Jan VALLA, průvodce po Jeseníkách

Já mám různorodou práci, pracuji pro Actaeu, což je nezisková organizace, která se zajímá o Jeseníky, o ochranu přírody tady v Jeseníkách. Můj úkol je průvodcovství. Provádím lidi na místa, která nejsou tak známá, jako je Bílá Opava, Rejvíz a Praděd. Provádím je do míst, která opravdu nejsou turisticky vyhledávaná, ale myslím si, že jsou daleko atraktivnější než samotný vrchol Pradědu.

Hele, opatrně, tady tohlens to budeme muset...

osoba

Ne, že se nabodnu.

Jan VALLA, průvodce po Jeseníkách

To nebylo elegantní.

osoba

Mohu podlézt a pak se zase narovnat?

Jan VALLA, průvodce po Jeseníkách

Já jsem propadal starým vegetačním stezkám, jsou to lovecké chodníky, které vedou po vrstevnici, a vlastně kopírují celý, celý ten terén, celý ten masiv tady tohohlens toho údolí. Některé ty chodníky byly tak široké, že se na ně dalo vjet s vozkou a s kočárem pro jednoho. Takže vlastně byl vozka, který vezl toho svého pána na lov, a ten pán seděl v tom kočáře a pohodlně se po tom vrstevnicovém chodníku nebo po té lovecké stezce dostali hluboko do hor. Dokonce náš soused mi vyprávěl, že jako malí je chodili zametat. Takže ty chodníky nevypadaly, jak vypadá teďka, že je zarostlý a jenom, jenom tam, kde se chodí, tak je průchozí. Ty chodníky byly rovné, čisté, nebyla tam ani větvička, nebyly tam šišky a hlavně byly i vyspárované tak, aby tam nestála voda. Já chodím běhat do lesa a když běžíte lesem a najdete tuhle cestu, tak potom už po ní běžíte. Pak si ji nakreslíte po mapě a máte chodník. A je to úplně něco jiného, než se pohybovat dole po asfaltu, když prostě běžíte tímhle chodníkem nebo jenom jdete tímhle chodníkem, tak ten svět je jiný. Když si vymyslíme novou cestu nebo když chceme lidi zavést na nová místa, která jsou atraktivní a je to s průvodcem, tak to zpřístupnění není tak jednoduché, protože musíme vždycky tu cestu nějakým způsobem zmapovat a pak začít žádat. A žádá se od ochránců přírody, od majitelů lesů, od majitelů honitby, od myslivců, kteří tam jsou. Všichni přijdou s nějakou podmínkou, která se musí dodržovat. Pod náma se nachází Přírodní rezervace Jelení bučina. Stojíme na cestě a o 10 metrů pod cestou začíná rezervace, kde najdete obrovské buky, najdete tady javory, najdete tady smrky, které opravdu mají 30 - 40 metrů a jsou tady kmeny, které dva lidi nedokážou obejmout. Zajímavostí té Jelení bučiny je to, že opravdu se tady to nechává tak, jak ty lesy byly původně. To znamená, i když tady spadne ten velký buk, tak se nechá na zemi a ta rozmanitost ať už rostlinná, nebo živočišná je tady neuvěřitelná. Dokumentuje to, abysme v podstatě při těch našich exkurzích dokázali těm lidem přiblížit to, co jim dokážeme nabídnout, jo, aby opravdu viděli, jak, jak to vypadá, protože ten výlet začíná u stolu nad mapou, jo, kdy my jim ukážeme fotky, ukážeme jim možnosti, kdy si vyberou vlastně náročnost toho výletu. Tady do téhle bučiny jdete 3 kilometry po asfaltové silnici, takže fyzicky je to nenáročné, ale můžete si vybrat výlet, jaký chcete, a k tomu slouží právě ty fotky. Je vidět, že prostě ten les si dokáže poradit i bez toho zásahu člověka. Jako i tady v téhle rezervaci najdete oplocenky, ve které jsou zasazeny jedličky, jo, ale je to proto, že ta jedle je tady původní a je to, je to zabráněno okusu té zvěře. Je to, myslím si, jedna z nejhezčích rezervací tady v Jeseníkách. Já jsem pracoval konzumně. Já jsem žil ve velkém městě a pracoval jsem prostě pro velké firmy. Pracoval jsem s počítačem a jezdil jsem autem. Ale objevil jsem se tady v tomhlens tom kraji, kde jsem koupil dům a úplně jsem mu propad a jednou prostě jsem vše, vše obrátil tím, že jsem se tady odstěhoval, našel jsem si práci s koněm. Když kdokoli přijde a uvidí koně v lese, tak myslím si, že bude, bude z toho mít větší zážitek, než když uvidí harvestor, který dělá louku.

