„Pokud řidič vyjede z vozovky, neměly by tam být překážky, jako jsou stromy, sloupy či bilboardy" , cituje Jiří Novotný Romana Turzu z Ústředního automotoklubu („Nejrizikovější silnice je u Jablonného", Právo 11.10.).
Dobrá, pod pevnou překážkou si člověk běžně představí právě jen ty stromy nebo sloupy. Jenže kdo systematicky sleduje příčiny smrtelných dopravních nehod, brzy zjistí, že těch nebezpečných pevných překážek je daleko více. Řada motoristů se zabije například i po nárazu vozu do domu, do mostu či do betonového mostku vedoucího ze silnice na pole, do autobusové čekárny, do zdi, do cihlového, ale i obyčejného plaňkového plotu, do autobusové čekárny, do dopravní značky, dokonce jsou zaznamenány smrtelné úrazy po nárazu do svodidel, které mají naopak zvyšovat bezpečnost provozu.
Co s tím? Zbourat stovky obývaných domů kolem silnic? Odstranit svodidla, mostky umožňující přístup na pozemky v okolí silnic, autobusové čekárny, masivnější dopravní značky, přestavět všechny silniční a železniční nadjezdy tak, aby po obou stranách vozovky byl volný pás alespoň 10 metrů? Prakticky právě to totiž doporučuje například poručík Ing. Vafek z Dopravního inspektorátu v Prostějově na webových stránkách Policie ČR:
"...za minimální (zvýrazněno MH) boční odstup pevné překážky (včetně stromů) od silnice v rovinatém terénu a v přímé trase lze považovat 10 metrů."
Nevím, jestli si pan poručík při psaní svého vyjádření uvědomil, že stovky kilometrů silnic vedou lesními terény. A protože běžné aleje kolem silnic mizí, řada střetů se stromy (poručík Vašek uvádí, že jde o 20% všech smrtelných nehod) je ve skutečnosti způsobena nárazem do lesa - je obtížné nazvat to jinak. A jak dokazují fotografie připojované obvykle ke zprávám o nehodách, často to není ani strom nejblíže silnici, do kterého se řidič trefí.
Pokud by tedy měl zmizet desetimetrový pás lesa po obou stranách vozovky, znamenalo by to úbytek zhruba dvou hektarů lesa na každý kilometr silnice. Tedy stovky, možná tisíce hektarů v rámci celé republiky. To už by nemohlo zůstat bez negativního vlivu například na vodní režim v krajině, který se zoufale snažíme zlepšovat kvůli suchu ohrožujícímu velké oblasti republiky. Nehledě na to, že by tak velká odlesněná plocha lesní půdy asi hodně zkomplikovala majitelům hospodaření a vedla k velkým finančním ztrátám.
Je mi ovšem jasné, že ochrana lidských životů má přednost přede vším ostatním. Ale položme si otázku, zda umrtvení veškerého života v širokých pásech kolem silničních komunikací, je opravdu jedinou možností, jak ty lidské životy ochránit.
Nehledě na to, že ani to by nebylo stoprocentním řešením, protože více řidičů než po nárazu do pevné překážky zemře při jiných druzích dopravních nehod. Roste třeba množství havárií způsobených špatným zdravotním stavem řidičů a kolapsem přímo za volantem. Při nich nezřídka dochází k náhlému vjetí do protisměru, rychlosti obou vozidel se sčítají, ta proto bývá i dvojnásobná ve srovnání s nárazem do pevné překážky a o to ničivější. Roste také množství nezodpovědných řidičů, sedajících za volant pod vlivem alkoholu, drog, nerespektujících zákaz řízení.
Bude nutno kousnout do kyselého jablka a konečně si říci, že ne každý má k řízení auta potřebné zdravotní, psychofyziologické a osobnostní předpoklady. Jsem přesvědčen, že kdybychom se tím konečně začali řídit v praxi, smrtelných nehod by ubylo mnohem více a rychleji než při jakýchkoliv jiných opatřeních ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Stejně tak, kdybychom kromě toho přiměřeně přitvrdili při vynucování potřebné kultury chování na silnicích.
Chápu ale, že je to politicky velmi citlivá záležitost - většina voličů jsou řidiči. A obávám se, že asi i proto raději hledáme příčiny dopravní nehodovosti všude jinde. Jenže tak na sebe bereme spoluodpovědnost za zdraví a životy slušných a odpovědných řidičů, kteří mají plné právo očekávat, že na silnici potkají také jen slušné a odpovědné, kterým nechybí potřebné řidičské předpoklady.
PhDr. Miroslav Hudec, psycholog a člen dopravního výboru libereckého kraje v období 2012 - 2016
