Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor David Storch, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. Dobrý den.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vy, pane profesore, tvrdíte, že přírodu má smysl chránit, ovšem jinak a z jiných důvodů, než si myslí většina z nás. Jaká je vaše představa, jak chránit přírodu a krajinu, i o tom bude řeč v následujících minutách. Při našem posledním setkání, pane profesore, jsme rozebírali statistickou studii, která předpovídá populační vývoj lidstva, nyní žije na Zemi 7 miliard 200 milionů lidí, v roce 2100 by nás mělo být podle odhadů 11 miliard. A otázka zní, jestli lze odhadnout už nyní, uživí nás planeta? Postačí surovinové zdroje?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To je otázka, kterou se zabývají mnozí lidé. Ono mimochodem je docela zajímavé, že od té doby nedávné vyšly další články, které to číslo těch 11 miliard zase zpochybňují, jak to tak bývá. To znamená, poukazují na to, že to možná bude méně. Ale ono na tom ve skutečnosti zas tolik nezáleží. V každém případě nás bude o hodně víc než teď a hrozí skutečně, že ta Země nás neuživí. Ono tydlec ty prognózy o omezenosti zdrojů jsou tady už nejméně od 60. - 70. let minulého století. A vždycky byly zlehčovány s poukazem na to, že vždycky se podaří najít nějaké technologie, jak tu, to omezení odvrátit. Nicméně některé zdroje jsou nenahraditelné a zřejmě omezené budou. Mimochodem, je docela zajímavé, a na to poukazoval taky jeden z těch článků nových, že vlastně v tom odhadu těch 11 miliard tam vůbec se neuvažovalo o tom, že ten růst by měl být zpomalen nějakým omezením zdrojů. Tam se uvažovalo jenom o těch demografických efektech, porodnost, mortalita a tak dále. V okamžiku, kdy budou ty zdroje omezené, a já si myslím, že některé z nich prostě omezené určitě budou chtě nechtě, tak to může být výrazně jiné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakých zdrojů se nám nedostává už nyní nebo jsou omezené?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
No, ono v podstatě už teď neroste například orná půda. Ona se dá zvyšovat produkce zemědělská s použitím hnojiv, ale tady právě narážíme na jedno základní omezení, které, o kterém se domnívám, že v budoucnosti bude velmi zásadní, a to omezení množství fosforu, protože fosfor je nezbytnou součástí tedy nejen hnojiv, ale hnojiv hlavně proto, že je nezbytnou součástí těl rostlin i nás samotných. A je to prvek. To znamená, jako kolik ho je, tolik ho bude. Prvky se přeměňují jenom v jaderných reakcích, a to znamená, že jsme odsouzeni na nějaké zásobárny fosforu. V dnešní době jde vlastně o pět ložisek na celé Zemi, přičemž čtyři z toho budou brzy, dejme tomu, do 50 let vyčerpány. Jedno, to v Maroku zřejmě ještě ne. Ale stejně časem zřejmě přijde nedostatek fosforu. On se dá, samozřejmě všechny tyhle limitace jsou takové dvojsečné, protože on se dá recyklovat a vlastně vždycky se dá, se dá říct, že vlastně dobře, tak už nebude moct těžit, možné těžit další fosfor, ale bude možné ho recyklovat, ale všechno to stojí energii a vlastně jde o to, že čím víc budeme narážet na konkrétní limity našeho růstu, tím energeticky náročnější a složitější bude je překonávat. To znamená, ono ani tak nehrozí, že by opravdu jsme narazili na ty limity a byl konec, ale hrozí to, že vlastně například už nebude dostatek pro chudší část obyvatelstva Země. To znamená, ty limity nejsou úplně něco tvrdého, ale že na ně budeme narážet, o tom lze těžko pochybovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude fosfor, jak jste napsal v jednom článku, nad zlato?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Já se domnívám, že k tomu může dojít a že dokonce si dokážu představit ten scénář, že Maroko se stane bohatou zemí, podobně jako současné ropné státy. Prostě proto, že tam jsou zásoby fosforu, které tedy vydrží ještě na rozhodně na víc než na 100 let. To znamená, zas tak blízko ty limity nejsou. Ale jsou, ty zdroje jsou takhle koncentrované.