V roce 2010 bylo zaznamenáno na Kalimantanu, Sulawesi a Sumatře 47 112 velkých ohnisek požáru. V roce 2014 to bylo „jen" 19 316. Vše nasvědčovalo tomu, že dříve přijatá opatření se neminula účinkem. I rok 2015 začal nadějně, v období od ledna do června bylo zaznamenáno jen 5 284 požárů (o rok dříve bylo za tuto dobu zaznamenáno 12 068) a situace vypadala na úrovni prevence požárů dobře. Jenže během dalších dvou měsíců se situace katastrofálně změnila: bylo zaznamenáno jen v těchto třech oblastech 69 413 nových požárů. Finální bilance z 16. listopadu potvrdila za rok 2015 celkem 122 568 požárů. V současné době hoří už „jen" stovky lokalit, především na rašelinných půdách. Ostatní ohně v nepřístupném terénu spíš než hasiči a záchranáři uhasil vydatný monzunový déšť. Změnilo se něco, aby podobná situace nenastala znovu?
Indonéský prezident Joko "Jokowi" Widodo volá po pozastavení vysušování tamních rašelinišť a mokřadů, indonéská vláda plánuje jejich obnovu, stejně jako dalších degradovaných a těžbou dřeva narušených území. Všichni se shodují na nezbytnosti vytvoření systému včasné výstrahy před požáry, nutnosti jejich prevence a zacílení na to, jakým způsobem se s ohněm zachází ve volné krajině. Volá se po spolupráci s obyvateli i podnikatelským sektorem. Že to zní slibně? A bude letos skutečně v Indonésii lesních požárů méně? Není to jisté.
Teď, když už je díky dešťům téměř po všem, se pochopitelně nejrůznější vládní vyhlášky, závazky a prohlášení prosycené dobrými úmysly množí jako houby po dešti. Například teď už v Indonésii nesmí být vybraná rašeliniště narušována, odvodňována ani přeměňována na plantáže palem olejných. Pokud byly některé plantáže zničeny požáry, musejí být znovu zalesněny. Jenže. „Zádrhel se tu skrývá v dodržování zákonů. Nová vládní politika by také měla stanovit sankce, které hrozí za porušení zákonů," míní zástupce ochranářské organizace Greenpeace Igor O'Neill. „Hlavně lokální politici často ignorují vládu a její nařízení a snadno podléhají korupci."
Co se musí nutně změnit?
Technicky? Za zásadní je považován odlišný model alokace finančních zdrojů. Dosud plynulo zhruba 80 % peněz do výbavy hasičů (kteří jsou i tak silně technologicky a kapacitně podhodnoceni) a jen 20 % do prevence vzniku požárů. Především vysvětlit lidem, že vypalování lesů v období sucha skutečně není žádoucí, se tu ale může ukázat jako nadlidský úkol. Vždyť ještě loni se tu zemědělská půda průběžně vypalovala jen desítky kilometrů od hlavních ohnisek požárů. A co je vůbec nejdůležitější? Že si musí sami Indonésané zvolit, která cestou chtějí jít, vybrat si, zda se chtějí jen potýkat s následky vytvořených problémů, nebo s jejich příčinami. V tom jim mohou mezinárodní ochranářské organizace, odborníci a výzkumníci pomoci, ale nevyřeší to za ně.
Co se nezměnilo?
Nezměnil se silný finanční tlak na malé indonéské zemědělce, kteří se věnují pěstování palmy olejné a výpěstky odprodávají větším zpracovatelům. Proto budou nadále hledat nejsnazší a nejlevnější řešení, které v případě zakládání nových plantáží znamená práci s ohněm. S kanystrem benzínu a sirkami lze totiž udělat tutéž práci o poznání levněji, než s traktorem a pilou. Zatímco první způsob „připraví" hektar zemědělské půdy za cenu zhruba 10 $, s technikou už je to 220 $. Velmi pravděpodobně tak zůstanou i v tomto roce u řešení, které zlepší jejich ekonomickou bilanci, bez ohledu na možné následky. „Když vlastně nemáte žádné peníze, vybíráte si vždycky to nejlevnější řešení," zmínil v této souvislosti na klimatické konferenci v Paříži Alex Noerdin, jihosumaterský guvernér. Sám také navrhl místním bankám zlepšení úvěrových možností pro malé zemědělce, jako jedno z možných řešení. S úspěchem se ale zatím nesetkal.