/ Písnička /

Jan VALLA, průvodce po Jeseníkách

Lidi z Bruntálu mají svoje heslo - drsný kraj, drsní lidé. A myslím si, že v tom je hodně řečeno, protože tady, aby si přežil a fungoval, musíš být tvrdý. Ta příroda ti to nedá zadarmo, ale jestliže tady, a není to tak dávno, před 60 lety dokázali pěstovat pšenici a dokázali pěstovat meruňky, proč se to nedokáže teď, že jo. Proč teďka se pěstuje tráva jenom na nějaké dotace, na to dvakrát ročně ji pokosit a mít, mít dotaci. Proč tady nejsou sady, proč tady není to, co tady bylo před 50 lety, než se vyhnali Němci. Myslím si, že ty tradiční řemesla, které tady jsou, ať je to sklářství, ať je to prostě kovářství, ať je to práce v lese a ta práce není jenom v lese s pilou, ta práce je s koněm, ta práce je sázení stromků, ochrana stromků před zvěří, tak to je, to je smysl tady tohohlens kraje, který se dá, dá nabídnout těm lidem.

/ Ukázka /

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Mlýnský náhon tady přes Karlovice vede už snad od počátku existence osady a v minulosti na něm fungovaly pily, hamry, kosárna, která tady vedle stojí, papírna tu byla a mlýny. Tak tady se musí opatrně, ještě tady není zábradlí. Tady jsme v budově starého strojního mlýna, který zde stojí od roku 1925 a posledních 20 let nebyl využíván, a my bychom tady tu budovu chtěli využít jako informační centrum, zázemí pro naši organizaci a k pořádání různých výstav, případně nějakých menších společenských akcí a taky se nám hodně líbí myšlenka, že bysme tady udělali expozici obnovitelných zdrojů energie, což se přímo nabízí, protože tím, že to byl mlýn, tak stojí přímo u náhonu, do kterého bychom umístili turbínu. My teď v současné chvíli jsme ve fázi, kdy rekonstruujeme okna. No, a jsou tady stará tovární okna, ta má teď v práci kovář, takže až je poopraví, budou se umisťovat zpátky a budeme je zasklívat, to je úplně první fáze, která zahrnuje taky trošku opravu těch podlah tady, tak aby se tady dalo bezpečně chodit.

Karel MICHALUS, předseda spolku Přátelé Vrbenska

Toto území je zvláštní, zvláštní tím, že po roce 45, kdy vlastně odsud byl odsunuto více než 90 % vlastně německých obyvatel, tak se sem přistěhovalo z různých koutů České republiky, dokonce i z Rumunska, tady tohle je to tu celá řada občanů z Řecka, takže je tu taková, bych řekl, směs. Dodnes obrovské procento vrbenských občanů si vůbec neuvědomují, že čím ty hrby vlastně jsou způsobeny. Oni většina z nich neví, že jsou to vlastně pozůstatky, historické pozůstatky po těžbě zlata. To jsou vlastně stopy po tom, jak zde vznikal život. V podstatě sem lidé šli zejména proto, že v okolí byly husté lesy, které byly potřeba pro to, že zlato se, když se vlastně vytěžilo, tak se muselo nějak zpracovat. No, a k tomu bylo potřeba voda a dřevo z lesa. Vrbensko je ještě opravdu neobjevenou oblastí a že má co nabídnout ať už těm, kteří sem přijedou za účelem rekreace, nebo se sem podívat, tak i těm, kteří tady žijí. Takže Vrbensko má spoustu ještě i možná tajemství, které dosud nikdo neobjevil.

Stanislav ZÁMEČNÍK, farmář, sdružení Terra Natura

My když jsme do toho s manželkou v roce 2005 šli, tak jsme těm lidem chtěli dát trošku něco jinýho, než prostě je tady všeobecně lokální představa určitých lidí v Jeseníkách, že jedinou možností, jak udělat cestovní ruch v Jeseníkách, je sjezdové lyžování, a tomu se podřizuje všechno. No, a máme to koncipované na takovou ekoturistiku, kdy zároveň jako dobrovolný strážce ochrany přírody dělám pro ty hosty i komentované prostě výpravy do národních přírodních rezervací a spojili jsme to právě s tímto, řekněme, nazvěme to ekologickým zemědělstvím, kdy prostě si děcka v létě chodí na vrh na pastvinu hrát s kůzlatama a s kozama a vlastně ochutnají naše výrobky, jo, popřípadě si něco zakoupí a vlastně tak trošku je to taková přidaná hodnota k tomu cestovnímu ruchu jako takovému. Myslím si, že to je trošku jiná cesta, než jde spoustu developerských projektů, které prostě jednoznačně prosazují pouze výstavby nových sjezdovek, a má to tu výhodu, že to je hlavně celoroční na rozdíl od těch sjezdovek, který tady jsou prostě tři měsíce a pak se pro ně musí vymýšlet náhradní program, který je zase finančně strašně náročný. A Jeseníky prostě má jednu obrovskou výhodu, že tu jsou ještě kouty opravdu nedotčené přírody, například třeba pralesy kolem Bílé Opavy, pralesy pod Petrákama, kde teďka podle měření se nachází stromy, které jsou starší jak 450 let, a jsou vlastně původními stromy, které kdysi Jeseníky zarůstaly. Jsou to takzvané jesenické smrky. A vlastně je to poslední kus takové přírody, jaká tady kdysi byla, jo. Myslím si, že by bylo dobrý umět toto prodat těm turistům s tím, že tady vlastně něco takového je, šetrnou ekoturistikou, než prostě stavět nákladné areály. Podle monitoringu návštěvnosti navštívilo naučnou stezku Bílé Opavy přes 100 tisíc lidí. Náklady na tuto stezku jsou řádově v desetitisících korun, kdy se prostě spravujou mostky a spravujou se prostě povalové chodníky. A vezměte si, že takový areál v Koutech nad Desnou stál miliardu korun, jo. Návštěvnost v létě tohoto areálu je taky 70 tisíc lidí. Tak teď si vezměte ten poměr, jo, investice do toho a investice do toho, vezměte si poměr tvorby pracovních sil, kolik to vytvořilo pracovních pozic a kolik prostě tady dává tady tato stezka.