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíme to třeba i na pohybu cen v posledních letech?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Určitě. Zrovna ty ceny potravin, které nějakým určitým způsobem fluktuují, stejně tak vlastně ceny těch fosfátů, a právě se ukázalo, že zatímco ty ceny byly relativně stabilní v posledních několika dekádách, tak během poslední dekády začly fluktuovat, začly silně kolísat, což je podle řady badatelů právě známka toho, že se s nimi něco děje, když to řeknu úplně zjednodušeně. Jestli přímo jsou to nějaké limity, to se dá těžko říct, ale rozhodně na některé limity narážíme už teď. A myslím si, že ten fosfor je takový jako dobrý příklad, ale asi jich bude i více.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké další komodity narážejí nebo narazí v brzké budoucnosti na své limity, co myslíte?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Tak hodně se mluví třeba o vyčerpání vlastně rybích populacích v mořích, jo, dále jde o to, že došlo vlivem intenzivního rybolovu k takovému snížení rybích populací, že další výnos už je vlastně velmi problematický, prostě ty výnosy už nemůžou být tak vysoké, jako když ta populace byla, byla vyšší. Samozřejmě nemusí všichni jíst ryby. Nicméně tady zrovna se ukazuje, že zase je tedy tam nějaká, nějaká potravinová základna, která dnes je v takovém stavu, kdy vlastně další vytěžování už by vedlo přímo k jejímu zhroucení, a dokonce se mluví o zhroucení tedy celých vlastně rybářství. Takže to je takový další příklad.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
K tomu se vlastně váže e-mail, který nám zaslala už v předstihu paní doktorka Alena Bauerová, kterou zajímá, cituji. "Co vy jako specialista na rybníky, potažmo stojaté vody, říkáte na fakt, že se v naší republice velmi rozmáhá rybaření, rybářství, a to negativně ovlivňuje kvalitu vody v rybnících, v nádržích, čímž se zase umenšují možnosti koupání a z přírodovědného hlediska má, to má mnoho negativních důsledků."
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Tady je řada různých aspektů. Ono to mimochodem docela souvisí i s tím fosforem. Ono tím, že u nás, že, že se zvyšuje zemědělská produktivita s použitím hnojiv, to vede k tomu, že vlastně ta hnojiva jsou v biosféře obsažena v různé formě. A nejen to. Ono to vede například k tomu, že hnůj, jako klasický kravský hnůj, je vlastně tady navíc. Prostě vlastně ho nepotřebujeme, protože máme ty umělá hnojiva. A hnojem právě kravským se uměle zvyšuje produkce rybníků, ryb v rybnících. Ono není úplně přesné, že se nějak rozmáhá víc rybářství. Rybářství je pořád stejné, ale nebo sportovní rybářství, rozhodně sportovní rybářství s tímhle nemá nic společného.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nepřibývá.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
No, možná přibývá, ale rozhodně to tu vodu nekazí, protože sportovní rybáři mají radši druhy, které mají rádi čistou vodu, jo, prostě velké dravé ryby. Ale to, co se děje, je, že se zvyšuje obrovským způsobem produkce kaprů, kteří tu čistou vodu nepotřebují, a zvyšuje se to tím způsobem, že se do toho, do těch rybníků přidávají živiny, čímž se právě ty rybníky zašpiňují, a zároveň ty kapři sami víří to bahno, a prostě způsobí to, že v těch rybnících se vůbec nedá koupat. A v podstatě já tohle považuju za úplně zásadní ekologickou katastrofu, protože to, co se stalo s rybníky, nemá vlastně moc obdoby v jiných typech prostředí, a došlo tam k obrovskému vymření nejen různých jiných typů ryb, které tu čistou vodu vyžadují, ale spoustu, spousty druhů obojživelníků, vodního hmyzu a tak dále, na ně vázaných vodních ptáků. Na Třeboňsku dneska už v podstatě na rybnících neuvidí skoro žádné ptáky, kromě pár rybníků, kde zrovna teda není tenhlens ten intenzivní chov ryb právě proto, že to, co se stalo s vodou v rybnících, opravdu nemá obdoby a je to opravdu zásadní ekologická katastrofa.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Patří ekologické katastrofy, pane profesore, k přírodě, jsou nezbytné?