S tát má minimálně povinnost nabídnout lidem práci, přičemž příležitosti pro nezaměstnané by mohly být například ve státem vlastněných Lesích ČR, říká stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek. Pokud sociální demokraté po parlamentních volbách převezmou vládu, budou prosazovat reformu daní, dodává.

* E15: Česká ekonomika nevzkvétá a Nečasův kabinet podle ČSSD nečiní nic proto, aby hospodářství povzbudil. Co by dělala případná vláda ČSSD?

Situace je dramatická. Připomenul bych projev pana prezidenta Miloše Zemana na Žofíně. Ne proto, že bych souhlasil s každým jeho slovem, ale protože zdůraznil, že možnosti, jak pomoci ekonomice, existují. Nechtěl bych slibovat, že se všechno jednoduše vyřeší. Ale občané mají legitimní právo očekávat, že vláda něco podnikne. Řeknu historku ze svého působení na ministerstvu zemědělství. Tehdy hrozila ptačí chřipka a spolu s ní, že lidé přestanou konzumovat kuřata. Tak jsme s panem prezidentem agrární komory Velebou šli před kamery pojíst kuřata, dokázat, že ta česká jsou bezpečná. Vedlo to k výbornému výsledku, spotřeba v Česku příliš neklesla. Aktivní akcí jsme alespoň utlumili negativní šoky, které přicházely zvenčí. To je přesně to, co je legitimní od vlády očekávat. S krizí, která je nepříjemná, se má snažit dělat maximum, ne ji prohlubovat. Tady to vypadá přesně naopak.

* E15: Takže když poklesla spotřeba domácností, měla vláda pozvat kamery a jít hromadně nakupovat?

Ne, ne. Tak jednoduché to bohužel není. Ve slovníku vlády chybí klíčové slovo, a to je důvěra lidí. Podívejte se třeba na Španělsko. Tam byla snaha zpružnit trh práce, aby mladí nezaměstnaní dostali šanci. A oni se postavili proti. Obávali se, že práci ztratí jejich rodiče, kteří je živí a oni stejně práci neseženou. Zkrátka nedůvěřují vládě, a tak raději spoléhají na „hotel máma táta”. V České republice podle mého klesla domácí poptávka, protože se občané bojí. Současné vládě moc nedůvěřují, ani když řekne něco vyloženě pozitivního. Zato mám obavy, že pokud řekne, že něco bude špatně, tak se domnívají, že to bude ještě horší. Je to o celkovém zlepšení důvěry ve společnosti. A to je sisyfovský úkol.

* E15: U nás trh práce také není příliš pružný.

Historky o neflexibilním trhu práce už nechci nikdy slyšet. Jaký neflexibilní trh práce? Odstupné se v podstatě vyplácí za jeden nebo dva až tři měsíce, a každý zaměstnavatel umí udělat organizační změnu a propustit každého, na koho si vzpomene, za poměrně malých nákladů. Během krize byly brutálně snižovány i mzdy. Samozřejmě ne že by nebyla nějaká neflexibilní místa, ale to se týká spíše některých státních organizací typu České dráhy. Dobrý moment je, že se udržely jednotkové náklady práce a konkurenceschopnost českých podniků. Ale problém jednotkových nákladů se měl řešit alespoň tak jako v Německu. Tam se snaží nejenom snižovat mzdy, ale i zvyšovat produktivitu práce. Z hlediska zaměstnanců – ve srovnání s historií – Německo také není nijak skvělé. Schrodrovy reformy Hartz IV vedly k udržení reálných mezd při vyšším výkonu. Takže více pracujete. Němcům se to ze začátku také nelíbilo. Ale oni tu práci mají, a ti ostatní nikoli.

* E15: Mám tomu rozumět tak, že ČSSD chystá kvůli zaměstnanosti něco obdobného, nechci říkat například slovo balíček, to je příliš zprofanované.

Nevím, jestli jsou zrovna nutné reformy německého typu. Ono u nás je už zprofanované i slovo reforma. Ale co podle mě je strašně nutné, je konstruktivní spolupráce v rámci tripartity a vůbec v rámci celé společnosti. To, že jižní země EU jsou rozděleny téměř třídním rozdílem, a platí to pro Španělsko, Portugalsko, Řecko i Itálii, je do budoucna největší riziko pro jejich konkurenceschopnost. Jak chcete zvyšovat konkurenceschopnost, vývoz, když panuje hluboká nedůvěra mezi zaměstnanci a zaměstnavateli? To jde strašně těžko. Čili je potřeba vzbudit důvěru, bez velkých programů.

