Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dnešní pozvání přijal profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, dobrý den.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nové odhady růstu světové populace naznačují, že nás čeká hodně lidnatá budoucnost. To bude jedno z našich témat v dnešním, jak to vidí. Chráněná krajinná oblast Kokořínsko se rozrostla o Máchův kraj v údolí Doks. Oficiální vznik oblasti s názvem Kokořínsko - Máchův kraj přinesla vládní novela zákona o ochraně přírody a krajiny, jak to hodnotíte, pane profesore?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Je to vlastně docela přirozené, protože ten Máchův kraj je docela velká divočina. Velká část toho kraje bylo vojenské území, vojenský újezd Ralsko a přestože na první pohled ta oblast je vlastně docela taková chudá, jsou to hlavně borové lesy, je to obrovský kus velmi divokého kraje, kde jsou jak ty rozlehlé lesy, kde třeba můžou žít i ty velké šelmy, tak třeba pěkné mokřady, kde například první naše populace jeřábů zahnízdila, takže je to takové přirozené. Ono to nové území není spojené, vlastně jako úsek oddělené od toho Kokořínska, to Kokořínsko je takovým způsobem možná malebnější, jsou tam takové ty údolí hlubší a kaňonovitá krajina pískovcová, ale i tak si myslím, že je to docela dobrý rok a hlavně to nikomu nevadí, protože je to právě divoký kraj sám o sobě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže v tom spočívá výjimečnost.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Já si myslím, že jo. Můj kolega Jiří Sádlo, botanik, tam dělal dlouhý výzkum a v podstatě zjisti, že to co tam roste za lesy, je neblíže pravé tajze. To znamená, že vlastně můžeme říct, že máme kousek pravé nížinné tajgy. V horách máme také něco podobného jako je sibiřská tajga, ale to je něco jiného v těch horách. Zatímco tady máme kus tajgy v nížině. Což je vlastně docela unikát.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na základě jakých kritérií by měla být oblast vyhlášena, prohlášena chráněnou?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Tam je spousta kritérií, jsou to jednak krajinné hodnoty, ale některá z těch kritérií se týkají právě výskytu vzácných ohrožených nebo tedy přísně chráněných druhů. Ono zase není takový problém najít tyhle ty druhu všude u nás, nicméně když jaksi tak zároveň několik těch kritérií nějaká oblast splňuje, tak se vyhlásí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Do jaké míry měli nebo mají rozhodovat o těch chráněných krajinných oblastech lidé místní lidé?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Tohle je trošku složitá záležitost, protože ono také záleží trošku na tom, jestli jde přímo o chráněnou oblast nebo o národní park. U národního parku v podstatě z jeho definice si představujeme, že to představuje nějakou hodnotu pro celý národ a a tudíž přestože rozhodování těch místních lidí jaksi nelze nebrat v potaz, tak je za tím určitá představa, že jaksi je to vyhlašováno centrálně a to vyhlášení nějak odpovídá zájmům celého národa, nejen těch místních lidí, to znamená, ta role tam nějaká je, ale nemůže být jediná, protože je to nějaká hodnota zásadnější, než jen pro ty lidi,co tam žijou. Jinak by to nebylo potřeba vyhlašovat. U těch chráněných oblastí to možná není tak kritické, ale i tak chráněné oblasti jsou nějaká síť ostrůvků relativně harmonické krajiny a relativně nedotčené přírody, které by měly jaksi být důležité pro celou Českou republiku, a proto je potřeba vyvážit zájmy těch místních lidí a zájmy všech ostatních.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Daří se to vyvažovat?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Jak kde, spousta oblastí je úplně bez problémů. Často to souvisí s tím, že jsou to třeba oblasti příhraniční, kde třeba bylo hraniční pásmo, typickým příkladem by byl Národní park Podyjí, byť možná místní znalci by řekli, že tak zdaleka bezproblémový není, ale když se to srovná s jinými oblastmi, tak je, protože právě tam bylo hraniční pásmo a v zásadě nestřetává se tam tolik zájmů a naopak opačným extrémem známým z tisku, kde se vlastně o charakter toho území bojuje už od revoluce, je pochopitelně Šumava a tam to prostě je velký problém, který, hned tak obávám se, neskončí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak by měl vlastně fungovat Národní park Šumava?