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To je, to je dobrá otázka, protože když byly v roce 2002 povodně, tak potom vznikla taková diskuse o tom, jestli ty povodně vlastně způsobil člověk svým nesprávným hospodařením a kdoví čím, globálním oteplováním a tak. Anebo jestli je to něco přirozeného, jestli, jestli tedy to patří k přírodě, nebo ne. A ono, anebo je to katastrofa. Ale to je přitom vlastně špatná otázka, protože ono to patří k přírodě. Prostě katastrofy patří k přírodě, a to různě velké. Tady my v makroekologii máme takové pravidlo nebo jaksi vyjevuje se tam taková zákonitost, že katastrofy v přírodě prostě nastávají na všech měřítkových úrovních, to znamená malé katastrofy, velké katastrofy postihující malé kousky krajiny, velké kousky krajiny. Ale ta zákonitost říká, že vlastně čím je ta katastrofa větší, tím je méně častá. Ono je to vlastně vidět i na případě těch, těch padesátiletých, stoletých, tisíciletých vod a tak podobně. Ale k přírodě patří, a dokonce je, podstatným uvědoměním si ekologie v druhé polovině 20. století bylo, že katastrofy jsou pro fungování mnoha přírodních celků, mnoha prostředí vlastně úplně zásadní. A v naší přírodě jsme v takové paradoxní situaci, že dokonce pro některé typy prostředí potřebujeme ty katastrofy simulovat, abychom dosáhli toho fungování, které tady tradičně bylo. Úplně takovým nejjednodušším případem, příkladem jsou louky, které prostě musíme kosit, aby se tam udržela ta obrovská a krásná diverzita těch kvetoucích rostlin, protože kdybychom to nedělali, tak prostě zaniknou. To znamená, katastrofy k přírodě nejen patří, ale některé typy katastrof, kterým říkáme narušení nebo disturbance, jsou dokonce klíčovým principem udržování těch typů prostředí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je příroda mnohem dynamičtější, než si o ní myslíme?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
No, to záleží na tom, co si kdo myslí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná se můžeme dostat k tomu avizovanému, vlastně v čem se mění pohled na ochranu přírodu, jak jsem říkala.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Takhle, příroda je dynamická v tom smyslu, že se měnila vždycky a bude se měnit. A ta ochrana přírody, to máte pravdu, se nebo pro takovéto paradigma nebo ta základní představa ochrany přírody se posouvá v tom smyslu, že už si většina lidí, které se tomu, kteří se tomu věnují, uvědomují, že vlastně ochrana přírody nemůže prostě spočívat jenom v konzervaci ani v tom, že necháme přírodu jaksi dělat si, co chce, jo. Ono to je, ono je to vlastně docela taková delikátní záležitost, protože se ukazuje, že vlastně to, jak budeme chránit přírodu, do značné míry záleží nejen na té přírodě samotné, ale na tom, co se rozhodneme, že si od té přírody představujeme. To znamená, my můžeme dělat různé věci, my tomu říkáme různé managementy, různé typy ovlivňování té přírody. A podle toho dostaneme ten daný výsledek. To znamená, tady lidi bejvají často zmatení tím, že ochranáři nebo ekologové volají na jedné straně pro nezasahování v případě Šumavy, a na druhé straně v mnoha případech volají po velmi aktivním managementu. Dnes jsou v chráněných územích používané takové techniky, jako pojezdy těžké vojenské techniky nebo dokonce se prostě jezírka vyrábějí tím, že se tam nechá něco vybuchnut a tak dále. A teď veřejnost je tím často zmatená, co teda vlastně je ta ochrana přírody. Tak máme nechávat tu přírodu nechat si dělat, co chce, nebo do ní máme zasahovat? A tady podstatné uvědomění spočívá v tom, že my už do té přírody chtě nechtě zasahujeme. My prostě nemůžeme se tvářit, že když kus přírody necháme být samotnou, ať si dělá, co chce, že to bude dobře, protože my ji ve skutečnosti nenecháme. Už tím, že jsme, že to třeba ohradíme, že tam stejně má vliv, mají vliv nějaké globální procesy, které jsme sami spustili. Tak prostě nic takové jako příroda, která se chová, jak sama chce, už vlastně neexistuje. To znamená, vždycky nějak zasahujem. A teď jde o to, jak zasahovat. A v podstatě je dobré si uvědomit, že to záleží na našem vlastním rozhodnutím, co si od té přírody představujeme. A že podle toho taky někdy je vhodné zasahovat, někdy je vhodné právě způsobovat ty katastrofy. A jindy je zase vhodné nechat to být, protože víme, že, že oni ty katastrofy nebo ten způsob udržování se prostě vyvine sám. To záleží na každém typu prostředí. A vlastně neexistuje na to univerzální recept. Od toho je tady ekologie, aby řekla, jak to každé, co to každé prostředí potřebuje a co se má dělat v případě, že se rozhodneme, aby to prostředí bylo takové.