* E15: Důvěru si přece politici budují při řešení dílčích věcí nebo tím, že dokážou lidi přesvědčit o svých vizích, programech. Ne?

Český národ byl v devatenáctém století vybudován na drobné práci. Na velké projekty nebyly peníze anebo by je c. k. monarchie prostě zakázala. Ono to má také svoje výhody.

Stát musí pomoci generovat soukromé investice

* E15: Mluvil jste o iniciativě hlavy státu, prezident sází na investice. Co říkáte jeho návrhu, aby do státního rozpočtu byl zabudován povinný minimální investiční limit?

Iniciativu pana prezidenta bych absorboval poněkud jinak. Ano, velký důraz klade na investice, ale já bych k tomu dodal, že stát by se měl především snažit o to, aby byly generovány investice soukromé. To znamená při klasickém fungování CzechInvestu nebo jako PPP projekty. Obojí znamená, že při použití omezeného množství veřejných peněz v daném roce dosáhnete na velkou investici.

* E15: I PPP projekty zatěžují státní rozpočet.

Jsme obětí některých symbolů, mýtů a ukazatelů. Jedním z dramatizovaných je ESA 95 (metodika vykazování vládního dluhu a deficitu, pozn. redakce) a veřejný dluh a deficit veřejného rozpočtu. Myslím, že se to přehání, ale to neřeším, je to z vnějšku dané pravidlo. Úplně dáno ale není to, co je to veřejný sektor. Mnozí lidé si myslí, že veřejný dluh nebo deficit je tvrdé číslo. Tak úplně to není, protože to číslo nejdřív vyhlásí národní stát a pak probíhá takzvaná notifikace. Při ní jde o definici toho, co je ve veřejném sektoru a co není. Například rakouská firma, která staví dálnice, není v Rakousku součástí veřejného sektoru. Pokud se určitá státní entita zabývá z více než padesáti procent komerční činností, tak už není součástí veřejného sektoru. Takže součástí státního sektoru nejsou například Lesy ČR a samozřejmě ČEZ. Čili jednou z věcí je, že stát může tyto podniky použít.

* E15: Jak konkrétně?

Stát využije toho, že v nich má rozhodující slovo, nejjednodušší je to ve státním podniku. Když pan prezident říká, že na účtech Lesů ČR je sedmnáct miliard korun, tak nyní v krizi, když potřebujete zaměstnat lidi, mohou Lesy udělat to, co by stejně udělat měly. Poslat lidi, ať lesy vyčistí, ať spraví lesní cesty, můstky, vyčistí potoky. S tím nemáte žádnou starost, jen musíte přijmout rozhodnutí, že to budou teď dělat, protože není práce. Ve třicátých letech se to tak dělalo.

* E15: Minulého století. Otázka je, jestli nezaměstnaní budou ochotni takovou práci dělat dnes.

To je jiná věc, a je to samozřejmě složitější. Ale jsem si jist jednou věcí. Stát má minimálně povinnost lidem tu práci nabídnout. Samozřejmě za přiměřenou mzdu. A když se ukáže, že to přesto nechtějí, tak je to jiná kapitola. Jistěže to nemůže být tak, že lidi potupně naženete do ulic, jak to dělal exministr práce Drábek. I společensky je daleko únosnější pracovat v lese, kde vás nikdo nevidí a kde nemusíte mít oranžovou vestu.

* E15: Malá odbočka, na privatizaci sice není vhodná doba, ale jak se na prodej zbylých státních podniků dívá ČSSD?

Ono toho tak moc nezbylo a upřímně řečeno, v některých případech by bývalo bylo lepší, kdyby privatizace neproběhla. Mám tím na mysli třetinovou privatizaci ČEZ. Ta významným způsobem komplikuje případnou dostavbu Temelína, protože minoritním akcionářům je nutné doložit, že investice do dostavby přinese firmě profit. Ne že jim znehodnotí jejich akcie. Tím, že se propadly ceny elektřiny, to prostě nevychází. Takže je potřeba projekt připravit tak, aby byl spustitelný. Ale když vám nevychází kalkulace, tak ho prostě spustit nemůžete. Minoritní akcionáři by zažalovali management, zažalovali by stát. Dostavba Temelína by přitom byla přesně to opatření, které by dalo práci deseti tisícům lidí a vůbec by nebylo součástí ESA 95.