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Na to existuje spousta názorů a jako jeden z těch konfliktů právě spočívá v tom, do jaké míry jaksi je o věc těch místních lidí a do jaké míry se o tom má rozhodovat centrálně. Tam je vlastně několik paralelních konfliktů, které se špatně řeší, protože prostě ty zájmy různých lidí jsou různé. Ovšem v tomto konfliktu s skrývá i docela odborný konflikt o managementu přírody vůbec. A to je třeba pro biologii mnohem zajímavější, protože za konfliktem mezi těžařskými lobbisty a podnikateli, místními lidmi, ochranáři a tak dále, se skrývá zároveň docela konkrétní vědecký problém a to je problém, jestli správnější management je ten, že necháme přírodu vlastně dělat si co chce, takříkajíc a věřit tomu, že ty přirozené procesy nakonec povedou k tomu, co vlastně od té Šumavy chceme. To znamená, aby to byl nějaký harmonický kus krajiny, kde je spousta divočiny a spousta živočichů a rostlin, třeba i těch vzácných. A druhý pohled na to je, že ten cíl je vlastně kupodivu skoro stejný, ale vlastně ten postoj je takový, že toho nedosáhneme jinak, než že budeme v tomhle konkrétní případě zasahovat proti kůrovci. A že vlastně nejdříve je potřeba jaksi vypěstovat a starat se o ten les, který tam je a pak teprve, když ten les bude vypěstovaný do té správné podoby, tak ho můžeme nechat být a v tomhle je vlastně jádro sporu, jestli to máme nechat být už teď i za tu cenu, že ten kůrovce tam bude některé kusy toho lesa úplně zásadním způsobem ničit anebo jestli se máme starat o to vypěstovat pěkný vyrovnaný věkově les a pak teprve po několika desítkách let nechat tu přírodu dělat si, co chce, a tohle je spor, který je jaksi docela zásadní a vědecky vlastně oprávněný. Nedá se úplně jednoznačně říct, jak je to správně. Tenhle spor tedy už doutná dlouho a je vlastně v pozadí nebo je vlastně současně zahrnut nějak do těch dalších sporů vlastně o to využití Šumavy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
K čemu vy se, pane profesore Storchu, přikláníte?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Já se přikláním k tomu stanovisku tedy ne lesáků, to znamená, ekologů, kteří tvrdí, že vlastně i když ten les bude sežrán kůrovcem, tak se nic tak strašného neděje, protože on se v podstatě je schopen obnovit a už i ten proces obnovení nejenže bude zajímavý, často těm vědcům posouvají, že si tam chtějí udělat takový obrovský velkoškálový experiment za cenu, že ten les zničí, ale ono i to obnovení povede k tomu, že se může zvýšit diverzita. On ten zničený les, respektive ten obnovující les má docela velkou diverzitu všech možných organizmů a když si na to člověk zvykne, nebo když si uvědomí, že on vlastně je docela živý, tak vlastně ani tak strašně nevypadá. Takže já se přikláním k tomuhle tomu stanovisku, ale vlastně rozumím tomu, že jde o docela jako jemný odborný problém a že na něj můžou existovat různé názory.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je ten spor tedy řešitelný?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Já si myslím, že řešitelný je, ale vzhledem k tomu, že čtvrt století už se nevyřešil tak jak vypadá, že ještě dlouho prostě jednoznačně řešený nebude přinejmenším.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Výjimečnost Máchova kraje dokládá i návrat vlka po sto letech, který potvrdily fotopasti. Jaký je jejich význam pro krajinu?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Těch vlků je u nás tak málo, že o nějakém významu přímo mluvit nemůžeme. Jinak vlk je samozřejmě jeho obecný význam v přírodě je význam jakéhokoliv vrcholového predátora, to jest, že může potenciálně regulovat populace býložravců, které naopak, když se přemnoží můžou v zásadě omezovat schopnost vegetace se obnovovat. Byly dokonce práce, které ukazovaly, že tam kde vymřel vlk, bylo to někde v Kanadě, na ostrovech v kanadských jezerech, kde když tam vymřeli vlci, tak se přemnožili losi a ti losi jak užírají pupeny a výhonky, tak vlastně velmi výrazně uškodili tomu lesu. U nás samozřejmě tohle ještě v tomhle stádiu nejsme, ono těch vlků je u nás asi i víc. V Beskydech se občas vyskytují, ale tady jde o to, že se ukázalo v tom Máchově kraji, že to je smečka s mláďaty. To znamená, je to zřejmě jediná rozmnožující se smečka a to je opravdu z biologického hlediska úplně zásadní, jestli občas jen nějaký vlk přivandruje nebo jestli je tady opravdu rozmnožující se populace. Je jich málo. Nicméně dokážeme si představit,že kdyby těch velkých šelem bylo hodně a oni obecně u nás v krajině přibývají, tak můžou regulovat stavy srnčí zvěře, která je přemnožená a která tomu lesu může škodit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nejsou to jen vlci, ale medvěd, rys a velké kočky.