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě. Jak se rozhodnout správně, pane profesore? Nebo nám to příroda pak teda zpětně dá na vědomí?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Ne, ne, ne. To je, to, jak se rozhodnout, je na tom to nejtěžší, a to je, to je věc opravdu jako poměrně hlubokého vhledu do těch přírodních procesů. Ale zároveň nějaké, nějaké základní hodnotové orientace, co si od té přírody představujeme. To opravdu není, není jen tak. A v podstatě na to, abychom se teda mohli rozhodovat, potřebujeme vůbec vědět, proč chceme tu přírodu chránit, a co teda ta příroda pro nás vlastně znamená. A od toho se to musí odvíjet. To znamená, ten konkrétní, ta konkrétní ochranářská činnost musí nebo nezbytně prostě je založena na nějakém apriorním porozumění toho, tomu, co vlastně od té přírody požadujeme. A mimochodem, v tomhle zrovna ochranáři často nemají jasno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A v tom je to nové vnímání, jak se proměnil pohled na přístup k ochraně přírody za posledních, za poslední desetiletí?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Já myslím, že ten, ta hlavní proměna spočívala opravdu v tom uvědomění si, že je potřeba management ve smyslu, v tom smyslu, že každé prostředí chce své, někde to chce silné zasahování, někde to chce něco jiného. A to je jedna složka, že prostě ty lokální katastrofy jsou někdy nezbytné. Že nestačí, nestačí něco oplotit a nechat to být. To prostě ochraně přírody nepomůže. V tom ochraně přírody ale zase v jakém smyslu. V tom smyslu, že když tohle uděláme, tak hrozí, že nám toho spoustu vymře, že prostě diverzita bude klesat. A třeba, já, můj přístup je, protože i protože se zabývám diverzitou, že vlastně ochrana přírody, že cílem by mělo být udržovat tu rozmanitost. To znamená, pokud jako se na tomhle ochranáři shodnou, že ta rozmanitost je důležitá, že chceme, aby nám toho tady toho moc nevymíralo, když to řeknu úplně lapidárně, tak když se rozhodneme takhle, tak prostě některé zásahy jsou nutné. Zároveň ten to další uvědomění spočívá v tom, že ta příroda se mění a bude se měnit a některým změnám prostě nezabráníme. A někdy je tedy lepší spíš jaksi nechat ty změny probíhat a usměrňovat je tam, kam chceme, a ne jim zabránit za každou cenu. Ale v každém případě to, to pojetí toho, co se vlastně má dělat, se mění neustále.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Ještě jenom dopovím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jistě.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Což může být docela problém například při diskusi ochranářů s lesáky, protože ochranáři mění svoje pojetí toho, co vlastně si od přírody představují, mnohem rychleji, než roste les. To znamená jako za dobu, než ten les naroste, se může změnit pojetí ochrany od kompletní, od ochrany divočiny ve smyslu nezasahování. Naopak v prosazování takových těch aktivních managementů typu pastva v lese a tak dál. A to se děje mnohem rychleji, než nejen ten les roste, ale i než jak se vyvíjí myšlení lesáků, protože to zase přizpůsobuje spíš tomu růstu toho lesa. Takže někdy to může být docela problematické.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste se zmínil, pane profesore, o biodiverzitě, tak jak vám zní nejnovější zpráva, údaje zní, že z našich potoků a řek mizí vodní živočichové. Kdysi se u nás vyskytovalo 12 druhů ryb, které migrují mezi mořem a řekami. V současnosti odborníci evidují pouhé dva druhy.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
