Les, magický prostor, který byl odpradávna spojován s obživou, útočištěm, ale také se smrtí. Právě tady se totiž ukrývali lapkové a divoká zvěř. Byl a stále je také zásobárnou dřeva, které slouží jako zdroj tepla, nábytku a obydlí. Není divu, že s historií českého lesa jsou spojena i různá nařízení, která měla drahocenný soubor biocenóz ochránit od prachsprostého byznysu.
Historie českého lesa vzniká v době, kdy ještě žádná Česká republika neexistovala. Příběh stromů a přeměny krajiny se začíná psát před 10 tisíci lety př.n.l. Borovo-březové lesy, kterým se daří v chladnějších prostředích, koexistovaly s lovci a sběrači, kteří preferovali kočovný způsob života. Světlé háje starého holocénu jim poskytly ochranu a obživu ve formě ořechů, jedlých křovin nebo planých obilovin. S příchodem neolitické revoluce (7.-5. tisíciletí př.n.l.) se lidé začínají usazovat na jednom místě. Oteplení změnilo krajinu a nastoupily stinné lesy. Po skončení období maximální vlhkosti, stromy rostly „jako o život“ a les byl bohatý na potravu. Neolitici měli krajinu připravenou - začali obdělávat úrodné, dosud otevřené a vyprahlé plochy. Založili si tak v okolí řek osady a poprvé začali přeměňovat prostor, ve kterém žili. Kvůli ploše pro zemědělství začali les kácet.
Celý článek najdete zde
