Martin Beneš
Když dva dělají totéž, není to totéž. Když ale dva dělají každý něco jiného, může to být totéž. Aspoň to vypadá z nekonečného boje v šumavském národním parku. Jedni chtějí kácet, druzí se tomu zuby nehty brání. Přitom oba tábory chtějí zachránit les.
Jedni jej chrání tím, že vykácí nezdravé stromy a zachrání ty zdravé, druzí chrání ty nemocné a chtějí zachránit všechny. Ochránci přírody chtějí zachovat prales. Když jsem ale naposledy procházel kolem Modravy, moc pralesa jsem tam neviděl. Upřímně, třeba cestou na Březník jsem tam neviděl ani moc toho obyčejného lesa.
Když se na problém kouknu selským rozumem, je jasné, že tamní lesy jsou hospodářským lesem. Smrky tam byly vysázeny proto, aby byly káceny. Je jasné, že když si do takového lesa zaletí lýkožrout smrkový, musí dojít k velkému problému. Spoléhat na to, že si příroda poradí jako vždycky předtím, mi přijde krátkozraké. Příroda tam ty smrky nevysadila. Byl to člověk. A byla to chyba, takže by ji sám člověk měl napravit.
