V České republice máme čtyři národní parky – Krkonoše, Šumavu, Podyjí a České Švýcarsko. Dohromady zaujímají rozlohu 1189 km2. Z rozlohy ČR to představuje 1,5 %. Zákon o ochraně přírody a krajiny nad tímto zlomkem rozlohy naší země zakazuje (bez výjimky) vyhlídkové lety motorovými letadly. Rádi bychom v tomto textu ukázali trochu podrobněji, proč je tento zákaz prospěšný a proč je dobré jej respektovat.

Nejprve se zastavme u definice toho, co je vyhlídkový let. Podle výkladu legislativního odboru Ministerstva životního prostředí – tedy úřadu, oprávněného vykládat zákon o ochraně přírody a krajiny – z roku 2009 je vyhlídkový let motorovým letadlem takový let, „jehož účelem je umožnit cestujícím pohledět do krajiny z výšky, nikoli let s jiným účelem” (míněna dopravní letadla, obrana státu, vědecký monitoring, apod.). Nezáleží tedy na tom, co je uvedeno v letové knize nebo jak nazve konkrétní let pilot, dispečer nebo šéf letiště. Let, na který se vztahuje zákaz, definuje jeho účel.

Letadla vadí lidem

Když zadáte do vyhledavače na stránce americké National Park Service sousloví „aircraft noise”, vyskočí vám 7 710 odkazů. Většina z nich se, možná někomu ku podivu, týká negativních vlivů hluku na lidi – kteří v národních parcích žijí, ale především na ty, kteří národní parky navštěvují. Ve Spojených státech kvůli tomu přijali v roce 1987 speciální zákon, který říká mj.: „Bezletové zóny musí být rozsáhlá území, kde mohou návštěvníci zakusit absolutně bez obtěžování zvuky letadel, a to tak, aby ani zvuk z letadel, přelétávajících nad sousedícími oblastmi, nebyl uvnitř zóny na většině míst vůbec patrný.”

Američané nejsou sami. Například Poláci zakázali nad národními parky létat úplně – zákaz neomezili ani na vyznačené bezletové zóny jako v USA, ani pouze na vyhlídkové lety, jako český zákon.

Národní parky všude na světě se zakládají primárně pro ochranu té nejcennější přírody, ale také jako dočasné útočiště lidí před civilizačním ruchem. Jednoduše řečeno, slouží ze své podstaty i jako oázy klidu pro své návštěvníky. Ve Zprávě pro Kongres USA, země, jež je kolébkou národních parků světa, z roku 1994 se to říká jasně: „Přirozené ticho je jedním z důvodů existence národních parků.”

Míra rušení hlukem – ať už ruší návštěvníky nebo faunu – závisí významně na reliéfu terénu. Například ve skalních městech Českého Švýcarska, v ledovcových karech Krkonoš či kaňonu Dyje v NP Podyjí je efekt průletu byť jediného ultralightu zásadně problematičtější, než průlet stejného stroje nad Polabskou nížinou – hluk se od přirozených překážek odráží a jeho negativní působení se tak umocňuje. V NP Grand Canyon udělali v 90. letech průzkum, jak vnímají hluk z letadel různé skupiny návštěvníků – jako negativní a rušivý element jej označila většina návštěvníků od baťůžkářů po vodáky. Vodáci jej přitom vnímali jako nejrušivější. Logicky proto, že na dně kaňonu se hluk odrážením od jeho stěn znásobil nejvíce.

Letadla vadí přírodě

Je vcelku očekávatelné, že letecký provoz nad národním parkem má vliv především na faunu, tedy živočichy, kteří v národním parku žijí. Dostupné studie se shodují na tom, že vcelku zanedbatelný je vliv občasných střetů letadel s ptáky. Pochopitelně k nim dochází, ale jde opravdu o občasné střety, které v populacích ptáků nezanechávají výrazné stopy.

Mnohem významnější jsou opět především důsledky hlukové zátěže, která je navíc občasná. Například poštolky a dokonce někdy i ohrožení sokoli bez problémů hnízdí ve městech, kde je hluková zátěž permanentní a mnohem vyšší, než v jakémkoli mimoměstském území, počítaje v to i národní park.