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Díky tomu problému, který nastal s Národní přírodní rezervací Praděd, kdy jsme zjistili, že se musíme zapojit do správních řízení, protože přestala fungovat správa chráněné krajinné oblasti jako ten, kdo by měl hlídat ty hodnoty, které se tam chrání, a v ten moment my jsme řekli, že musíme do správních řízení a musíme tady tomuhle tomu zabránit tak, aby ty hodnoty zůstaly zachované a při tom jsme se potkali. Navzájem si pomáháme, abysme ten nápor té úředničiny, který je s tím spojený, zvládli.

Stanislav ZÁMEČNÍK, farmář, sdružení Terra Natura

Tady nejde jenom o ochranu té přírody, o které jsem hovořil, ale tady dochází prostě k naprosto k bezprecedentnímu zvýhodňování velmi úzké skupiny podnikatelů na úkor podstatně větší skupiny. Hovořím o tom, že udělat z národní přírodní rezervace jedno lyžařské středisko velké, v podstatě diskvalifikuje podnikatele ostatní, kteří prostě chtějí budovat svůj byznys na pozice jako turistiky a ukazovat tu přírodu, jedinečnou krásnou přírodu Jeseníků ve světle v takovém, jakém je a jakém byla vytvořena. Protože když ona se zničí, postaví se tam velké developerské centrum Ovčárna, tak vlastně celá tato oblast se zdevastuje pro velkou skupinu lidí, která tu jezdí celoročně.

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Bere nám to čas, energii, stojí nás to peníze, protože musíme jezdit na jednání, musíme si brát právníky, přitom bysme mohli dělat jiné a užitečnější věci. Teď jsme vymysleli ekojarmark, kde chceme představit jednak sýry z tady takovýhle chovů a chceme tam představit regionální výrobky z Jeseníků a bude to v rámci Lesní slavnosti Lapků z Drakova v létě, kde tam samostatný prostor právě tomu ekojarmarku bude věnován, tak na tom teď pracujem, to je radostnější.

osoba

Buď zabereme tu ohradu celou a vyčleníme ji vyloženě pro ten ekojarmark.

Kateřina KOČÍ, předsedkyně sdružení Actaea

Myslím si, že je dobré, když ta státní správa nebo veřejná správa a neziskový sektor a spolky spolupracuje, protože společně se toho dá udělat daleko víc, než když je to odděleně nebo si hází klacky pod nohy nebo nespolupracují.

Karel MICHALUS, předseda spolku Přátelé Vrbenska

Pokud obce a města mají aktivní občany a zakládají různé společenství formou spolku nebo sdružení, takže to je jenom dobře. A čím víc jich je, tím líp. Vždyť je to vlastně jakýsi projev kultury toho místa.

Jan VALLA, průvodce po Jeseníkách

Já nevím, jestli se to dá lokalizovat na Jeseníky, ale je to všude stejné. V každé té obci, v každém tom městě je prostě tým lidí, kteří dělají něco pro tu obec, něco pro to město. A zakládá neziskovky anebo nějaké sdružení, které pomáhají, proto se to jmenuje neziskovka, jo. Samozřejmě nikdo z nás, a já taky pracuju pro neziskovku, to neděláme zadarmo. Já potřebuju peníze pro to, abych žil. Ale když bych pracoval v jiné práci, dokážu si vydělat víc, je to, je to prostě obětování něčeho pro něco a je neuvěřitelný pocit, a proto i dělám v lese, když prostě večer, večer sundáš z ruky rukavice a podíváš se za sebe a vidíš tu práci, tak je to i v té neziskovce. Prostě ať je to provádění lidí, ať je to čištění studánek, ať je to stavění turistických stezek, udržování stezek, to, co ti lidi využívají tady v těch Jeseníkách, tak to dělají, nejde to vidět, ale to dělají ty neziskovky.