No, to já jsem už, vlastně jsme se toho tématu trošku dotkli, protože jsem mluvil o té základní obrovské ekologické katastrofě v těch rybnících, která kde je to teda opravdu vlivem hlavně toho, toho znečištění a toho přidávání živin. U těch řek je to taky problém, ale vlastně trošičku jiný. Ty řeky jsou v průměru spíš čistší, než tomu bylo třeba před revolucí, tím se to liší od těch rybníků. A pravda je, že v těch řekách jsou ty různé bariéry. Ale to není zase úplně nová věc, jo. Moc nových jezů se nestaví. A to, že nemohou migrovat lososy a tak, o tom se mluví taky už pár desítek let. Ale ono se, ono se v řekách děje něco ještě jemnějšího a vlastně možná podivnějšího. Pokud vím, tak takové dlouhodobé výzkumy ukazují, že v řekách skutečně ubývá ryb. A není to znečištěním vody, protože jak jsem zmínil, ta voda je spíš čistší, a není to tou, tím omezením migrace, protože to se dlouhodobě nemění, ale ryb ubývá už od 90. let čím dál více, a to hlavně těch různých, není to úplně rovnoměrně přes věkové kategorie. Jde hlavně o rozmnožující se ryby. A je velké podezření, že kupodivu za tohle může úplně jiný efekt, a to je to, že se do vod dostávají léky v takových koncentracích, které včetně teda, které mají účinky na rozmnožování ryb. Říká se tomu hormonální disruptory a jde to tedy od antikoncepce. Ale jsou to i takové léky, jako ibalgin, kterého jehož používání se zvýšilo mnohonásobně za poslední dekádu. A tyhle chemikálie i v malých koncentracích můžou narušovat vlastně schopnost rozmnožování těch ryb. A ryby můžou ubývat i z tohohlec toho vlastně velmi delikátního a velmi těžce postižitelného důvodu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A pro vás, pane profesore, další posluchačský dotaz. Cituji. "Ochranáři většinou argumentují způsobem, ta silnice se nemůže stavět, protože tam žije mlok skvrnitý, což veřejnost spíše popudí a u nějž nevysvětlí, že to není ochrana pouze jednoho druhu, ale že se jedná o ekosystém, který na tom určitém druhu závisí. A pokud tento druh zmizí, začne se bortit i ekosystém. Četla jsem pěkné přirovnání ke gotické klenbě a tomu jednomu kameni, který tu klenbu drží."
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Tohle je, tohle přirovnání je sice hezké, ale v mnohých ohledech je trošičku zavádějící. Ono kdyby ekosystémy nebo společenstva byly jako ta gotická klenba, tak vypadnutí jednoho druhu vede prostě k zhroucení celého toho systému. A k tomu nedochází. A kdyby k tomu docházelo, tak to prostě, tak to prostě nemůže vlastně fungovat. Proto tenhle příklad je jaksi příliš silný, jo. Jsou druhy, pravda, kterým se říká klíčové druhy, a pravda, že v angličtině je to keystone species a keystone je teda opravdu ten kámen v té, v té klenbě, které jsou pro fungování toho systému nezbytné. To jsou třeba vrcholoví predátoři, kteří omezují populace býložravců. A díky tomu ty býložravci nesežerou všechny rostliny, jo, když to úplně zjednoduším. Tak takové existují, ale problém je, že většinou jich je docela málo a většinou stejně mají i nějaké zastoupení. Proto možná taková vhodnější metafora, která se občas používá, je, je metafora nýtů, kdy se říká, že ty jednotlivé druhy jsou něco jako nýty třeba v letadle, a když vypadne jeden ten nýt, tak se nic nestane. Ale prostě my nevíme, kolik nýtů musí vypadnout, aby celé to letadlo prostě se rozpadlo v letu, jo. To znamená, to je taková asi vhodnější metafora, byť některé ty druhy opravdu mají roli těch klíčových kamenů. Nicméně tady je, tady bych ještě upozornil možná na jednu věc, že totiž ochranáři často si neuvědomují, že opravdu je hrozně potřeba vysvětlovat, proč vlastně tedy tu přírodu chrání, jo. Ono ten příklad s tím mlokem je docela nápadný, protože oni často mají tendenci argumentovat, už proto, že prostě jsou v zajetí nějakých, nějakým systému uvažování, že ho chrání prostě proto, že to, že to vyžaduje zákon, což je sice pravda, ale tam je potřeba si uvědomit, že ten zákon není samozřejmě cíl. Cíl není naplnění zákona. Ale zákon je prostředek pro něco, a teď co je to něco, jo. A velmi často