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Přesně tak, ten rys toho bylo víc, ta jeho populace se spíš jako snižuje nebo se stabilizovala. Nicméně v těch některých oblastech už je schopen docela slušně přežívat a lovit tedy tu srnčí zvěř. U medvědů, to jsou jedinci, kteří se občas zatoulají, takže to nestojí za řeč. Ale co je zajímavé, že přibývají také kočky divoké. Ty samozřejmě nejsou ty vrcholoví predátoři toho typu, o kterých jsme mluvili. Prostě protože žerou maličkou kořist, ale i to indikuje, že v některých ohledech se ta krajina mění k lepšímu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Svědčí to tedy o tom, pane profesore, že ta naše krajina vytváří vhodnější podmínky nebo vhodné podmínky pro návrat těchto zvířat?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To je docela těžká otázka, na kterou nezná úplně nikdo odpověď. Ono to může být způsobeno totiž ne tím, že se krajina nějak vylepšuje. Ona es v mnoha ohledech z ekologického hlediska ve skutečnosti zhoršuje, pravda je, že přibývá některých typů divočiny, takže možná by to k tomu mohlo přispět, ale nikdo neví, jestli vlastně ve skutečnosti k tomu mnohem víc nepřispělo to, že tlak lovců na tyhle velké šelmy je mnohem menší. To může být význačnější, protože ono také myslivců je méně. Střílí míň. A ty velké členy byly, tam byl obrovský konflikt s člověkem a byly v zásadě vytlačeny lovci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když říkáte lovci, tak nedávno se v králodvorské zoo demonstrativně pálila nosorožčí rohovina. Cílem bylo upozornit na nelegální obchod s nosorožčími rohy, které může vést až k totálnímu vyhubení tohoto zvířete. Prohráváme bitvu s pytláky?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Tady se obávám, že jo. Ono je to válka s pytláky a docela drsná válka, která se vede moderními zbraněmi včetně vrtulníků a tak dále. Ti pytláci mají obrovskou motivaci, protože ten roh, přestože ve skutečnosti je to pouze kreativně, je to úplně stejná hmota jako naše vlasy nebo nehty, tak v čínské medicíně je považovaný za úplně zásadní lék a jeho cena ve skutečnosti je vyšší než jeho vlastní váha ve zlatě. To znamená, když ten pytlák získá byť jediný roh, tak prostě se stane bohatým a to je motivuje natolik, že si lze těžko představit, že by ten tlak nějak polevil. Samozřejmě je jaksi osvěta v tom směru, že ta medicína vůbec nefunguje. Může nějak pomoci, ale zjevně to je něco, jako na té Šumavě. Člověk by řekl, že by to mělo pomoc, ale evidentně to pořád nefunguje, pořád ten roh je strašně ceněný a ta válka je opravdu obrovská. Já mám sám zkušenosti právě z jižní Afriky, kde tedy s těmi pytláky se neustále bojuje a to, že se bojuje, znamená, že ta situace je relativně vyrovnaná, ale těch nosorožců pořád ubývá. Pořád tedy ta situace je taková, že nosorožce potkáme v Africe, ale ty stavy se zmenšují razantně a hlavně to, co se jim děje, je vlastně strašné, protože kvůli jednom rohu, který nemá žádné účinky, se zabije prostě obrovské zvíře.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pašeráci klů dokonce stále častěji prý využívají Česko jako tranzitní zemi.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Ano, já nevím, jestli to Česko je v tomhle ohledu nějak výjimečné, ale jsme jedna z tranzitních zemí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Výzkumníci, organizace Spojených národů ve spolupráci s Washingtonskou univerzitou zveřejnili v časopisu Science statistickou studii, ve které předpovídají další populační vývoj lidstva. Čeká nás lidnatá budoucnost, pane profesore? Na kolik lidnatá.