ŽE VLÁDNOUCÍ IDEOLOGIE VŽDY OVLIVŇOVALA SPOLEČENSKÉ VĚDY JE SAMOZŘEJMÉ. DĚJE SE TO VŠAK ČASTO I U TĚCH RACIONÁLNÍCH. Dotazy panu profesoru Höschlovi zasílejte na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
LISTY CYRILA HÖSCHLA
Vážený pane profesore, léta přemýšlím nad jevem, jenž v jakémsi sinusoidálním rytmu probíhá historií, a dokonce ji aspoň na čas mění. Jde o pronikání ideologií do racionálních věd. Pracuji v oblasti přírodních věd, a tak připomínám dva takové výrazné jevy během mého života. První spadá do éry komunismu, kdy se jeden zlopověstný jedinec pokoušel propojit přírodní zákony s poučkami marxismu-leninismu: Trofi m Děnisovič Lysenko. Na jeho „učení" přísahali tehdejší vědci z obou našich Akademií, neposlušní ztráceli místo, v SSSR i život. Druhý probíhá v současnosti. V Národním parku Šumava se rozhodla zájmová skupina vědců založit zrychlený proces destrukce stromového patra smrkových ekosystémů a na úrovni svých dílčích oborů sledovat následující přírodní dění a také chránit jím vyvolané přírodní procesy. Ona rychlá, velkoplošná destrukce stromového patra lesů podle jiných přírodních vědců může ovšem způsobovat značné změny základních bilancí záření, tepla, vody, faktorů bioklimatu včetně proudění vzduchu a také poměrů půdních a vodních. Vyvolané přírodní procesy mohou přestupovat hranice parku a měnit životní prostředí v okolních regionech pro tamní obyvatelstvo, a to po generace. Pokusy představitelů jiných vědních oborů setkat se na úzkém vědeckém fóru k věcné diskusi o možných rizicích a důsledcích během desítek let a o tom, kdo bude za možná rizika odpovídat, jaké kapacity bude vhodné připravit, kdo a z čeho je bude financovat, vyzněly naprázdno. Z korespondence představitelů oné skupiny lze zjistit, že uvažovat o tom považují za zbytečné, neboť „kulturní krajiny máme dost" a ta „nás vůbec nezajímá". Takové způsoby myšlení se ve vědách čas od času objevují. Co na to řeknete? V úctě Ing. VLADIMÍR KREČMER, CSc.
PŘED NĚJAKÝMI 25 LETY vydal vedoucí katedry biologie na Harvardu R. C. Lewontin knihu pod názvem Biology As Ideology. V ní zpochybňuje laickou představu, že kritické redukcionistické myšlení pravých vědců stojí mimo emoční a kontextuální zkreslení a je pramenem čistého, pravdivého poznání mimo ideologické vlivy. Naopak, společenské ovzduší vždy ovlivňovalo tvorbu a formulaci vědeckých hypotéz. Vědci jsou jenom lidi a to, co se zkoumá a objevuje, velmi závisí právě na nich, na jejich výchově, politické a náboženské orientaci a financování. S vaší otázkou souvisí to, že Lewontin odmítá mnohé představy ekologických organizací o životním prostředí. Podle něj žádné „prostředí" jako nezávislý fenomén neexistuje. Organismy nelze od jejich prostředí oddělit, neboť jsou jeho součástí. V přírodě se vše neustále proměňuje, žádná „rovnováha" se nemůže nastolit. Zrovna tak musíme opustit tezi o přizpůsobování a zaměnit ji za teorii o vytváření prostředí. Není pravda, že organismy se určitému prostředí buď přizpůsobí, nebo zahynou. Ve skutečnosti si prostředí vytvářejí. Takto pojato si my lidé vytváříme prostředí, jež je tedy naším přirozeným (kultivovaná krajina, zemědělská kultura, parky, urbanicita), zatímco bezzásahové prostředí typu laisser-faire je člověku nepřirozené, a není to tedy jeho prostředí. Toto pojetí staví celý spor o Šumavu na hlavu, neboť to rázem není spor vědecký, ale ideologický!
A jsme zase u toho, co píšete. Vědci se víceméně shodnou na počtu žížal před a po nějakém zásahu, ale nikoli na tom, zda zjištěná změna je správně, nebo špatně. A už vůbec ne na tom, pro koho správně: Pro golfi sty? Pro zemědělce? Pro filozofy? Pro developery? Pro obchodníky se dřevem? Pro biologické sběrače akademických titulů? Pro ochránce přírody? Řekne-li se totiž „pro lidi", zní to rozumně jen do chvíle, než se zeptáme, pro které lidi. Věda tedy ideologická je a vědci nejsou v otázkách mravnosti, ideologie či víry o nic soudnější ani způsobilejší než kdokoli jiný. Haloun a Martínek v Otravě krve (Revolver Revue, 2009) píší: „To, že je mezi vědci stejné procento pakáže jako v ostatních oblastech lidského konání, je až trapně jasné, přesto si to většina lidí není ochotná připustit. Na vědu je nabaleno podobné množství,posvátnosti' jako na umění, a proto dovede působit stejně nesnesitelně. Také věda má své třeštící apologety a strážce čistoty, svoje rituály, konvence, hrdiny a šašky." Ale ruku na srdce – ze všech demagogií je věda ještě ta nejpřijatelnější.
