Šumava – Politika rozumných kompromisů vystřídala politiku diktátu. Tak se dá hodnotit roční působení Jana Stráského na postu ředitele Národního parku Šumava. Oceňuji na něm, že začal jako s rovnoprávnými partnery mluvit se zástupci šumavských obcí, kterých se problémy Národního parku týkají nejvíce. To za jeho přechůdce nebylo.

Dřívější vedení Národního parku stavělo demokraticky zvolená vedení obcí před hotovou věc a o závažných problémech týkajících se života zdejších obyvatel, jako jsou například Návštěvní řád Národního parku, boj s kůrovcem nebo rozsah I. zón, s nimi sice formálně diskutovalo, ale jejich výhrady ignorovalo.

To se změnilo a jedním z prvních rozumných kroků ředitele Stráského byly změny v Radě Národního parku. Ta přestala být nástrojem diktátu takzvaných občanských iniciativ a stala se tím, čím má být, reprezentativním zástupcem obcí, krajů a vůbec zdejších lidí, aby hájila jejich zájmy v dialogu s vedením Národního parku.

Ředitel Stráský na Šumavě bydlí, a proto si uvědomuje, že místní obyvatele nelze přehlížet a ti nemohou být obětí nezodpovědných experimentů části vědců, kteří by nejraději proměnili zdejší hory v divočinu po vzoru amerických národních parků. Zapomínají však, že Šumava se od 18. století postupně změnila z pralesa v hospodářský les a zkušenosti z obrovských neobydlených prostor v USA nelze aplikovat na místní podmínky.

Příkladem rozumného kompromisu mezi současným vedením Národního parku a šumavskými obcemi je návrh zákona o Národním parku Šumava, který počítá s celkovou rozlohou první zóny parku 26,53 procenta, z toho bezzásahová zóna by činila 22,08 procenta a necelých pět procent dočasně zásahové zóny. Další 8,49 procenta rozlohy parku by se na převod do první zóny připravovala.

Zástupci obcí původně chtěli, aby I. zóna tvořila 16 procent rozlohy parku, nakonec jsme však přistoupili na dohodu s tím, že návrh zákona nám také vyjde v některých našich požadavcích vstříc. To se týká například zřízení výboru parku a jeho pravomocí, či přesně stanovených zonací a cestní sítě jako přílohy zákona. Velkým plusem ředitele Stráského je rovněž úspěšný boj s kůrovcovou kalamitou, a přitom se v minulém roce pokácelo o 100 tisíc kubíku dřeva méně než za minulého vedení parku. Vedení parku se za to dočkalo pochvaly i od Rakušanů. Společná českorakouská skupina provedla kontrolu přesahu kůrovce z parku do Rakouska v oblasti Smrčiny a zjistila, že během minulého roku se přesah kůrovce k sousedům snížil na desetinu.

Vedení NP v čele s Janem Stráským se snaží rozumně vyvažovat zájmy obyvatel šumavských obcí a ochrany přírody. A tuto svoji úlohu zvládá velmi dobře.