O nevýhodnosti jednodruhových lesů se už léta přesvědčujeme na každém kroku. Není pohoří, kde by se s následky výsadeb monokultur trvale nepotýkali. Jak si člověk přizpůsoboval životní prostředí svým potřebám a zájmům - často bez ohledu na budoucí pokolení -, vznikaly škody, které dnes musíme napravovat. Neziskové organizaci Čmelák - společnost přátel přírody, která obnovuje les na úpatí Ještědského hřebene, se bude věnovat dokument z cyklu Dobrá vůle.

„Člověka z pralesa můžeš vyrvat snadno, hůř vyrveš prales z člověka," říká jedno africké přísloví. Platí i pro nás, kteří jsme zhýčkaní civilizací a do přírody chodíme nanejvýš na výlety. V pralese bychom žít neuměli a ani nechtěli. Máme ho však v sobě, ať chceme, nebo ne. Přitahuje a děsí nás zároveň, je symbolem bujnosti, pestrosti a nespoutanosti, kde se vše rodí a zároveň zaniká a kde život a smrt jedno jsou.

MONOKULTURA ŠKODÍ

Lesy v naší krajině mají s těmi původními už většinou málo společného. Člověk je přizpůsobil svým potřebám, zejména hospodářským.

Smrky, které byly původně doma v nadmořských polohách vyšších než sto metrů, často dominují i v nížinách. Z opravdových pralesů máme už j en zbytky, veřejnosti často nepřístupné. Platíme za to vysokou daň. Monokulturní lesy snadno podléhají škůdcům a znečištěnému ovzduší, nedokážou zadržet vodu v krajině a omezují přírodní rozmanitost. Smrky vysázené v řádkách často připomínají spíš plantáž než les.

O to cennější je experiment, který běží už deset let na svazích Ještědského hřebene. Nadšenci z neziskové organizace Čmelák - společnost přátel přírody tam z příspěvků jednotlivců i firem vykupují smrkovou monokulturu a postupně ji přeměňují na přírodě blízký les, který se jednou bude moci pyšnit předponou pra-. Není to ovšem tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. „Původně jsme chtěli pomoci s obnovou emisemi poškozených lesů v Jizerských horách, ale ukázalo se, že nebyl k dispozici dostatek semen původních dřevin," vzpomíná Jiří Antl, jeden ze zakladatelů projektu. „Procházeli jsme tedy lesy a sbírali semena buků, jedlí, habrů a dalších stromů a pěstovali je ve vlastní školce. Nedokázali jsme ale proniknout do složitých obchodních vztahů státních lesů. Pak se náhle vyskytla možnost levně koupit první pozemek na Ještědském hřebeni, a to byl základ projektu Nový prales."

MAJITELÉ NEJSOU ŠKRTI

Smrkové lesy na Ještědském hřebeni byly - a do značné míry stále jsou - ve velmi špatném stavu. Přehoustlé porosty, kmeny poškozené vrcholovými zlomy a okousané zvěří, nedostatečná síť lesních cest - to vše výrazně snižuje hospodářskou hodnotu lesa. Pro mnohé majitele, většinou z řad restituentů, bylo vlastnictví takového lesa spíše přítěží než výhodou. Proto se někteří z nich, když se dozvěděli o úmyslu Čmeláka, rozhodli mu svůj kus lesa levně prodat - a v určitých případech dokonce darovat zadarmo. „Jedna paní nám nejenže darovala svůj restituovaný les, ale dala k dispozici i cenné fotografie z doby předtím, než byl Ještědský hřeben v padesátých letech 20. století uměle zalesněn. Až do vyhnání Němců tu byla drobná políčka a řada menších i větších domů, z nichž se dochovaly vesměs jen zarostlé základy a pozůstatky ovocných zahrad. Některé z těchto fotografií můžete vidět na jedné z tabulí naší naučné stezky," upozorňuje Jiří Antl.

Náklady na budoucí prales jsou ale přesto vysoké - nejen na výkup pozemků, ale i na pěstování sazenic, prořezávání porostů, zřizování oplocení a v neposlední řadě i úřední procedury, spojené s převodem vlastnictví. Aby bylo možné tyto náklady pokrýt, vymyslel Čmelák „marketingovou akci": každý, kdo mu na jeho projekt přispěje, obdrží certifikát, že se stává symbolickým majitelem budoucího pralesa. Téměř pět tisíc dárců zatím dohromady přispělo částkou 4,2 milionu korun. Za tyto peníze (a také za peníze z různých domácích i evropských grantů) aktivisté vykoupili 35 hektarů lesa a vysadili 66 tisíc sazenic. Mezi nimi mají zvláštní místo jedle, které dříve rostly na Ještědském hřebeni běžně, ale dnes široko daleko dožívá jen několik mohykánů.

VSTUP VEŘEJNOSTI POVOLEN

Mnozí z přispěvatelů, zejména rodiny s dětmi, si chtějí také nějaké stromky vlastnoručně zasadit. Pro ně Čmelák pořádá na jaře a na podzim „brigádnické" exkurze s výkladem, zakončené posezením u ohně a opékáním buřtů. Novým trendem je rostoucí zájem firem, které pojímají práci v lese jako součást svých dobrovolnických aktivit nebo utužování pracovního týmu. Některé z nich už se hlásí opakovaně i na celý týden.

Ačkoli opravdový prales na Ještědském hřebeni budou moci v plné síle obdivovat až příští generace, první výsledky ojedinělého experimentu jsou už dnes viditelné. Na místech, která prošla omlazením, bují mladé listnáče a keře, celkem asi sto padesát druhů dřevin, jež by se do temné smrkové houštiny samy nedostaly. Omlazené plochy je třeba kvůli zvěři oplocovat, takže zatím netvoří souvislý celek. Spojuje je však naučná stezka, kde se zájemce dozví o tom, jak vlastně nový prales vzniká.

A hlavně: do největší oplocenky je vstup veřejnosti povolen, aby mohl každý vidět kontrast umělého a přirozeného lesa na vlastní oči.

Lidé, kteří stojí u zrodu Nového pralesa od počátku, se ostatně netají svým malým snem. Rádi by se dožili toho, že první ze zasazených jedlí budou mít šišky, ze kterých poroste nová generace těchto krásných stromů. Český rozhlas jistě nebude u této jedinečné události chybět.