Ale právě v území, kde jsou zvířata zvyklá na relativní ticho, je občasná hluková zátěž leteckého motoru zásadním vyrušením i pro zvířata. Existují desítky studií ze světa o tom, že letadla (a zcela nejvíce pak vrtulníky) plaší živočichy (existuje řada dokladů především na stádech kopytníků), což se projevuje na jejich zdravotním stavu (splašeným jedincům stoupá tepová frekvence, hladina adrenalinu, apod.), přičemž je vysoce pravděpodobné, že motorové létání může mít až fatální důsledky v době toku a páření ptáků či říje kopytníků (existují oprávněné obavy, že přelety vedou k opouštění telat losů rodiči či snížení reprodukční schopnosti sobů). V českých národních parcích může letecký provoz dopadat podobně na jeleny, srnce, či losy.

Pokud jde o ptáky, nejzásadnější problém způsobují letadla (v případě ptáků nejen hlukem, ale zejména faktem, že se po obloze pohybuje pro ptáky velmi rozměrný předmět) v době, kdy se připravují na hnízdění a staví hnízdo, v době toku i v době sezení na vejcích.

Existují důvodné obavy, že letecký provoz nad VP Boletice, sousedícím s CHKO Šumava (v tomto případě nikoli sportovních letadel) může být jedním ze zásadních důvodů rapidního poklesu zdejší populace kriticky ohroženého tetřívka obecného. V ČR existují dnes již pouze dvě životaschopné populace tohoto ptáka – v Krušných horách, kde jej ohrožují plány na nové větrné parky, a v Krkonošském národním parku, kde se setkáváme s častým nerespektováním zákonného zákazu vyhlídkových letů. Podobný problém může zbytečné létání znamenat pro poslední zbývající populaci tetřeva hlušce na našem území, která žije v NP Šumava.

Dalším kriticky ohroženým druhem je sokol stěhovavý. Pozorování ze světa ukazují, že v době, kdy už sedí na vejcích, jej s největší pravděpodobností ani hluk leteckého motoru nepřiměje hnízdo opustit. Naopak v době, kdy si místo pro hnízdění hledá, páří se a hnízdo zakládá, pro něj ovšem rušení (nejen) letadly může být a bývá fatální. Na Šumavě na začátku 90. let vedly vyhlídkové lety vrtulníky ze Špičáku nad Černé a Čertovo jezero v době, kdy ptáci učili mláďata lovit, k tomu, že sokoli úplně opustili hlukem zasaženou oblast. Pro představu – v celých českých Krkonoších hnízdí pouhé tři páry tohoto elegantního dravce.

V České republice máme stanovenou hranici 150 m nad povrchem pro lety mimo obydlené území a 300 m nad obydleným územím. Podle nedávné studie švýcarských ornitologů je to výška nedostatečná. Ve studii o vlivech letecké dopravy na ptáky z roku 2005 došli švýcarští kolegové k tomu, že minimální výška, v níž vliv hluku z leteckých motorů přestává mít negativní důsledky na zvířata, je 300 m nad povrchem pro letadla a 450 m nad povrchem pro vrtulníky.

Zákon o ochraně přírody a krajiny říká, že „veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů”. Na několika příkladech jsme se tu pokusili ukázat, že motorové létání do toho právě nezapadá a právě proto stejný zákon nad celým územím národních parků České republiky zakazuje vyhlídkové lety motorovými letadly. Jsem přesvědčený, že pro naprostou většinu pilotů, mezi nimiž mám řadu osobních přátel, by neměl být problém pochopit, že národní parky chrání to nejcennější, co v české přírodě ještě zůstalo. A proto by neměl být problém ani respektovat to, že u nás platí zákon, který pro vyhlídkové lety 1,5 % území republiky jednoznačně pojímá jako bezletovou zónu.

Jakub Kašpar, Správa Krkonošského národního parku s přispěním kolegů z ostatních národních parků ČR

Článek vznikl pro časopis Letecké amatérské asociace ČR Pilot, v jehož červnovém vydání vyšel.