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To, že nás čeká lidnatá budoucnost, jsme celkem věděli už dlouho. Právě tam je několik věcí. Největší růst lidstva asi máme za sebou. To vlastně tvrdí i ta studie. V tom 20.Století se prostě stávalo, že to lidstvo se zdvojnásobilo. Tak to už se nestane. Ty odhady, já si přesně nepamatuji ta čísla, ale teď máme, dejme tomu, sedm miliard a předpokládá se, že kolem roku 2050 by to mělo být 9 až 13 miliard, nějak v tom rozsahu, což jak vidíte, není dvojnásobek, byť těch 13 miliard se k tomu blíží. Ale v každém případě ten konsensus je, že ten růst se zpomaluje, což je dobrá zpráva. Nicméně ta studie vlastně tvrdí, že se nezpomaluje tolik jak se dřív myslelo. Zpomaluje se jaksi o něco pomaleji, když to takhle řeknu a hlavně ten model je přesnější, je to prostě přesnější demografický model a hlavně tam je velký problém, že ten růst, respektive jeho zpomalování bude geograficky velmi nestejnoměrné. Všichni víme, že v Evropě se v podstatě populace stabilizovala, v Asii prakticky se brzy stabilizuje, takhle to vypadá podle těch odhadů. V severní Americe ten růst je velmi pomalý. V jižní Americe to je také relativně stabilizované, ale v kontrastu vůči těm všem kontinentům, kde ta populace se buď stabilizovala nebo právě pode demografických modelů se stabilizuje v brzké době. Afrika vypadá, že bude růst vlastně ještě rychleji, než rostla a to bude mít zřejmě úplně zásadní důsledky nejen pro stav celého toho kontinentu, ať už ekonomický nebo ekologický, ale asi i pro jiné kontinenty, protože pochopitelně ten lokální a populační růst a nedostatek zdrojů vyvolává vlnu migrací a tak dále. To znamená, to co se bude dít v Africe, bude klíčové a jaksi tam nelze si představit moc růžovou budoucnost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to bude z demografického hlediska vypadat v Česku, co lze předpovídat?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
O tom samozřejmě ta studie sama o sobě nemluví. Pokud já tomu rozumím, tak ta populace má tendenci spíše mírně klesat, ale jaksi ten pokles není nějak dramatický, je to prostě mírný pokles. Samozřejmě asi se o tom nedá o moc říct víc než že pro naši zemi by bylo trošku příznivější větší porodnost, přinejmenším aby se to stabilizovalo. Nicméně já si myslím, jaksi v dlouhodobém hledisku ta populační hustota v Evropě je, bych řekl, na docela dobré výši. Jako není důvod, aby byla o hodně vyšší ani o hodně nižší.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zůstane Čína nejlidnatější zemí?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To já nevím, ale ona Čína je samozřejmě obrovská, ale ona Indie je také obrovská. Ony tyhle údaje o lidnatosti jsou samozřejmě trošku zavádějící, protože velká země bude lidnatější, ale velkou populační hustotu bude mít pochopitelně menší země. To znamená, jako ta lidnatost sama nehraje roli, protože záleží na tom, jak jsou ty země rozkouskované. Samozřejmě Afrika bude zdaleka nejlidnatější kontinent, o tom není sporu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pro co dál poslouží tyto prognózy počtu obyvatel. Pro koho jsou vlastně důležité?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Prognózy mají jednu výhodu oproti třeba prognózám klimatickým. Ono se v posledních 20 letech mluví hodně o klimatických změnách. Existuje spousta modelů právě jaké bude klima, jaké budou teploty, srážky, rozložení teplot a srážek na zemi, dejme tomu v roce 2005. Nicméně ty demografické modely jsou vlastně mnohem spolehlivější. Demografický vývoj lze vlastně predikovat mnohem, předpovídat mnohem přesněji. A proto vlastně pro představu, co bychom měli dělat, abychom zabránili nějakým krizím, které mohou za těch pár desítek let přijít, je vlastně mnohem důležitější znát ten demografický stav, protože ten bude klíčový. Samozřejmě vždycky lze namítat, že může přijít pandemie a všechny demografické modely jsou špatně,ale tato námitka se dá vznést pro všechny modely, stejně tak pro ty klimatické. Může nás zasáhnout nějaká planetka a klimatické modely jsou úplně k ničemu. Ale pokud se nic nestane, žádná takováhle úplně extrémní událost, ta demografie je vlastně mnohem spolehlivější než to klima a říká, že tedy s klimatem se může dít všechno a to, že bude v Africe taková populace, že ty místní zdroje skoro jistě nebudou stačit, tomu aby se tedy jaksi najedla ta populace, tak na to si lze vsadit. To znamená, ty modely mají tuhle tu sílu, že opravdu poměrně dobře říkají, co budou ty klíčové problémy. A já si skutečně myslím, že klíčové problémy budou plynout z té obrovské hustoty populace z toho tlaku na přírodní zdroje, víc než z těch klimatických změn.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě, jestli nás, pane profesore, uživí naše planety, ty miliardy, které tady budou.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
