Nového ministra životního prostředí Tomáše Podivínského čeká řada tvrdých prověrek. Například rozdělit evropské peníze.

Nově jmenovaný ministr životního prostředí Tomáš Podivínský je kariérní diplomat. V působnosti ministerstva zahraničí strávil mezi roky 1996 a 2010 v rozmanitých funkcích takřka 15 let. Po roce v soukromé sféře nastoupil do Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a odtud si ho z pozice náměstka v říjnu 2012 vytáhl do stejné funkce, ale o stupínek výš, ministr Tomáš Chalupa. Jako svému náměstkovi mu svěřil sekci technické ochrany životního prostředí.

Nová míza, vlitá do projektu Zelená úsporám, je dílem týmu, jemuž Podivínský v SFŽP šéfoval. Patronát nad ním si vzal s sebou i na ministerstvo. Nicméně i pro zasvěcenou veřejnost zůstal neviditelným člověkem. To je ovšem v přímém rozporu s jeho povahovými rysy. Lidé, kteří ho dobře znají, vyprávějí, jak se svým neformálním vystupováním - u kariérního úředníka nečekaným - v krátkém čase stává centrem pozornosti každé společnosti. Je velice spontánní, sám dokáže vyplnit celý prostor.

Čím překvapí v roli ministra? Najde sílu a schopnost vrátit přírodě i životnímu prostředí, co jejich jest? Nebo bude trpně a nenápadně navazovat na Chalupovo oklešťování funkcí ministerstva?Rakušanům pro radost

Blízcí spolupracovníci připouštějí, že Podivínský není odborníkem v ochraně přírody a krajiny, která je jednou oblastí, jimž se ministerstvo věnuje. Nicméně prý velmi dobře umí pracovat s podklady, takže si dokáže vytvořit názor na probíranou konkrétní věc.

Po léta přeshraničního vyjednávání o dostavbě Temelína byl na rozdíl od většiny českých reprezentantů ochoten naslouchat každému rakouskému hlasuPro Mojmíra Vlašína a řadu dalších přírodovědců, ekologů i veřejnost je Podivínský neznámou figurou, v souvislosti se jmenováním ministrem o něm slyšeli poprvé. Zato v Rakousku ho na rozdíl od Česka znají a drží si ho v úctě. Po léta přeshraničního vyjednávání o dostavbě Temelína byl na rozdíl od většiny českých reprezentantů ochoten naslouchat každému rakouskému hlasu, byť byly k českým záměrům kritické. Přispěl i k sjednání dohody z Melku, jejímž účelem bylo vyřešení sporných bodů kolem jihočeské jaderné elektrárny.

V současnosti od něj Rakušané očekávají, že bude dbát na poctivé projednání všech variant temelínské SEA (posouzení vlivu koncepce na životní prostředí). Velké očekávání od jeho vlivu na otevřenost temelínského procesu mají jak rakouští státní úředníci v čele s Franzem Meisterem, šéfem Spolkového úřadu pro životní prostředí (Umweltbundesamt), tak zástupci rakouských protijaderných nevládních organizací.

Celý článek najdete na www.ceskapozice.cz