Jan FINGERLAND, moderátor

Dřevěná kniha je pojem, který trochu připomíná pohádky Boženy Němcové. Je to ale název dokumentu veskrze novodobého, který má zajistit, že ve státních lesích se bude hospodařit rozumně a kuprospěchu nás všech. Zatím  byl tento projekt chválen, ale člověk nemusí být zrovna úplný pařez, aby nezavětřil jisté nebezpečí, jak vysvětluje Svatopluk Stojan.

Svatopluk STOJAN, redaktor

Po dlouhých průtazích byla letos přijata Dřevěná kniha, která by měla mezi jiným řešit hospodaření ve státním podniku Lesy České republiky. Příznačně se to stalo právě v roce, který byl vyhlášen mezinárodním rokem lesů. Měl-li by člověk věřit tiskovým prohlášením ke schválenému dokumentu, zaradoval by se, že se konečně podařilo vytvořit opravdu dobré dílo. Když náměstek ministra zemědělství Roman Boček informoval zástupce soukromých podnikatelů o připravovaných tendrech, tak to předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda uvítal a Rudolf Baránek za Stranu soukromníků České republiky dodal: „Vnímáme Dřevěnou knihu jako statečný pokus ministra Ivana Fuksy udělat pořádek v Lesích České republiky.” Příznivá reakce potom zazněla i z úst ředitele Transparency International Davida Ondráčka, který jen dodal, že vše bude závislé na kvalitě kontrolního systému. Po předchozích zdrcujících kritikách mne taková míra chvály zarazila, proto jsem začal hledat, v čem se koncepce tak radikálně změnila. Zjistil jsem, že příliš veliký optimismus není na místě. Ostatně i sám ministr Fuksa říká, že ještě není vše hotovo a musí se dohlédnout na to, aby dobré záměry nezkazilo lajdáctví a nepoctivost lidí a firem. V čem zůstávají pochybnosti a proč není důvod pro jásot? Předně se v základních tezích dokumentu počítá s každoročním vypisování pětiletých prodejních tendrů, vždy na pětině území. Znamená to, že pokaždé bude mít pětina vybraných firem na toto období nejen zajištěn přísun dřeva, ale současně i stanovenou cenu. Může si tedy zvolit, kdy pro ně bude nejvýhodnější zajištěnou surovinu dát trh, aby si zajistila potřebný zisk. Takovou výhodu by si přál jistě každý z nás, aby si na pět let mohl zafixovat cenu příkladně u benzinové pumpy nebo u distributora elektřiny. Vítězové tendrů mají provádět pěstební práce, vlastní těžbu i následný prodej čtyř pětin dřeva dle svého uvážení. Poslední pětinu musí nabídnout prostřednictvím burzy nebo aukcí, aby se dostalo i na menší firmy. Jsou tedy zároveň zprostředkovatelem mezi státním podnikem a zpracovatelem. Jedná se o obdobný systém, který na ministerstvu obrany kdysi pomáhal zavést a dodnes obhajuje současný ministr financí Miroslav Kalousek, a který zajistil uměle vzniklému mezičlánku nemalé zisky. Od metody, která byla u Lesů jeho někdejším vedením zavedena pod taktovkou Hradecké lesní a dřevařské společnosti Františka Dejnožky, to jest „vytěž a změř, co jsi vytěžil a pak nám to zaplať”, se také nepostoupilo o mnoho dále. Vezmeme-li v úvahu do loňska prosazovanou loajalitu k uvedené společnosti a klesající pracovní i odbornou úroveň zaměstnanců Lesů, lze pochybovat o tom, zda skutečně dojde ke zvýšení transparentnosti a dostatečné kontrole těžby. Evidenci těženého dřeva by měl provádět revírník státních lesů, v praxi to však v současnosti nezvládá ani hajný od lesní společnosti a často ji provádí dřevorubec nebo dokonce palubní počítač harvesteru. Proto nedostatečnost vykazování vede k nedohledatelnosti množství a kvality skutečně odvezeného dřeva. Zřejmě i tento aspekt měli na mysli představitelé Transparency International i sám ministr, když upozorňovali na některé nedostatky. Na centralistickém pojetí zakázek, kdy nejvyšší vedení společnosti rozhoduje v dlouhodobém horizontu o velkých celcích, se také mnoho nemění. Přitom zkušenosti z okolních zemí nebo skandinávských lesů uvádějí, že právě při takovém pojetí ani není možné zajistit dostatečnou kontrolu ani kvalitu. Dodatečnou kontrolu je možné provádět pouze namátkově a v případném soudním sporu je dokazování nedostatečně průkazné. V Rakousku či Bavorsku se kontrakty vypisují na jeden rok a na úrovních místní správy lesa, která odpovídá za tržby i náklady, protože tam nejlépe znají okolní trh i svoje možnosti a potřeby. Obří tendry, praktikované v naší republice nejen v rámci lesů, jsou totiž vždy a všude ve světě považovány za nejvíce náchylné ke korupčnímu jednání. Ve velikosti se totiž dá snadněji docílit stavu, kdy nějaké drobty odpadnou a jejich dohledatelnost je mizivá. Při hodnocení schválené Dřevěné knihy je proto zapotřebí nejen hledat její drobné přínosy, ale rovněž upozorňovat na stále přetrvávající nedostatky. Tím největším nadále asi zůstává zajištění dostatečného počtu odborně zdatných, odpovídajícím způsobem motivovaných a pravomocemi vybavených pracovníků ve státním lesním podniku. Pak by nebyl problém zajistit, aby z lesa odcházelo jen dříví v dohodnutém množství a kvalitě a za odpovídající cenu.