To je takový věčný spor, ono se dřív odhadovalo, že planeta nemá kapacitu uživit ani tu současnou populaci, ale pak přišla zelená revoluce v zemědělství a všechno se změnilo, to znamená, těžko říct. Já si myslím, že kolem těch 10 miliard by země mohla uživit, ale tam je potřeba si vždycky říct, za jakou cenu. Prostě v okamžiku, kdy přeměníme obrovské plochy na intenzivní pole, tak tím něco ztratíme, to znamená, já myslím v principu uživí, ale myslím si, že je vlastně jako špatné snažit se za každou cenu zvýšit množství potravin právě proto, že to je za každou cenu. To znamená, když bude hodně potravin, tak ta populace bude samozřejmě dál růst, ale tím bude zase víc potravin a teď je otázka, kde se to zastaví. To znamená, neřekl bych, že řešení problému lidstva spočívá v tom, vymyslet jak vyprodukovat nejvíc potravin. Řešení problému lidstva spočívá v tom, vymyslet, jak nejlépe přispět k tomu, aby se ta populace stabilizovala.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamýšlíme se nad tím? Známe ty recepty, protože evidentně rozvoj civilizace má prostě své meze, bychom mohli říct.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Kupodivu jeden z receptů známe, ono recepty, ono to zavání samozřejmě sociálním inženýrstvím, ale víme jednu věc, a sice, že bohaté země mají méně rostoucí populaci, to znamená, v podstatě jeden takový triviální recept je přinést bohatství a ono to souvisí i se vzdělaností. To znamená, když je země bohatší a populace je vzdělanější, tak ten růst populace je menší, tak tohle víme, to je prostě statistická zákonitost a v podstatě z toho plyne, že pokud chceme zpomalit nebo zastavit populační růst, je potřeba jaksi zvyšovat vzdělanost a zvyšovat ekonomickou úroveň té země.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A snižovat porodnost?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Snižovat porodnost, snižování porodnosti už pak jaksi ano, snižování porodnosti se dá dělat politicky, pokud je to země velmi centralizovaná, jde je prostě politika jednoho dítěte.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
U nás slyšíme spíše obráceně.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Právě, jenže v Evropě je problém spíš s ubýváním populace než s přibýváním. O Evropě bych se v téhle souvislosti vůbec jak nebavil, nebo ta prostě není relevantní, protože ta populace je v zásadě stabilizovaná a když pomineme všechny ty migrační záležitosti, tak jak jsem říkal, Evropská populace je v podstatě na hodnotě, která je docela rozumná a není potřeba s tím moc hejbat. Ale také Evropa je vlastně ta bohatá, jak potřebuje. Evropa nepotřebuje být bohatší. Ale v těch ostatních zemích by to pomohlo, tam je to vždycky složitější, protože v okamžiku, kdy ty země zbohatnou, tak zase nároky na zdroje na jednoho člověka jsou mnohem větší a vede to zase k vyčerpání zdrojů, ale pokud chceme vlastně nenásilně a ne z hlediska centralizovaného nařízení typu politiky jednoho dítěte zpomalovat populaci, tak jedna z mála možností je prostě zlepšovat ekonomickou situaci a zvyšovat vzdělání.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na to se budeme muset připravit, respektive co se budeme muset naučit?
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Já se obávám, že spíš je otázka, co se budou muset naučit lidé v těch zemích, kde je tedy problém s tím populačním růstem a potenciálním využíváním zdrojů. Já teď nechci, kdybych začal říkat, že je potřeba, aby se naučili správně řídit svoje hospodářství a tak dále, tak by to působilo právem jako takový určitý typ kolonialismu, ale myslím si, že nejde ani tak o to, že by ty země nebo ti lidé v těch zemích se potřebovali něco specifického naučit. Ono v podstatě jenom stačí, aby měly větší vzdělání a větší povědomí o fungování světa kolem nich a já neříkám že je to recept, který to spasí, ale je to přinejmenším první krok. Tohle je docela důležitá věc, že my velmi často jako nevíme, jestli něco zafunguje. Ale máme docela dobrou představu, za jakých předpokladů to vůbec může nějaký proces nastat, to znamená, co má být tím prvním krokem, pochopitelně se to může všechno zkazit, to prostě platí jako vlastně o jakémkoliv projektu a jakékoliv vizi budoucnosti, prostě tady docela dobře víme, že není špatný první krok prostě zvyšovat vzdělání.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, děkuji vám za vaše postřehy a těším se příště na slyšenou.
David STORCH, biolog, ředitel Centra pro teoretická studia společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
Na shledanou.