je to vlastně docela zase delikátní záležitost, protože zrovna mlok zřejmě není žádným klíčovým druhem. Je to docela dobrý příklad, jo. Mlok není žádným klíčovým druhem a pochopitelně když něco někde postavíme a vyhyne jedna mločí populace, tak se v podstatě nic nestane. Jenže problém je, že v tom jednom případě se nic nestane, ale kdyby se tohle udělalo všude, tak ten mlok už může vyhynout třeba v celé republice a ultimátně globálně. Je to situace trošku analogická třeba volbám, jo. Taky máme představu, že když já nepůjdu volit, tak se nic nestane, protože v tom, v těch milionech hlasů to je prostě nezanedbatelné, to je prostě zcela zanedbatelná. Nicméně v okamžiku, kdy si tohle řeknou všichni, tak se to všechno změní, jo. A podobně je to s tou ochranou přírody. To jedno zničení jedné lokality mloka opravdu nic neznamená. Ale marná sláva, prostě dohromady, když to budeme dělat systematicky, tak nám začnou vymírat tady druhy. Oni už teď vymírají, a to je to, co určitě nechceme.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zcela jiné zvíře nám zaslala na fotografii, respektive to, co způsobilo, a to je krtek, paní posluchačka Dana, která se vás ptá. "Pane profesore, když se dívám na soudobé soukromé zahrady, tak vidím jen túje a trávu. Málokdo má na zahradě ovocné stromy, bylinky nebo květiny, jak to bylo v naší kulturní krajině pravidlem. Je to chyba zahradníků, že takové zahrady navrhují a propagují, nebo chyba ve školství, že není předmět kulturní krajina zaměřena na zahrady, nebo je chyba, že hodně rostlin dovážíme, když je můžeme vypěstovat sami. Nevážíme si práce na zahradě?"
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To všechno může být pravda. Ale já si myslím, že hlavní, hlavním důvodem je to, že už ty zahrady vlastně nepotřebujeme z ekonomických důvodů. A tohle bych řekl, že platí obecně. To, co se děje s naší krajinou, to, že mizí extenzivně obhospodařované části krajiny, že se vlastně ta, ta krajina, vlastně krajinná mozaika zhrubuje, to znamená, ta zrna té mozaiky jsou mnohem větší, jo, obrovské plochy lesů, zároveň obrovské plochy polí a tak dále. To do značné míry souvisí s tím, že jednotliví lidé už nepotřebují obhospodařovat tu krajinu ke svému hospodářskému prospěchu. Proto nepotřebují pěstovat ty, ty ovocné stromy a tak podobně, proto nepotřebují obhospodařovat malá políčka. Celé se to vlastně industrializuje, veškerá ta ekonomika funguje na mnohem větších škálách. No, a pochopitelně to vede k té ztrátě rozmanitosti, která se nakonec může projevit i na úrovni těch jednotlivých zahrad. A tomuhle se nedá moc zabránit, protože to je, to je opravdu jako ekonomický, to je v podstatě globalizace, jo. To je celosvětový ekonomický proces, že už holt ta hospodářská aktivita jedinců na jejich vlastním pozemku není podstatná, a to je přitom to, co tu diverzitu naší krajiny po staletí udržovalo. A jediné, co se s tím dá dělat, je něco, co se třeba stalo ve Velké Británii, kdy se opravdu stalo módou mít zase ty zahrádky starého typu s těmi ovocnými stromy, případně s nějakými, s nějakými místními bylinami a tak. Ale to už je vlastně takové spíš jako konkrétní hnutí, ale už to, už to jde mimo tu původní hospodářskou potřebu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže u nás takový trend, třeba jako v Británii, nevidíte?
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
No, já nevím. Já myslím ... Takhle. Myslím si, že už ty túje a anglické trávníky, že to už není úplně nejmodernější záležitost. Ale rozhodně nevidím nějak, určitě by mě někdo osočil z toho, že už to tady dávno je, ale nevidím to v nějakém masovém měřítku. A možná to k nám teprve přijde.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studie Univerzity Karlovy a Akademie věc České republiky. Mějte se pěkně.
prof. David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Děkuju, na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na shledanou. Páteční Jak to vidí bude patřit postřehům profesora Jiřího Hlaváče. Na slyšenou se zítra v půl deváté těší Zita Senková.