Stejně chabou podporu, ale zato výraznější šance k realizaci, má příslib dalšího opatření. Tím je „dynamická" revize stávajících licencí k provozování plantáží a přísnější posouzení nově vydávaných. Pokud se prokáže, že společnost usilující o licenci byla zapojena do organizace, přípravy nebo provádění nelegálního vypalování, bude kromě jiných trestně-právních postihů o možnost nové licence připravena. Toto „odstrašující a varovné" opatření, které nám přijde naprosto logické, je v Indonésii novinkou. Ani jeho prosazení nebude bez komplikací.
Dokázat totiž po období dešťů, kde konkrétně před měsíci požár vznikl, kudy se šířil a hlavně kdo ho založil, nebude v prostředí Indonésie právě snadné. Toto prošetření licencí se má v první vlně týkat hlavně pěstitelských ploch na exponovaných územích rašelinišť. Hotové mělo být koncem ledna, ale zatím se ho stále nedaří revizi realizovat v požadovaném rozsahu. „Palmový olej je pro naši provincii velice důležitý a tak musíme být velmi opatrní," dodává guvernér Noerdin.
Komu požáry prospívají?
Indonéský výzkumník z CIFOR (Centra pro mezinárodní lesnický výzkum) Henry Purnomo tvrdí, že jádro stávajícího problému tkví mimo jiné v nejasném pojmu vlastnictví půdy a držení licencí. Indonésie je zemí, kde si můžete od vesničanů „pronajmout" prakticky každý metr země jen tím, že uplatíte starostu. Ale přitom ani sama taková vesnice nemá na pronajímané pozemky legitimní nárok. „Dostáváme se tu do situace, kdy několik schopných a mocných lidí z vypalování v regionu těží zisk," říká Purnomo. Ve své analýze shrnuje, že vykácení jednoho hektaru pralesa generuje zisk zhruba 665 $. Je to zisk, který se rozdělí mezi místní farmáře, kteří odvedou těžkou práci, a zástupce lokálních elit, kteří práce organizují. Když je tato plocha po následující tři léta využívána jako palmová plantáž, vygeneruje částku 3077 $. Polovina čistého zisku plyne do kapes místních předáků či starostů, kteří pak logicky nemají na změně stavu k lepšímu žádný osobní zájem. „V Indonésii hoří už dvacet let a já si opravdu nemyslím, že by vláda byla tak hloupá a neuvědomovala si skutečné příčiny," říká Purnomo. „To na vládu je vyvíjen tlak zdola, aby nekonala, protože z požárů těží spousta lidí."
Odborníci se dnes shodují na tom, že odhad nastávající situace připomíná věštění z křišťálové koule. Záleží na celé řadě faktorů, kromě prevence vzniku požárů, pohotovosti organizačních složek, ochotě místních obyvatel zříci se obvyklých pracovních postupů nebo dobré vůli velkých producentů oleje a celulózy pak zejména na tom, jaké bude nad celým jihovýchodním asijským regionem letos klima. Pokud se efekt El Nino projeví podobně jako loni výrazným suchem, změny k lepšímu se pravděpodobně nedočkáme. Čistě teoreticky by situace sice mohla být lepší, ale dým z dalších nových vypalovaných ploch a hořících pralesů nad obrovskou Indonésií jen tak nezmizí. Konečně o tom, jak výrazného zlepšení stavu se podaří dosáhnout, se můžeme přesvědčit už na začátku března, s ukončením období dešťů.
Radomír Dohnal
